16 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Mantičem sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 60 158 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce v postavení zapůjčitele uzavřel v září 2024 se žalovaným v postavení vydlužitele ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému zapůjčil částku ve výši 100 000 Kč, kterou mu zaslal bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet (v předmětu platby je uvedeno "půjčka"). Žalovaný se tuto zapůjčenou částku zavázal žalobci vrátit do konce listopadu 2024. V mezidobí však žalovaný požádal žalobce o zapůjčení další částky, na základě čehož žalobce žalovanému dne 17. 11. 2024 zapůjčil opět na základě ústně uzavřené smlouvy částku 50 000 Kč (opět bezhotovostně s uvedením předmětu platby "půjčka") s tím, že bylo dojednáno, že celou dlužnou částku ve výši 150 000 Kč žalovaný žalobci vrátí do konce roku 2024 (došlo tedy k prodloužení splatnosti první zápůjčky). Do konce roku 2024 však žalovaný svou povinnost nesplnil, a když jej žalobce vyzýval k vrácení dlužné částky, ujišťoval jej žalovaný, že bude vše schopen splatit buď v hotovosti, nebo výkonem práce pro žalobce. V dané době žalobce totiž poptával někoho, kdo by provedl rekonstrukci bytu v bytovém domě na adresa. Dne 30. 1. 2025 byla uzavřena třetí ústní smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce v postavení zapůjčitele žalovanému bezhotovostně zapůjčil částku 150 000 Kč s tím, že předmětnou částku společně s již dlužnou částkou (celkem 300 000 Kč) vrátí žalovaný žalobci nejpozději do 30. 6. 2025, nebo pro žalobce realizuje rekonstrukci výše uvedeného bytu, a nárok na odměnu za realizaci prací bude žalovanému postupně odečítán od dlužné částky (možnost alternativního plnění). Vzájemná domluva žalobce a žalovaného je zachycena na WhatsApp komunikaci a dohodu o zápůjčce a způsob jejího vrácení je schopna potvrdit manželka žalobce, která je současně sestřenicí žalovaného (proto byla ostatně každá zápůjčka ujednána jako bezúročná). Žalovaný ani jednomu ze svých závazků nedostál, neboť do konce června 2025 zápůjčku žalobci nevrátil, a současně pod různými výmluvami nezapočal ani s prováděním rekonstrukce bytu. Žalobce tak byl nucen rekonstrukci nechat provést jiným subjektem (což je schopen prokázat), a nebylo mu ani uhrazeno 300 000 Kč. Žalovaný byl následně písemně vyzván k vrácení zápůjčky přípisem právního zástupce žalobce ze dne 11. 9. 2025 (zaslán na dvě kontaktní adresy), kdy žalovaný na výzvu reagoval nestandardní e-mailovou zprávou zaslanou prostřednictvím svého právního zástupce, ve které poukazuje na neexistující pohledávku bez bližší specifikace a provádí jakýsi neurčitý pseudozápočet bez právní relevance. Podstatnou pro podanou žalobu je skutečnost, že žalovaný poskytnutí zápůjčky a existenci pohledávky žalobce uznal tím, že se na tuto pohledávku snaží provést zápočet. Žalovaný je tak již několik měsíců v prodlení s vrácením zápůjčky a z jeho stanoviska je patrné, že ji vrátit nehodlá. Žalobce je proto nucen se svého nároku domáhat soudní cestou, kdy v souladu s nařízeními vlády č. 351/2013 Sb. požaduje též úhradu zákonného úroku z prodlení, a to z žalované částky od 1. 7. 2025, kdy se žalovaný dostal do prodlení.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Učinil nesporné, že půjčku v uplatněné výši od žalobce obdržel a zavázal se ji vrátit do 30. 6. 2025, namítal však, že tato pohledávka zanikla jednostranným zápočtem. Uvedl, že pro žalobce prováděl na přelomu roku 2022 a 2023 stavební práce – rekonstrukce bytových jednotek, za které od žalobce nedostal zaplaceno a žalobce mu za ně dluží 400 000 Kč. Tuto svou pohledávku dne 26. 9. 2025 započetl oproti poskytnuté zápůjčce, čímž nárok žalobce zcela zanikl. Vznáší proto námitku započtení. K dotazu soudu, zda žalovaný žalobce před učiněným započtením vyzval k zaplacení své pohledávky, žalovaný uvedl, že se žalobce ptal, kdy mu budou práce zaplaceny.

3. Soud v řízení provedl následující důkazy:

4. Z výpisu z účtu žalobce vzal soud za prokázáno, že žalobce na účet č. č. účtu s poznámkou půjčka poukázal dne 30. 9. 2024 částku 100 000 Kč, dne 17. 11. 2024 částku 50 000 Kč a dne 30. 1. 2025 částku 150 000 Kč.

5. Z e-mailu ze dne 26. 9. 2025 vzal soud za prokázáno, že zástupce žalovaného zaslal zástupci žalobce e-mailem zprávu, ve které mu sděluje, že žalovaný pro žalobce prováděl díla na bytových jednotkách, kdy na přelomu roku 2022 a 2023 prováděl rekonstrukci deseti bytových jednotek, a následně o rok později prováděl rekonstrukci topení ve 26 bytových jednotkách, kdy tyto provedené práce nebyly ze strany žalobce zcela uhrazeny, a zbývá uhradit částku 400 000 Kč. Žalovaný tímto započítává jeho nárok na úhradu ceny díla co do částky 400 000 Kč oproti poskytnuté zápůjčce ve výši 300 000 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce žalovanému na účet č. č. účtu s poznámkou půjčka poukázal dne 30. 9. 2024 částku 100 000 Kč, dne 17. 11. 2024 částku 50 000 Kč a dne 30. 1. 2025 částku 150 000 Kč. Žalobce se s žalovaným dohodl, že mu žalovaný dlužnou částku vrátí do 30. 6. 2025. Žalovaný e-mailem ze dne 26. 9. 2025 prostřednictvím svého právního zástupce oznámil zástupci žalobce, že v návaznosti na předchozí komunikaci oproti poskytnuté zápůjčce ve výši 300 000 Kč započítává svůj nárok na úhradu ceny díla co do částky 400 000 Kč.

7. Podle § 1982 odst. 1, věty 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) - k započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

8. Podle § 1987 odst. 1 o. z. - k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. - neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 97 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) - žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

11. Podle § 97 odst. 2 o. s. ř. – vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věci.

12. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný žalobci částku 300 000 Kč poskytnutou mu z titulu zápůjčky v dohodnutém termínu do 30. 6. 2025 nevrátil. K zániku tohoto dluhu započtením ze strany žalovaného nedošlo, neboť dle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé jen pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Žalovaný však žalobce k zaplacení tvrzené pohledávky z titulu smlouvy o dílo nevyzval, a jeho nárok na zaplacení dluhu se tak nestal splatný (§ 1958 odst. 2 o. z.), a nemohl být proto platně započten proti pohledávce žalobce vůči žalovanému. Soud v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. spisová značka, dle něhož úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní následky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky. Soud proto žalobě co do částky 300 000 Kč vyhověl. Nezaplacením dlužné částky ve lhůtě splatnosti do 30. 6. 2025 se žalovaný dostal do prodlení, a žalobci tak v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok i na úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších změn a doplňků.

13. Uplatnil-li žalovaný v průběhu řízení vzájemný návrh na zaplacení částky 300 000 Kč z titulu smlouvy o dílo, rozhodl soud v souladu s § 97 odst. 2 o. s. ř. o vyloučení tohoto návrhu k samostatnému řízení, když vzájemný návrh žalovaného z titulu smlouvy o dílo s nárokem žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce skutkově nesouvisí, jde o odlišné právní vztahy, nároky vycházejí z různých právních důvodů, a dokazování ohledně obou nároků by tak bylo oddělené a nepřekrývalo se. Podmínky pro spojení obou věcí z uvedeného důvodu dány nebyly.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 158 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka, účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z přiznané odměny a náhrad advokáta. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.