16 C 468/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o přiznání náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci a) částku 467 400 Kč a žalobkyni b) částku 467 600 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, částku 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobci se svou žalobou domáhali po žalované zaplacení nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobce a) požadoval úhradu částky 467 400 Kč, žalobkyně b) částky 467 600 Kč. Svou žalobu odůvodnili tím, že usnesením , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality , adresa, ze dne 9.7.2015, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobců v souvislosti s jednáním, kterého se měli dopustit v období od počátku roku 2014 do 19.5.2014, a to pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, přičemž uvedená trestní věc byla pravomocně skončena zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 23.9.2021, č.j. , spisová značka, . V dané trestní věci žalobci již od samotného počátku trestního stíhání striktně odmítali svou vinu, resp. trvali na tom, že skutek se vůbec nestal. Přesto dne 26.7.2018 byli žalobci uznáni rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, vinnými ze , podezřelý výraz, zkrácení, daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 let a 6 měsíců nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl shodně uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, které Vrchní soud v Olomouci v neveřejném zasedání dne 12.3.2019 projednal, a z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek usnesením č.j. , spisová značka, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí mj. s tím, že se krajský soud jako soud nalézací nedostatečně vypořádal s námitkami žalobců, že se na žádné trestné činnosti nijak nepodíleli. Dne 24.6.2019 vydal Krajský soud v , adresa, ve věci nové rozhodnutí č.j. , spisová značka, , kterým byli žalobci uznáni vinnými ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce 5 let nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl shodně uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Také proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, přičemž Vrchní soud v Olomouci dne 22.4.2021 ve veřejném zasedání vyhlásil rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým se napadený rozsudek ve vztahu k žalobcům zrušuje a soudu prvního stupně uložil, aby ve věci učinil nové rozhodnutí. Konečné rozuzlení v daném trestním řízení přinesl až rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 23.9.2021, č.j. , spisová značka, , kterým byli žalobci zproštěni od obžaloby. Zprošťující rozsudek nabyl vůči žalobci a) právní moci dne 1.12.2021 a vůči žalobkyni b) dne 2.12.2021. Žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí setrvávali v napětí z probíhajícího trestního stíhání po celou dobu jeho trvání. Žalobcům přitom hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 10 let. Trestní stíhání mělo dopady do osobnostní sféry žalobců, samotné konstatování porušení práva v daném případě se proto nejeví jako dostačující. Nezákonné trestní stíhání působilo žalobcům proto velký stres a úzkost, což mělo negativní dopad na jejich fyzické (trávicí obtíže, nespavost) a duševní zdraví. Žalobci se tisíce rán probouzeli se strachem a tisíce nocí těžce usínali s obavami, že uvedená hrozba bude naplněna a čeká je dlouholetý trest odnětí svobody. Navíc po celou dobu trestního stíhání se žalobci každodenně potýkali s pocity zoufalství a bezmoci, když byli přesvědčeni, že se nedopustili žádného protizákonného jednání. Dodnes mají obavy, že jsou stále sledovaní a kontrolovaní, a že kdykoliv může být vůči nim zahájeno další (nedůvodně) trestní stíhání. Trestní stíhání pak mělo negativní sociální dopady, když v okolí přátel a rodinných příslušníků se postupně rozšířila informace o trestním stíhání žalobců vedeném v České republice, a žalobci tak byli nuceni „hájit“ se i ve svém okolí, což trvá dodnes. Žalobci pak byli konkrétně v průběhu trestního stíhání 2x vyslechnuti před Policií ČR, účastnili se dvou hlavních líčení (v ostatních případech bylo jednáno v jejich nepřítomnosti) a absolvovali celkem , hodnota, porad u svého obhájce. Újma žalobců byla podstatně umocněna také skutečností, že byli odsouzeni k dlouhodobému trestu odnětí svobody, což mělo za následek skutečnost, že v řízení před Vrchním soudem v Olomouci pociťovali značné příkoří, neboť dlouhodobý trest odnětí svobody vnímali prakticky jako nevyhnutelný. Při zohlednění obou výše uvedených kritérií (povaha trestní věci a délka trestního stíhání) vyčíslují žalobci požadovanou náhradu v penězích primárně jako denní odškodnění za celou délku trestního stíhání (nejde přitom o nárok z titulu porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě), tj. za celkem , hodnota, dnů, resp. 2338 dnů (od 9.7.2015 do 1.12.2021 a od 9.7.2015 do 2.12.2021), v částce 200 Kč za každý den vedení nezákonného stíhání, což je sazba představující méně než polovinu nejnižší hranice odškodňování za vazební držení, které Nejvyšší soud České republiky stanovil v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč denně, příp. podpůrně i z hlediska závažnosti vytýkaného trestného činu se stanovením sazby odškodnění za každý rok odnětí svobody, který žalobcům v důsledku jejich trestního stíhání hrozil, tedy hodnoceno z hlediska zásahu do jejich cti a dobré pověsti, který souvisí s hrozbou trestního postihu a na to navazující společenské odsouzení, a to v částce 20 000 Kč za každý jeden rok v daném případě takto hrozícího trestního postihu. Z uvedeného titulu požadují proto žalobci výplatu nemajetkové újmy v částce 467 400 Kč ve prospěch žalobce a) a nemajetkové újmy v částce 467 600 Kč ve prospěch žalobkyně b), tj. v částce 200 Kč za den (za celkem , hodnota, dnů, resp. 2338 dnů nezákonného trestního stíhání, čemuž sice neodpovídá souhrnná částka stanovená jako odškodnění v sazbě 20 000 Kč za každý rok odnětí svobody hrozícího trestního postihu (v tomto případě tedy hrozícímu postihu 10 let odnětí svobody odpovídá částka 200 000 Kč), avšak žalobci mají za to, že částka 200 000 Kč by v takovém případě měla být korigována zjevně nepřiměřeně dlouhým vedením trestního stíhání, přičemž žalobci nepoukazují na samotnou délku trestního řízení v letech trvání (tedy přes 6 let), ale na skutečnost, že bylo krajským soudem v dané trestní věci meritorně rozhodnuto třikrát (!), vždy po zásahu Vrchního soudu jako soudu vyšší instance. , adresa, 000 Kč by v takovém případě mohla obstát toliko v případě, že by ve věci nebylo rozhodnuto se zbytečnými průtahy, přičemž řízení, v němž bylo meritorně rozhodováno třikrát, zcela jistě takové průtahy vykazuje. Je také nutno podotknout, že v období, kdy se ustalovala soudní praxe v oblasti odškodňování za nezákonné trestní stíhání, měla částka 20 000 Kč z pohledu kupní síly zcela jinou hodnotu. Žalobci své nároky uplatnili u žalované dne 8.3.2022.

2. U jednání dne 5.4.2023 žalobci upřesnili, že se svého nároku domáhají toliko z titulu nezákonného trestního stíhání, nikoli z titulu porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobci žádostí ze dne 8.3.2022 uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy škody za nezákonné trestní stíhání ve výši 467 400 Kč, resp. 467 600 Kč. K projednání žádostí žalobců došlo dne 1.2.2023. Žalovaná v obou případech konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada nemajetkové újmy však nebyla ani částečně přiznána. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V rámci mimosoudního projednání je poskytnuto peněžité zadostiučinění jen tehdy, je-li zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Vznikem a intenzitou nemajetkové újmy v intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR se žalovaná zabývala uvedeným způsobem. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.2012 sp. zn. , spisová značka, lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat 1) povahu trestní věci, 2) délku trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobci stanovený způsob výpočtu výše nemajetkové újmy je zcela nesprávný, neboť předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahuje jen a pouze na výpočet nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, která však žalobci není samostatně uplatněna, a nikoli na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalobci byli stíháni pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., za který jim hrozil trest odnětí svobody v rozmezí od 5 do 10 let. Pokud jde o délku, trestní stíhání trvalo 5 let a 10 měsíců, což je délka s ohledem na to, že se jedná o hospodářskou trestnou činnost, s níž je spojena zvýšená složitost, zahraniční prvek s právní pomocí ze strany Polska, zcela adekvátní. Co se týče jednotlivých následků, žalobci neuvedli jediný konkrétní následek, který jim byl nezákonným trestním stíháním způsoben a tento by byl podložen relevantními důkazy. Tudíž nejsou dány důvody pro přiznání finanční satisfakce. Po zhodnocení výše uvedených kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobcům došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvila. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem k výše uvedenému jeví jako dostatečné.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- usnesením , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality , adresa, ze dne 9.7.2015, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , že dne 9.7.2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobců pro trestný čin zkrácení daně ve větším rozsahu, kterého se měli dopustit v období od počátku roku 2014 do 19.5.2014,- rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 26.7.2018, č.j. , spisová značka, , že žalobci byli uznáni vinnými ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 let a 6 měsíců nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl uložen trest vyhoštění,- usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.3.2019, č.j. , spisová značka, , že rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 26.7.2018, č.j. , spisová značka, , byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí,- rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 24.6.2019, č.j. , spisová značka, , že žalobci byli uznáni vinnými ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce 5 let nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl shodně uložen trest vyhoštění na dobu 5 let,- rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci dne 22.4.2021, č.j. , spisová značka, , že rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24.6.2019, č.j. , spisová značka, , byl ve vztahu k žalobcům zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena, aby ve věci učinil nové rozhodnutí,- rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 23.9.2021, č.j. , spisová značka, , že žalobci byli od obžaloby zproštěni. Zprošťující rozsudek nabyl vůči žalobci a) právní moci dne 1.12.2021 a vůči žalobkyni b) dne 2.12.2021,- nespornými tvrzeními účastníků, že žalobci žádostí ze dne 8.3.2022 uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy škody za nezákonné trestní stíhání ve výši 467 400 Kč, resp. 467 600 Kč,- stanoviskem žalované ze dne 1.2.2023, že žalovaná konstatovala, že trestní stíhání žalobců vedené na podkladě usnesení , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality , adresa, ze dne 9.7.2015, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 9.7.2015, bylo nezákonné a žalobcům se za toto omlouvá.

5. Soud tedy vzal za prokázaný následující skutkový stav: Dne 9.7.2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobců pro trestný čin zkrácení daně ve větším rozsahu, kterého se měli dopustit v období od počátku roku 2014 do 19.5.2014. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 26.7.2018, č.j. , spisová značka, , byli žalobci uznáni vinnými ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 let a 6 měsíců nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl uložen trest vyhoštění. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.3.2019 byl rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 26.7.2018, č.j. , spisová značka, , zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 24.6.2019, č.j. , spisová značka, , byli žalobci uznáni vinnými ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, za což jim byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce 5 let nepodmíněně, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byli zařazeni do věznice s ostrahou, a dále jim byl shodně uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.4.2021, č.j. , spisová značka, , byl rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24.6.2019, č.j. , spisová značka, , ve vztahu k žalobcům zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena, aby ve věci učinil nové rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 23.9.2021, č.j. , spisová značka, , byli žalobci obžaloby zproštěni. Zprošťující rozsudek nabyl vůči žalobci a) právní moci dne 1.12.2021 a vůči žalobkyni b) dne 2.12.2021. Dne 8.3.2022 uplatnili žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 467 400 Kč, resp. 467 600 Kč. Dne 1.2.2023 žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že trestní stíhání žalobců bylo nezákonné a žalobcům se za toto omluvila.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“) - stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk – právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk – nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk – bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk – zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk – v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „OdpŠk“). Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. , spisová značka, ). Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám, nebo tehdy, kdy byl obžaloby zproštěn toliko proto, že není trestně odpovědný, že mu byla udělena milost či že byl amnestován (§ 12 odst. 1 písm. a) a b) OdpŠk per analogiam). O takový případ v dané věci však nejde – nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vyplynula z provedeného dokazování a mezi účastníky nebyla sporná. Soud se proto dále zabýval toliko rozsahem způsobené nemajetkové újmy a formou a výší adekvátního zadostiučinění ve smyslu § 31a OdpŠk. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše zadostiučinění se přitom přihlédne k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V souladu s ustálenou judikaturou je při úvaze o rozsahu způsobené újmy nutno vzít v úvahu povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného. Žalobci byli stíháni pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., za který jim hrozil trest odnětí svobody v rozmezí od 5 do 10 let, tedy trest značně vysoký. Trestní stíhání trvalo poměrně dlouho (5 let a 10 měsíců). Jde-li o dopad nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry poškozených, není pochyb o tom, že i při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti, dobré pověsti. Žalobci však žádným způsobem neprokázali vyšší míru intenzity takového zásahu do jejich osobnostní sféry, která by odůvodňovala přiznání zadostiučinění v penězích. Žalobci v žalobě tvrdili, že v průběhu svého trestního stíhání prožívali velký stres a úzkost, že pociťovali značné příkoří, že měli trávicí obtíže, pocity zoufalství a bezmoci, že trpěli nespavostí a obavami, že jsou stále sledovaní a kontrolovaní, že trestní stíhání mělo negativní sociální dopady, když se mezi přáteli a rodinnými příslušníky rozšířila informace o jejich trestním stíhání, a byli tak nuceni se „hájit“ i před svými blízkými. K prokázání těchto svých tvrzení zástupce žalobců navrhnul výslech žalobců, k němuž byli žalobci opakovaně předvoláváni a k němuž se opakovaně bez omluvy nedostavovali. Jednání bylo za účelem dalšího obeslání žalobců několikrát odvoláváno a přenařizováno. Zástupce žalobců nezajistil účast žalobců u jednání nařízeného na den 19.6.2023 a 23.8.2023 a k jednání nařízenému na den 29.11.2023, 29.1.2024 a na den 29.4.2024 se žalovaní, ač řádně předvoláni prostřednictvím dožádaného orgánu v Polsku, bez omluvy nedostavili. Zástupce žalobců byl u jednání dne 29.1.2024 poučen o riziku neunesení důkazního břemene a o procesním neúspěchu ve věci v případě, že se žalobci nedostaví k jednání dne 29.4.2024. Přesto se žalobci ani k tomuto jednání nedostavili. Zástupce žalobců svou neúčast u jednání omluvil, přičemž nenavrhl žádný další důkaz k prokázání žalobních tvrzení. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítnul, když se žalovaná žalobcům za nezákonné trestní stíhání omluvila a toto konstatování považuje soud za zcela dostačující, neboť nebyla prokázána vyšší míra zásahu nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobců.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, a byly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 2 400 Kč za 8 učiněných úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 6.2.2023, doplnění vyjádření ze dne 16.3.2023, příprava a účast u jednání dne 5.4.2023, 29.1.2024, 29.4.2024) ve smyslu § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ve znění pozdějších změn a doplňků.

14. Výrokem III. zavázal soud žalobce v souladu s § 148 o. s. ř. k zaplacení částky 550 Kč České republice, s tím, že uvedená částka představuje náklady, které stát uhradil tlumočníkovi za překlad žádosti o doručení předvolání žalobcům do polského jazyka.

15. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. byli žalobci zavázáni uhradit shora uvedené náklady řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.