162 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 162 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 61 804 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 51 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 799 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, částku 49 002 Kč, úrok z prodlení ve výši 69,12 % ročně z částky 95 799,76 Kč od 21. 10. 2023 do 13. 11. 2023 ve výši 4 237,20 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 95 799,76 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 10. 2023 dosáhne částky 320 846 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 4. 3. 2025 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit částku 113 603 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Žalovaný smlouvu podepsal 24. 1. 2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo 24. 1. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 69,12 % p.a. splácet ve 42měsíčních splátkách ve výši 6 366 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: - 6 366 Kč – 15. 2. 2023, 14. 3. 2023, 17. 4. 2023, 18. 5. 2023, 15. 6. 2023 a 19. 7. 2023, celkem 38 196 Kč. Před zesplatněním pohledávky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty celkem ve výši 998 Kč dle bodu 6.

1. Smlouvy, tj. 2 x 499 Kč za prodlení žalovaného o délce 30 dnů s úhradou splátek č. 7, 8) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.

2. Smlouvy celkem ve výši 400 Kč (tj. 2 x 200 Kč za 7., 8. splátku, se kterou se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů). V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 15. 8. 2023. K datu 19. 10. 2023 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 112 205,21 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byl mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 21. 10. 2023, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 112 205,21 Kč b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. ujednání smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, ve výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náklady dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 400 Kč, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 112 205,21 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje 21. 10. 2023 do zaplacení ve výši 49 002 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 95 799,76 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 69,12 %. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalované bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a) a b), c) tedy u částky v celkové výši 113 603 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a) až c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Žalobkyně se dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora pod písm. e) bude v této žalobě uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 320 846 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i níže v petitu. Dále žalobkyně pro upřesnění ke způsobu doručování jednotlivých dokumentů žalované uvádí, že2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ z 24. 1. 2023, že pravidelný čistý měsíční příjem představuje částka 29 499 Kč, na výdaje byla započtena částka 4 860 Kč, dále částka 4 282 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, splátky , Jméno žalobkyně, . 2 405 Kč, tj. celkové výdaje 11 547 Kč. Volné zdroje představovala částka 16 952 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem).Z potvrzení o provedení transakce z 15. 1. 2023 a z výpisu z účtu č. , č. účtu, , že na tento účet byla od společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . zaslána částka 29 411 Kč dne 7. 10. 2022 a dne 8. 1. 2022 na tento účet byla od téže společnosti připsána platba 26 113 Kč.Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalovaného vypočtena na 476, což odpovídá kategorii III.Z výpisu záznamů z registru SOLUS z 22. 1. 2023, že u žalovaného není záznam.Z fotokopie občanského průkazu č. , hodnota, vydaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , že žalovaný zaslal žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu s datem narození , datum, , r. č. , RČ, a trvalým pobytem , adresa, .Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, z 24. 1. 2023, že žalobkyně uzavřela s žalovaný smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem , RČ, , adresou trvalého bydliště , adresa, , shodnou adresou pro doručování. Žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 42 splátkách po 6 366 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,12 % ročně. Smlouva je opatřena jedinečným kódem žalovaného z 24. 1. 2023 a podpisem žalobkyně.Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, z 25. 1. 2023, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalované doručeno na adresu pro doručování dle smlouvy.Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že žalobkyně 24. 1. 2023 zaslala žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku 100 000 Kč.Z listiny „karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, “, že jsou zde zaevidovány platby na jméno , jméno FO, v období od 15. 2. 2023 do 15. 7. 2023 celkem ve výši 38 196 Kč.Z oznámení z 19. 10. 2023, že žalobkyně mínila vyzvat žalovaného k zaplacení dlužných splátek.Z předžalobní výzvy z 12. 3. 2024, že žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána 12. 3. 2024 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu z 12. 3. 2024).Ze sdělení , právnická osoba, z 9. 4. 2025, že občanský průkaz č. , hodnota, je evidován na osobu , Jméno žalovaného, , datum narození , Datum narození žalovaného, .Ze sdělení , Anonymizováno, z 14. 5. 2025, že účet č. , č. účtu, je od , datum, evidován na majitele , jméno FO, , nar. , datum, .

4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám6. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobkyně si nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 24. 1. 2023, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému 24. 1. 2023 na účet č. , č. účtu, částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 38 196 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou z 16. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.

17. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 38 196 Kč (což žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 61 804 Kč (tj. 100 000 Kč – 38 196 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ výzvou z 16. 10. 2023, která mu byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě pro účely doručování. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 61 804 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku).

18. Ve výroku I. rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

20. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná (60 %) a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.