18 C 351/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D.,LL.M. sídlem adresa o zaplacení 19 478 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 911,37 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 704,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 872,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 324,41 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 27 % ročně z částky 11 324,41 Kč od [datum] do zaplacení a částky 1 566,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 359,35 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 991,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 165,67 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 1 165,67 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 822,50 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 911,37 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 704,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 872,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 324,41 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 27 % ročně z částky 11 324,41 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky v částce 18 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 15 410 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 186 Kč, s úrokovou sazbou 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 484 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 740 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 557 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 324,41 Kč a nesplaceného poplatku ve výši 6 586,96 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok z dlužné jistiny 11 324,41 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 8 872,67 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 2 704,03 Kč.

2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 566,63 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 359,35 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 991,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 165,67 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 1 165,67 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky v částce 9 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 6 526 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 938 Kč, s úrokovou sazbou 21,90 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 088 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 1 165,67 Kč a nesplaceného poplatku ve výši 400,96 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok z dlužné jistiny 1 165,67 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 991,79 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 359,35 Kč.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Primárně žalovaný vznesl námitku promlčení obou nároků. Dále žalovaný uvedl, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, byť ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele (tedy nejen od něj), a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný poukázal na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Neplatnost smlouvy o zápůjčce žalovaný spatřuje též v části, ve které byly sjednány úroky ze zápůjčky ve výši 27 % ročně, včetně odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 484 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 740 Kč. Taková ujednání mají za cíl toliko skrytě navýšit zhodnocení poskytnutých peněžních prostředků věřitelem. Pokud jde o samotný smluvní úrok ze zápůjčky ve výši 27 % ročně, pak takové ujednání o úrocích obsažené ve smlouvě o spotřebitelské zápůjčce je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalovaný dále namítal, že předmětná smlouva o zápůjčce neobsahuje veškeré informace stanovené v příloze [číslo] k zákonu o spotřebitelském úvěru, takže i pokud by soud námitku neplatnosti smlouvy jako celku nebo jejích jednotlivých ujednání neposoudil jako relevantní, úročila by se předmětná zápůjčka od počátku úrokem ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné ČNB, přičemž ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr by byla neplatná dle § 8 zákona o spotřebitelském úvěru.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu.

5. K nároku žalobkyně 1) soud z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a poplatek za zápůjčku ve výši 15 410 Kč, tj. celkem 33 410 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 557 Kč a poslední splátku ve výši 547 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že kromě osobních údajů žalovaného je zde uvedena adresa výběru odlišná od adresy trvalého pobytu uvedené ve smlouvě. V zákaznické kartě byly uvedeny údaje o druhu bydlení – žije s rodiči, dosaženém vzdělání – učňovské, rodinném stavu – svobodný, počtu nezaopatřených dětí – 0, majiteli vozu - ne, důvodu zápůjčky – neočekávané výdaje, údaje o zaměstnání – plný pracovní úvazek, pracovním zařazení – dělník u zaměstnavatele AVX [obec]. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních listin a výpisu z bankovního účtu za březen 2016. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho čistý příjem činí 18 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že za nájem/inkaso vynakládá 2 500 Kč měsíčně, za telefon 300 Kč měsíčně a jeho ostatní výdaje na domácnost činí 7 000 Kč měsíčně. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy [číslo] celkem částku 15 498,63 Kč.

6. K nároku žalobkyně 2) soud z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a poplatek za zápůjčku ve výši 6 526 Kč, tj. celkem 15 526 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 346 Kč a poslední splátku ve výši 302 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že kromě osobních údajů žalovaného je zde uvedena adresa výběru odlišná od adresy trvalého pobytu uvedené ve smlouvě. V zákaznické kartě byly uvedeny údaje o druhu bydlení – žije s rodiči, dosaženém vzdělání – učňovské, rodinném stavu – svobodný, počtu nezaopatřených dětí – 0, majiteli vozu - ne, důvodu zápůjčky – neočekávané výdaje, údaje o zaměstnání – plný pracovní úvazek, pracovním zařazení – dělník u zaměstnavatele AVX [obec]. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních listin a výpisů z bankovního účtu za říjen 2015, listopad 2015 a prosinec 2015. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho čistý příjem činí 13 500 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že za nájem/inkaso vynakládá 2 000 Kč měsíčně a jeho ostatní výdaje na domácnost činí 3 000 Kč měsíčně. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na dluh vyplývající ze smlouvy [číslo] celkem částku 13 959,37 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Dne [datum] odeslala společnost [právnická osoba] žalovanému oznámení o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]).

8. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky dne [datum] v částce 18 000 Kč a dne [datum] v částce 9 000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzal a zavázal se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný uhradil celkem na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 15 498,63 Kč a na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 13 959,37 Kč.

10. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil obě smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle nichž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel (předchůdkyně žalobkyně) přenechal žalovanému finanční prostředky a žalovaný jakožto vydlužitel se je zavázal zapůjčiteli (předchůdkyni žalobkyně) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ).

11. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

15. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud u ústního jednání žalobkyni poučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyní předložené zákaznické karty nejsou pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného dostatečné, neboť z těchto listin není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do zákaznických karet skutečně ověřovány. Pokud žalobkyně zároveň se zákaznickými kartami nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výplatních listin, pracovní smlouvy nebo nájemní smlouvy žalovaného, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovaným do zákaznické karty byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání dne [datum] částku 18 000 Kč a dne [datum] částku 9 000 Kč, a proto žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný u jednání požadoval, aby soud v případě, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným bude vypořádáván v režimu bezdůvodného obohacení, započetl na nároky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení veškeré platby, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni poskytl na úhradu dluhu z obou neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla předchůdkyní žalobkyně poskytnuta celkem částka 27 000 Kč a žalovaný již zaplatil celkem 29 458 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení již žalobkyni nenáleží ničeho, neboť nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl zcela uspokojen platbami žalovaného v celkovém rozsahu 29 458 Kč, tedy závazek účastníků zcela zanikl jeho splněním ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 o. z. Soud proto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnul.

18. S ohledem na závěr soudu o zániku závazku účastníků již bylo nadbytečné vypořádávat ostatní námitky žalovaného, a to včetně námitky promlčení. Jen pro úplnost soud uvádí, že k okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavírané smlouvy o zápůjčce mohou být soudy vyhodnoceny jako neplatné z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 3358/20).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení plně úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 822,50 Kč. V dané věci zástupce žalovaného učinil v řízení 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření žalovaného ze dne [datum], 3. další porada s klientem dne [datum], 4. sepis vyjádření žalovaného ze dne [datum], 5. účast u jednání dne [datum]), za což žalovanému náleží odměna v celkové výši 9 500 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby odpovídá částce 1 900 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Zástupce žalovaného v průběhu řízení učinil dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6. sepis námitky nedostatku místní příslušnosti ze dne [datum]), za což žalovanému náleží odměna ve výši 950 Kč, tj. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny analogicky podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se toto vyjádření žalovaného nevztahovalo k věci samé. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč. Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 2 572,50 Kč.

20. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.