18 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 60 068,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 068,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 637,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 426,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 60 068,24 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 637,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 426,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 28 079 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 35 000 Kč a na dlužném poplatku 25 068,24 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a v této souvislosti vznesla námitku promlčení.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaná, která se aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nedostavila. Jelikož žalovaná výslovně nežádala soud o zajištění eskorty, jednal soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a poplatek ve výši 28 079 Kč, tj. celkem 63 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 505 Kč a poslední splátku ve výši 3 494 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že zde jsou uvedeny údaje o druhu bydlení žalované – žije s rodiči, důvodu zápůjčky – rodinné události, majitel auta – ne. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že je žalovaná nezaměstnaná v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce. Jako čisté měsíční příjmy žalované je v zákaznické kartě uvedena částka 5 970 Kč, jako ostatní příjmy žalované je uvedena částka 15 000 Kč a jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 10 000 Kč. V zákaznické kartě se počítá s odhadovanými měsíčními výdaji žalované 3 500 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalované byly podle zákaznické karty ověřeny z výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za listopad 2017, prosinec 2017 a leden 2018. Z Tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strany 48 Seznamu postoupených pohledávek). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o zápůjčce oznámení o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne [datum]).

5. Podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které si žalovaná převzala a zavázala se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách.

7. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a násl. o. z., podle níž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel (předchůdkyně žalobkyně) přenechal žalované finanční prostředky a žalovaná jakožto vydlužitel se je zavázala zapůjčiteli (předchůdkyni žalobkyně) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

8. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

14. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalované. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalované. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

15. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud u ústního jednání žalobkyni poučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyní předložené zákaznické karty nejsou pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované dostatečné, neboť z těchto listin není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do zákaznické karty skutečně ověřovány. Pokud žalobkyně zároveň se zákaznickou kartou nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výplatních listin, pracovní smlouvy nebo nájemní smlouvy žalované, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uvedené žalovanou do zákaznické karty byly poskytovatelem úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalované. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že podle údajů v zákaznické kartě byla žalovaná v době podání žádosti o úvěr nezaměstnaná, tj. v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce s příjmem 5 970 Kč. Pokud jde o další příjmy uvedené v zákaznické kartě ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč, tak není zřejmé, o jaké konkrétní příjmy se má jednat, když žalovaná byla osobou nezaměstnanou. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit předchůdkyni žalobkyně jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání dne [datum] částku 35 000 Kč, a proto má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 35 000 Kč, žalovaná na tento závazek neuhradila dosud ničeho, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 35 000 Kč. Žalovaná však v průběhu řízení uplatnila námitku promlčení, a proto bylo pro rozhodnutí soudu a jeho další úvahy rozhodné, zda je námitka promlčení vznesená žalovanou důvodná.

18. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

20. Podle ustanovení § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle ustanovení § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

22. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty soud uvádí, že žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 35 000 Kč dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce počala běžet [datum]. K okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavírané smlouvy o zápůjčce mohou být soudy vyhodnoceny jako neplatné z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3358/20). Jak bylo soudem shora uvedeno, porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je pak nutno počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Těchto závěrů si bezesporu měla být vědoma také žalobkyně, která je obchodní společností specializující se na správu a vymáhání pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru a která tuto pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pokud žalobkyně podala u soudu žalobu až [datum], tak k tomuto procesnímu úkonu přistoupila po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, v důsledku čehož soud žalobu žalobkyně zamítl.

24. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.