162 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 66 708 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 476 Kč od 27. 5. 2025 do 19. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 556 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 920 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, částku 7 232,54 Kč, úrok ve výši 71,04 % ročně z částky 46 245,86 Kč od 27. 5. 2025 do 18. 6. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 46 245,86 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 182 016 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 7. 10. 2025 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit částku 66 708 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Žalovaná smlouvu podepsala 8. 1. 2024. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K jeho vyplacení došlo 9. 1. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 160 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: 6. 3. 2024 - 3 160 Kč, 25. 4. 2024 – 6 320 Kč, 1. 7. 2024 – 6 320 Kč, 22. 8. 2024 – 6 320 Kč, 22. 10. 2024 – 6 320 Kč, 25. 12. 2024 – 6 320 Kč a 25. 2. 2024 – 6 320 Kč, celkem 41 080 Kč. Před zesplatněním pohledávky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 493 Kč dle bodu 6.

1. Smlouvy, tj. 7 x 499 Kč za prodlení žalované o délce 30 dnů s úhradou splátky č. 2, 4, 6, 8, 12, 14, 15) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.

2. Smlouvy celkem ve výši 1 600 Kč (tj. 8 x 200 Kč za 2, 4, 6 ,8, 12, 14, 15. splátku, se kterou se žalovaná dostala do prodlení o délce 15 dnů). V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 14 splatné 20. 3. 2025. K datu 25. 5. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 54 383,11 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.7. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 27. 5. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 54 383,11 Kč b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smluvních ujednání smlouvy ve výši 3 493 Kč s příslušenstvím, c) náklady dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 1 600 Kč, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 7 232,54 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 46 245,86 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,04 % p.a., která odpovídá úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalované bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a) a b), c) tedy u částky v celkové výši 59 476 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s jejich úhradou i úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání 27. 1. 2026 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ač byly řádně a včas předvolány. Na základě uvedeného soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastnic řízení, kdy při rozhodování vyšel z výsledků dokazování a obsahu spisu.

4. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ z 8. 1. 2024, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované představuje částka 21 500 Kč, na výdaje byla započtena částka ve výši 4 860 Kč, dále částka 4 698 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, tj. celkové výdaje 9 558 Kč. Volné zdroje představovala částka 10 942 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní).Z detailu účtu č. , č. účtu, , že na účet žalované byla vyplacena zaměstnavatelem 15. 12. 2023 částka 24 532 Kč – mzda za 11/2023.Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, z 8. 1. 2024, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování. Žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách po 3 160 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 71,04 % ročně. Smlouva není opatřena podpisem žalované, ale kódem a je podpisem žalobkyně z 8. 1. 2024.Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, z 10. 1. 2024, včetně splátkového kalendáře, že žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalované doručeno na adresu pro doručování dle smlouvy 16. 1. 2024.Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že žalobkyně 9. 1. 2024 zaslala žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 50 000 Kč.Z listiny „karta klienta k č. , hodnota, smlouvy “, že jsou zde zaevidovány platby v období od 6. 3. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 41 080 Kč.Z oznámení z 25. 5. 2025, že žalobkyně mínila vyzvat žalovanou k zaplacení dlužných splátek.Z předžalobní výzvy z 15. 9. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalované zaslána 15. 9. 2025 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu z 15. 9. 2025).Z Předsmluvního formuláře z 8. 1. 2024, fotokopie OP, z opakovaných výzev k zaplacení soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalované. Žalobkyně si nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovanou (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 8. 1. 2024, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované 9. 1. 2024 převodem na žalovanou určený bankovní účet částku 50 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 41 080 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou z 15. 9. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne odeslání výzvy.

16. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 50 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 41 080 Kč (což žalobkyně tvrdila a dokládala kartou klienta, žalovaná ani netvrdila, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, kdy neuplatnila žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 8 920 Kč (tj. 50 000 Kč – 41 080 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou z 15. 9. 2025, která jí byla odeslána na doručovací adresu. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 8 920 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení v zákonné výši, tj. 11,5 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení (výrok I rozsudku).

17. Ve výroku I. rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

18. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

19. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.