162 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 135 466 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 17. 10. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 61 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 17. 10. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 16 793,28 Kč, úrok ve výši 78,08 % ročně z částky 97 655,52 Kč od 17. 10. 2025 do 9. 11. 2025 ve výši 4 862,18 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 97 655,52 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 10. 2025 dosáhne částky 393 868,80 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 10. 3. 2026 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit částku 135 466 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Žalovaný smlouvu podepsal 22. 1. 2025. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K jeho vyplacení došlo 22. 1. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 7 066 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: 10. 2. 2025 – 7 066 Kč, 4. 3. 2025 – 7 066 Kč, 4. 4. 2025 – 7 066 Kč, 13. 5. 2025 – 7 066 Kč, 10. 6. 2025 – 7 066 Kč, 8. 8. 2025 – 7 066 Kč, celkem 42 396 Kč. Před zesplatněním pohledávky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.

1. Smlouvy, tj. 2 x 499 Kč za prodlení žalovaného o délce 30 dnů s úhradou splátky č. hodnota, 8) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.

2. Smlouvy celkem ve výši 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč za 6., 7., 8. splátku, se kterou se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů). V důsledku tohoto prodlení žalovanému následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. hodnota splatné 11. 8. 2025. K datu 15. 10. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 116 619,76 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byl mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 17. 10. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 1160619,76 Kč b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smluvních ujednání smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náklady dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 600 Kč, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 16 793,28 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 97 655,52 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % p.a., která odpovídá úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a) a b), c) tedy u částky v celkové výši 118 673 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání 9. 6. 2026 se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Na základě uvedeného soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, kdy při rozhodování vyšel z výsledků dokazování a obsahu spisu.

4. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ z 22. 1. 2025, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka 20 685 Kč – starobní důchod, na výdaje byla započtena částka ve výši 4 860 Kč, dále částka 5 546 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, tj. celkové výdaje 10 406 Kč. Volné zdroje představovala částka 9 779 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného – rozvedený, dosaženém vzdělání – výuční list a formě bydlení (obecní). Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. hodnota z 22. 1. 2025, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách po 7 066 Kč měsíčně. Žalovaný měl žalobkyni zaplatit částku 328 224 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,08 % ročně. Smlouva není opatřena podpisem žalované, ale kódem a je podpisem žalobkyně z 22. 1. 2025. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota z 22. 1. 2025, včetně splátkového kalendáře, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalovanému doručeno na adresu pro doručování dle smlouvy 28. 1. 2025. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že žalobkyně 22. 1. 2025 zaslala žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 100 000 Kč. Z listiny „karta klienta k č. hodnota smlouvy “, že jsou zde zaevidovány platby v období od 10. 2. 2025 do 8. 8. 2025 ve výši 42 396 Kč. Z oznámení z 15. 10. 2025, že žalobkyně mínila vyzvat žalovaného k zaplacení dlužných splátek v celkové výši 118 673 Kč. Z předžalobní výzvy z 16. 2. 2026, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána 16. 2. 2026 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu z 16. 2. 2026). Z Předsmluvního formuláře z 22. 1. 2025, fotokopie OP, z opakovaných výzev k zaplacení soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále v textu jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobkyně si nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. hodnota z 22. 1. 2025, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému 22. 1. 2025 převodem na žalovaným určený bankovní účet částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 42 396 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou z 16. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání výzvy.

16. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 42 396 Kč (což žalobkyně tvrdila a dokládala kartou klienta, žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, kdy neuplatnila žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 57 604 Kč (tj. 100 000 Kč – 42 396 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou z 16. 2. 2026, která mu byla odeslána na doručovací adresu. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 57 604 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení v zákonné výši, tj. 11,5 % ročně od 17. 10. 2025 do zaplacení (výrok I rozsudku).

17. Ve výroku I. rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

18. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

19. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.