17 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 099,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 482 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 482,20 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 23 617,73 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 35 557,62 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 557,62 Kč od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2024, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 075,42 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně poté, co na ni byla pohledávka postoupena společností BNP Paribas , právnická osoba, , akciová společnost, se sídlem 1 boulevard Haussmann, , adresa, , Francouzská republika, registrační číslo , tel. číslo, , odštěpný závod: , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO 3814742 (dále též „Banka“, resp. „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) a po úspěšném posouzení úvěruschopnosti, poskytnut úvěrový limit ve výši 40 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně až do výše povoleného limitu a následně jej splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky, nejméně však 500 Kč počínaje měsícem 9/2022 spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně a poplatky za služby dle Sazebníku. Žalovaný celkem vyčerpal 87 039,20 Kč a řádně splácel až do 9/2024. Poté nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil tím smluvní povinnosti a Banka tak ke dni 31. 12. 2024 ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. K zaplacení zbývá dlužná jistina 35 557,62 Kč, kapitalizovaný úrok do 31. 12. 2024 ve výši 3 182,31 Kč, Poplatky ve výši 1 360 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 1. 1. 2025 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 1. 1. 2025 do zaplacení. Z celkové částky 40 099,93 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.

3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 20. 5. 2026 zcela vyčerpala.

4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 8. 8. 2022 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly zejm. Produktové podmínky pro revolvingové úvěry platné od 14. 11. 2018, (viz „Smlouva“). Na základě Smlouvy poté, co byl žalovanému následně oznámen stručný přehled obsahu Smlouvy podáním ze dne 9. 8. 2022, ve spojení s Přehledem čerpání úvěru, Podklady pre súdne konanie a Výpisy zaplacených poplatků byla z úvěrového účtu za dobu od 8. 8. 2022 do 31. 11. 2023 vyčerpána postupně celková částka 87 039,20 Kč a žalovaným za totéž období postupně zaplacena celková částka 70 557 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 ve spojení s Notářským zápisem sepsaným dne 1. 11. 2023 notářem , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. NZ 369/2023, výňatkem ze Seznamu takto postoupených pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a toto postoupení oznámil Podáním ze dne 2. 11. 2023 žalovanému. Žalovaný ani poté, co k tomu byl vyzván Výzvou k zaplacení ze dne 5. 11. 2024, Poslední předžalobní výzvou před zesplatněním ze dne 31. 12. 2024, odeslanou dle podacího archu k ní dne 6. 1. 2025, ani přes písemnou předžalobní Výzvu ze dne 21. 8. 2025 doručenou žalovanému dne 2. 9. 2025 dle Dodejky k ní, dosud ničeho nezaplatil.

5. Po provedeném dokazování též zbývajícími listinami žalobkyní označenými jako důkaz však soud především nemá za prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením označeným shora v odstavci 3. odůvodnění, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Toliko bylo „využito automatizovaných modelů“, ačkoliv žalovaný uvedl zjevně nereálné výdaje toliko 4 000 Kč, stanovila tak Banka jeho životní výdaje na částku 8 000 Kč měsíčně i „podle svého interního ekonomického modelu“, „pracujícího se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení“. Dotazem do systému CCB (tj. Bankovního a Nebankovního registru klientských informací) banka zjistila, že žalovaný měl předcházející nesplacené úvěry se splátkami 6 000 Kč, a přesto dospěla k závěru, že je žalovaný schopen splácet dalších 2 000 Kč, vycházeje opět z toliko jen tvrzených příjmů 16 816 Kč měsíčně. Banka nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a tyto indicie by byly patrné, posuzovala-li by strukturu výdajů a zůstatků na účtu žalovaného. Výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, však nebyly vyžádány a posuzovány, a to ani za situace nereálné výše žalovaným uváděných výdajů 4 000 Kč měsíčně. Banka tedy nezkoumala strukturu jednotlivých výdajů za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, nezkoumala ani nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Nebyly ověřovány Výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, neexistenci exekucí. Nebyla vyžádána ani pracovní smlouva, aby tak bylo ověřeno, zda žalovaný nemá pracovní poměr na dobu určitou, či zda není ve zkušební době. K dalším podrobnostem viz citované usnesení shora. Dle soudem ex post vyžádaného Výpisu z NRKI a BRKI přitom měl ke dni poskytnutí úvěru žalovaný dluhy z úvěrů u , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., a , právnická osoba, . Nebyly tedy dostatečně zohledněny osobní, rodinné a majetkové poměry žalovaného tak, aby byla dána dostatečná míra pravděpodobnosti, že ke dni poskytnutí úvěru je v možnostech žadatele úvěr řádně a včas v následných splátkách splácet. Vzhledem k tomu že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalovaného, nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet.

6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 37 %, počítaje v to příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v Žádosti/Smlouvě o poskytnutí úvěru toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 5. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení označeném v odstavci 3. odůvodnění shora. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou Smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 2993 o. z. zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy 70 557 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na částku z účtu čerpanou 87 039,20 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 16 482,20 Kč (rozdíl mezi 87 039,20 Kč čerpanými a 70 557 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala dne 31. 12. 2024, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. dne uvedeného ve Výzvě ze dne 26. 11. 2024) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Ve zbývající části 63 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 52 351,23 Kč (40 099,93 Kč jistina a 12 251,30 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 19 321,65 Kč (16 482,20 Kč jistina a 2 839,45 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 37 %.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.