17 C 507/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 497,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 643,86 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 643,86 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 704 Kč, kapitalizovaný úrok 7 193,40 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 402,13 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 10 732,03 Kč od , datum, od zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 732,03 Kč od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 088,17 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok 17 149,96 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), s účinností ke dni , datum, , domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále „Smlouva 1“) vyplaceno dne , datum, v hotovosti 14 000 Kč, plnění ze Smlouvy 1. Dle Smlouvy 1 měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ 11 704 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 429 Kč se splatností poslední splátky , datum, . Celkem bylo uhrazeno 13 356,14 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 732,03 Kč, Souhrnný poplatek ve výši 1 615,83 Kč, kapitalizovaný úrok 7 193,40 Kč (7,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 402,13 Kč (21 % z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), úrok 21 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacené a úrok z prodlení 7,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Z celkové částky 12 347,86 Kč (10 732,03 Kč a 1 615,83 Kč) s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil.

2. Dále se žalobkyně, na kterou byla postoupena další pohledávka , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), s účinností ke dni , datum, , domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále „Smlouva 2“) vyplaceno dne , datum, v hotovosti 40 000 Kč, plnění ze Smlouvy 2. Dle Smlouvy 2 měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ 33 439 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 224 Kč se splatností poslední splátky , datum, . Celkem bylo uhrazeno 96 893,86 Kč s poslední platbou ve výši 500 Kč dne , datum, . K zaplacení zbývá již pouze úrok kapitalizovaný v celkové výši 17 149,96 Kč za dobu od , datum, do , datum, coby 21 % ročně z tehdy dlužné jistiny 16 987,70 Kč a za dobu od , datum, do , datum, coby 21 % ročně ze zbývající postupně splátkami snižovaného zůstatku jistiny. Z celkové kapitalizovaného příslušenství 17 149,96 Kč shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.

4. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen za situace, kdy takto nelze žalobu (částečně) zamítat na neunesení břemene důkazního, ale na neunesení břemene tvrzení za situace, kdy žalobkyně byla mimo jiné k doplnění tvrzení vyzvána již usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalobkyně tvrzení doplnila podáním ze dne , datum, , ale nadále nerelevantně, mimo jiné s tím, že vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka jí byla postoupena ze strany právního předchůdce, nemá žalobkyně Zákaznickou kartu aktuálně k dispozici, avšak vyžádal si je již od svého právního předchůdce a soudu je doloží ihned poté, co je obdrží, aniž výslovně požádala o prodloužení lhůty k tomu soudem stanovené. Lze důvodně předpokládat, když v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , jejímž předmětem byla též pohledávka téhož právního předchůdce žalobkyně z titulu smlouvy o půjčce ze dne , datum, , ostatně jak to činí žalobkyně opakovaně de facto formulářovým vyjádřením, že žalobkyně bude zdůrazňovat, že Smlouvy byly uzavřeny již v roce 2011 resp. 2012 a pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zaujala právní názor, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje neplatnost předmětné Smlouvy 1 a 2, a to s ohledem na to, že dané Smlouvy byly uzavřeny ještě před , datum, a teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon č. 43/2013 Sb., kterým byl mj. novelizován i dosavadní § 9 zákona č. 145/2010 Sb. tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Podle přechodných ustanovení zákona č. 43/2013 Sb. se pak právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. I zde soud považuje za nutné dodat, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od , datum, , kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Žalobkyně tedy tvrzení, zda a jak konkrétně původní věřitel před uzavřením Smlouvy 1 a 2 jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného splácet půjčku posuzoval či nikoli, nikterak konkrétně (viz podrobné poučení v usnesení shora) nedoplnila.

5. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 14 000 Kč při uzavření této Smlouvy 1. Žalovaný se zavázal celkem kromě 14 000 Kč zaplatit Poplatky 11 704 Kč v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Dle nikým nezpochybněných pro žalobkyni nevýhodných tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný na tuto Smlouvu 1 celkem 13 356,14 Kč. Dle Smlouvy 2 ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč při uzavření této smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal celkem kromě 40 000 Kč zaplatit Poplatky 33 439 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 224 Kč. Dle nikým nezpochybněných pro žalobkyni nevýhodných tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný na tuto Smlouvu 2 celkem 96 893,86 Kč s poslední platbou ve výši 500 Kč dne , datum, ; nárok ze Smlouvy 2 tak byl splněn a k zaplacení zbývá toliko úrok kapitalizovaný v celkové výši 17 149,96 Kč za dobu od , datum, do , datum, coby 21 % ročně z tehdy dlužné jistiny 16 987,70 Kč a za dobu od , datum, do , datum, coby 21 % ročně ze zbývajícího postupně splátkami snižovaného zůstatku jistiny až do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení se Seznamem postoupených pohledávek jak ze Smlouvy 1, tak i ze Smlouvy 2, právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto dvě pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vzal soud za prokázánu zejména její procesní subjektivitu a předmět podnikání. Oznámením o postoupení pohledávek shora obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne , datum, , které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne , datum, , byl žalovaný vyzván k zaplacení „nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto oznámení“. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslanou dle podacího lístku k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.

6. Tvrzení žalobkyně o posouzení schopnosti žalovaného každé půjčky dle Smlouvy 1 i 2 řádně každou z nich splácet jsou toliko obecnými, a to jak v Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tak i v podání ze dne , datum, , když jde jednak o citace příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. a jednak o apely na poctivost žalovaného žadatele o každou z půjček s tím, že poskytl právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smluv zajisté úplné, přesné a pravdivé informace vědom si následků nepravdivých informací. Tvrzení však neobsahuje ničeho zejména o tom, zda a jaké konkrétní listiny pro posouzení jeho výdajů žalovaný předložil, jaké listiny byly právním předchůdcem žalobkyně po žalovaném vyžádány a jaké konkrétní závěry z nich byly zjištěny, nic o tom, zda a jaké konkrétní dluhy, včetně způsobu jejich plnění, byly u žalovaného zjištěny, a to ještě před uzavřením každé ze Smluv. Ve tvrzením žalobkyně zcela také absentuje, zda a pokud ne, tak proč nebyla posuzována nájemní smlouva žalovaného, zda a pokud ne, tak proč nebyly ověřovány výdaje žalovaného za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce), zda a pokud ne, tak proč nebylo ověřováno, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době, pokud žalovaný tvrdil, že nevlastní účet, tak jak byla posuzována struktura výdajů žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím každého z úvěrů, zda a pokud ne, tak proč nebyly vyžádány Výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, neexistenci exekucí, jak byly poskytovatelem úvěru posouzeny výdaje žalovaného na případné předchozí Smlouvy o úvěru, zvláště pokud byly sjednány u téhož poskytovatele úvěru a které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny, a to u každé ze Smluv, zejména, co bylo konkrétně dovozeno z toho, že žalovaný žádá o další úvěr, ačkoliv předchozí nebyl předtím splacen, když z uvedeného bylo takto patrno, že žalovaný není schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. Nebylo tvrzeno ničeho konkrétního o tom, že by informace získané od žalovaného zejména pak ohledně výdajů byly právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřovány zejména v Centrální evidenci exekucí, případně v jiných neveřejných rejstřících (zejm. BRKI a NRKI). V podrobnostech se pro zjednodušení odkazuje na usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jakož i na poučení o důsledcích zejména neusnesení břemene tvrzení a posuzování tak nároku v režimu bezdůvodného obohacení.

7. Úvodem právního posouzení je třeba uvést, že na shora prokázaný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (dále též „ZoSÚ“), který představuje implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice 87/102/EHS. Pokud jde o přechodná ustanovení, je rozhodující datum uzavření smlouvy, pokud smlouva byla uzavřena před datem , datum, , použije se na její úpravu předchozí zákon. Pokud jde o předmět úpravy, ten je vymezen v § 1, v § 2 pak negativně s tím, že jako u předchozí úpravy se nevztahuje na úvěry, půjčky, odložené platby a obdobné finanční služby poskytnuté pro účely bydlení a na jejich splácení, úvěry bezúročné a bezúplatné, na nákup služby či zboží na splátky, na půjčky zaměstnancům a na další případy uvedené v § 2 s tím, že pokud jde o limitaci úvěru, pak se má jednat o odloženou platbu vyšší než 5 000 Kč a ne vyšší než 1 880 000 Kč. Tento zákon zavádí v § 9 odst. 1 povinnost věřitele před uzavřením smlouvy či významným navýšením spotřebitelského úvěru s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. K tomu je třeba poukázat na znění ust. § 22 odst. 5 ZoSÚ, které zakládá vyvratitelnou právní domněnku, podle níž není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Na počátku své účinnosti zákon výslovně nezaložil sankci za porušení této povinnosti ve formě neplatnosti úvěrové smlouvy, tuto sankci zavádí až novelou zákona č. 43/2013 Sb. s účinnosti od , datum, , a to přímo v ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona. Podle čl II. přechodných ustanovení k této novele se právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. I když zákon stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost až od účinnosti zákona č. 43/2013 Sb., uplatní se judikatorní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelizací provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům - spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Po účinnosti nového občanského zákoníku (o. z.), který vychází z relativní neplatnosti právního jednání, jíž se musí protistrana dovolat, je porušení zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost sankcionováno absolutní neplatností smlouvy ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor nejen se zákonem, ale i s veřejným pořádkem v souladu se smyslem ochrany spotřebitele jakožto slabší smluvní strany.

8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dle shora již citovaných ustanovení a dovozené sankce absolutní neplatnosti soud tedy nárok ze Smlouvy 1, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), zamítl v rozsahu 98 %, a nárok ze Smlouvy 2, představující kapitalizované příslušenství, pak v plném jeho rozsahu, ačkoliv bylo prokázáno, že žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny v souladu s § 1879 a násl. o. z., když mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sice byly uzavřeny postupně dvě smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., nikoliv však platně. Smlouvu 1 a 2 uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele a jejich neplatnost způsobilo ujednání o zaplacení tzv. Poplatku, jehož výše, která dosahuje u každé ze Smluv téměř 84 % tamní jistiny za situace, kdy bylo spoléháno na pravdivost především žadatelem uváděných výdajů v situaci, který se logicky nacházel ve finanční tísni a byl tak schopen uvést (resp. zamlčet) cokoliv, jen, aby obdržel hotovost, se jeví být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. a tudíž ujednáním absolutně neplatným. Uvedený Souhrnný poplatek totiž plní funkci úroku, neboť bez jeho ujednání by právní předchůdce žalobkyně, coby podnikatel motivovaný především dosahováním zisku, neměl zájem na uzavření takové smlouvy a ujednání o Poplatku tak není ve smyslu § 41 obč. zák. ani oddělitelným od zbytku smlouvy; ujednání o Poplatku není oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť reprezentuje smysl uzavření takové smlouvy pro jednu z jejích smluvních stran.

9. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy 1 (nárok ze Smlouvy byl zamítnut zcela) pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 451 odst. 1 a § 457 obč. zák. zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 3030 o. z. ve spojení s § 6 a § 8 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, nadto zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy 1 částku 13 356,14 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou by byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto ve vztahu k nároku ze Smlouvy 1 částečně důvodná ve výši 643,86 Kč (rozdíl mezi 14 000 Kč v hotovosti předaných žalovanému a 13 356,14 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny (odstavec I. výroku) nastala v pondělí dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto oznámení“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne , datum, ; tedy ve výši 7,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem. Ve vztahu k nároku ze Smlouvy 2 však žaloba není důvodná ani částečně, neboť rozdíl mezi 40 000 Kč v hotovosti předanými žalovanému a 96 893,86 Kč již zaplacenými je záporný.

10. Ve zbývající části 98 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, z toho v části nároku 1 a zcela u nároku 2, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy 1 a 2, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v nich.

11. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 66 558,39 Kč (29 497,82 Kč jistina u nároku ze Smlouvy 1 a 2 a 37 060,57 Kč příslušenství u nároku ze Smlouvy 1), žalobkyni bylo přiznáno 1 067,66 Kč (643,86 Kč jistina a 423,80 Kč příslušenství; nárok ze Smlouvy 2 byl zcela zamítnut) a úspěch žalobkyně tak činí 2 %.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

13. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.