17 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 10. 12. 2023 do 12. 12. 2025, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o zápůjčce (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne 9. 11. 2023 převodem na účet 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ 3 250 Kč, a to nejpozději do 9. 12. 2023. Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 000 Kč, Poplatek ve výši 3 250 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a Poplatku od 10. 12. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč dle čl. 2.3 Smlouvy za 5 písemných upomínek a smluvní pokuta ujednaná ve Smlouvě, kterou však žalobkyně uplatňuje toliko ve výši 5 000 Kč. Z celkové částky 13 250 Kč (10 000 + 3 250 Kč) s příslušenstvím shora, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč žalovaný ničeho, ani přes písemnou výzvu advokáta, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.

3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 5. 5. 2026 zcela vyčerpala.

4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 9. 11. 2023, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, dne 9. 11. 2023 částku 10 000 Kč (viz též soudem vyžádaná zpráva Banky s přílohou ze dne 23. 4. 2026). Žalovaný se zavázal celkem kromě 10 000 Kč zaplatit poplatek 3 250 Kč nejpozději do 9. 12. 2023. Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak za situace, kdy nebyl tvrzen opak, vzal soud za prokázáno, že žalovaný ničeho z částek shora nezaplatil, a to ani přes písemnou Výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne 4. 12. 2025, odeslanou dle podacího lístku k ní dne 4. 12. 2025, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení ve lhůtě „do tří dnů“.

5. V řízení nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu shora již označeným vyzvána, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zejména nijak nezjišťovala jakékoliv výdaje žalovaného a logicky je tak ani nemohla ani jakkoliv dále ověřovat, spokojila se toliko s lustrací v „Exekučním rejstříku“, která byla negativní, a v „Insolvenčním rejstříku“, která byla také negativní. Nevyžádala si však zejména výpis registrů klientských informací k ověření, zda žalovaný nesplácí předchozí nesplacený úvěr, neposuzovala ani výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy žalovaný vlastnil bankovní účet na své jméno, zejména pro účely posouzení struktury výdajů a zda nepodstupuje nepřiměřená finanční rizika, když úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně a poskytovatel úvěru tak měl vědomost, že žalovaný účtem u Banky disponuje. Žalobkyně neposuzovala nájemní smlouvu žalovaného, jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením běžně spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), (k podrobnostem viz shora již označené usnesení). Na shora uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že si žalobkyně vyžádala výplatní pásky žalovaného za 9/2023 a 10/2023, ze kterých však nebylo možno posoudit, zda žalovaný nemá pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne 4. 12. 2025, odeslanou dle podacího archu k ní dne 4. 12. 2025, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.

6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do části 42 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouva o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci však poskytovatel úvěru vůbec nezkoumal především výdajovou stránku žalovaného a tudíž nedostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet (k podrobnostem viz odstavec 5. tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Pokud žalobkyně odkazovala k řádnosti procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn , spisová značka, , je nutno uvést, že citované rozhodnutí dopadá na případ, kdy tamní spotřebitel „úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit“ a v tamním řízení se ex post domáhal vydání bezdůvodného obohacení po poskytovateli úvěru, což však není případ, jež soud posuzuje v nyní projednávané věci a shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze nyní aplikovat a soud tak odkazuje především na odstavec 5. tohoto odůvodnění, kde byl učiněn závěr, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měla k dispozici z důvodů tam již uvedených a dospěla k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se ostatně projevilo i tím, že žalovaný nezaplatil ničeho z poskytnutých mu finančních prostředků.

7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou Smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný však ničeho z neplatné Smlouvy nezaplatil a není tak plnění, které by bylo lze i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku dle Smlouvy, a to ve výši 10 000 Kč (rozdíl mezi 10 000 Kč bezhotovostně vyplacenými a 0 Kč ne/zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pátek dne 12. 12. 2025, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne 4. 12. 2025) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní žalobkyně mohla poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měla zato, že nastalo prodlení dne 10. 12. 2023; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.

8. Ve zbývající části 58 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 25 601,68 Kč (18 250 Kč jistina a 7 351,68 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 10 645,21 Kč (10 000 Kč jistina a 645,21 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 42 %.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.