17 C 373/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání zvířete (psa)

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni Psa, jméno: , jméno FO, , plemeno: , jméno FO, , , podezřelý výraz, : fena, číslo čipu: 643094100685829 rus, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení v rozsahu 100 %, jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, soudní poplatek , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původně se v řízení zahájeném dne , datum, před místně nepříslušným Okresním soudem v Českém Krumlově žalobkyně vůči původně nesprávně označené žalované domáhala určení neplatnosti darovací smlouvy feny , jméno FO, , plemene , jméno FO, , číslo čipu 643094100685829 rus (dále jen „Pes“), uzavřené mezi bývalým manželem žalobkyně a žalovanou bez vědomí žalobkyně, ačkoliv jeho hodnota dosahuje vyšších desítek tisíc Kč a nešlo tak o běžnou záležitost týkající se společného jmění žalobkyně a jejího bývalého manžela, coby tehdejších (v době darování) manželů. Smlouvu o darování Psa klasifikovala jako „neběžnou záležitost při správě SJM“ a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR č. R 46/1966 a č. R 42/1972. Psa zakoupil bývalý manžel žalobkyně ještě za trvání jejich manželství. Pes poté sdílel společnou domácnost žalobkyně a jejího bývalého manžela spolu s jejich třemi nezletilými dětmi a v rámci hobby bývalých manželů se Pes účastnil také výstav. Ještě za trvání manželství manžel žalobkyně bez jejího vědomí daroval dne , datum, písemnou darovací smlouvou (dále jen „Darovací smlouva“ či „Smlouva“) Psa žalované s cílem tak žalobkyni před rozvodem ublížit, neboť Pes si vytvořil silné citové pouto nejen k žalobkyni, ale i dětem, které odloučení silně vnímali a přáli si mít Psa opět doma. Poté, co se žalobkyně ve vztahu k manželovi ohradila vůči darování, odstoupil bývalý manžel žalobkyně od Smlouvy s tím, že bez vědomí žalobkyně nebyl oprávněn Psa žalované darovat. Rodina žalobkyně se třemi nezletilými dětmi v době darování Psa v hodnotě , částka, dosahovala příjmů , částka, čistého měsíčně (žalobkyně 28 000 a její manžel , částka, ). Pro chov psů neměl manžel příslušné živnostenské oprávnění, podnikal v realitách. Chov byl pouze rodinným koníčkem, nikoliv podnikatelskou činností. „, právnická osoba, čítala cca 5 psů“, všichni bez rozdílu měli přístup do domu, společně si hráli, přičemž předmětný Pes byl jako nejstarší a ze , podezřelý výraz, důvodů z chovu vyřazen, vykastrován a stal se rodinným mazlíčkem. Žalobkyně zpochybnila dobrou víru žalované, jakož i její tvrzení, že již není vlastníkem Psa, když se veřejnými příspěvky na sociálních sítích i poté, co měl být v dubnu 2023 dále darován třetí osobě, nadále prezentuje jako jeho majitelka. V podání ze dne , datum, žalobkyně informovala o neúspěšném pokusu o mimosoudní vyrovnání, kdy protistrana nepřistoupila na její smírný návrh, že vezme žalobu zpět oproti úhradě mimosmluvních nákladů řízení ve výši , částka, . Žalovaná Psa dosud žalobkyni nevydala, ačkoliv k tomu byla vyzvána ještě před podáním žaloby.

2. Žalovaná od počátku řízení navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné, původně mimo jiné s tím, že žalobkyně měla od počátku směřovat žalobu na plnění a nikoliv na určení neplatnosti darovací smlouvy, že účastníkem řízení měl být též druhý z údajných spoluvlastníků Psa, tedy bývalý manžel žalobkyně a že námitka relativní neplatnosti Smlouvy nebyla uplatněna též vůči bývalému manželovi žalobkyně, coby druhé straně Smlouvy. Procesní postup žalobkyně, kdy byla podána žaloba, které soud nemohl vyhovět, jakož i opakované neúspěšné návrhy na vydání předběžných opatření, a udržování takového stavu po osm měsíců téměř až do rozhodnutí ve věci samé, označila žalovaná za šikanózní. Učinila nesporným, že dne , datum, byla mezi ní a bývalým manželem žalobkyně uzavřena darovací Smlouva, Pes jí byl darován bývalým manželem žalobkyně jako provozovatelem chovné stanice plemene , jméno FO, , zaměřené na výstavní činnost a chov, s tím, že je neperspektivní pro další chov. Do té doby se s manželem žalobkyně neznali, jejich kontakt byl zprostředkován paní , jméno FO, , která od bývalého manžela žalobkyně tehdy zakoupila štěně z chovu, a tento se na ní obrátil, zda nezná zkušeného a odpovědného člověka, kterému by mohl Psa bez chovatelské hodnoty darovat. Darování pro chov neperspektivních psů je přitom, nejen v chovatelských kruzích plemene , jméno FO, , zcela běžné. K uzavření Smlouvy a předání Psa žalované došlo při druhé návštěvě chovné stanice, kdy pokaždé byl Pes umístěn v kotci, jevil se bojácným, utlačovaným ostatními psy a zdržoval se v koutě. Se žalobkyní se žalovaná nikdy nesetkala, vždy jednala pouze s manželem žalobkyně před kotci stanice a z ničeho nebylo patrno nic o tom, že by neměl být součástí chovné stanice bývalého manžela žalobkyně a že by naopak měl být domácím mazlíčkem, uvedené navíc nevyplývalo ani z facebookových prezentací chovné stanice , jméno FO, Puer de Cohors z období dvou let před darováním, na kterých byl zobrazován také Pes spolu s ostatními psy; při darování již nebyl takto publikován, byl vykastrován a ve spojení se sdělením , jméno FO, o tom, již zjevně nebyl určen pro další chov a neměl pro chovnou stanici významnou hodnotu. Šlo tak o běžnou správu majetku v rámci chovné stanice, nikoli o úkon vyžadující souhlas obou manželů, ostatně i další psi byli prodáváni, resp. darováni písemnými smlouvami, ve kterých jako prodávající/darující figuruje výlučně bývalý manžel žalobkyně a vždy bez souhlasu žalobkyně. V neposlední řadě pak žalovaná namítala také nedostatek své pasivní věcné legitimace, když Psa již v dubnu 2023 dále darovala svému tehdejšímu příteli, občanu Itálie, neboť plánovali společný život a bylo administrativně jednodušší v souvislosti s registrací Psa v cizině, aby tak učinil právě on.

3. Za řízení bylo rozhodováno o opakovaných návrzích žalobkyně na vydání předběžného opatření usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl návrh žalobkyně odmítnut, usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterými bylo řízení o návrhu na vydání předběžného opatření zastaveno, a po vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Českém Krumlově usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo o posledním z návrhů na nařízení předběžného opatření rozhodnuto též usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl návrh zamítnut. Uvedenými rozhodnutími byla žalobkyně opakovaně mimo jiné poučována o neúspěchu ve věci samé při setrvání na žalobě určovací za situace, kdy je možno se nároku domáhat žalobou na plnění. Po více, než osmi měsících od zahájení řízení teprve podáním ze dne , datum, učiněným až v souvislosti nařízeným jednáním žalobkyně navrhla změnu žaloby s tím, že již dne , datum, uzavřela s bývalým manželem smlouvu o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu, na základě které se s účinností od právní moci rozvodu dne , datum, stala výlučným vlastníkem mj. i Psa. Tato změna žaloby nebyla původně usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , připuštěna a určovací žaloba byla následně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítnuta. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla následně v souladu s právně závazným názorem Krajského soudu v , adresa, vyjádřeným v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl předchozí rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení mimo jiné pro nesprávné procesní rozhodnutí zdejšího soudu o nepřipuštění změny žaloby, změna žaloby shora připuštěna.

4. Dle oddacího listu manželství , jméno FO, narozeného , datum, a žalobkyně, uzavřeli tito dne , datum, manželství mj. s tím, že žalobkyně si ponechala příjmení „, jméno FO, Sánchezová“. Společným návrhem manželů shora na rozvod jejich manželství je prokázáno, že tento byl podán u Okresního soudu v Berouně dne , datum, . Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dle , datum, , nikoliv však dle ustanovení § 757 o. z, ale dle ustanovení § 755 o. z., když „manželé při jednání před soudem nepředložili avizovanou dohodu“ uzavřenou dle shora citovaného ustanovení o. z. Dohodou o úpravě poměrů nezletilých dětí, majetkových poměrů bydlení a výživného pro dobu po rozvodu, kterou Manželé uzavřeli dne , datum, , se pro případ rozvodu pokusili vypořádat mj. majetek nabytý za trvání manželství mj. tak, že v článku IV. poté, co tam označili pod písmeny a) až d) majetek, který měl být takto určen do výlučného vlastnictví žalobkyně, označené bydlištěm v Hostomicích, a to osobní automobil, finanční prostředky na bankovním účtu a „veškeré zařízení, součásti a obvyklé vybavení a movité věci nacházející se v nemovitostech v k.ú. , adresa, “, teprve až pod písm. e) prvního ze psů plemene , jméno FO, - Dirty Joe, a dále, teprve až pod písm. f) Psa - , jméno FO, ; pod písm. g) pak byl označen „kříženec Vendelín“. Dle článku IV. Dohody dle znění ustanovení písm. i), byli všichni psi plemene , jméno FO, , tedy včetně i těch, kteří měli takto být převedeni do výlučného vlastnictví žalobkyně, součástí „chovatelské stanice Puer de Cohors“, stejně tak i samotná „chovatelská stanice Puer de Cohors vč. chovatelského vybavení – kotce, boudy“; výlučným vlastníkem chovatelské stanice vč. oněch zbývajících psů této chovné stanice, tj. „vyjma psů uvedených v tomto článku IV. odst. 1 bod ii. písm. e), f) a g)“, se takto měl stát bývalý manžel žalobkyně, označený v Dohodě bytem , adresa, . Dle svědka , jméno FO, , podnikajícího v té době, dosahovaly čisté příjmy domácnosti v době darování Psa kolem , částka, čistého měsíčně, dle výpisů z účtů žalobkyně za měsíce 1/2023-5/2023, ve spojení s Pracovní smlouvou žalobkyně se dnem nástupu do práce , datum, , Dodatkem č. , hodnota, k ní ze dne , datum, a Mzdovým výměrem k , datum, , vzal soud za prokázáno, že základní mzda žalobkyně byla takto ujednána na , částka, , osobní ohodnocení , částka, měsíčně a tedy příjmy ze zaměstnání činily celkem , částka, hrubého, tedy cca , částka, čistého měsíčně, ale na účet žalobkyně byla jako mzda připsána v únoru 2023 částka , částka, , v březnu 2023 částka , částka, , v dubnu 2023 částka , částka, a v květnu 2023 částka , částka, . U jednání po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. přitom přímo žalobkyně tvrdila, že v předmětné době byla na mateřské dovolené, že její příjmy byly zhruba , částka, měsíčně čistého, manžel, že byl OSVČ, avšak vykazoval nulovou daň z příjmu, nicméně společné příjmy z domácnosti se pohybovaly průměrně ve výši , částka, čistého měsíčně; tedy příjmy manžela měly činit , částka, čistého měsíčně. S ohledem na v předchozí větě uvedené, vzal soud tedy za prokázáno, že v měsíci březnu 2023 příjmy domácnosti takto dosáhly , částka, (, částka, žalobkyně a , částka, , jméno FO, ) a v měsíci darování v dubnu , částka, (, částka, žalobkyně a , částka, , jméno FO, ). Rodným listem Psa bylo prokázáno datum jeho narození dne , datum, , číslo čipu a jako jeho vlastník byl zapsán , jméno FO, a označen bytem „, adresa, “ (jak bylo manželem označeno ve společném návrhu na rozvod, podaným u Okresního soudu v Berouně dne , datum, ), nikoliv tedy „, adresa, “, jak zněla adresa posledního společného bydliště manželů dle rozsudku o rozvodu (viz u manžela), když žalobkyně se již odstěhovala do Hořovic. Formou Čestného prohlášení ze dne , datum, , jméno FO, požádal , právnická osoba, o uchovnění Psa, včetně Přílohou k němu připojené fotografie Psa ve výstavním postoji (srov. ve spojení s výslechem , jméno FO, o vystouplém žebru na levém boku Psa – viz světlý odlesk na srsti uprostřed trupu).

5. Dle výpovědi svědka , jméno FO, začal takto provozováním chovatelské stanice podnikat za trvání manželství se žalobkyní. Zpočátku žádal její souhlas, později již nikoliv. Psy pořizoval za kupní ceny od 1 200 až , částka, . Předmětný Pes byl pořízen jako štěně z Ruska za , částka, , avšak včetně ceny 300 až , částka, za dopravu z Voroněže v Rusku do místa bydliště kupujícího do , jméno FO, a nákladů na pořízení Vývozního průkazu původu (viz kupní smlouva č. l. 155 a násl.). Příjmy domácnosti , jméno FO, se žalobkyní se v té době pohybovaly okolo , částka, čistého měsíčně. Že pan , jméno FO, de facto začal provozovat chovnou stanici, tedy oficiálně uznané zařízení pro chov čistokrevných psů, mimo již shora citované čestné prohlášení a jeho svědeckou výpověď, je dále prokázáno i jím zvoleným jedinečným názvem stanice „Puer de Cohors“ na svých facebookových stránkách, jakož i tam prezentovanými fotografiemi uchovněných psů, vč. předmětného Psa, registrací tohoto nezaměnitelného názvu stanice nejen v registru , právnická osoba, ., IČO , IČO, vč. www.canecorsoklubcr.cz (viz č. l. 165 – datum registrace , datum, ), současně pak i v registru , právnická osoba, (viz veřejnosti přístupný registr na internetových stránkách www.cmku.cz), včetně registrace v Mezinárodním registru FCI (Federation Cynologique Internationale) (viz č. l. 245), usilováním o získání ocenění na soutěžích (viz Výsledková listina klubové výstavy , jméno FO, klubu ČR ze dne , datum, v Klatovech a umístění Psa v „otevřené“ soutěžní třídě s hodnocením V3, kde je jako majitel Psa uveden , jméno FO, ; dále též viz Diplom z mezinárodní výstavy psů Interdog Bohemia Cacib v , adresa, .-, datum, , kde se Pes umístil na 2. místě), opatřováním psů s Průkazem původu mj. k prokazování čistokrevnosti (viz č. l. 265 u předmětného Psa), chovem psů obou , podezřelý výraz, , usilováním o negativní výsledky vyšetření dědičných chorob plemene , jméno FO, , které musí být doloženy , podezřelý výraz, testy, aby psi prošli bonitací (hodnocením vzhledu a povahy). Pes podstoupil vyšetření dne , datum, . Potvrzení o RTG vyšetření na osteochondritis dissecans (OCD) ramenních kloubů bylo u Psa negativní, avšak dle Potvrzení o RTG vyšetření na dysplazii loketních kloubů byly již diagnostikovány mírné příznaky dysplazie loketních kloubů a dle Potvrzení o RTG vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů byl diagnostikován již střední stupeň DKK „D“ na škále od bezpříznakového stupně „A“ až po těžký stupeň „E“. Pes se tak stal pro chovnou stanici z hlediska dalšího bezvadného chovu neperspektivním a z hlediska naplňování účelu chovatelské stanice, tedy chovu čistokrevného plemene psů , jméno FO, za účelem dosažení zisku z prodeje štěňat (dle výpovědi svědka , jméno FO, prodal štěňata z několika vrhů po 20 000 až , částka, za jedno; „z toho prvního vrhu byly 4 a pak bylo 6, takže dohromady tak 10 za celou dobu působení“; všechny kupní smlouvy na štěňata také uzavíral vždy výlučně , jméno FO, – viz zejména závěr jeho výpovědi), bezcenným (viz výpověď , jméno FO, : „to prostě neuchovníte. Riziko, běžná věc“). Dle denního záznamu veterinární kliniky ze dne , datum, , byla u Psa odborně provedena kastrace (OHE). Přesto měl Pes i nadále „režim jako všichni psi“ (viz výpověď svědka , jméno FO, ) a pro třetí osoby (zákazníky a tedy i žalovanou) nebylo rozpoznatelné, kteří ze psů jsou uchovněni v rámci chovné stanice a kteří případnými „rodinnými miláčky“ vyňatými z chovu (viz výpověď svědka , jméno FO, : „určitě jako laik to nepoznáte... ti psi žijou všichni dohromady spolu … čistě papírová legislativní záležitost“). Že nešlo, oproti tvrzení žalobkyně o specifický vztah se Psem, naopak zcela běžný, jako k ostatním psům, je prokázáno také výpovědí svědka , jméno FO, , syna žalobkyně a , jméno FO, , který také popřel tvrzení žalobkyně, že Pes byl koupen jako dar pro žalobkyni, když to, že se tak stalo kolem svátku žalobkyně, považoval toliko za „jedinej takovej záchytnej bod, který si datumově můžu přisunout k tomu, jinak si to datum přesně nevybavuju“; nic takového pak nelze dovodit ani z výslechu svědka , jméno FO, , ani ze žádného jiného důkazu. Že nešlo ohledně Psa o výlučný (darováním ke svátku od manžela nabytý) majetek žalobkyně, bylo prokázáno nejen výslechy , jméno FO, a syna , jméno FO, shora, ale tvrzení žalobkyně v žalobě, že Psa dostala darem ke svému svátku, je popíráno též následným právním jednáním (bývalých) manželů v podobě jimi uzavřené (byť neúčinné – viz níže v právním posouzení) Dohody ze dne , datum, uzavírané dle § 757 o. z., do které pojali Psa jako jednu z „položek“ tak, že v článku IV. poté, co tam označili pod písmeny a) až d) majetek, který měl být takto určen do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to až po „veškerých zařízeních, součástech a obvyklém vybavení a movitých věcech nacházejících se v nemovitostech v kú. , adresa, “ a po výčtu jiných psů, teprve až pod písm. f) označili též předmětného Psa. Svědek , jméno FO, také vypověděl, že Pes ani nebyl pořízen jako první, když již před ním měli dva psy plemene , jméno FO, (viz „těch psů se tam prostřídalo“, „tátovi se tihle psi hodně líbili a asi jich chtěl mít v tu dobu hodně, takže jich měl hodně“). Že chovatelskou stanici s až 6-7 psi (viz výpověď svědka , jméno FO, , , jméno FO, ) založil za trvání manželství se žalobkyní s jejím prvotním souhlasem , jméno FO, a tento ji sám jako podnikatel výlučně jako podnik provozoval, tedy bez účasti žalobkyně nevyplývá jen ze shora provedených důkazů, ale plyne již ze samotného tvrzení žalobkyně u jednání , datum, , kde po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. bylo přímo žalobkyní výslovně uvedeno, že „žalobkyně sama v rámci chovné stanice nebo v rámci chovu psů nepodnikala…, pokud byly čteny ony údaje z Facebooku ohledně chovné stanice, tak to byla jeho vedlejší činnost, tomu se věnoval, měl tedy chovatelskou stanici“. , jméno FO, se nadále, jak uvedeno shora, jako chovatel a majitel chovné stanice prezentoval jak ve virtuálním prostoru na sociálních sítích, tak v souvislosti s oficiálním právním jednáním směřujícím k registraci jeho chovné stanice nejen ve vztahu k oficiálním chovatelským institucím, tak také v reálném prostředí soutěží a stejně tak se prezentoval i v případě prodejů štěňat jednotlivým odběratelům, kdy jednal v rámci obecného oficiálního vzorce chování majitele chovné stanice, kdy umožňoval (i opakovanou – viz výslech , jméno FO, ve spojení s výslechem svědkyně , jméno FO, ) návštěvu stanice spojenou s prezentací matky štěňat, poskytl již předepsanou kupní smlouvu a zůstával i poté v kontaktu s novými (zákazníky chovné stanice a budoucími) majiteli (viz kontakty s paní , jméno FO, po odběru štěněte a zprostředkování kontaktu na žalovanou k darování Psa); viz také výpověď , jméno FO, o návštěvách zákazníků po několika vrzích (o „aktuálním vrhu“ a „když přišli různí zájemci“). Rozsáhlou fotodokumentací psů předloženou žalobkyní, je prokázáno, že všichni psi bez rozdílu (srovnej k tomu též výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, ) se pohybovali nejen před, ale i uvnitř domu, kdy tato fotografie dále zachycují interiér společného domu žalobkyně a , jméno FO, a bezprostřední okolí tohoto domu v Hostomicích. Na fotografiích jsou zachyceni psi, kteří byli jednoznačně součástí chovatelské stanice , jméno FO, , a to , jméno FO, , Dirty Joe a Doňa Rubia (k jednotlivým identifikacím psů na fotografiích viz výpověď svědka k fotografiím, tvrzení žalobkyně učiněná nespornými protistranou ve spojení se žalovanou předkládanými jejich fotografiemi získanými s internetových stránek a facebooku chovatelské stanice Puer de Cohors , jméno FO, ), jakož i , jméno FO, (tzn. předmětný Pes); v jednom případě společně s , jméno FO, na pohovce (, jméno FO, , , jméno FO, a Dirty Joe), ve dvou případech na terase před domem se žalobkyní (pouze , jméno FO, ), jednom případě se žalobkyní na pohovce, avšak ještě s dalším psem plemene , jméno FO, a ve čtyřech případech s jedním z dětí uvnitř domu, vždy však spolu s dalšími psy , jméno FO, a s křížencem Vendelínem. Z těchto fotografií vyplývá ve spojení s výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, , že všichni psi měli stejný režim a bylo k nim přistupováno bez rozdílu, zda byli chovnými, či zcela zjevně nikoliv (viz kříženec Vendelín). Nelze z nich, a to především ve spojení s výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, dovodit u psů plemene , jméno FO, , že by bylo seznatelné, zda a kteří z nich jsou či nejsou součástí chovatelské stanice či „domácími mazlíčky“ společné domácnosti žalobkyně, tří nezletilých dětí a jejího bývalého manžela (jak trefně poznamenal svědek , jméno FO, „určitě jako laik to nepoznáte... ti psi žijou všichni dohromady spolu … čistě papírová legislativní záležitost“). Uvedený dílčí závěr nadto potvrzuje též fotografie se dvěma psy na louce (č. l. 162), uveřejněná na facebookových stránkách chovné stanice Puer de Cohors, z nichž jeden je , jméno FO, (fotografie byla předložena žalovanou a identita Psa potvrzena žalobkyní – viz také onen charakteristický znak - vystouplé žebro - světlá struktura uprostřed trupu). K fotografiím internetových stránek chovné stanice Puer de Cohors na č. l. 165 verte učinila žalobkyně nesporným, že na fotografii vlevo nahoře jsou vyobrazeni 4 psi, a to Doňa Rubia, , jméno FO, , Dirty Joe a Artemio.

6. K vlastnímu darování Psa svědek , jméno FO, výslovně uvedl, že v té době „měl jeden aktuální vrh“ a s ohledem na finanční a časovou náročnost chodu chovné stanice, na rozpad manželství, kdy se žalobkyní již „spolu nebydleli, manželka bydlela s dětmi už v rámci rozvodu jinde, měla s sebou i dva psy“ (tedy fakticky si rozdělili chovnou stanici), využil příležitosti při prodeji dalšího ze štěňat zájemkyni - svědkyni , jméno FO, (ta dle své výpovědi o štěně z předchozího vrhu od jiné feny neměla zájem; srovnej k tomu též náhled na zprávy mezi svědkyní , jméno FO, a , jméno FO, , prokazující též způsob zprostředkování předání Psa jakožto dlouhodobý plán , jméno FO, související s účelným provozováním jeho chovatelské stanice) a požádal ji o zprostředkování darování (viz „rozhodl jsem se, že kdyby se našel někdo, kde by psi mohli žít důstojně dál, jak , jméno FO, tak , jméno FO, (pozn. soudu: předmětný Pes), takže si tím musím už odlehčit… bylo to čistě z rozumu. Poptal jsem se lidí s tím, že jedna ta paní tenkrát mě seznámila s paní žalovanou a ta se přijela podívat a tak jsme se dohodli. Na tom darování, že by o ni zájem měla.“). Že je darování nejen však neperspektivních, avšak již starších psů běžné (prodávají se perspektivní štěňata ve věku několika málo týdnů), vyplývá nejen ze svědecké výpovědi , jméno FO, (daroval totiž následně i druhého psa , jméno FO, ), ale také z výpovědi svědkyně paní , jméno FO, , jakož i z inzercí na darování psů , jméno FO, z internetových portálů www.nazdarbazar.cz a www.sbazar.cz, ale též výpovědí svědka Rémyho , jméno FO, , zkušeného chovatele psů , jméno FO, (viz délka chovu prvního psa 6 a druhého 14 let), o opakovaných „potížích“ s darováními dokonce štěňat , jméno FO, ve věku „přes půl roku“, která již dosahují velikosti „docela velkého psa“ potenciální zájemci z toho důvodu „jsou velmi obezřetní“ (viz také: „až jsme měli strach, že je neudáme nakonec“). Tyto potíže s darováním nejen starších psů, ale též „přerostlých“ (běžně se totiž prodávají štěňata ve věku kolem 7 týdnů) štěňat dokládá též jeden z inzerátů z internetových portálů shora, kde je nabízeno k darování a tedy bezúplatně 8měsíční štěně , jméno FO, . Darovací smlouvou na Psa, sepsanou přímo , jméno FO, (viz výpověď svědka , jméno FO, a skutečnost, že ve formuláři Smlouvy jsou již jeho předvyplněná generália dárce, na rozdíl od rukou vepsaných údajů o obdarované žalované), uzavřenou dne , datum, (tj. ve věku tří let Psa) mezi , jméno FO, a žalovanou označenou mimo jiné jménem „, jméno FO, “, adresou bydliště na , adresa, , byl tzv. „očipovaný“ Pes spolu s dalšími doklady, zejm. očkovacím průkazem a rodokmenem, také žalované předán, což bylo mimo jiné mezi účastníky nesporným; došlo tedy též i k fyzickému předání a převzetí Psa žalované.

7. WhatsAppovou zprávou ze dne , datum, , jméno FO, (viz též jeho svědecká výpověď) oznámil žalované, že „odstupuje od darovací smlouvy“ na Psa, teprve touto zprávou dává žalované na vědomí, že Pes byl v SJM a že jej daroval bez vědomí manželky. Výzvou k neprodlenému vrácení Psa ze dne , datum, byla žalovaná nesprávně označená jménem „Věra“ mimo jiné vyzvána na adresu shora do , adresa, (ačkoliv v následné žalobě je označena adresou V Českém Krumlově, kde dle výpisu z CEO žalovaná neměla nikdy hlášen trvalý pobyt, k vrácení Psa s tím, že jinak bude podána žaloba „o určení neplatnosti Darovací smlouvy“. Dle výpisu ze Sledování zásilek , právnická osoba, . byla takto žalované do , adresa, doručena dne , datum, . Z dopisu adresovaného žalovanou žalobkyni ze dne , datum, nazvaného jako „Reakce na výzvu k neprodlenému vrácení živého zvířete ze dne , datum, “ a předloženého soudu žalobkyní (nikoliv žalovanou) je prokázáno, že její předchozí předžalobní výzva, přes vadu v označení jména žalované, došla do dispozice žalované, která takto sděluje žalobkyni, že dárce , jméno FO, jednak utvrdil žalovanou o souhlasu manželky s darováním, navíc ve všech dokladech předávaných spolu se Psem figuroval výlučně dárce coby provozovatel chovné stanice, žalované sděloval, že rodina péči o psa nezvládá a pes vykazoval známky zanedbání; nadto byla žalobkyně informována, že žalovaná již není vlastníkem Psa. Žalobkyně uplatnila námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. (blíže viz níže v právním posouzení) jak vůči žalované Výzvou k neprodlenému vrácení Psa ze dne , datum, , nejpozději však žalobou, tak vůči svému bývalému manželovi (viz výpověď svědka , jméno FO, , kdy na manželčino naléhání se spal a žalované odeslal WhatsAppovou zprávu ze dne , datum, ).

8. V souvislosti s námitkou žalované, že již Psa nevlastní, předložila žalobkyně fotografii z Facebooku datovanou , datum, , na které byl vyobrazen v místnosti Pes (totožnost Psa učiněna nespornou) se ženou v zimním oblečení, ze které však nelze mít za prokázáno, a to i s ohledem na bezprostřední a důvodnou námitku protistrany, že by ke dni , datum, byla žalovaná nadále vlastníkem Psa, ani to, že by s ním, jakkoliv jako vlastník disponovala. Pro jeho irelevantnost se soud blíže nezabýval tvrzením žalobkyně o ceně Psa v řádu „vyšších desítek tisíc Kč“, ani obranným tvrzením žalované, že „pan , jméno FO, daroval předmětnou fenu žalované proto, že je pro něj bezcenná, neboť provozuje chovnou stanici a ona byla v takovém stavu, že neměla de facto žádnou hodnotu, pokud se týká chovného zvířete…“, když uvedené by nebylo způsobilé ničeho změnit na níže zaujatém a odůvodněném právním názoru soudu. Pro nadbytečnost již nebyl proveden výslech svědkyně , jméno FO, , navrhovaný žalovanou, která byla spolu s ní přítomna u samotného předání Psa , jméno FO, a kterou pan , jméno FO, informoval o své chovné činnosti, jakož i o tom, že se na ní v minulosti podílela manželka, která si některé psy odvezla a stará se o ně sama, když uvedené již bylo prokázáno písemným „Vyjádřením pro soud“ , jméno FO, ze dne , datum, ve spojení s důkazy shora, jakož i podpis Smlouvy. Výslech nezl. , jméno FO, roč. 2011, navržený žalobkyní k prokázání citové náklonnosti dcery ke Psovi a tomu, že by rodinným mazlíčkem, nebyl proveden pro jeho nadbytečnost, když režim psů v rámci domácnosti žalobkyně, , jméno FO, a jejich tří nezletilých dětí byl prokázán již výslechem nezletilého syna , jméno FO, a nadto pak jde o tvrzení irelevantní, kdy je rozhodující především to, jak chovná stanice působila navenek, na třetí osoby a zda při vynaložení okolnostem přiměřené investigační povinnosti žalované coby obdarované, bylo seznatelným pro průměrného člověka nadaného průměrnými schopnostmi, nadaného průměrnými smysly vnímat situaci a své okolí, s běžným přístupem k běžným „zdrojům“ veřejnosti běžně přístupných informací, rozpoznat (pojmout důvodnou pochybnost), že by darování bylo nikoliv běžnou věcí, což však žalovaná v rámci investigační povinnosti, kterou by po ní bylo lze v takové situaci spravedlivě požadovat, zcela učinila a z indicií shora již u jednotlivých důkazů o uveřejněných informací chovatelské stanice, včetně návštěv u kotců spolu se zájemkyní paní , jméno FO, , nebyla sto rozpoznat, že by šlo o nikoliv Psa, který je součástí chovatelské stanice, byť „vyřazeného“ z chovu pro další neperspektivnost a tedy o Psa v takovém stavu, jaký běžně u takových psů vede majitele chovných stanic k jejich přenechání bezúplatně pouze na základě nabytí důvěry chovatele vůči konkrétnímu zájemci. Tuto dobrou víru na straně žalované v uvedené době bezprostředně předcházející darování Psa dne , datum, , nevyvrátila ani svědecká výpověď svědka , jméno FO, , ani, už jen z logiky plynutí času, nejsou způsobilé ji oslabit, důkazy k tomu navrhované žalobkyní, a to (až) následná SMS komunikace mezi žalovanou a panem , jméno FO, ohledně odstoupení od Smlouvy. Logicky pro nadbytečnost pak nebyl soudem proveden účastnický výslech žalované, žalovanou navrhovaný k prokázání „intenzity její investigativní činnosti při nabytí vlastnictví psa, včetně informací, které zjistila při osobních návštěvách závodu pana , jméno FO, “. Je potřeba tedy shrnout, že do doby darování Psa se žalovaná nikdy nesetkala se žalobkyní, chovná stanice byla evidována výhradně na , jméno FO, , tento ji také registroval a veřejně prezentoval, žalovaná opakovaně navštívila chovnou stanici, při návštěvách byl Pes v kotci na zahradě s ostatními psi a štěňaty z druhého vrhu jiné chovné feny, zdravotní stav Psa trvale znemožňoval zabřeznutí, šlo o Psa kastrovaného, pro chovnou stanici zcela neperspektivního a tedy bez chovné hodnoty, majitel stanice výslovně uváděl i zprostředkující osobě paní , jméno FO, , že se Psem pro další provoz chovné stanice nepočítá, při souběžném prodeji štěněte paní , jméno FO, majitel , jméno FO, jednal i v přítomnosti žalované jako výlučný vlastník stanice, sám předkládal již předpřipravení formuláře příslušných smluv; žalovaná tak byla v dobré víře, že jde o Psa v chovu chovné stanice Puer De Cohors.

9. Soud však nemá za prokázáno a žalované se tak nepodařilo prokázat tvrzení, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že by pozbyla vlastnictví k Psovi. Tvrzení žalované, že Pes poté, co jej darováním nabyla dne , datum, , byl de facto třetí den poté náhle darován jejímu tehdejšímu příteli panu Egistu Colantonimu, zvláště pak pokud s uvedeným tvrzením a předložením písemné darovací smlouvy datované již dnem , datum, vyčkávala až do jednání dne , datum, , ačkoliv jí nebránilo předložit ji po výzvě soudu, jak učinila v případě všech ostatních listin, zvláště pak, pokud zároveň tvrdila, že se obdarovaným bývalým přítelem rozešli a nadále tedy žije v České republice a smlouvu tak měla k dispozici. Svědeckou výpovědí Rémyho , jméno FO, bylo prokázáno, že žalovaná v minulosti dlouhodobě obchodovala s Itálií, plynně hovoří italsky a k příteli ji na požádání vezl spolu se Psem v březnu či dubnu 2023, pobyt trval 3 dny, viděl, jak panu Egistu předává dokumenty „ohledně pejska“ a posléze mu „sdělila, že fenečka bude s tím pánem, protože potřebuje, aby se o ni postaral, byla dost zbědovaná a že ji to ekonomicky nevychází“. Uvedl tedy jinou verzi důvodu darování, než kterou prezentovala žalovaná o tom, že s přítelem hodlala žít v Itálii, a k předání Psa došlo z důvodu snazší registrace v Itálii pro italského občana. Přesto, že tvrdila, že Pes tak zůstal Itálii poté, co se jejich vztah rozpadl, svědeckou výpovědí svědka Rémyho , jméno FO, bylo prokázáno, že se nadále navštěvují. To, že Pes je faktické i právní moci jiného pak zásadně zpochybňují i žalobkyní uveřejňované fotografie na facebooku, nejen ta uveřejněná , datum, s fotografií Psa, byť v přítomnosti jiné ženy oděné v kožichu (a tedy šlo o aktuální „zimní“ foto, nikoliv, jak se snažila žalovaná zpochybnit, že šlo až o následné uveřejnění; navíc nikoliv v Itálii, jak opět tvrdila žalovaná, ale v penzionu Ostrůvek v Českém Krumlově, jak bylo prokázáno dalšími fotografiemi totožného interiéru s kamny a obrazem s vlčími máky předloženými z internetových stránek tohoto penzionu žalobkyní), ale i ta uveřejněná , datum, ležící na sedačce s komentářem žalované „žiju s ní v Itálii“, rovněž pak ze dne , datum, s hlavou vyčnívající z lůžkového povlečení, z , datum, u záhonu květin (tedy opět odpovídající ročnímu období jejího uveřejnění), včetně odpovědí žalované na komentáře „žila 3 roky v kotci… teď už je šťastná, má se nádherně“, „, jméno FO, FOREVER!!!“, nadto ve WhatsAppové komunikaci dne , datum, (v době, kdy měl být Pes již šestý den ve vlastnictví jiného) žalobkyni odpověděla, že „zůstane navždy i mne“. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalovaná nadále žije v českém Krumlově, proto soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy výpověďmi svědků navrženými žalovanou pana , jméno FO, , roč. 1979 a pana , jméno FO, , akad. soch, roč. 1945, oba bytem v , adresa, , k prokázání tvrzení, že Pes by odvezen do Itálie zpět se Pes již z Itálie nevrátil; uvedené bylo zjištěno již výslechem pana Rémyho , jméno FO, a jde o irelevantní tvrzení s ohledem na shora ze sociálních sítí prokázané, že žalovaná má nadále Psa ve své moci a vzhledem ke svému hlubokému citovému vztahu ke , jméno FO, (viz fotografie a komentáře k nim o tom svědčící), se zjevně snaží „pojistit“ stav, aby o Psa, který dle jejího názoru 3 roky trpěl v kotci, byl utlačován ostatními psy, zdržoval se v koutě, jevil se bojácným, měl smutný výraz v tváři, neměl hezký život a rovněž dle svědka pana Rémyho , jméno FO, , byl Pes „dost podvyživený a viděl“ „na něm, že je i dost psychicky labilní“, nepřišla v důsledku soudního rozhodnutí a aby nestal stav, že by se Pes vracel zpět do prostředí, z něhož jej zachránila (viz kontext komentářů k fotografiím na facebooku. Samotný žalovanou navrhovaný důkaz jejím účastnickým výslechem k prokázání především její motivace k převodu Psa panu Egistu Colantonimu soud neprovedl, neboť svou povahou jde jednak o subsidiární důkaz a jednak důkazní prostředek nižší důkazní síly oproti svědecké výpovědi bez hrozících trestních následků v případě křivé výpovědi. Pokud žalovaná u jednání bezprostředně po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ústy svého zástupce označila k prokázání „potvrzení onoho následného převodu Psa na třetí osobu“ též svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , v následném písemné specifikaci v podání ze dne , datum, již tyto k uvedenému tvrzení neoznačila a rovněž pak nic takového ani následně vyslechnutá svědkyně paní , jméno FO, neuvedla. Jaká konkrétní tvrzení pak měla v této souvislosti prokázat , jméno FO, do nastoupení účinků koncentrace po poučení dle § 118a o. s. ř. již žalovaná nedoplnila. Tvrzení žalované, že Psa následně darovala třetí osobě, se tedy ukázalo být nevěrohodným, a to i v kontextu s následně pořizovanou fotodokumentací a žalovanou uveřejňovanými příspěvky a komentáři na sociálních sítích. Pasivní věcnou legitimaci žalované v tomto sporu má tak soud nadále za prokázánu, když žalovaná o Psa pečuje a se Psem i nadále disponuje.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Manželství mezi , jméno FO, a žalobkyní bylo uzavřeno dne , datum, a rozvedeno s právní mocí ke dni , datum, . V rámci písemné dohody o vypořádání majetku po rozvodu si bývalí manželé pokusili vypořádat jejich SJM tak, že žalobkyně si měla ponechat některé psy, zatímco chovatelská stanice „Puer de Cohors“ včetně zbývajících psů měla připadnout , jméno FO, jako bývalému manželovi. Uvedenou dohodu uzavřenou v režimu § 757 o. z., však tamnímu rozvodovému soudu nepředložili a jejich manželství tak bylo rozvedeno dle § 755 o. z. Pes (, jméno FO, ) byl pořízen v roce 2022 jako štěně z Ruska za částku cca , částka, pro účely uchovnění a stal se součástí chovatelské stanice „Puer de Cohors“, provozované výlučně , jméno FO, , a to v rámci jeho podnikání. Příjmy domácnosti , jméno FO, se žalobkyní se v té době pohybovaly okolo , částka, čistého měsíčně. Tato stanice byla založena za trvání manželství se žalobkyní, s jejím prvotním souhlasem. , jméno FO, chovatelskou stanici sám provozoval a uzavíral smlouvy na prodej štěňat. Žalobkyně se na provozu chovné stanice nepodílela. Psy (bylo jich až 7) , jméno FO, pořizoval za kupní ceny od 1 200 až , částka, . Po veterinárních vyšetřeních byl však Pes shledán jako neperspektivní pro další chov (dysplazie kyčelních a loketních kloubů), a proto byl vyřazen z chovu a vykastrován. Pes se tak stal pro chovnou stanici z hlediska dalšího bezvadného chovu neperspektivním a z hlediska naplňování účelu chovatelské stanice, tedy chovu čistokrevného plemene psů , jméno FO, za účelem dosažení zisku z prodeje štěňat (, jméno FO, prodal celkem , hodnota, štěňat ze dvou vrhů po , částka, až , částka, za jedno; všechny kupní smlouvy na štěňata vždy uzavíral výlučně , jméno FO, ), bezcenným. , jméno FO, se jako chovatel a majitel chovné stanice prezentoval jak ve virtuálním prostoru na sociálních sítích, tak v souvislosti s oficiálním právním jednáním směřujícím k registraci jeho chovné stanice nejen ve vztahu k oficiálním chovatelským institucím, tak také v reálném prostředí soutěží a stejně tak se prezentoval i v případě prodejů štěňat jednotlivým odběratelům, kdy jednal v rámci obecného oficiálního vzorce chování majitele chovné stanice, kdy zájemcům o štěňata umožňoval opakované návštěvy stanice spojené s prezentací matek štěňat, poskytoval již předepsané kupní smlouvy a zůstával i v následném kontaktu se zákazníky chovné stanice. Všichni psi stanice, bez rozdílu, se pohybovali nejen kolem, ale i uvnitř domu rodiny žalobkyně v Hostomicích. Všichni psi měli stejný režim a bylo k nim přistupováno bez rozdílu, zda byli chovnými, či zcela zjevně nikoliv (viz kříženec Vendelín). Z pohledu zákazníků nebylo seznatelné, zda a kteří ze psů jsou či nejsou součástí chovatelské stanice či „domácími mazlíčky“ společné domácnosti žalobkyně, tří nezletilých dětí a jejího bývalého manžela. V době darování Psa žalované disponoval , jméno FO, v pořadí druhým vrhem a opět prodával štěňata příslušným zájemcům, mimo jiné též paní , jméno FO, , která projevila zájem o koupi již při předchozím vrhu. Tato také na požádání , jméno FO, o zprostředkování darování neperspektivního Psa, doporučila osobu žalované. Dne , datum, byl Pes darován žalované na základě písemné darovací smlouvy sepsané , jméno FO, . Čisté příjmy domácnosti žalobkyně a , jméno FO, v době darování Psa v dubnu 2023 dosáhly , částka, čistého a v březnu , částka, . Žalovaná Psa převzala spolu s očkovacím průkazem, rodokmenem a dalšími doklady, přičemž darování proběhlo v rámci běžné praxe chovatelských stanic, kdy neperspektivní jedinci jsou bezúplatně přenecháváni důvěryhodným zájemcům. Žalovaná začala o Psa pečovat, pořizovat a uveřejňovat o tom fotodokumentaci a zveřejňovat na sociálních sítích i popis svých citů k němu. Žalovaná si tak k Psovi vytvořila citový vztah, nadále jej drží ve své moci a prezentuje jej jako svého vlastního. Tvrzení žalované, že Psa následně darovala třetí osobě (panu Egistu Colantonimu), nebylo prokázáno, předložená darovací smlouva datovaná dnem , datum, byla předložena až při jednání dne , datum, , a její věrohodnost byla zpochybněna nejen časovým odstupem, ale i svědeckými výpověďmi a dalšími shora již uvedenými důkazy, které svědčí o tom, že žalovaná Psa vlastní i nadále. Žalovaná při nabytí Psa od , jméno FO, jednala v dobré víře, že Pes byl darován oprávněnou osobou, a že darování bylo běžnou součástí provozu jeho chovatelské stanice. Žalovaná, jakož i kterýkoliv zájemce o psy z chovné stanice Puer De Cohors, nebyla schopna rozpoznat, že by darování bylo nestandardní, a to ani při vynaložení přiměřené investigační povinnosti. Následně dne , datum, bylo žalované sděleno , jméno FO, odstoupení od darovací smlouvy na Psa s tím, že byl součástí SJM se žalobkyní a darován bez jejího vědomí. Žalobkyně uplatnila námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. jak vůči žalované, tak vůči svému bývalému manželovi. Žalovaná dosud Psa nevrátila, ani přes písemnou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně obsahující mj. tvrzení, že darování bylo neplatné.

11. Bylo nutno posoudit otázku aktivní legitimace na straně žalobkyně, zejména zda se k námitce žalované může jeden z manželů domáhat vydání věci, která je ve společném jmění manželů, aniž by druhý z manželů vystupoval v řízení na straně žalobce vůči osobě (žalované), která má Psa ve své moci. V tomto kontextu je třeba konstatovat, že bývalými manžely uzavřená Dohoda dle § 757 o. z. je neúčinná, když manželství žalobkyně a , jméno FO, bylo následně rozvedeno nikoliv dle § 757, ale pro její nepředložení soudu dle § 755 o. z., a tedy Pes nadále patří do jejich dosud nevypořádaného SJM; mezi nyní již bývalými manžely tedy platí majetkový režim, jako by daná dohoda nebyla uzavřena (viz Nejvyšší soud, sp. zn. , spisová značka, , publikováno pod č. 67/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod , právnická osoba, /1993, náleží každému z manželů právo na ochranu vlastnického práva k věcem tvořícím bezpodílové spoluvlastnictví (nyní SJM) ve vztahu k třetím osobám, protože každému z nich náleží nedílné právo k celé věci (nikoliv tedy, jak je tomu u podílových spoluvlastníků a jejich vlastnictvím toliko určitého podílu na společné věci). K námitce žalované, že by se řízení měl účastnit též manžel žalované, je tedy třeba uvést, že postačí, aby se kterýkoliv z bývalých manželů, v tomto případě žalobkyně, aniž by musel být účastníkem řízení též bývalý manžel žalobkyně, domáhal vydání Psa i bez účasti druhého z (bývalých) manželů (viz též Nejvyšší soud, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého je každý z bezpodílových spoluvlastníků samostatně oprávněn k podání žaloby o vydání neoprávněné zadržované věci z bezpodílového spoluvlastnictví a také žaloby o vyklizení nemovitosti, jejímž je bezpodílovým spoluvlastníkem, totéž platí i v případě společného jmění manželů). Ochrana společného jmění manželů přísluší oběma manželům společně a též jednotlivě (k tomu srovnej Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J.: Společné jmění manželů, , jméno FO, , 2000, str. 152 nebo kolektiv týchž autorů: Občan a vlastnictví v českém právním řádu, , jméno FO, , 2002, str. 278). Ke vrácení Psa ještě před žalobou vyzvala žalovanou jak žalobkyně (viz Výzva ze dne , datum, shora), tak také i její bývalý manžel, byť formou WhatsAppové zprávy ze dne , datum, (viz shora).

12. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobu s uplatněným nárokem na vydání Psa dle § 1040 o. z., jako nedůvodnou v plném, rozsahu zamítl, když darování psa plemene , jméno FO, jménem , jméno FO, (viz také „Pes“) žalované dne , datum, bylo právně platným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 2055 a násl. o. z., neboť bylo učiněno mezi k němu způsobilými osobami, mělo určitý a srozumitelný obsah, a došlo k faktickému předání Psa, coby věci v právním smyslu, a to spolu s veškerými příslušnými doklady. Žalovaná jako obdarovaná jednala v dobré víře, že Pes je darován jako vyřazený jedinec z chovu, což v takové situaci odpovídá běžné praxi chovatelských stanic, jak bylo shora prokázáno nejen svědeckými výpověďmi, ale i ve spojení s příslušnou inzercí a prezentacemi chovné stanice Puer De Cohors. Nešlo o právní jednání, které by bylo v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy ve smyslu § 586 o. z. Založení chovatelské stanice, pořízením psů a následný opakovaný prodej štěňat, byť nešlo o velký objem prodeje, považuje soud za podnikání bývalého manžela žalobkyně ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. Rozhoduje totiž fakticita a není rozhodné, pokud přesto bývalý manžel neměl pro chov psů za účelem jejich prodeje příslušné živnostenské oprávnění, zejména pak zřízenu též živnost volnou „Chov zvířat a jejich výcvik (kromě živočišné výroby)“ dle Přílohy č. , hodnota, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), když šlo o chovatele prodávajícího vlastní odchovy. Jeho činnost v rámci jím registrované chovatelské stanice totiž naplňovala základní znaky podnikatelské činnosti dle § 2 právě citovaného zákona, když jednak nešlo o jednorázový, ale naopak o opakovaný prodej štěňat, byť s delší frekvencí svědčící o určité systematičnosti, jednání vlastním jménem a na vlastní riziko (odpovědnost), svědčící o samostatnosti, šlo o prodeje nikoliv časté, avšak zamýšlené jako opakované a tedy současně o činnost soustavnou, a to vše za účelem dosažení zisku, který byl logickým cílem prodeje štěňat, i když v konečném výsledku mohlo jít spíše o pokrytí nákladů na chov. Žalovaná se tedy stala vlastníkem Psa dle § 1109 písm. b) o. z., když darováním získala Psa jako věc (k tomuto pojmu u živého zvířete viz dále uvedené níže v odstavci 13. odůvodnění k § 494 o. z.), která není zapsána ve veřejném seznamu, a byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění , jméno FO, coby druhé strany vlastnické právo převést, a to na základě řádného titulu v podobě darovací smlouvy, když k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Pes byl totiž součástí podnikatelské činnosti bývalého manžela žalobkyně, provozované jako chovatelská stanice „Puer de Cohors“, a byl darován jako neperspektivní jedinec. Nelze tak dovodit, že by žalovaná měla důvodnou pochybnost o oprávněnosti takového darování, natož, že by žalovaná mohla rozpoznat, že by darování mělo být nestandardní; naopak vynaložila dostatečně přiměřenou investigační činnost (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), kterou lze objektivně po kterémkoliv průměrném obdarovaném v dané situaci spravedlivě požadovat. Při nabytí vlastnictví pro chovatelskou stanici již neperspektivního Psa tak žalovaná jednala v dobré víře v oprávnění , jméno FO, , majitele chovné stanice, vlastnické právo takto převést na základě darovací smlouvy. K tomu je vhodné odkázat zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , či sp. zn. , spisová značka, , podle kterých je povinností poctivého (dobrověrného) nabyvatele vynaložit investigační aktivitu; rozhodnutí apelují, že tato investigační povinnost by neměla být vnímána jako obecná povinnost, ale měla by se spíše uplatnit v případech zvýšené pravděpodobnosti, že převodce nemusí být vlastníkem (např. při prodeji ojetých automobilů nebo věcí, u kterých se obvykle sjednává výhrada vlastnického práva). Jak již shora dovozeno, chovná stanice byla podnikem, jež byl založen po předchozím úvodním souhlasu žalobkyně uděleným , jméno FO, k použití společných finančních prostředků ke koupi prvního z následně až 7 psů pro účely uchovnění a založení chovné stanice Puer De Cohors. Tento podnik tvořil součást SJM žalobkyně a , jméno FO, , coby bývalých manželů. Obecně pak platí, že k běžnému prodeji výrobků nebo služeb v rámci provozované živnosti není potřeba souhlasu druhého manžela u podniku založeného za trvání manželství a tedy v rámci SJM. Nakládání s majetkem v rámci SJM upravuje ustanovení § 714 o. z. Dle tohoto ustanovení je pro použití majetku ze SJM k podnikání jednoho z manželů třeba souhlasu druhého manžela, pokud majetek přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Jakmile však byl souhlas udělen a podnikání započalo, k dalším „běžným“ úkonům v rámci podnikání (jako je například prodej jedné feny z chovu, což je běžná součást takového podnikání) už souhlasu není třeba (není nutný). Jinak řečeno, uvedené platí i v nyní projednávané věci a za situace, kdy manžel podnikal a chov psů byl součástí takové, byť formálně neaprobované, živnosti, pak nejenže prodej štěňat, ale ani prodej (natož darování neperspektivního a pro chov tedy již bezcenného) jednoho z 5 až 7 psů, byl součástí běžné obchodní činnosti a nevyžadoval individuální souhlas druhého manžela pro každý takový jednotlivý prodej. Relevantním by onen prvotní souhlas k použití majetku ze SJM, a to k zahájení podnikání, mohl dle § 715 o. z. být toliko na počátku, při založení chovatelské stanice a pouze, pokud by manžel při založení chovatelské stanice použil majetek, který byl součástí SJM, k tomuto podnikání; to však není v nyní projednávané věci relevantní; koupi Psa jako prvního ze psů zakládané chované stanice za , částka, včetně ceny až , částka, za dopravu z Voroněže v Rusku do , jméno FO, a nákladů na pořízení Vývozního průkazu původu, v době, kdy se příjmy domácnosti pořizujícího , jméno FO, pohybovaly okolo , částka, čistého měsíčně, však soud nepovažuje za nikoliv běžnou záležitost při správě SJM ve smyslu § 714 o. z. Ostatně sama žalobkyně se ve svých tvrzeních dopouští zásadního logického rozporu, když na jednu stranu dovozuje, že psa nabyl bývalý manžel v režimu běžné správy SJM, ale na druhou posuzuje následnou jeho dispozici se psem při převodu vlastnictví na žalovanou již jako úkon neběžné správy SJM, podléhající jejímu souhlasu, coby tehdejší manželky dárce. Stejně pak nelze podřadit pod takovou neběžnou záležitost následný prodej štěňat, či darování Psa de facto bez chovatelské hodnoty, a proto darovaného. Majetek v SJM ke dni darování Psa zahrnoval dle Dohody, nejen podnik s 5 zbývajícími psy, ale i další v ní označený majetek, a to nemovité věci v k.ú. , adresa, (rodinný dům, pozemky pod a kolem domu), z movitých věcí pak dva automobily (Toyota Corolla r.v . 2018, Toyota Proace Verso), finanční prostředky na dvou bankovních účtech, „veškerá zařízení, součásti a obvyklé vybavení a movité věci nacházející se v nemovitostech v kú. , adresa, “, tedy majetkem, ze kterého přes zatížení hypotečním úvěrem ve výši 1,1 mil. Kč, bylo ujednáno výživné , částka, měsíčně celkem na tři společné nezletilé děti žalobkyně a , jméno FO, . Pokud činila cena Psa při koupi cca , částka, (, částka, x , částka, /, částka, ) včetně ceny jeho dopravy ze zahraničí a nákladů na pořízení Vývozního průkazu původu, pak cena obecná (posuzovaná objektivně a nikoliv subjektivně) ke dni darování byla s ohledem na nemožnost zařazení pro chovné účely logicky nižší; nadto je třeba připočíst příjmy za souběžný prodej šesti štěňat z druhého vrhu po , částka, až , částka, za jedno. Nelze v takovém případě vycházet např. z ceny „obliby“, nýbrž z ceny obvyklé, objektivně posuzované. I kdyby Pes nebyl součástí podniku, případně nešlo o podnikání, či při jeho darování nešlo o „běžnou správu“, a žalovaná by tak získala Psa za jiných okolností, než které stanoví § 1109 o. z. nebo § 1110 o. z., a šlo by tak o nabytí věci od nevlastníka, resp. bez souhlasu manželky v neběžné záležitosti při správě SJM, přesto by bylo lze dovodit řádné nabytí vlastnictví Psa žalovanou v souladu i s ustanovením § 1111 větou první o. z., neboť ta prokázala dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k Psovi darováním (viz již shora zejména v odstavci 8. uvedené; nadto převodcova/dárcova dobrá víra je bez významu; pro nabytí od neoprávněného je určující pouze dobrá víra nabyvatele; absence převodcovy dobré víry, ba ani jeho jednání v podvodném úmyslu, nemají na uplatnění § 1111 o. z. vliv). Pro úplnost je nutno také podotknout, že nedošlo ke zrušení Darovací smlouvy ani v důsledku následného právního jednání , jméno FO, formou WhatsAppové zprávy v podobě „odstoupení“ od této Smlouvy, když k tomu jednak nebyly splněny podmínky ujednané v samotné Smlouvě (srov. k tomu znění odst.

4. Smlouvy), ani podmínky zákonem stanovené pro dovolání daru dle § 2068 a násl. o. z. „pro nouzi“, či § 2072 a násl. o. z. „pro nevděk“ (nic takového ostatně ani nebylo tvrzeno, když svůj tvrzený nárok na vydání Psa žalobkyně vystavěla na námitce relativní neplatnosti dle § 714 odst. 2 o. z., avšak bezúspěšně, byť vznesené jak vůči žalované samotné, tak i vůči , jméno FO, jako dárci).

13. Na uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani to, že dle § 494 o. z., má i každý pes, jako živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor a že živé zvíře není věcí, ale ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Ostatně i v řízení pod sp. zn. , spisová značka, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že i tehdy, je-li předmětem řízení živé zvíře, je nutno postupovat dle příslušných ustanovení o. z., vztahujících se k věcem v právním smyslu. Na věci nic nemění ani lidsky pochopitelný citový vztah ke Psovi, coby živému tvoru, který se po dobu života Psa zajisté nejen ze strany , jméno FO, , ale i k žalobkyně a jejich nezletilých dětí ke Psovi vytvořil. Pokud žalobkyně v souvislosti „neběžné záležitosti při správě SJM“ odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR R 46/1966, soud se s daným rozhodnutím ztotožňuje, když je jím poměřovalo čerpání společných úspor na úhradu potřeb společného dítěte v přiměřeném rozsahu coby běžné záležitosti oproti plnění třetí osobě např. formou poskytnutí daru nikoli nepatrné hodnoty coby záležitosti neběžné (viz shora). Pokud však jde o odkaz na rozhodnutí R 42/1972, jde o odkaz nepřípadný, když toto rozhodnutí upravující tzv. oceňovací pravidlo věcí v BSM podle faktického stavu věci ke dni zániku BSM a oceňovacích předpisů, bylo již následnou judikaturou překonáno (viz R 63/2019), především se však vztahuje na řízení o samotném vypořádání společného jmění a pro nynější řízení je nevyužitelný.

14. Za řízení vznikly státu náklady spojené se svědečným dle § 148 odst. 1 o. s. ř., jejichž konečná výše nebyla sudu při vyhlášení tohoto rozhodnutí známa, a proto bylo v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 částí věty druhé za středníkem o. s. ř. rozhodnuto jen o základu této náhrady nákladů řízení a její konečná výše bude určena v samostatném usnesení.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované přiznáno právo na náhradu toho, co účelně v řízení vynaložila, a tedy náhrada odměny za pět úkonů právní služby po , částka, dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , (dále jen „AT24“), učiněných nejpozději do , datum, , a to za přípravu a převzetí věci, sepis dvou vyjádření k věci samé ze dne , datum, a , datum, , za účast u jednání soudu dne , datum, a za sepis vyjádření k odvolání ze dne , datum, , při tarifní hodnotě dané § 9 odst. 3 písm. a) AT24 ve výši , částka, , dále paušální náhrada hotových výdajů po , částka, za každý z pěti úkonů shora dle § 13 odst. 4 AT24. Náhrada za písemné vyjádření žalované k předžalobní výzvě žalobkyně, které bylo čteno k důkazu shora (viz „Reakce na výzvu k neprodlenému vrácení živého zvířete ze dne , datum, “), nebyla žalované přiznána, když šlo o vyjádření sepsané ještě před zahájením tohoto řízení a nejde tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o náklady, které bylo potřeba vynaložit k účelnému bránění práva, jak tomu bylo až za řízení před soudem příslušnými vyjádřeními k věci samé, za které již byla odměna a náhrada hotových výdajů právě přiznána. Dále má žalovaná nárok na náhradu odměny advokáta za úkony po připuštěné změně žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to za jeden úkon právní služby po , částka, dle § 7 AT24 za sepis vyjádření ke změněné žalobě ze dne , datum, , při tarifní hodnotě dané § 9 odst. 1 AT24 ve výši , částka, a dále na paušální náhradu hotových výdajů po , částka, za tento úkon dle § 13 odst. 4 AT24. Dále má žalovaná nárok na náhradu odměny advokáta za tři úkony po , částka, dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od , datum, , (dále jen „AT“), učiněné od , datum, , a to za sepis podání ve věci samé ze dne , datum, a za dvě účasti u jednání soudu dne , datum, a , datum, , při tarifní hodnotě dané § 9 odst. 1 AT ve výši , částka, , a dále na paušální náhradu hotových výdajů po , částka, za každý z úkonů učiněných od , datum, shora dle § 13 odst. 4 AT. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně dosud dobrovolně nesplnila svoji poplatkovou povinnost, která jí vznikla dle § 4 odst. 1 písm. a) podáním, resp. následnou změnou žaloby. Soudní poplatek z návrhu na určení neplatnosti smlouvy činil dle položky 4 bodu 5. ve spojení s položkou 4 bodem 1. písm. c) , částka, a ve stejné výši dle týchž ustanovení zůstal i za žalobu reivindikační. Splatnost poplatku je dána § 7 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku.