18 C 393/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 28 430,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 474,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 474,33 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 955,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 050,53 Kč od datum do datum a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 466 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 430,19 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba (dále jen banka) a smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a právnická osoba a.s. ze dne datum. Žalobkyně tvrdí, že příjmení uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o vydání kreditní karty číslo jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše limitu 30 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Úroky, poplatky a vzniklé náklady banky byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. příjmení žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, který mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil. příjmení přistoupila dopisem ze dne datum k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Požadovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 28 430,19 Kč a z částky ve výši 3 050,53 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný zastoupený v řízení opatrovníkem z řad advokátů navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť banka před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V případě, že soud z předložených důkazních prostředků dospěje k závěru, že úvěrová smlouva byla mezi bankou a žalovaným uzavřena a že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky, tak by měl být žalovaný zavázán uhradit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutým plněním ze strany banky a platbami žalovaného.

3. Podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 15,74 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení. S ohledem na tento dispoziční úkon žalobkyně spočívající v částečném zpětvzetí žaloby soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 18 C 393/2021-62, v souladu s ust. § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 28 430,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 050,53 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení.

4. K ústnímu jednání dne datum se nedostavila žalobkyně, která požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Soud předně dospěl k závěru o mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci. Dvoustranná mezinárodní smlouva upravující soudní pravomoc, kterou byla Česká republika vázána před svým vstupem do Evropské unie, má podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie aplikační přednost před unijním právem. Jelikož Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uveřejněná Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., neřeší otázku pravomoci soudů v oblasti závazkových právních vztahů, aplikoval soud ve vztahu k mezinárodní příslušnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU číslo ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V podrobnostech ve vztahu k mezinárodní příslušnosti českých soudů lze odkázat na závěry uvedené v rozhodnutí SDEU ze dne datum ve věci C číslo (Hypoteční banka proti jméno jméno) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2405/2011, podle jejichž závěrů Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že v situaci, kdy spotřebitel, který je stranou např. smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 nařízení příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie. Soudu se po provedeném šetření nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného, když dlouhodobý pobyt žalovaného na území České republiky byl ukončen ke dni datum Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 25 Nd 403/2022-53, rozhodl, že tuto věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum společnost právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty STYLE. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování adresa. Dále bylo v úvěrové smlouvě uvedeno telefonní číslo a email žalovaného. V úvěrové smlouvě bylo zaznamenáno, že je žalovaný zaměstnán u zaměstnavatele TQM – právnická osoba od května 2015 s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč a že nezbytné měsíční výdaje žalovaného činí 5 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě požádal o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Výše povinné minimální splátky činila 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. K podpisu písemného vyhotovení smlouvy došlo datum na pobočce právnická osoba v obec. Žalovaný při podpisu smlouvy předložil předchůdkyni žalobkyně k ověření cestovní pas a vízum vztahující se pro státy Schengenského prostoru (zjištěno ze Smlouvy o vydání kreditní karty STYLE číslo fotokopie cestovního pasu a víza žalovaného). Žalovaný v období od datum do datum vyčerpal od právnická osoba celkem částku 32 139,78 Kč a uhradil částku 6 665,45 Kč (zjištěno ze Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty). Dne datum předchůdkyně žalobkyně právnická osoba sdělila žalovanému, že prohlašuje všechny závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné ke dni datum. Zároveň byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána dne datum doporučeně poštou na adresu adresa (zjištěno z Okamžité splatnosti kreditní karty, Přehledu podacích čísel). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO jako postupitelem a právnická osoba, a.s., IČO jako postupníkem nabyla právnická osoba, a.s. předmětnou pohledávku za žalovaným, která byla uvedena v příloze číslo. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila dne datum žalovanému, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty číslo byla postoupena na právnická osoba, a.s. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi právnická osoba, a.s., IČO jako postupitelem a právnická osoba a.s., IČO jako postupníkem nabyla právnická osoba a.s. předmětnou pohledávku za žalovaným, která byla uvedena v příloze číslo. Z Oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba, a.s. oznámila dne datum žalovanému, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty číslo byla postoupena na právnická osoba a.s. Dne datum žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou žalovaného vyzvala k neprodlené úhradě částky 39 785,33 Kč s příslušenstvím (zjištěno z Předžalobní výzvy k úhradě).

7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

9. Zjištěný závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

16. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, z nichž by se podávalo, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného uvedené ve smlouvě o vydání kreditní karty STYLE ze dne datum. Žalovaný při žádosti o vydání kreditní karty uvedl, že dosahuje čistého měsíčního příjmu 15 000 Kč a jeho nezbytné měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Pokud žalobkyně nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výplatních listin, pracovní smlouvy nebo nájemní smlouvy žalovaného, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovaným v úvěrové smlouvě byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku jeho poměrů, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o vydání kreditní karty číslo ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích. Lze shrnout, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy částku 32 139,78 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem 6 665,45 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 25 474,33 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne datum, která mu byla odeslána doporučeně poštou téhož dne na adresu adresa. Zároveň byla tato výzva učiněna v době, kdy měl žalovaný na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt. U žalovaného byl údaj o dlouhodobém pobytu v cizineckém informačním systému zrušen až ke dni datum. Soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného datum. Soud dále přiznal žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. také úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením dlužné částky již datum, avšak žalobkyně podanou žalobou požadovala přiznání úroků z prodlení až od datum, a proto soud při stanovení počátku prodlení vycházel z data uvedeného v žalobě. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení (výrok I.).

19. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 2 955,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 050,53 Kč od datum do datum a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 28 430,19 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného a dále ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení muselo být v rozsahu zpětvzetí zastaveno. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 52 398,92 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 30 827,13 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a byla neúspěšná, resp. zavinila zastavení řízení, co do částky 21 571,79 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí + usnesení z 19. 1. 2023, č. j. 18 C 393/2021-62). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 59 % a neúspěch 41 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni 18 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto tři úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 252 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 138 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 590 Kč pak náleží žalobkyni 18 %, což představuje částka 466 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím ust. § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. ust. § 79 a násl. o. s. ř.).

21. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.