16 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 093 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 992 Kč s 11,50 % úrokem z prodlení ročně od 4. 10. 2025 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 7 101 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 96,95 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 093 Kč za dobu od 19. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 093 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 31. 3. 2025 úvěrovou smlouvu (dále jen „ÚS“). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , a to prostřednictvím klientské sekce, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví, využívaného bankovními ústavy (dále jen „KF“) a jako taková je ve smyslu ust. § 561 odst. 1, ust. § 562 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a ve smyslu ust. § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „ZET“), opatřena elektronickým podpisem. Pro potvrzení osoby klienta žalobkyně požaduje předložení platného dokladu. Tímto krokem je podmíněn vznik samotné smlouvy. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (SOLUS, NRKI, ISIR, CRIBIS) a výpočtem tzv. MLS. Na základě ÚS byla dne 31. 3. 2025 na číslo účtu , č. účtu, žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci Druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě v části „Náklady úvěru“. Žalovaný si 2krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč, jeho výše je uvedena v části Smlouvy "Úvěrová smlouva" - "Parametry a podmínky úvěru". Dohromady žalovaný za trvání Smlouvy uhradil částku 8 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí Smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalovanému účtována smluvní pokuta dne 1. 9. 2025 ve výši 500Kč, dne 1. 8. 2025 ve výši 500 Kč a dne 15. 7.2025 ve výši 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 3 x 300 Kč a 130 Kč. S ohledem na výše uvedené eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 17 093 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 992 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:Z úvěrové smlouvy ze dne 31. 3. 2025, z kopie občanského průkazu a z listiny označené jako „dohledání informací o činnosti klienta“, že se v úvěrové smlouvě žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému za poplatek 330 Kč úvěr ve výši 10 000 Kč při RPSN 49,2 % s tím, že celková částka, kterou je třeba zaplatit ve 24 splátkách je 13 760 Kč. V listině je žalovaný označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu a ID klienta 2150509. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, u podpisu klienta je uveden číselný údaj - 946435. Totožný číselný údaj je uveden v listině označené jako „dohledání informací o činnosti klienta“, v níž je u tohoto údaje uvedeno, že se jedná o sms kód pro elektronický podpis. Kopie občanského průkazu dokládá, že je vystaven na jméno žalovaného.

4. Ze zprávy , právnická osoba, ., že žalobkyně na účet žalovaného poukázala dne 31. 3. 2025 částku 10 000 Kč.

5. Z karty klienta, že žalobkyně v kartě uvádí, že potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2025 využila pro ověření bonity žalovaného mj. data sdělená klientem.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne 31. 3. 2025 byla na číslo účtu , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, , že za období od 30. 4. 2025 do 18. 11. 2025 žalovaný od žalobkyně vyčerpal celkem částku 10 000 Kč a uhradil žalobkyni celkem částku 8 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 19. 9. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 22. 9. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 093 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy z titulu z půjčky Kamali č. , hodnota, .

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 10. 2025 včetně podacího archu, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 20. 10. 2025 doporučeně výzvu k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2025.

10. Z listiny nazvané jako „úvěrová zpráva“, „posouzení úvěruschopnosti klienta, metodika – výklad“ a ze sazebníku nezjistil soud nic právně významného.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně celkovou částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradila celkem 8 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 19. 9. 2025 odeslanou doporučeně dne 22. 9. 2025, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 20. 10. 2025 doporučeně výzvu k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2025.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 31. 3. 2025 tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. V daném případě však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy že řádně zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v souvislosti s jeho osobními poměry, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu listiny, a to „kartu klienta, úvěrovou zpráva, posouzení úvěruschopnosti klienta a metodika – výklad“, tyto však k prokázání řádného posuzování úvěruschopnosti nepostačují.

20. Z výše uvedených důvodů soud pak vyhodnotil předmětnou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

21. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 10 000 Kč, přičemž ze strany žalovaného bylo před podáním žaloby uhrazeno 8 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 9 992 Kč (jako rozdílu obou uvedených částek). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala (§ 573 o. z.) žalovaného k plnění výzvou ze dne 19. 9. 2025 odeslanou dne 22. 9. 2025 s lhůtou k plnění do 14 dnů od vyhotovení výzvy. Od 4. 10. 2025 je tak žalovaný v prodlení s úhradou. Soud od uvedeného dne v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků nebyl převážně procesně úspěšný.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení jiné lhůty nebyly shledány žádné podmínky.