18 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 7 816 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 816 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 356,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 952,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 771,45 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 4 771,45 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě plnou náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 7 816 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 356,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 952,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 771,45 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 4 771,45 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 5 016 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 790 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 233 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 883 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 771,45 Kč a na dlužném poplatku 3 044,55 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně uvedla, že ze strany žalované došlo k tzv. konkludentnímu uznání dluhu částečnými platbami ve smyslu ust. § 2054 o. z., a proto případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, promlčen není.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro porušení povinnosti uvedené v ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance. Žalobkyně nepodložila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru důkazy, neboť nedoložila soudu podklady, které si poskytovatel úvěru měl od žalované vyžádat před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalovaná dále uplatnila námitku promlčení, pokud by soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou vypořádával v režimu bezdůvodného obohacení. Dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, avšak žaloba byla u soudu podána až dne [datum], tj. po uplynutí tříleté promlčecí lhůty od vzniku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyni přitom muselo být zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Také podle závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3358/20 pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o zápůjčce pro porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti lze akceptovat jako počátek běhu promlčecí lhůty den poskytnutí předmětné částky.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč, tj. celkem 11 016 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 184 Kč a poslední splátku ve výši 160 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku 6 000 Kč. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že zde jsou uvedeny údaje o druhu bydlení žalované – nájemník, důvodu zápůjčky – svátky, neočekávané výdaje, majitel vozu – ne. Za zdroj příjmů žalované byl v zákaznické kartě označen starobní důchod. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že údaje o příjmech a výdajích žalované byly ověřeny z výměry podpory, nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že její příjmy ze státní podpory/přídavků činí 16 600 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 3 800 Kč měsíčně, tj. celkem činí příjmy 20 400 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že za nájem a inkaso vynakládá 10 600 Kč měsíčně, za telefon 200 Kč měsíčně, ostatní výdaje domácnosti činí 6 000 Kč, tj. celkem činí výdaje 16 800 Kč měsíčně. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy celkem částku 2 900 Kč. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 800 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 200 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 200 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 200 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 200 Kč a dne [datum] částku 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strany 27 Seznamu postoupených pohledávek). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o zápůjčce oznámení o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které si žalovaná převzala a zavázala se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách.

7. Pokud jde o výši plnění, kterou žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně nebo po postoupení pohledávek přímo žalobkyni, tak soud odkazuje na listinu označenou jako Tabulka umoření, z níž se podává datum a výše jednotlivých úhrad žalované. Žalovaná se zavázala hradit stanovené splátky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce poskytovatele úvěru, přičemž zaplacení každé splátky mělo být žalované potvrzováno do tzv. karty splátek, která byla žalované za účelem evidence záznamů o platbách vydána. Subjektem, který disponuje dokladem o úhradách hotovostních splátek, je tedy žalovaná, která však soudu takovouto listinu v rámci své obrany nepředložila. Námitky žalované o tom, že se jedná o interní listinu předchůdkyně žalobkyně, a proto se žalovaná není schopna vyjádřit ke správnosti zde uvedených údajů, soud považuje za obecné a zcela nekonkrétní. Je primárně procesní povinností žalované jako dlužníka tvrdit a prokazovat, kdy a jaké částky věřiteli na svůj dluh uhradila. Pokud žalovaná na tuto svou procesní povinnost zcela rezignovala, tak soud vycházel z přehledu úhrad předloženého žalobkyní, o jehož obsahové správnosti soud nemá pochybnosti.

8. Z hlediska hmotně právního soud v dané věci posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle nichž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel (původní věřitel) přenechal žalované finanční prostředky a žalovaná jakožto vydlužitel se je zavázala zapůjčiteli (původnímu věřiteli) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ)

9. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalované. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech a výdajích. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

13. Soud u ústního jednání žalobkyni poučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyní předložené zákaznické karty nejsou pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované dostatečné, neboť z těchto listin není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do zákaznických karet skutečně ověřovány. Pokud žalobkyně zároveň se zákaznickými kartami nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výměry důchodu a jiných dávek státní sociální podpory nebo nájemní smlouvy žalované, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovanou do zákaznické karty byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalované. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání dne [datum] částku 6 000 Kč, a proto má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaná fakticky zaplatila 2 900 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 3 100 Kč. Žalovaná však v průběhu řízení uplatnila námitku promlčení, a proto bylo pro rozhodnutí soudu a jeho další úvahy rozhodné, zda je námitka promlčení vznesená žalovanou důvodná.

15. Soud předně uvádí, že účinky uznání dluhu spojuje ust. § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009.

16. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019).

17. Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu, neboť účinky uznání dluhu má pouze plnění částeční a nikoliv dílčí plnění. Je zřejmé, že žalovaná svůj dluh vůči předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni plnila ve splátkách, které byly výslovně sjednány ve smlouvě o zápůjčce. Toto plnění mělo jednoznačně povahu dohodnutých splátek a představuje tedy dílčí plnění, která účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. mít nemohou. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ. Spotřebitel ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti spotřebitele mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaná vracela předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách, tak takováto splátka také nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalované předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z.

18. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty soud uvádí, že žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce počala běžet [datum]. K okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavírané smlouvy o zápůjčce mohou být soudy vyhodnoceny jako neplatné z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 3358/20). Předchůdkyni žalobkyně muselo být také zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud sdílí závěry žalované, že pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je nutno počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Těchto závěrů si bezesporu měla být vědoma také žalobkyně, která je obchodní společností specializující se na správu a vymáhání pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně podala u soudu žalobu [datum], tak k tomuto procesnímu úkonu přistoupila až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, v důsledku čehož soud žalobu žalobkyně zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož žalovanou, které vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení, zastupoval soudem ustanovený zástupce, je žalobkyně podle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu nákladů řízení státu na účet Okresního soudu v Ostravě. Soudu dosud není známa přesná výše těchto nákladů řízení, a proto podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl pouze o základu nároku s tím, že o konkrétní výši náhrady nákladů řízení bude rozhodnuto dodatečně v samostatném usnesení.