17 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 715,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 6 715,07 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 722,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena právním předchůdcem žalobkyně, domáhala po žalovaném, kterému bylo dle smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne , datum, bezhotovostně 40 000 Kč (34 026 + 5 974 Kč), plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ složené z kapitalizovaných úroků a částky za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 40 000 Kč, Poplatky 1 000 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, dlužné pojistné z pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 685,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 529,70 Kč (39,99 % ročně z dlužné jistiny do , datum, ) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč (dlužná jistina) od , datum, do zaplacení. Z celkové částky 46 715,07 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávek shora a písemné výzvy, nezaplatil.

2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření Smlouvy a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala.

3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne , datum, společnost COFIDIS s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) poskytla žalovanému částku 34 026 Kč bezhotovostně při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal celkem kromě 34 026 Kč zaplatit Poplatky v měsíčních splátkách ve výši 1 715 Kč. Dle Transakční historie žalovaný zaplatil celkem 0 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni uzavření této smlouvy postoupil pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávek obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne , datum, , které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne , datum, , byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslanou dle Podacího lístku k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.

4. Dle údajů ve Smlouvě, ani ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti ze dne neuvedeného nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu uvedeným v odstavci 2. odůvodnění shora, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřoval ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené výdaje a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, neověřoval nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovaného. Nebylo ověřováno, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době, nebyly vyžádány výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, či neexistenci exekucí. Nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů, ačkoliv druhá část platby 5 974 Kč z úvěru 40 000 Kč byla poskytnuta převodem na účet žalovaného. Není zřejmé, jak byly poskytovatelem úvěru posouzeny výdaje žalovaného na případné předchozí splácené dluhy, zvláště pokud byly sjednány u téhož poskytovatele úvěru a které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny (viz údaje ve Zprávě „Splátky úvěrů: 1 282 Kč/měsíc“); není známo, jak bylo posouzeno to, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný nebyl schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“ (k podrobnostem viz citované usnesení). S ohledem na shora uvedené v rámci tohoto odstavce odůvodnění, lze tedy učinit závěr, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měl (mít) k dispozici z důvodů shora již uvedených a dospěl k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se následně projevilo tím, že žalovaný nesplnil ani první ze splátek a dosud nezaplatil ničeho.

5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 89 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva 1, 2 a 3 dle svého obsahu splňují náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným ve Smlouvě a ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na usnesení zdejšího soudu shora. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný však z neplatné Smlouvy nezaplatil ničeho a není tak jakéhokoliv plnění, které by bylo možno i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 40 000 Kč (rozdíl mezi 40 000 Kč vyplacenými a 0 Kč ne/zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „okamžitě“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne , datum, ; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.

7. Ve zbývající části 11 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 61 032,88 Kč (46 715,07 Kč jistina a 14 317,81 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 54 317,81 Kč (40 000 Kč jistina a 14 317,81 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 89 %.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 89 % bylo přiznáno 78 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 869 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po 700 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne , datum, . Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne , datum, nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.