16 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno trvale bytem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 74 070,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 970,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 65 970,98 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 099,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 294,40 Kč od 22. 1. 2024 do 11. 7. 2024, úroku ve výši 18 % ročně z částky 73 571,08 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 73 571,08 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 070,08 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 7. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o úvěru Optimální splátka č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného, a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 36 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 18 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše poskytnutého úvěru (odvislá od výše konsolidovaných závazků) byla stanovena v "Oznámení o ukončení čerpání úvěru", na základě něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 540 Kč a stanovena pravidelná měsíční splátka ve výši 2 985 Kč. Předmětná smlouva o optimální splátce č. , hodnota, , uzavřená s žalovaným, představuje dohodu ve smyslu § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru proto nebyl v daném případě povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Přesto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k opětovnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil toliko částku 16 569,02 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila v souladu s produktovými podmínkami dne 15. 7. 2024 k zesplatnění úvěru. Ze Smlouvy o úvěru Optimální splátka vyplývá, že poskytnutý úvěr bude použit na úhradu závazků žalovaného, které všechny měl u původního věřitele , právnická osoba, . Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 73 571,08 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 6 294,40 Kč a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 4. 3. 2024 ve výši 499 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.

2. Opatrovník žalovaného navrhnul zamítnutí žaloby z důvodu, že při poskytování úvěru nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 19. 7. 2023 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu o Optimální splátce č. , hodnota, , kterou se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 200 Kč za účelem úhrady dluhu žalovaného vůči bance z jeho dřívějších závazků. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 36měsíčních splátkách po 3 261 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně, splátky na 3 261 Kč měsíčně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, a z Akceptace návrhu Smlouvy o Optimální splátce). Celková vyčerpaná částka úvěru činila 82 540 Kč (zjištěno z Oznámení , právnická osoba, . o ukončení čerpání úvěru). V prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě jeho příjmu ve výši 25 000 Kč, nákladů ve výši 9 437 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl 4 902,76 Kč a konečný zůstatek činil 102,11 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 18. 10. 2024 společností , právnická osoba, . postoupena na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a.s., která pohledávku dne 6. 11. 2024 postoupila na žalobkyni (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek). Společnost , právnická osoba, . vyhotovila oznámení adresované žalovanému ze dne 19. 11. 2024, že došlo k postoupení pohledávky vyplývající ze Smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky). Dopisem odeslaným dne 12. 12. 2024 oznámila zástupkyně žalobkyně žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dní od odeslání této výzvy (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k úhradě dluhu a ze seznamu o odeslaných oznámeních).

4. Z dalších ve spise založených důkazů nezjistil soud nic právně významného.

5. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 5 odst. 4 ZoSÚ, na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze §§ 1 až 4, § 84, §§ 88 až 91, § 94, § 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, § 105, § 108, § 109, §§ 112 až 117a a §§ 120 až 177.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je co do části důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 19. 7. 2023. Žalobkyně uzavírala shora označené smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení.

15. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2023, případně smluv předcházejících (§ 5 odst. 4 ZoSÚ), které byly nyní posuzovanou smlouvou konsolidovány, řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy že zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Z těchto důvodů soud vyhodnotil smlouvu ze dne 19. 7. 2023 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

16. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 82 540 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by nad rámec částky 16 569,02 Kč cokoli uhradil. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 65 970,98 Kč (tj. rozdílu obou částek).

17. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaný tak byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou odeslanou dne 12. 12. 2024 ve lhůtě 7 dní od odeslání této výzvy. Povinností žalovaného tak bylo zaplatit dlužnou částku do 19. 12. 2024. Od 20. 12. 2024 je žalovaný s úhradou v prodlení. Soud tak v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení.

18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok III.) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla se svou žalobou úspěšná v rozsahu 65 % a neúspěšná v rozsahu 35 % (co do zaplacení požadované jistiny včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 30 % (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 964 Kč, z odměny advokáta za zastupování za 3 úkony právní pomoci, a to za převzetí a přípravu věci, za sepis žaloby a za předžalobní upomínku, to vše ve výši po 4 100 Kč dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a ze 3 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že její zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a režijních paušálů. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 20 025 Kč, z nichž jí soud přiznal nárok na náhradu ve výši 30 %, tj. částky 6 008 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.