162 C 16/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Radanou Vilčovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení částky 6 292 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 292 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 8 712 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce si dne 14. 8. 2020 podal u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhal zaplacení částky 6 292 Kč. Své podání odůvodnil tím, že [název soudu] usnesením ze dne 27. 1. 2020 zjistil úpadek dlužníka společnosti [právnická osoba] a jmenoval insolvenčního správce dlužníkovi, a to žalobce, a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Podle insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práva a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Žalobce v souladu s výše citovanou povinností vyzval žalovanou k úhradě pohledávky dlužníka, a to dne 3. 7. 2020. Dlužník a žalovaná uzavřeli 11. 10. 2019 smlouvu o nájmu bytu a garážového stání, a to bytu [číslo] o velikosti 2 + kk ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] – [část obce] a k tomu přináležejícího garážového stání. Nájem byl dlužníkem žalované fakturován, a to fakturou č. [anonymizováno] a splatnost byla stanovena na 5. 5. 2020. Výše nájmu v souladu se smlouvou byla stanovena částkou 29 700 Kč. Dlužník své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o nájmu bytu a garážového stání splnil, když žalované přenechal předmětnou bytovou jednotku včetně garážového stání k užívání. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy o nájmu nedostála, když nájem za období od 1. 4. do 30. 6. 2020 nezaplatila. Nájem neuhradila řádně a včas, dostala se proto do prodlení s plněním nájmu a žalobce tak byl oprávněn nárokovat podle uzavřené smlouvy smluvní úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 29 700 Kč. Žalobce žalované prostřednictvím svého zástupce zaslal výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dne 3. 7. 2020, kterou žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky, představující 29 700 Kč, smluvní úrok z prodlení a dále náklady spojené s vymáháním této pohledávky. Předžalobní výzva byla žalované doručena 7. 7. 2020. Žalovaná na základě předžalobní výzvy uhradila do majetkové podstaty dlužníka žalobcem požadovanou jistinu spolu se smluvním úrokem z prodlení, a to tak, že 8. 7. 2020 zaplatila částku 29 700 Kč a 13. 7. 2020 částku 768,95 Kč. Žalovaná však žalobci nezaplatila náklady spojené s uplatněním pohledávky, které podle § 513 občanského zákoníku tvoří příslušenství pohledávky. Zástupce žalobce vyzval žalovanou v předžalobní výzvě k úhradě vzniklých nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 6 292 Kč, když tato částka při tarifní hodnotě 29 700 Kč se skládá ze dvou úkonů právní služby po 2 300 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení a sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, 2 x režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH. Žalobce se domáhá zaplacení této částky 6 292 Kč, představující náklady spojené s vymáháním předmětné pohledávky, které žalovaná doposud žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě z 8. 12. 2020 uvedla, že s nárokem požadovaným žalobcem touto žalobou nesouhlasí, nárok považuje za neopodstatněný a navrhuje, aby byla tato zamítnuta v celém rozsahu. Pokud žalobce uvádí, že nájem za užívání předmětu nájmu byl dlužníkem fakturován fakturou č. [anonymizováno] se splatností dne 5. 5. 2020, pak ve smlouvě o nájmu bylo nájemné mezi nájemcem a pronajímatelem, společností [právnická osoba], sjednáno jako kvartální a současně mezi nimi ústně dohodnuta jeho splatnost, a to, že nájemné bude placeno vždy poslední den kalendářního čtvrtletí. Splatnost čtvrtletního nájemného od 1. 4. do 30. 6. 2020 byla žalobcem stanovena jednostranně fakturou na den 5. 5. 2020 a byla proto provedena v rozporu s předchozí dohodou o splatnosti, která byla sjednána s dlužníkem. O výše uvedeném byl následně žalobce telefonicky informován a souhlasil s tím, že faktura bude zaplacena ke konci čtvrtletí, kdy předmětná smlouva končila. Z tohoto důvodu popírají, že by splatnost byla sjednána tak, že jí jednostranně stanovil předmětnou fakturou žalobce. Žalovaná nepopírá, že administrativním nedopatřením skutečně do prodlení se zaplacením nájemného za předmětné období se i tak dostala, když toto napravila zaplacením jistiny 8. 7. 2020 a úroku dne 13. 7. 2020. Odmítla však uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky specifikované ve výzvě ze dne 3. 7. 2020 na částku 6 292 Kč, vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když své důvody sdělila prostřednictvím písemného stanoviska zástupce žalované ze dne 18. 8. 2020, na který však bylo již reagováno bez dalšího podáním žaloby. Důvody pro neopodstatněnost nároku žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky jsou následující, a to, že v případě nákladů podle § 513 občanského zákoníku se musí jednat o náklady, které byly skutečně vynaloženy a musí se jednat o náklady, které byly vynaloženy účelně. Dopisem za dne 18. 8. 2020 mimo jiné vyzvali žalobce, aby jim doložil, že částku 6 292 Kč skutečně vynaložil v souvislosti s uplatněním předmětné pohledávky, tedy že tuto částku zaplatil za poskytnutí právních služeb. Žalobce však nic z těchto nákladů žádným způsobem nedoložil a stejně tak i v žalobě absentuje tvrzení o tom, že by žalobci tyto náklady skutečně vznikly. Náklady spojené s uplatněním pohledávky musí být vynaloženy účelně, když žalovaná namítá, že i pokud by žalobce částku 6 292 Kč skutečně vynaložil, nejednalo by se o účelné náklady, neboť neexistoval žádný opodstatněný důvod, aby žalobce z pozice insolvenčního správce danou částku za účelem uhrazení pohledávky do majetkové podstaty pověřoval a prakticky ihned po uplynutí termínu splatnosti advokáta k sestavení předžalobní výzvy. Žalobce byl v době odeslání výzvy ustanoven insolvenčním správcem cca ve 235 insolvenčních řízeních a provozoval po České republice celkem 5 provozoven, musel proto disponovat odpovídajícím personálním a technickým vybavením pro to, aby mohl zajistit vyřizování jednoduché pohledávkové agendy sám, nikoliv prostřednictvím advokáta. Dne 30. 6. 2020 byl žalobce osobně přítomen při vrácení předmětného bytu po skončení nájmu, který mu byl předáván členem představenstva žalované [titul]. [jméno] [příjmení], přičemž do té doby byl s nimi žalobce opakovaně v telefonickém či osobním kontaktu v souvislosti s jednáním o možném prodloužení nájmu bytu. Po skončení nájmu s žalobcem běžně komunikovali, telefonicky, osobně, prostřednictvím e-mailu a bylo zcela dostačující, aby je tento upozornil, že k zaplacení částky 29 700 Kč nedošlo. Namísto toho žalobce již 3 dny poté, kdy mu byl osobně byt předán, nechal odeslat předžalobní výzvu advokáta. Takový postup není obvyklý, a pokud v souvislosti s tím jim vznikly jakékoliv náklady, nebyly vynaloženy účelně. Vyhláška č. 177/1996 Sb. stanovuje způsob výpočtu odměny advokáta za poskytované právní služby pouze ve vztahu ke klientovi, a to pouze v případě, že odměna není sjednána smlouvou mezi advokátem a klientem. Vyhlášku není přípustné automaticky použít pro účely stanovení výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 513 občanského zákoníku, neboť výši nákladů podle § 513 vyhláška ani odkazem neupravuje. Pokud žalobce žádné náklady v souvislosti s uplatněním předmětné pohledávky nevynaložil, nemůže získat v částce 6 292 Kč neoprávněný majetkových prospěch jen v důsledku toho, že se nechal pro účely odeslání výzvy zastoupit advokátem. K nutnosti prokázání, že žalobci náklady skutečně vznikly, včetně nutnosti prokázání, že byly vynaloženy účelně, lze poukázat na stejnou argumentaci použitou k odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 ICm 3341/2017 ze dne 25. 9. 2018:„ Věřitelé uplatňující pohledávky ze závazkových vztahů pak mohou v případě prodlení dlužníka s peněžitým plněním požadovat vedle zákonných úroků z prodlení také pevnou částku, pokrývající náklady spojené s uplatněním pohledávky, přičemž do částky 1 200 Kč nemusí prokazovat, zda náklady do této výše skutečně (a především účelně) vynaložili. Požaduje-li však věřitel na náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky částku přesahující 1 200 Kč, musí již jejich vynaložení prokázat.“ Na tomto stanovisku žalovaná u jednání také setrvala.

3. Žalobce ve své replice ze dne 9. 1. 2021 na písemné vyjádření žalované uvedl, že předmětný byt [číslo] včetně garážového stání, který byl předmětem nájmu podle smlouvy ze dne 11. 10. 2019, uzavřený mezi dlužníkem a žalovanou, přebíral jakožto insolvenční správce dne 7. 2. 2020. Z obsahu nájemní smlouvy, z jejího článku III., žalobce zjistil, že splatnost nájemného je v této smlouvě sjednána tak, že„ nájemné bude hrazeno kvartálně na základě faktury vystavené pronajímatelem se splatností 14 dní na účet uvedený ve faktuře“. V nájemní smlouvě nebylo sjednáno, zda má být nájemné hrazeno předem nebo zpětně. Z uvedeného důvodu žalobce projednal otázku splatnosti nájemného s žalovanou, konkrétně s [titul]. [jméno] [příjmení], členem představenstva žalované, který je oprávněn za žalovanou jednat. Žalobce upozornil žalovanou na to, že podle § 2251 občanského zákoníku se nájemné hradí předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li nájem ujednán na den pozdější. Žalovaná s právním názorem žalobce ohledně splatnosti nájmu souhlasila a žalobci ani nesdělila, že by se snad obsah písemné nájemné smlouvy měl být ústně či jinak pozměněn tak, že by nájemné mělo být hrazeno zpětně. S touto obranou přišla žalovaná až ve svém vyjádření k žalobě. Účelovost obrany žalované je patrná i z toho, že žalovaná 13. 7. 2020 žalobci uhradila úrok za dobu prodlení se zaplacením nájmu. Pokud by se obrana žalované spočívající v ústní změně nájemní smlouvy ohledně splatnosti nájemného ukázala pravdivou, nelze přehlédnout, že v článku 6.3 této smlouvy bylo ujednáno, že jakékoliv změny či dodatky ke smlouvě je třeba činit písemně, se souhlasem obou smluvních stran. Proto pokud nájemní smlouvy ohledně splatnosti nájemného nemá žádné ujednání, uplatní se dispozitivní úprava, konkrétně § 2251 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce přebíral byt s garážovým stáním včetně nájemní smlouvy 7. 2. 2020, vystavil proto fakturu 2020 až dne 7. 2. 2020 se splatností 14 dnů, tj. 21. 2. 2020. Žalovaná tuto fakturu žalobci zaplatila 19. 2. 2020 a nedomáhala se stanovení splatnosti nájemného v souladu s tvrzenou ústní dohodou. Při vystavení druhé faktury žalobce vyhověl žalované a na faktuře uvedl splatnost nájemného až dne 5. 5. 2020. Jakmile žalobce zjistil, že druhá faktura nebyla uhrazena, telefonicky kontaktoval [titul]. [jméno] [příjmení], který úhradu přislíbil a nakonec po několika urgencích žalobce požádal o strpení s tím, že faktura bude uhrazena nejpozději do 30. 6. 2020. V žádném případě se však s žalovanou nedohodl na odložení splatnosti nájemného, nicméně příslibu žalované, že nájemné do 30. 6. bude uhrazeno, věřil, a proto jej do té doby nevymáhal. Na prodlení s úhradou nájemného žalobce žalovanou naposledy upozornil 30. 6. 2020 při předání bytu. Protože však nájemné zaplaceno nebylo, předal žalobce věc advokátovi k vymáhání, když na četné telefonické výzvy a urgence žalovaná dlužnou platbu nezaplatila. Za této situace nelze žalobci vytknout, že věc advokátovi k vymáhání předal a náklady s tímto spojené tak představují účelně vynaložené náklady s uplatněním pohledávky. Pokud žalovaná uvádí, že žalobce dopisem ze dne 18. 8. 2020 vyzvala k doložení, že částka 6 292 Kč byla skutečně v souvislosti s uplatněním pohledávky vynaložena, pak žalobce tvrdí, že žalovaná jej k ničemu takovému nevyzvala, protože pokud by se tak skutečně stalo, pak by obratem zaplacení této částky žalované doložil. Žalobce částku 6 292 Kč v souvislosti s uplatněním pohledávky vynaložil, když tuto částku dne 3. 7. 2020 za poskytnuté právní služby svému zástupci uhradil, o čemž svědčí příjmový pokladní doklad z 3. 7. 2020. Tvrzení žalované, že žalobce jakožto insolvenční správce musel disponovat odpovídajícím personálním a technickým vybavení pro to, aby mohl zajistit vyřizování jednoduché pohledávkové agendy, žalobce uvádí, že není organizační složkou státu a jako takový není dostatečně vybaven odborným administrativním aparátem, a proto část své agendy vykonává právě prostřednictvím služby externího advokáta, která je z dlouhodobého hlediska pro žalobce výhodnější, než zaměstnávat osoby v pracovním poměru. Navíc žalobce žalovanou několikrát telefonicky i ústně upomínal, naposledy při předání bytu, nicméně na tyto jeho výzvy nebylo ze strany žalované reagováno, proto se nakonec žalobce na advokáta obrátil. Žalobce rovněž nesouhlasí s obranou žalované, podle níž není možno vyhlášku č. 177/1996 Sb. použít pro účely stanovení výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 513 občanského zákoníku. Žalobce odkazuje rovněž i na rozsudek žalovanou citovaný vydaný Krajským soudem v Ostravě sp. zn. 9 ICm 3341/2017 ze dne 25. 9. 2018, kde se s touto skutečností taktéž toto rozhodnutí vyrovnává. Podstatné v dané věci je, že žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení advokátem v souvislosti s uplatněním pohledávky, přičemž předmětná vyhláška stanovuje způsob výpočtu odměny advokáta za poskytnuté právní služby v případě, že není odměna sjednána smlouvou mezi advokátem a klientem. V daném případě odměna nebyla stanovena zvláštní smlouvou, tudíž je nutno k jejímu výpočtu využít advokátní tarif. Žalobce odměnu zaplatil, vznikl mu tak náklad spojený s uplatněním pohledávky vůči žalované. Sama žalovaná v bodě 3. svého vyjádření uvádí, že dlužné nájemné zaplatila 8. 7. a následně úroky z prodlení až dne 13. 7. 2020. Je z tohoto patrno, že žalovaná hradila na základě předžalobní výzvy zaslané žalobcem prostřednictvím svého zástupce, když bez ní by žalovaná dobrovolně očividně neplnila. Proto náklady vynaložené na právní zastoupení představují účelně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky podle § 513 občanského zákoníku, když došlo k úspěšnému vymožení pohledávky žalobce spočívající ve vymožení jistiny a úroku z prodlení. Žalobce proto na podané žalobě u jednání setrval.

4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalobce, jakožto insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], na jehož majetek byl prohlášen konkurs, přičemž prohlášením o konkursu přešlo na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, v souladu s tímto oprávněním vyzval žalovanou k úhradě pohledávky dlužníka dne 3. 7. 2020. Mezi dlužníkem a žalovanou byla 11. 10. 2019 uzavřena smlouva o nájmu bytu a garážového stání, když se mělo jednat o byt [číslo] o velikosti 2 + kk na ulici [ulice a číslo] v [obec] – [část obce] a garážového stání. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020. Nájemné bylo stranami dohodnuto na částku 29 700 Kč a mělo být nájemcem hrazeno kvartálně na základě faktury vystavené pronajímatelem se splatností 14 dnů na účet uvedený ve faktuře. Pro případ, že by nájemce nezaplatil nájemné řádně a včas, byl povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky. Žalobce v rámci svého oprávnění vyúčtoval fakturou č. [anonymizováno] nájemné za období od 1. 4. do 30. 6. 2020 dohodnutou částku 29 700 Kč se splatností 5. 5. 2020. Žalovaná však ve stanoveném termínu nájemné nezaplatila, neučinila tak ani poté, kdy byla žalobcem při předání bytu tato platba opakovaně urgována, proto žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dne 3. 7. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 29 700 Kč, tj. jistiny, a částky představující smluvní úrok z prodlení ve výši 768,95 Kč. Žalované byla předžalobní výzva doručena 7. 7. 2020. Na základě této výzvy žalovaná dne 8. 7. 2020 žalobci uhradila částku 29 700 Kč a 13. 7. 2020 částku 768,95 Kč. Žalobci však nezaplatila náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 513 občanského zákoníku v částce 6 292 Kč, představující náklady za 2 úkony právní služby po 2 300 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Žalovaná tuto svou povinnost splnila až na základě doručené předžalobní výzvy. Dne 3. 7. 2020 žalobce svému zástupci vyúčtovanou částku 6 292 Kč uhradil, a to 5 200 Kč + 1 092 Kč představující 21 % DPH za právní služby ve věci [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná však doposud svou povinnost nesplnila a vyúčtované náklady spojené s vymáháním pohledávky v částce 6 292 Kč žalobci nezaplatila.

5. Podle ustanovení § 513 občanského zákoníku - Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

6. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě se žalobce po žalované domáhal úhrady částky 6 292 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobce, jakožto insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], na jehož majetek byl prohlášen konkurs, v souladu se svými povinnostmi a v rámci svého oprávnění se po žalované předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2020 domáhal úhrady pohledávky dlužníka. Dlužník uzavřel s žalovanou ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. občanského zákoníku dne 11. 10. 2019 smlouvu o nájmu bytu a garážového stání, přičemž nájemné z tohoto bytu mělo být hrazeno dle dané smlouvy kvartálně, a to na základě faktury vystavené pronajímatelem se splatností 14 dnů. Žalobce v rámci svého oprávnění fakturoval fakturou č. [anonymizováno] nájemné dle předmětné smlouvy za období od 1. 4. do 30. 6. 2020 v částce 29 700 Kč se splatností dnem 5. 5. 2020. Z uzavřené smlouvy nevyplývá, že by takto pronajímatel učinit nemohl, když bližší okolnosti splatnosti nájemného nebyly smlouvou stanoveny a nájemné dle ustanovení § 2251 odst. 1 občanského zákoníku je splatné předem, nejpozději do 5. dne příslušného kalendářního období, pokud není ujednán den pozdější. Žalobce tak zcela po právu v duchu uzavřené smlouvy vyúčtoval fakturou [číslo] nájemné se splatností 14 dní. Žalovaná ve stanovené lhůtě splatnosti nájemné nezaplatila. V řízení nebylo prokázáno, že by ústně či jinak byla dojednána pozdější splatnost uvedené faktury, když ani ke dni předání bytové jednotky, tj. ke dni 30. 6. 2020, nájemné přes příslib žalované uhrazeno nebylo. Žalobce proto prostřednictvím písemné předžalobní výzvy svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného v částce 29 700 Kč, k úhradě smluvního úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky, tj. 768,95 Kč a taktéž k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 6 292 Kč. Tato výzva byla žalované doručena 7. 7. 2020 a až na základě této doručené výzvy žalovaná 8. 7. 2020 dlužné nájemné v částce 29 700 Kč uhradila a smluvní úrok zaplatila dnem 13. 7. 2020 Náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 6 292 Kč žalovaná nezaplatila. Žalobci náklady spojené s uplatněním té pohledávky za předžalobní výzvu vznikly, když žalobce dne 3. 7. 2020 svému zástupci odměnu za dva úkony právní služby po 2 300 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH vyplatil. Daný náklad tak žalobci prokazatelně vznikl, a protože žalovaná svůj závazek včas a řádně nesplnila, a neučinila tak ani přes předchozí upozornění dne 30. 6. 2020, žalobce zcela v souladu se svými povinnostmi insolvenčního správce zmocnil k tomuto úkonu právního zástupce. K plnění ze strany žalované došlo až po doručení předžalobní výzvy vypracované zástupcem žalobce. Jedná se proto o příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 občanského zákoníku a žalobce má proto nárok na jeho náhradu. K námitce žalované, že žalobce je insolvenčním správcem v mnoha řízeních, ještě neznamená, že musí disponovat odpovídajícím personálním a technickým vybavením, aby tak zajišťoval vyřizování takovéto„ jednoduché“ agendy sám či prostřednictvím svých zaměstnanců, je nutno přisvědčit žalobci, že insolvenční správce není orgánem státu a takovýmto aparátem disponovat nemusí a je naprosto v jeho gesci, jakým způsobem si bude tuto agendu zajišťovat. Za situace, kdy žalovaná ani přes osobní, telefonické výzvy svůj závazek nesplnila, bylo zcela na místě, aby žalobce využil služeb externího advokáta a pověřil jej vypracováním a zasláním předžalobní výzvy. Soud má také za to, že v případě, kdy nebyla mezi žalobcem a jeho zástupcem uzavřena jiná dohoda o odměně, podle které by výše této odměny byla určena, pak zcela v souladu s ustanovením § 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu bylo použito ustanovení této vyhlášky o výši odměny zástupce. Žalobce v řízení prokázal, že náklady spojené s vymáháním pohledávky skutečně a účelně vynaložil, jedná se proto příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 občanského zákoníku, na které ze strany žalované nebylo ničeho plněno. Žaloba byla proto podána důvodně a žalovaná zavázána uhradit žalobci částku 6 292 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 8 712 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů na právní zastoupení žalobce, a to za 4 úkony právní pomoci po 1 500 Kč, tj. 6 000 Kč dle ustanovení § 7 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. 2 x d) za sepis žaloby, za sepis repliky k vyjádření žalované z 9. 1. 2021, písm. c) za další porada s klientem ze dne 8. 1. 2021 a písm. g), za účast u ústního jednání dne 1. 6. 2021, hotové výdaje stanovené paušální částkou 300 Kč za 1 úkon právní pomoci, tj. za 4 úkony právní pomoci 1 200 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. 2xd), c), g), § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 512 Kč. Soud uložil žalované s ohledem na její neúspěch ve věci zaplatit žalobci takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

8. Jelikož žalobce je v řízení osvobozen od placení soudních poplatků a jeho návrhu bylo v celém rozsahu vyhověno, byla podle výsledku řízení přenesena ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, poplatková povinnost na žalovanou. Ta byla zavázána zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě soudní poplatek v částce 1 000 Kč dle položky č. 1 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Žalovaná byla zavázána zaplatit vyčíslený soudní poplatek do 3 dnů od právní moci rozsudku, když i v tomto případě je lhůtě k plnění dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.