17 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 46,27 Kč za dobu od datum do datum, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 560 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a dne datum se přihlásila do evidence poplatníků. Dosud však, jako poplatník televizního poplatku 135 Kč měsíčně, za období srpen 2020 až prosinec 2020 žalobkyni ani přes písemnou upomínku ničeho nezaplatila.

2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, se souhlasem účastníků dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, přihlásila se do evidence poplatníků u České pošty, s. p. a dosud nesplnila svou povinnost poplatníka zaplatit žalobkyni televizní poplatky, a to v části 20 Kč za měsíce srpen 2020 a po 135 Kč za měsíce září 2020 až prosinec 2020, tedy v celkové výši 560 Kč, a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně.

4. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když nárok žalobkyně na placení televizních poplatků vůči žalované, držiteli televizního přijímače, je dán § 2, 5, 6 a 12 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem k tomu, že jednotlivé poplatky se za žalované měsíce staly splatnými dle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tedy vždy do 15. dne příslušného měsíce, ode dne následujícího pak, v souladu s ust. § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniká žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak v rámci dispozice s žalobou žalobkyně toto příslušenství kapitalizovala toliko za období od datum do datum ve výši 46,27 Kč.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznáno toliko právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve zbytku jsou náklady neúčelně vynaložené, jak bylo mj. konstatováno nálezem Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne datum. Soud nemá důvod odklánět se od takto zřetelně vysloveného názoru Ústavního soudu, z něhož nelze dovodit nic jiného, než že náklady vynaložené Českou televizí na zastupování advokátem jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení se dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobkyně.

6. Lhůty k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.