17 C 404/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 340 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 14 340 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 16 720 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 32 088,65 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 31 060 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 16 720 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka právnická osoba, IČO IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), s účinností ke dni datum, domáhala po žalovaném, kterému bylo dle druhé Smlouvy o půjčce č. hodnota (dále „Smlouva“) vyplaceno dne datum v hotovosti 20 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen „Souhrnný poplatek“ 16 720 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 620 Kč se splatností poslední splátky datum. Celkem bylo uhrazeno 5 660 Kč a v prodlení se žalovaný ocitl poprvé již dne datum. K zaplacení zbývá dlužná jistina 16 917,21 Kč, Souhrnný poplatek ve výši 14 142,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32 088,65 Kč (počítán z 31 060 Kč od datum do datum) a úrok z prodlení v zákonné výši z 31 060 Kč od datum do zaplacení. Z celkové částky 31 060 Kč (16 917,21 Kč a 14 142,79 Kč) s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.

3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen za situace, kdy takto nelze žalobu (částečně) zamítat na neunesení břemene důkazního, ale na neunesení břemene tvrzení za situace, kdy žalobkyně byla mimo jiné k doplnění tvrzení vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalobkyně tvrzení doplnila podáním ze dne datum, ale nadále nerelevantně, když zdůraznila, že Smlouva byla uzavřena již v roce 2010 a povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od datum, kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9 a dle právní úpravy účinné do datum, tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Žalobkyně tedy skutečnost, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného splácet půjčku posuzoval či nikoli, považovala za zcela irelevantní a zejména tvrzení (viz podrobné poučení v usnesení shora) tak nijak nedoplnila.

4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o půjčce ze dne datum právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč při uzavření Smlouvy dne datum. Žalovaný se zavázal celkem kromě 20 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek 16 720 Kč v 60 týdenních splátkách po 620 Kč. Dle nikým nezpochybněných pro žalobkyni nevýhodných tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný na tuto Smlouvu celkem 5 660 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení se Seznamem postoupených pohledávek, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vzal soud za prokázánu zejména její procesní subjektivitu a předmět podnikání.

5. Dle Zákaznické karty ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný v tehdy uvedené finanční tísni uvedl zejména, že má příjem ze mzdy ve výši 14 500 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 1 000 Kč. Mezi běžnými měsíčními výdaji žalovaný uvedl nájem/inkaso ve výši 5 000 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 0 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč, které byly ověřeny na základě jím předložených dokladů SIPO. Uvedené informace získané od žalovaného ohledně příjmů a z výdajů splátky předchozích půjček/výživného nebyly právní předchůdkyní žalobkyně nijak ověřovány. Oznámením o postoupení pohledávek shora obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne datum, které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení „do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu“. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum, odeslanou dle podacího lístku k ní dne datum, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.

6. Úvodem právního posouzení je třeba uvést, že na shora prokázaný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „obč. zák.“) s ohledem přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „o. z.“) podle kterého, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy; mezi stranami totiž nebylo ujednáno jinak. Dále je třeba uvést, že zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. představuje první speciální úpravu spotřebitelských úvěrů, půjček a jiných odložených plateb. Byl přijat v rámci povinnosti provést implementaci evropských předpisů na ochranu spotřebitele, Zejména Směrnice rady 93/13/EHS z datum o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Směrnice Rady 85/577/EHS z datum o ochraně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu a Směrnice Evropského parlamentu a rady 97/7/EC z datum o ochraně spotřebitele z hlediska smluv sjednávaných na dálku, které nejsou z hlediska vnitrostátního práva přímo aplikovatelné. Zákon č. 321/2001 Sb. nabyl účinnosti datum v návaznosti na úpravu spotřebitelské smlouvy v tehdy platném občanském zákoníku č 40/1964 Sb. provedené novelou č. 367/2000 Sb. a účinnou od datum, přičemž vztah obou úprav je vztahem speciální úpravy obsažené v z. č. 321/2001Sb. k úpravě obecné obsažené v tehdy platném občanském zákoníku s tím, že obecná úprava smlouvy o úvěru jakožto absolutního obchodu byla upravena v ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. Pokud jde o předmět úpravy, ten je vymezen v § 1 v odst. 2 negativně s tím, že nedopadá úvěry určené na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitostí, tedy nejčastěji hypoteční úvěry na bydlení a na úvěry ze stavebního spoření, na bezúročné a bezúplatné půjčky, na nájmy, úvěry na průběžné poskytování služeb, na úvěry a půjčky nižší než 5 tis Kč nebo vyšší než 800 000 Kč a krátkodobé úvěry se splatností nepřesahující 3 měsíce nebo splatné v nejvýše 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců. Zákon nestanoví povinnost posoudit úvěruschopnost, pouze zakládá v § 4 odst. 1 obligatorní písemnou formu a v odst. 2 stanoví obsahové náležitosti smlouvy, přičemž následkem porušení této povinnosti nebyla neplatnost celé úvěrové smlouvy, ale dle § 6 tohoto zákona sankcí za nesplnění povinnosti věřitele bylo úročení úvěru diskontní sazbou ČNB platnou v době sjednání úvěru a neplatná byla ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr, a to s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatnil u věřitele. U tohoto zákona je tedy závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezkoumání úvěruschopnosti vyloučen. Dle obecné úpravy spotřebitelské smlouvy v § 56 obč. zák., byla zakázána taková ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která k újmě spotřebitele zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, typicky neindividuálně sjednaná jednostranná smluvní pokuta v úvěrových podmínkách, prorogační doložka či rozhodčí doložka v adhezních formulářových smlouvách. Taková ujednání ve spotřebitelských smlouvách byla až do datum podle textu zákona, konkrétně § 55 odst. 2 obč. zák., pouze relativně neplatná. Absolutní neplatnost zavedla novela provedená zákonem č. 155/2010 Sb., nicméně platí závěry zformulované v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (k nimž se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku sp. zn. spisová značka), podle kterých ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. (jež v rozhodném znění sankcionovalo zneužívající klauzuli ve spotřebitelské smlouvě jen relativní neplatností právního úkonu) nemá být obecnými soudy aplikováno (má zůstat nepoužito) s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské Unie, když koncepce jen relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku.

7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud tedy nárok ze Smlouvy, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, v převážné části zamítl (viz odstavec I. výroku shora), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., nikoliv však platně. Smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele a její neplatnost způsobilo ujednání o zaplacení tzv. Souhrnného poplatku, jehož výše, která dosahuje téměř 84 % jistiny za situace, kdy bylo spoléháno na pravdivost především žadatelem uváděných výdajů v situaci, kdy se logicky nacházel ve finanční tísni a byl tak schopen uvést (resp. zamlčet) cokoliv, jen, aby obdržel hotovost (viz Zákaznická karta a nijak neověřované údaje zejména o výdajích v ní), se jeví být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. a tudíž ujednáním absolutně neplatným. Uvedený Souhrnný poplatek totiž plní funkci úroku, neboť bez jeho ujednání by právní předchůdce žalobkyně, coby podnikatel motivovaný především dosahováním zisku, neměl zájem na uzavření takové smlouvy a ujednání o Souhrnném poplatku tak není ve smyslu § 41 obč. zák. ani oddělitelným od zbytku smlouvy; ujednání o Souhrnném poplatku není oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť reprezentuje smysl uzavření takové smlouvy pro jednu z jejích smluvních stran.

8. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou Smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 451 odst. 1 a § 457 obč. zák. zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 3030 o. z. ve spojení s § 6 a § 8 o. z. má každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, nadto zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) částku 5 660 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 14 340 Kč (rozdíl mezi 20 000 Kč v hotovosti předaných žalovanému a 5 660 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pondělí dne datum, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu“ (viz lhůta k plnění v Oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětné Oznámení bylo žalovanému doručeno 3. pracovní den následující po dni, kdy bylo odesláno. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne datum; tedy ve výši 7,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.

9. Ve zbývající převážné části, počítaje v to i zamítnuté kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

10. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 65 707,48 Kč (31 060 Kč jistina a 34 647,48 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 15 381,32 Kč (14 340 Kč jistina a 1 041,32 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 23 %.

1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

2. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.