18 C 272/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky v částce [částka]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši [částka], která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka] a nesplaceného poplatku ve výši [částka]. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok z dlužné jistiny [částka]. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí [částka].

2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky v částce [částka]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši [částka], která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka] a nesplaceného poplatku ve výši [částka]. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok z dlužné jistiny [částka]. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí [částka].

3. K námitce promlčení vznesené žalovaným žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného došlo k tzv. konkludentnímu uznání dluhu částečnými platbami ve smyslu ust. § 2054 o. z., a proto případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti obou smluv o zápůjčce, promlčen není.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že obě smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné pro porušení povinnosti uvedené v ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance. Žalobkyně nepodložila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru důkazy, neboť nedoložila soudu podklady, které si poskytovatel úvěru měl od žalovaného vyžádat před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalovaný dále uplatnil námitku promlčení, pokud by soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným vypořádával v režimu bezdůvodného obohacení. Dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka [částka] a dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka [datum], avšak žaloba byla u soudu podána až dne [datum], tj. po uplynutí tříleté promlčecí lhůty od vzniku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyni přitom muselo být zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Také podle závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3358/20 pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o zápůjčce pro porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti lze akceptovat jako počátek běhu promlčecí lhůty den poskytnutí předmětné částky.

5. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu.

6. K nároku žalobkyně 1) soud z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] a poplatek za zápůjčku ve výši [částka], tj. celkem [částka], a to v 60 týdenních splátkách ve výši [částka] a poslední splátku ve výši [částka] (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku [částka]. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že kromě osobních údajů žalovaného je zde uvedena adresa výběru ([ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce]) odlišná od adresy trvalého pobytu uvedené ve smlouvě. V zákaznické kartě byly uvedeny údaje o druhu bydlení – nájemník, dosaženém vzdělání – středoškolské, rodinném stavu – rozvedený, počtu vyživovaných osob – 0, majitel auta - ne, údaje o zaměstnání – plný pracovní úvazek, pracovním zařazení – signalista u Správy železniční dopravní cesty. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu za březen a duben 2018. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho čistý příjem činí [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka], tj. celkem činí příjmy [částka]. Žalovaný dále uvedl, že má externí splátky zápůjček [částka] měsíčně, interní splátky [částka] měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy [číslo] celkem částku [částka]. Žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

7. K nároku žalobkyně 2) soud z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] a poplatek za zápůjčku ve výši [částka], tj. celkem [částka], a to v 18 měsíčních splátkách ve výši [částka] a poslední splátku ve výši [částka] (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku [částka]. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že kromě osobních údajů žalovaného je zde uvedena adresa výběru ([ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce]) odlišná od adresy trvalého pobytu uvedené ve smlouvě. V zákaznické kartě byly uvedeny údaje o druhu bydlení – nájemník, dosaženém vzdělání – středoškolské, rodinném stavu – rozvedený, důvodu zápůjčky – neočekávané výdaje, počtu vyživovaných osob – 0, majitel auta - ne, údaje o zaměstnání – plný pracovní úvazek, pracovním zařazení – signalista u Správy železniční dopravní cesty. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu za prosinec 2017, leden a únor 2018. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho čistý příjem činí [částka]. Žalovaný dále uvedl, že má externí splátky zápůjček [částka] měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy [číslo] celkem částku [částka]. Konkrétně žalovaný uhradil žalobkyni či jejímu předchůdci dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Dne [datum] odeslala společnost [právnická osoba] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o zápůjčce oznámení o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]).

9. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka]. Žalovaný tyto peněžní prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzal a zavázal se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných splátkách.

11. Pokud jde o výši plnění, kterou žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně nebo po postoupení pohledávek přímo žalobkyni, tak soud odkazuje na listiny označené jako Tabulka umoření, z nichž se podává datum a výše jednotlivých úhrad žalovaného. Žalovaný se v obou smlouvách o zápůjčce zavázal hradit stanovené splátky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce poskytovatele úvěru, přičemž zaplacení každé splátky mělo být žalovanému potvrzováno do tzv. karty splátek, která byla žalovanému za účelem evidence záznamů o platbách vydána. Subjektem, který disponuje dokladem o úhradách hotovostních splátek, je tedy žalovaný, který však soudu takovouto listinu v rámci své obrany nepředložil. Námitky žalovaného o tom, že se jedná o interní listinu předchůdkyně žalobkyně, a proto se žalovaný není schopen vyjádřit ke správnosti zde uvedených údajů, soud považuje za obecné a zcela nekonkrétní. Je primárně procesní povinností žalovaného jako dlužníka tvrdit a prokazovat, kdy a jaké částky věřiteli na svůj dluh uhradil. Pokud žalovaný na tuto svou procesní povinnost zcela rezignoval, tak soud vycházel z přehledů úhrad předložených žalobkyní, o jejichž obsahové správnosti soud nemá pochybnosti.

12. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil obě smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle nichž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel (předchůdkyně žalobkyně) přenechal žalovanému finanční prostředky a žalovaný jakožto vydlužitel se je zavázal zapůjčiteli (předchůdkyni žalobkyně) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

13. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

19. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

20. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Soud u ústního jednání žalobkyni poučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobkyně u jednání požadovala poskytnutí lhůty pro doplnění důkazů, tak soud této žádosti žalobkyně nevyhověl, neboť žalobkyně byla již v rámci přípravy soudu k jednání vyzvána usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. 18 C 272/2021-14, aby soudu předložila všechny důkazy k prokázání svých tvrzení uvedených v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyní předložené zákaznické karty nejsou pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného dostatečné, neboť z těchto listin není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do zákaznických karet skutečně ověřovány. Pokud žalobkyně zároveň se zákaznickými kartami nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výplatních listin, pracovní smlouvy nebo nájemní smlouvy žalovaného, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovaným do zákaznické karty byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], a proto žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] poskytnuta na základě neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] částka [částka], žalovaný již zaplatil [částka], a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka [částka]. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] poskytnuta na základě neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] částka [částka], žalovaný již zaplatil [částka], a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka [částka]. Žalovaný však v průběhu řízení uplatnil námitku promlčení, a proto bylo pro rozhodnutí soudu a jeho další úvahy rozhodné, zda je námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná.

23. Podle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

24. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

25. Podle ust. § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

26. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. Podle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

29. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

30. Podle ust. § 2054 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

31. Soud předně uvádí, že účinky uznání dluhu spojuje ust. § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009.

32. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019).

33. Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu, neboť účinky uznání dluhu má pouze plnění částeční a nikoliv dílčí plnění. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh vůči předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni plnil ve splátkách, které byly výslovně sjednány v obou smlouvách o zápůjčce. Tato plnění měla jednoznačně povahu dohodnutých splátek a představují tedy dílčí plnění, která účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. mít nemohou. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil obě smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatná právní jednání, a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je následně povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti spotřebitele mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaný vracel předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách podle svých možností, tak takováto splátka podle možností žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ rovněž nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Takováto splátka je dílčím plněním, k němuž je žalovaný oprávněn právním předpisem, a to konkrétně ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalovaného předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z.

34. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty soud uvádí, že v případě nároku 1) žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku [částka] dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] počala běžet [datum]. V případě nároku 2) žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku [částka] dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] počala běžet [datum]. K okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavírané smlouvy o zápůjčce mohou být soudy vyhodnoceny jako neplatné z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 3358/20). Předchůdkyni žalobkyně muselo být také zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], C [číslo] OPR Finance, v němž SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Soud sdílí závěry žalovaného, že pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je nutno počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Těchto závěrů si bezesporu měla být vědoma také žalobkyně, která je obchodní společností specializující se na správu a vymáhání pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným až po vydání shora uvedeného rozsudku SDEU, když smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobkyní a její předchůdkyní uzavřena [datum]. Žalobkyni byl dán dostatečný časový prostor pro podání žaloby v rámci běhu tříleté promlčecí lhůty, neboť v případě nároku 1) došlo k uplynutí promlčecí lhůty u práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení [datum] a v případě nároku 2) došlo k uplynutí promlčecí lhůty u práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení [datum]. Pokud žalobkyně podala u soudu žalobu [datum], tak k tomuto procesnímu úkonu přistoupila až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, v důsledku čehož soud žalobu žalobkyně zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení plně úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka]. V dané věci zástupce žalovaného učinil v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě, 3. účast u jednání dne [datum]), za které mu náleží odměna v celkové výši [částka], když sazba za jeden úkon právní služby odpovídá částce [částka] (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], tj. celkem [částka]. Zástupce žalovaného není podle zjištění soudu plátcem DPH.

36. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.