17 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 36 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 000 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 17 900,00 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 36 900 Kč od 4. 7. 2025 do 13. 11. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 900 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo jako podnikateli dle Smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne 25. 4. 2025 (dále „Smlouva“) vyplaceno v den uzavření Smlouvy na jím označený bankovní účet 22 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen poplatek 15 400 Kč za poskytnutí úvěru (dále jen „Poplatky“), a to jednorázově do doby splatnosti úvěru dne 3. 7. 2025. Žalovaný však zaplatil pouze 3 000 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 19 000 Kč, poplatek 15 400 Kč, poplatky za upomínky 2 500 Kč (5x 500 Kč), úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 36 900 Kč (19 000 + 15 400 + 2 500 Kč) od 4. 7. 2025 do zaplacení. Z celkové částky 36 900 Kč s příslušenstvím ze Smlouvy shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu, nezaplatil.

2. Žalovaný reagoval tím, že si je vědom svého závazku, několikrát se marně snažil dohodnout splátkový kalendář, aby předešel neustálému nárůstu „velkých úroků“. Současně požádal o splátky.

3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , zejména k doplnění tvrzení a důkazů především z čeho bylo dovozeno, že žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání a předvídatelně pak k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně však nereagovala a dala tak najevo, že svá tvrzení a důkazy zcela vyčerpala, ostatně již v žalobě, v rámci procesní opatrnosti uvedla pro případ, „pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

4. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -4689 ze dne 25. 4. 2025 ve spojení se Snímkem obrazovky počítače s ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím služby Bank iD, Potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně dne 25. 4. 2025, bylo prokázáno, že žalobkyně jako „Společnost“ a žalovaný jako „Klient“, identifikovaný mj. jménem, příjmením, rodným číslem, adresou místa podnikání: , adresa, , Čujkovova, 1714/21, telefonním číslem, číslem účtu: , č. účtu, , e-mailovou adresou, uzavřeli Smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr „výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu Úvěru“ ve výši 22 000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, (k příchozí částce viz též Zpráva Banky vyžádaná soudem ze dne 18. 5. 2026) se splatností nejpozději do 3. 7. 2025. Žalovaný se zavázal celkem kromě 22 000 Kč zaplatit Poplatek „za poskytnutí Úvěru ve výši 1 % z Částky Úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce Úvěru, tedy za každý den čerpání Úvěru až do Dne konečné splatnosti Úvěru“ kapitalizovaný částkou 15 400 Kč „do splatnosti poslední splátky úvěru“. Pro případ prodlení byla mimo jiné ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku. Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak jsou pro žalobkyni nepříznivá, vzal soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil celkem 3 000 Kč. Dle Zprávy Banky vyžádané soudem ze dne 18. 5. 2026 a příloh k ní, s výpisem z tohoto účtu za den 26. 4. 2026, nešlo u žalovaného u č. ú. , č. účtu, o podnikatelský účet (zejm. majitelem byl žalovaný jako fyzická osoba, nejsou patrny pohyby s podnikáním související). Žalovaný dosud, přes písemnou Výzvu zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2025, předanou k doručení dle podacího lístku k ní dne 5. 11. 2025, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.

5. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části 50 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), když mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaný byl sice v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, držitelem živnostenského oprávnění, nicméně ze Smlouvy nevyplývá, že by žalovaný žádal úvěr v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti, jelikož účelově nebyl úvěr omezen a prosté prohlášení o podnikatelských potřebách neobstojí. Žalovaný, v době poskytnutí úvěru, již zjevně nebyl kredibilní, s dluhem přesahujícím jeho tehdejší možnosti a aby za takové situace získal úvěr zjevně pro sanaci předchozích opakovaných spotřebitelských úvěrů, bylo využito jeho formálního podnikání. Bylo na poskytovateli úvěru, aby za takové situace důsledně zkoumal, zda žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě a jen v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání, což učiněno nebylo. Z těchto důvodů má soud o samostatné výdělečné činnosti žalovaného pochybnosti a objektivně je musel mít i poskytovatel podnikatelských úvěrů. Předmětný podnikatelský úvěr tak byl uzavřen stranami účelově a šlo tak o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr a bylo lze po žalobkyni spravedlivě žádat vyšší míru obezřetnosti a vynaložení investigativní činnosti k vyloučení takových pochybností. Nadto žalobkyni muselo a mělo být zřejmé, že by žalovaný řádným zkoumáním úvěruschopnosti jako spotřebitel zjevně neprošel úspěšně. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr a na daný závazkový vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“). Dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ, se žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Pokud by snad žalobkyně namítala, jak se tomu stalo v jiných věcech u zdejšího soud, že je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které nárok žalobkyně vylučují, a to ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná, je nutno zdůraznit, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru žádným způsobem neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno výše a rovněž i v odstavci 3. a 5. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení označeném ve 3. odstavci odůvodnění shora. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný z neplatné Smlouvy zaplatil 3 000 Kč a je tak třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto důvodná u nároku ze Smlouvy ve výši 19 000 Kč (rozdíl mezi 22 000 Kč vyplacenými a 3 000 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne 13. 11. 2025, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne 31. 10. 2025) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne 4. 7. 2025; tedy ve výši 11,5 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.

7. Ve zbývající části 50 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 40 876,10 Kč (36 900 Kč jistina a 3 976,10 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 20 251,14 Kč (19 000 Kč jistina a 1 251,14 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 50 %.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žádný z účastníků nebyl převážně procesně úspěšný.

10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Pro splátky soud neshledal důvody, když jistina byla žalovanému „poskytnuta“ již před více než jedním rokem a ve výsledku jde o povinnost plnit de facto polovinu z původního žalobou uplatněného nároku, a to bez úroku (tj. „poplatku za poskytnutí úvěru“) a části úroku z prodlení.