18 C 332/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 82 853 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 473,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 585,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 634,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení a částky 63 379,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 902,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 842,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě plnou náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 19 473,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 585,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 634,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 14 213 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 171 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 231 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 811 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 521 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 11 818,64 Kč a na dlužném poplatku 7 655,20 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalované zaplacení částky 63 379,16 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 902,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 842,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 41 473 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 291 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 9 382 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 23 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 33 637,56 Kč a na dlužném poplatku 29 741,60 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

3. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně uvedla, že žalovaná dne [datum] podepsala uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, resp. ust. § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, čímž uznala předmětnou pohledávku z obou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná pohledávku z předmětných smluv co do důvodu i výše uznala a zavázala se ji splatit v měsíčních splátkách po 4 433 Kč počínaje měsícem září 2017. Žalovaná však ani poté, co se zavázala splatit dluh v měsíčních splátkách, neuhradila ničeho. Bylo-li právo dlužníkem uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, případně za deset let od lhůty k plnění určené v uznání dluhu. Námitka promlčení vznesená žalovanou tedy není důvodná, neboť dne [datum] žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni, přičemž promlčecí lhůta předmětné pohledávky uplyne nejdříve dnem [datum]. Z předloženého přehledu plateb se dále podává, že žalovaná na pohledávku žalobkyně hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy o zápůjčce [číslo] i smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaná tedy každou platbou uhrazenou po [datum] resp. [datum] v souladu s ust. § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum].

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že již samotný proces kontraktace a konstrukce smlouvy působí její neplatnost, a to především pro rozpor s dobrými mravy. Žalované byly obě smlouvy nabízeny aktivně ze strany předchůdkyně žalobkyně, a to nikoliv na přímou žádost žalované. Obě formulářové smlouvy působí velmi nepřehledně. V případě smlouvy o zápůjčce [číslo] činí poplatky, které se žalovaná zavázala spolu s jistinou zápůjčky uhradit, téměř 71 % jistiny. Výše tohoto poplatku se naprosto příčí dobrým mravům, což způsobuje neplatnost celé smlouvy. Rovněž za zmatečné pro spotřebitele žalovaná považuje konstrukci splátek, které jsou splatné týdně ve výši 521 Kč. Průměrný spotřebitel však nemá pravidelný příjem jednou týdně, nýbrž jednou měsíčně. Takto nastavená splátka má dle žalované pouze zastřít samotnou výši splátek a působit tak více prospotřebitelsky. Pokud jde o smlouvu o půjčce [číslo] tak poplatky, která se žalovaná zavázala spolu s jistinou půjčky uhradit, činí téměř 83 % jistiny. Také výše tohoto poplatku se naprosto příčí dobrým mravům, což způsobuje neplatnost celé smlouvy. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy o půjčce na mateřské dovolené a předchůdkyni žalobkyni muselo být od počátku zřejmé, že žalovaná nebude schopna hradit své závazky, v čemž lze spatřovat nepoctivý záměr poskytovatele úvěru. Žalovaná je dále toho názoru, že předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Výše příjmů žalované nebyla žádným způsobem doložena ani tvrzena. Žalovaná v době uzavření smluv pobírala pouze peněžitou pomoc v mateřství ve výši 6 000 Kč, přičemž při výši splátek 5 344 Kč je nemyslitelné, aby ji na živobytí zbylo necelých 700 Kč měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti se nelze omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčuji (zejména potvrzení o výši příjmu). Nebylo dosud prokázáno, že žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně pravdivě veškeré skutečnosti o svých osobních a majetkových poměrech pro zhodnocení schopnosti žalované poskytnuté finanční prostředky poskytovateli vrátit. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Z veškerých dosavadních podání žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně sice před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru nějakým způsobem posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, avšak nikoliv řádně. V prvé řadě je evidentní, že se předchůdkyně žalobkyně spokojila ohledně tvrzených příjmů pouze s údaji, které žalovaná uvedla ve smlouvách, přičemž je otázkou, zda vůbec i z těchto příjmů by žalovaná dosáhla na takto vysoké splátky. Předchůdkyně žalobkyně navíc takto žalovanou uváděné příjmy nijak neověřovala např. výpisy z účtu, daňovými přiznáními apod. Týdenní splátky ve výši 1 336 Kč, tedy 5 344 Kč měsíčně, jsou pro matku dvou dětí pobírající pouze peněžitou pomoc v mateřství téměř likvidační a tyto spotřebitelské úvěry neměly byt žalované vůbec poskytnuty, neboť od počátku bylo zcela jasné, že žalovaná svým závazkům nemůže dostát. Žalovaná dále namítla promlčení celého závazku. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny dne [datum], resp. [datum], přičemž sama žalobkyně v podané žalobě uvádí, že nejpozději měla žalovaná zaplatit celkovou dlužnou částku dne [datum], resp. [datum], přičemž ke dni podání žaloby uběhla v obou případech tříletá promlčecí lhůta.

5. K tvrzením žalobkyně o uznání dluhu dne [datum] žalovaná uvedla, že je otázkou, jak k uznání dluhu došlo, zda bylo žalované dostatečně vysvětleno, co podepisuje, zda jí byl vysvětlen institut uznání dluhu apod. Je velmi pravděpodobné, že žalovaná netušila, co podepisuje. Rovněž je nemyslitelné, aby se žalovaná se svými příjmy zavázala splácet splátku ve výši 4 433 Kč měsíčně, neboť takováto výše splátky by byla pro žalovanou likvidační. I v tomto případě měla předchůdkyně žalobkyně opětovně zkoumat úvěruschopnost žalované. Uznání dluhu zakládající domněnku existence dluhu v době jeho uznání je zajišťovacím instrumentem a je-li neplatná smlouva o zápůjčce, je uznávací prohlášení bez významu, neboť nemůže vzniknout akcesorický závazek bez existence závazku zajištěného. Nelze uznat neexistující dluh či dluh ze závazku, který je od počátku neplatný.

6. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

7. Ve vztahu k nároku 1) bylo mezi účastníky nesporné, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná převzala od předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku 17 000 Kč. Jelikož žalobkyně soudu nepředložila písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce [číslo] s odůvodněním, že ji nedohledala a nemá ji tedy k dispozici, tak soud nemohl zjistit další skutečnosti ohledně obsahu závazku založeného smlouvou o zápůjčce [číslo]. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 11 739,16 Kč.

8. Ve vztahu k nároku 2) soud zjistil, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a poplatek ve výši 41 473 Kč, tj. celkem 81 473 Kč, a to ve 100 týdenních splátkách ve výši 815 Kč a poslední splátku ve výši 788 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná převzala od předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku 40 000 Kč. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že zde jsou uvedeny údaje o druhu bydlení žalované – nájemník, důvodu půjčky – svátky, majitel vozu – ne, rok narození nezaopatřených dětí – 2012, 2012. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že je žalovaná v domácnosti (MD). Jako čisté měsíční příjmy žalované je v zákaznické kartě uvedena částka 12 000 Kč (státní podpory/přídavky žadatele), částka 10 000 Kč (jiné příjmy žadatele) a částka 15 870 (další příjmy domácnosti). V zákaznické kartě se počítá s běžnými měsíčními výdaji domácnosti v částce 8 335 Kč (nájem/inkaso), 400 Kč (telefon), 12 389 Kč splátky půjček/výživné, 9 000 Kč (výdaje na domácnost). Za použitelný příjem byla považována částka 7 746 Kč. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] celkem částku 18 093,84 Kč.

9. Ve vztahu k nárokům 1) a 2) soud dále zjistil, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strany 2 a 3 Seznamu postoupených pohledávek). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o zápůjčce oznámení o postoupení obou pohledávek (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]).

10. Z Uznání dluhu soud zjistil, že žalovaná dne [datum] v písemném prohlášení adresovaném předchůdkyni žalobkyně uvedla, že uznává svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba], [IČO], který jí vznikl na základě smlouvy o půjčce peněžních prostředků, uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] [číslo]. Výše dluhu vůči [právnická osoba] činí ke dni [datum] celkem 102 459,97 Kč. Žalovaná se dále zavázala dlužnou částku uhradit společnosti [právnická osoba] ve splátkách ve výši a v termínu uvedeném v uznání dluhu. Pokud nebude uhrazena některá ze splátek ve sjednaném termínu, bere dlužník na vědomí, že ztrácí výhodu splátek a je povinen uhradit celý vlastní dluh nebo jeho zbývající část najednou.

11. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že obě předmětné pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

12. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky dne [datum] ve výši 17 000 Kč a dne [datum] ve výši 40 000 Kč, které si žalovaná převzala a zavázala se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách.

13. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil u nároku 1) smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle nichž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. U nároku 2) z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.). Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel/věřitel přenechal žalované finanční prostředky a žalovaná jakožto vydlužitel/dlužník se je zavázala zapůjčiteli/věřiteli vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a obě smlouvy nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvy v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ).

14. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalované. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalované. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

18. Soud u ústního jednání žalobkyni poučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] žalobkyně nepředložila ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho. Žalobkyní předložená zákaznická karta ze dne [datum], která se vztahuje ke smlouvě o půjčce [číslo] ze dne [datum], není pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované dostatečná, neboť z této listiny není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do zákaznické karty skutečně ověřovány. Jestliže žalobkyně zároveň se zákaznickou kartou nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výměry důchodu a jiných dávek státní sociální podpory, výplatní listiny nebo nájemní smlouvy žalované, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovanou do zákaznické karty byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalované. Pro úplnost soud uvádí, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr za situace, kdy znala majetkovou situaci žalované, tj. že žalovaná je osobou nízkopříjmovou s jediným příjmem v podobě rodičovského příspěvku. U dalších příjmů domácnosti žalované označených v zákaznické kartě jako jiné příjmy žadatele a další příjmy domácnosti není vůbec zřejmé, o jaké konkrétní příjmy se jedná. Po zjištění těchto skutečností, tj. že žalovaná je osobou nízkopříjmovou závislou výhradně na dávkách státní sociální podpory, která má v péči dvě nezaopatřené děti a žije v nájmu, nelze uvěřit předchůdkyni žalobkyně jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované oba spotřebitelské úvěry řádně splácet. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Rovněž tak soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, § 39 odst. 1 obč. zák.).

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání dne [datum] částku 17 000 Kč a dne [datum] částku 40 000 Kč, a proto žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, a to u nároku 1) ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., u nároku 2) ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] poskytnuta na základě neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 17 000 Kč, žalovaná již zaplatila 11 739,16 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 5 260,84 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] poskytnuta na základě neplatné smlouvy o půjčce [číslo] částka 40 000 Kč, žalovaná již zaplatila 18 093,84 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 21 906,16 Kč. Žalovaná však v průběhu řízení uplatnila námitku promlčení, a proto bylo pro rozhodnutí soudu a jeho další úvahy rozhodné, zda je námitka promlčení vznesená žalovanou důvodná.

20. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne [datum] podepsala uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z., resp. ust. § 558 obč. zák., čímž uznala svůj dluh z obou smluv o spotřebitelském úvěru. Uznáním dluhu podle žalobkyně došlo k přerušení běhu promlčecí lhůty s tím, že bylo-li právo dlužníkem uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, případně za deset let od lhůty k plnění určené v uznání dluhu.

21. Má-li mít uznání práva právní důsledky v podobě přetržení promlčení, je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše. Uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 1344/2006).

22. Pokud žalobkyně dovozuje účinky přerušení běhu promlčecí lhůty ohledně svého majetkového práva a započetí běhu nové promlčecí lhůty v délce 10 let ve smyslu ust. § 639 o. z. v případě nároku 1), případně ve smyslu ust. § 110 obč. zák. v případě nároku 2), tak soud dospěl k závěru, že právní jednání žalované ze dne [datum] spočívající v uznání dluhu je podle § 553 odst. 1 o. z. zdánlivým právním jednáním pro svou neurčitost. Výše dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] je v uznání dluhu uvedena souhrnnou částkou 102 459,97 Kč, aniž by bylo objektivně seznatelné, v jaké výši žalovaná uznává svůj dluh vůči žalobkyni u každé smlouvy o spotřebitelském úvěru zvlášť. Uvedením jediné souhrnné částky v případě dluhů žalované ze dvou samostatných smluv o spotřebitelském úvěru se stalo právní jednání žalované v podobě uznání dluhu ze dne [datum] zdánlivým právním jednáním pro neurčitost. Na základě zdánlivého právního jednání pak nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty podle shora citovaných právních předpisů.

23. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na pohledávky hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, přičemž žalovaná každou platbou uhrazenou po datu splatnosti zápůjčky v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum]. Soud k těmto námitkám žalobkyně o přerušení běhu promlčecí lhůty částečným plněním uvádí, že se s touto argumentací vypořádává pouze u nároku 1), který vznikl po [datum], neboť v obč. zák. účinném do 31. 12. 2013 nebylo obsaženo žádné ustanovení o tzv. konkludentním uznání dluhu.

24. Účinky uznání dluhu spojuje ust. § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009.

25. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

26. Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu, neboť účinky uznání dluhu má pouze plnění částečné a nikoliv dílčí plnění. Je zřejmé, že žalovaná svůj dluh vůči předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni plnila ve splátkách, které byly výslovně sjednány ve smlouvě o zápůjčce. Toto plnění mělo jednoznačně povahu dohodnutých splátek a představuje tedy dílčí plnění, která účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. mít nemohou. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ. Spotřebitel ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti spotřebitele mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaná vracela předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách, tak takováto splátka také nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalované předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z.

27. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty soud uvádí, že žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 17 000 Kč dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] počala běžet [datum] (srov. ust. § 621 o. z., § 629 odst. 1 o. z.). Dále žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 40 000 Kč dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o půjčce [číslo] počala běžet [datum] (srov. ust. § 107 obč. zák.). K okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Obdobně k okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 107 obč. zák. patří vědomost oprávněného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo, jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavírané smlouvy o zápůjčce/půjčce mohou být soudy vyhodnoceny jako neplatné z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 3358/20). Předchůdkyni žalobkyně muselo být také zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je nutno počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně podala u soudu žalobu [datum], tak k tomuto procesnímu úkonu přistoupila až po uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 629 odst. 1 o. z., resp. subjektivní dvouleté promlčecí lhůty ve smyslu ust. 107 obč. zák., v důsledku čehož soud žalobu žalobkyně zamítl.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož žalovanou, které vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení, zastupoval soudem ustanovený zástupce, je žalobkyně podle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu nákladů řízení státu na účet Okresního soudu v Ostravě. Soudu dosud není známa přesná výše těchto nákladů řízení, a proto podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl pouze o základu nároku s tím, že o konkrétní výši náhrady nákladů řízení bude rozhodnuto dodatečně v samostatném usnesení.