162 C 15/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 33 697 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 25 194 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 6. 2021 do zaplacení, částku 8 503 Kč a úrok ve výši 86,13 % ročně z částky 17 077,79 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 85 766 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně si dne 3. 5. 2023 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 697 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 4. 4. 2019 a na základě této smlouvy byl poskytnut na účet uvedený ve smlouvě žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl téhož dne vyplacen. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,75 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 489 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2019 dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladu informací, získaných od žalovaného, databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů – doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: 1 489 Kč dne 12. 6. 2019, 1 489 Kč dne 11. 7. 2019, 1 489 Kč dne 8. 8. 2019, 1 489 Kč dne 27. 9. 2019 1 489 Kč dne 22. 10. 2019, 1 489 Kč dne 30. 10. 2019, 1 489 Kč dne 5. 12. 2019, 1 489 Kč dne 6. 1. 2020, 1 489 Kč dne 12. 2. 2020, 1 489 Kč dne 18. 3. 2020, 300 Kč dne 18. 3. 2020, 1 189 Kč dne 7. 4. 2020, 1 489 Kč dne 6. 5. 2020, 1 489 Kč dne 8. 6. 2020, 1 489 Kč dne 8. 7. 2020, 1 489 Kč dne 12. 8. 2020, 1 489 Kč dne 18. 9. 2020, 1 489 Kč dne 22. 10. 2020, 1 489 Kč dne 9. 11. 2020, 1 489 Kč dne 9. 12. 2020, 1 489 Kč dne 13. 1. 2021, 1 489 Kč dne 19. 2. 2021, 2 978 Kč dne 24. 3. 2021, celkem 34 247 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, když podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek 4, 24, a 25, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. 3 x 499 Kč. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyni na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 3 000 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek 1-5, 9-11, 18-22, 24 a 25, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 15 x 200 Kč. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu, vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč odpovídá skutečným nákladům žalobkyně, vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, a to jednotkové mzdy náklady zaměstnanců, podílející se předžalobním vymáhání 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra 6,99 Kč, jednotkové náklady – provize externí vymáhací společnosti 93,42 Kč, ostatní provozní náklady Collection Department 1,64 Kč, jednotkový náklad celkem 205,83, zaokrouhlen na 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky ke zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle něhož platí, že pokud žalovaný se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto bez dalšího ke zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné 22. 4. 2021. K datu 27. 6. 2021 došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění celého úvěru, podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 20 697,19 Kč byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby ji žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta lhůta aspoň 30 dnů. Dále bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 29. 6. 2021 až do jejího úplného zaplacení. Dále byly sjednány úroky za poskytnutí úvěru, běžící od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze původně nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 vzniklo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů, vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky, a to částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 20 697,19 Kč, odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 17 077,79 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 3 619,40 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy tak, jak jsou specifikovány výše, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 8 503 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 17 077,79 Kč ode dne 29. 6. 2021 do zaplacení, když touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,13 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. U jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání nařízenému na den 26. 9. 2023 se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou, touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 489 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činí 129,75 % ročně, smlouva je opatřena podpisy obou stran. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 5. 4. 2019 včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalovanému zasláno na doručovací adresu dle smlouvy ze dne 4. 4. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 4. 2019 zaslala žalovanému na číslo účtu uvedeného ve smlouvě částku 20 000 Kč. Z listiny„ karta klienta“ k [číslo] bylo zjištěno, že jsou zde evidovány platby v období od 22. 5. 2019 do 22. 3. 2021, celkem ve výši 34 247 Kč. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ ze dne 4. 4. 2019 soud zjistil, že pravidelný čistý příjem žalovaného představuje částka 9 300 Kč a má se jednat o důchod, na výdaje byla započtena částka ve výš 3 410 Kč, dále 1 680 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, celkové výdaje tak činily 5 090 Kč, volné zdroje představovala částka 3 710 Kč. Z doplňujících údajů pak bylo zjištěno, že žalovaný nežije s manželkou či partnerkou ve společné domácnosti a bydlí u rodičů. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně ve výši 9 301 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 23. 9. 2019, 24. 5. 2021 a oznámení ze dne 27. 6. 2021 bylo zjištěno že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužných částek. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2023 včetně podacího archu České pošty bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 15 dnů od odeslání výzvy a výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa].

5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

7. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno, to platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platby, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba, poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 písmene c) téhož zákona je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěru z rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele, vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli, pozitivním zásahem ze strany soudu, pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implantovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost je v přímém rozporu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soud rovněž poukazuje na právní závěry, vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje, tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Z výše uvedeného vyplývá, že soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 208/48 dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 zákon o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy podle § 588 občanského zákoníku, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. Soud tak z výše uvedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobkyně si nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovaným, např. o způsobu a nákladech bydlení, splátkách jiných dluhů, výdaje se zdravotním stavem a podobně. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně poučena u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnila s tím, že veškeré podklady, které ve věci má, již doložila a byly čteny k důkazu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 4. 2019 pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 4. 2019 převodem na žalovaným stanovený bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby 34 247 Kč. Dále vzal za prokázáno, že výzvou ze dne 12. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, která byla žalovanému odeslána poštou téhož dne na adresu, která je odlišná od adresy, uvedené ve smlouvě. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to v částce 20 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby na tento dluh celkem částku 34 247 Kč, což žalobkyně tvrdila a dokládala kartou klienta a žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když naopak neměl žádnou procesní obranu, neboť k žalobě se nevyjádřil a k ústnímu jednání se nedostavil. Soud proto konstatuje, že žalobkyně v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením by měla právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni více než žalobkyně žalovanému zaslala na účet na základě neplatné smlouvy, pak byla tato žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu jako nedůvodnou co do požadované částky 25 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení, co do smluvní pokuty ve výši 8 503 Kč a úroku ve výši 86,13 % ročně z částky 17 077,79 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl úspěšný v plném rozsahu dle obsahu spisu žádné náklady s tímto řízením spojené nevznikly.