18 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený Statutárním městem Ostrava - Úřad městského obvodu část obce sídlem adresa o zaplacení 131 934,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 934,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 129 291,61 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 28,40 % ročně z částky 96 953,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 934,49 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 88 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 2 559 Kč. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si v úvěrové smlouvě sjednali úrok z úvěru ve výši 28,40 % ročně. Žalovaný se však v průběhu trvání úvěrové smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a neplnil řádně a včas své závazky z úvěrové smlouvy, čímž podstatně porušil ustanovení úvěrové smlouvy. Na základě tohoto porušení ze strany žalovaného předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy k [datum]. Žalovaný byl ze strany předchůdkyně žalobkyně opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky po ukončení úvěrové smlouvy, a to na základě zaslaného výsledného vyúčtování ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 96 953,61 Kč představující jistinu a dále částky ve výši 32 338 Kč představující poplatky, částky ve výši 2 642,88 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyní požadované příslušenství pak představuje smluvní úrok ve výši 28,40 % ročně z částky 96 953,61 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 129 291,61 Kč od [datum] do zaplacení. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl schopen platně uzavřít úvěrovou smlouvu, tak žalobkyně uvedla, že má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutém plnění ze strany předchůdkyně žalobkyně ve výši vyčerpaného a nevráceného úvěru. K námitce promlčení vznesené žalovaným žalobkyně uvedla, že nárok není promlčen, a to s ohledem na částečné platby žalovaného, které byly předchůdkyni žalobkyně uhrazeny.

2. Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 28,40 % ročně z částky 96 953,61 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 129 291,61 Kč od [datum] do [datum]. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2022, č. j. 18 C 88/2022-59 v souladu s ust. § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil. Po učinění tohoto dispozičního úkonu žalobkyně spočívajícího v částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 131 934,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 129 291,61 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 28,40 % ročně z částky 96 953,61 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka k věci uvedl, že u něj po srážce s automobilem dne [datum] došlo ke zhoršení fyzického i psychického zdravotního stavu. Vzhledem k rozvoji organického psychosyndromu došlo k těžkému úbytku paměťových schopností a žalovaný byl k [datum] uznán invalidním v III. stupni bez nároku na výplatu invalidního důchodu. Proti žalovanému bylo zahájeno také trestní stíhání ve věci přečinu úvěrového podvodu dle ust. § 211 odst. 1, odst. 4, trestního zákoníku, přičemž Okresní státní zastupitelství v Ostravě dne [datum] trestní stíhání zastavilo, a to z důvodu narušení psychického stavu, kdy žalovaný nebyl schopen aktivní účasti na trestním řízení a nebyl schopen se adekvátně hájit a chápat smysl trestního řízení. Žalovaný je osobou dlouhodobě vedenou na Úřadu práce České republiky. V době od [datum] do [datum] byl veden jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Následně byl žalovaný uznán invalidním. Žalovaný je od dubna 2013 do současnosti příjemcem dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný byl dlouhodobě hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec], a to od roku 2014 do [datum], kdy byl umístěn do Domu pokojného stáří ve [obec]. Žalovaný nemá žádný majetek. Vlastní pouze věci osobní potřeby a jediné příjmy žalovaného tvoří dávky pomoci v hmotné nouzi. V době, kdy mělo být žalovanému doručováno oznámení o postoupení pohledávky v březnu 2019, byl žalovaný hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec]. Žalovanému ani jeho opatrovníkovi nebylo oznámení o postoupení pohledávky doručeno. V době doručování předžalobní výzvy byl žalovaný hospitalizován ve Sdruženém zdravotnickém zařízení [obec], oddělení ošetřovatelské péče [obec]. Žalovanému ani jeho opatrovníkovi nebyl žádný doporučený dopis obsahující předžalobní výzvu doručen. Žalovaný dále namítal, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost. Jak žalovaný uvedl již výše, v době poskytnutí spotřebitelského úvěru byl dlouhodobě nezaměstnaný, přičemž jeho jediným příjmem byly dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný ani nebydlel v družstevním bytě, jak je uvedeno v předmětné úvěrové smlouvě. Od roku 2009 byl žalovaný osobou bez přístřeší. V této souvislosti žalovaný namítal absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z listin předložených žalobkyní není vůbec zřejmé, zda žalovaný skutečně obdržel částku 88 000 Kč. Nakonec žalovaný vznesl proti nárokům žalobkyně námitku promlčení.

4. Soud provedl účastníky navržené listinné důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2020, č. j. 0 P 978/2016-156, soud zjistil, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozhodnutí tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Opatrovníkem žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo jmenováno statutární město Ostrava – Úřad městského obvodu [část obce], který je oprávněn a povinen zastupovat žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] omezeného ve svéprávnosti ve všech právních jednáních, s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, č. j. 0 Nc 313/2014-81, byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý samostatně právně jednat, vyjma běžných záležitostí každodenního života. Stálým opatrovníkem posuzovaného bylo jmenováno statutární město Ostrava – Úřad městského obvodu [část obce]. K omezení svéprávnosti posuzovaného došlo s ohledem na skutečnost, že trpí závažnou duševní poruchou, a to demencí, projevující se ztrátou racionálního uvažování s výrazným defektem kognitivních a exekutivních funkcí. Tato duševní porucha je trvalého rázu a nelze předpokládat zlepšení stavu či uzdravení. Posuzovaný již v té době nebyl schopen činit žádná právní jednání a samostatně za sebe jednat, aniž by si tímto jednáním nezpůsobil újmu. Posuzovaný v důsledku zjištěné duševní poruchy není schopen posuzovat smysl svého jednání, nakládat s finančními prostředky či s majetkem, nezná hodnotu peněz, není schopen pořizovat pro případ smrti, orientovat se ve společnosti a právně jednat ani v běžných záležitostech každodenního života. Posuzovaný je osobou bez přístřeší. Od roku 2014 je posuzovaný umístěn převážně v Psychiatrické nemocnici [obec], přechodně v LDN [obec], přičemž není schopen si sám zajistit běžné záležitosti běžného života a není schopen se o sebe postarat. Posuzovaný potřebuje nápomoc a dohled ve všech oblastech svého života. Posuzovaný má dluhy, přičemž jejich výše s ohledem na značný počet osob věřitelů se doposud nepodařilo zjistit. Příjem posuzovaného byl tvořen příspěvkem na živobytí ve výši 3 410 Kč měsíčně. Jiné příjmy posuzovaný neměl.

6. Z usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 6 ZT 142/2014, soud zjistil, že trestní stíhání obviněného [jméno] [celé jméno žalovaného] pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 4, trestního zákoníku, jehož se měl žalovaný dopustit tím, že dne [datum] v [obec] – [část obce], na ulici [ulice a číslo], v provozovně dealera v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel prostřednictvím obchodního partnera [právnická osoba] pana [jméno] [příjmení], [IČO], návrh smlouvy o úvěru, který byl dne [datum] ze strany [právnická osoba] schválen a téhož dne uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] kdy předmětem úvěru bylo poskytnutí finanční částky ve výši 88 000 Kč určené na koupi vozidla tov. zn. Škoda Fabia Combi [číslo] 16V Elegance, [VIN kód], kdy cena vozidla činila 98 000 Kč včetně doplňků, přičemž při uzavření smlouvy o úvěru na tzv. matričním listu klienta uvedl nepravdivý údaj, že je důchodce s čistým měsíčním příjmem (výší důchodu) 13 450 Kč, což stvrdil svým podpisem a zavázal se úvěr splácet prostřednictvím 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 559 Kč, když však nezaplatil žádnou měsíční splátku, do dnešního dne společnost nekontaktoval, čímž způsobil poškozené společnosti [právnická osoba], [IČO], škodu ve výši 88 000 Kč, bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu za použití § 11 odst. 1 písm. g) trestního řádu zastaveno, neboť bylo nepřípustné s ohledem na duševní chorobu obviněného, která nastala až po spáchání činu, přičemž tato duševní choroba obviněnému trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. [jméno] [příjmení] v tomto trestním řízení vypověděl, že má se společností [právnická osoba] dealerskou smlouvu a může tedy jejich jménem uzavírat smlouvy s klienty, a to tak, že jejich údaje z občanského průkazu musí zadat do systému a občanský průkaz musí nafotit. Potom vyplní v systému Gemi veškeré údaje, které jsou potřebné ke schválení smlouvy o úvěru. [příjmení] nepožaduje potvrzení o příjmu ani o zaměstnavateli klienta. Proto ani on takové potvrzení nežádal. Z odborného vyjádření Policie ČR, OKTE z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická expertíza ručního písma, které bylo vypracováno v trestním řízení s ohledem na vyjádření obviněného ohledně pravosti jeho podpisu, se podává, že sporné podpisy ve znění„ [celé jméno žalovaného]“ nacházející se na shora uvedených listinách jsou pravými podpisy obviněného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v trestním řízení se podává, že obviněný [celé jméno žalovaného] aktuálně trpí duševní chorobou označovanou jako organická posttraumatická demence. V době spáchání přečinu se u něj neprojevovala jakákoliv procesuální či jiná duševní choroba, která byla v příčinné souvislosti s projednávanou trestnou činností. V době spáchání přečinu u posuzovaného nedošlo k ovlivnění schopnosti rozpoznávací a ovládací duševní chorobou nebo poruchou. V době spáchání přečinu v dubnu 2013 byly obě schopnosti plně zachovány. Aktuální duševní stav znemožňuje posuzovanému aktivní resocializaci, je zcela odkázán na léčebnou péči a zajištění jeho základních potřeb. Aktuálně se u posuzovaného rozvinula závažná duševní choroba označovaná jako posttraumatická demence s paranoidní percepcí. Jedná se o následek traumatického poškození ze začátku roku 2014. V důsledku této poruchy je posuzovaný zcela neschopen aktivní účasti na trestním řízení, není schopen stát před soudem a účinně se hájit, není schopen chápat smysl tohoto jednání. U posuzovaného je nutná intenzivní léčebná péče a dohled nad základními životními potřebami. Konstatovaná duševní porucha je trvalého charakteru a nelze očekávat případnou změnu. Následně v lednu 2015 byl tímtéž znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. vypracován další znalecký posudek, v němž znalec konstatuje, že posuzovaný [celé jméno žalovaného] trpí aktuálně duševní chorobou označovanou jako neurčená demence. Dne [datum] byl vypracován další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v jehož závěrech znalec konstatuje, že obviněný [celé jméno žalovaného] trpí duševní poruchou označovanou jako neurčená demence s tím, že tato duševní porucha je trvalého charakteru a nelze tedy předpokládat zlepšení stavu či úrovně myšlení obviněného.

7. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky v době od [datum] do [datum]. Podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci nebyla žalovanému poskytována.

8. Z informace o dávkách pomoci v hmotné nouzi soud zjistil, že žalovaný byl v dubnu 2013 příjemcem dávek pomoci v hmotné nouzi v podobě příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč.

9. Z posudku o invaliditě ze dne [datum] soud zjistil, že u žalovaného byl zjištěn těžký úbytek paměťových schopností, těžký deficit kognitivních funkcí, narušená pozornost, pomalé psychomotorické tempo, myšlení nevýpravné, emočně nestálé, impulsivní, výbušná a vzdorovitá osobnost se sklonem k agresivitě a nepředvídatelnému jednání. To vše bylo v souhrnu hodnoceno jako zvlášť těžké postižení psychoorganicitou, v komorbiditě se závažnou poruchou osobnosti. Zařazení do soustavné výdělečné činnosti bylo hodnoceno jako nerealizovatelné. [jméno] poklesu pracovní schopnosti u žalovaného byla stanovena v rozsahu 70 %.

10. Z listiny o jmenování opatrovníka soud zjistil, že podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2020, č. j. 0 P 978/2016-156, který nabyl právní moci dne [datum], bylo statutární město Ostrava – Úřad městského obvodu [část obce], jmenováno opatrovníkem žalovaného. Opatrovník je oprávněn a povinen zastupovat žalovaného ve všech právních jednáních s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Právní jednání učiněné za opatrovance v neběžných záležitostech pak podléhají schválení soudem.

11. Z potvrzení o hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici v [obec] soud zjistil, že žalovaný byl od [datum] do [datum] hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec]. Poté byl žalovaný dne [datum] přeložen do Sdruženého zdravotnického zařízení [obec], oddělení ošetřovatelské péče [obec].

12. Z potvrzení o hospitalizaci soud zjistil, že žalovaný byl v době od [datum] do doby vystavení tohoto potvrzení dne [datum] hospitalizovaný ve Sdruženém zdravotnickém zařízení [obec], oddělení ošetřovatelské péče [obec].

13. Ze smlouvy o poskytování sociální služby Domov pokojného stáří [číslo] soud zjistil, že žalovaný zastoupen opatrovníkem statutárním městem Ostrava – Úřadem městského obvodu [část obce] uzavřel s poskytovatelem Charita [část obce] – [část obce], [IČO] dne [datum] smlouvu o poskytování služby domova pro seniory, v rámci níž se poskytovatel zavázal poskytovat žalovanému za úhradu činnosti ubytování, stravování a úkony péče dle potřeb klienta.

14. Z matričního listu klienta soud zjistil, že k požadavku na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] byly u předchůdkyně žalobkyně evidovány tyto údaje o žalovaném: důchodce, datum nástupu do zaměstnání [datum], bankovní účet klienta [bankovní účet], počet vyživovaných osob 0, čistý měsíční příjem (výše důchodu) klienta 13 450 Kč.

15. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že se dne [datum] společnost [právnická osoba], [IČO] zavázala poskytnut žalovanému úvěr 88 000 Kč, a to na koupi vozidla tov. zn. Škoda Fabia Combi [číslo] 16V Elegance, [VIN kód] Cena vozidla činila 98 000 Kč. Část kupní ceny zaplacená žalovaným přímo prodejci činila 18 000 Kč a část kupní ceny zaplacená prostřednictvím úvěru činila 80 000 Kč. Jako doplněk měla být žalovanému poskytnuta sada pneumatik hrazená z úvěru v částce 8 000 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy zaplacený klientem věřiteli činil 12 000 Kč. Žalovaný požádal věřitele o poskytnutí úvěru 88 000 Kč připsáním na účet dealera pana [jméno] [příjmení], [IČO]. Žalovaný se zavázal splácet věřiteli poskytnutý úvěr v 72 měsíčních splátkách po 2 559 Kč. Úroková sazba z úvěru byla sjednána ve výši 28,40 % ročně. Celková splatná částka žalovaným činila 196 248 Kč. První splátka byla splatná dne [datum] a další splátky pak byly splatné vždy 10. dne v měsíci. Poslední splátka byla splatná dne [datum]. Za účelem zajištění řádného plnění povinnosti žalovaného se smluvní strany dohodly na zřízení zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba], verze 1/ 2013.

16. Z Všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že za podstatné porušení smlouvy klientem se považuje také prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru. Pokud klient poruší smlouvu podstatným způsobem, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupení nabude účinnosti doručením nebo dnem v písemném oznámení o odstoupení uvedeném.

17. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] dne [datum] sdělila žalovanému, že odstupuje od výše uvedené úvěrové smlouvy s účinností ke dni [datum] z důvodu hrubého porušení smlouvy.

18. Z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky po ukončení úvěrové smlouvy nejpozději do [datum]. Dlužná částka v celkové výši 131 934,49 Kč se skládala z nesplacené jistiny k [datum] ve výši 86 048 Kč, z doúčtovaného úroku za dny od poslední zaplacené splátky do dne ukončení ve výši 669,61 Kč, z nákladů za předčasné ukončení smlouvy ve výši 32 338 Kč, z dlužných splátek ve výši 10 236 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 642,88 Kč a poplatku ve výši 1 000 Kč.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] včetně přílohy soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] Auto s.r.o., [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem, nabyla žalobkyně tuto pohledávku za žalovaným.

20. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba] dne [datum] sdělila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou z titulu smlouvy [číslo]. Z podacího lístku se podává, že toto oznámení bylo žalovanému odesláno doporučeně poštou dne [datum] na adresu [adresa].

21. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky v celkové výši 373 292,70 Kč vzniklé z titulu smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do 7. 12 2019. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou dne [datum] na adresu [adresa].

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, který by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

23. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy žalovaného na doplnění dokazování exekučními spisy vedenými proti žalovanému a trestním spisem vedeným u Okresního státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. 6 ZT 142/2014, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl dostatečně a spolehlivě zjištěn dosud provedenými důkazy.

24. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje zdůraznit skutkové závěry zejména o tom, že žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr 88 000 Kč na koupi vozidla. V řízení sice dosud nebylo prokázáno, zda společnost [právnická osoba] skutečně žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 88 000 Kč, avšak s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným soud nepovažoval za podstatné, a to také s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti, zjišťovat otázku poskytnutí úvěru žalovanému a za tím účelem poskytovat žalobkyni poučení v režimu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a odročovat jednání.

25. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pro úplnost soud uvádí, že v posuzované věci má soud za prokázané, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

26. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

30. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

31. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

32. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že s ohledem na námitku promlčení, kterou soud považuje za důvodnou, nelze žalobkyni uplatněné právo přiznat. Pokud jde o právní posouzení smluvního vztahu účastníků, tak mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 497 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru v částce 88 000 Kč. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podnikala mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ).

33. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

34. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

35. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

36. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

37. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

38. V posuzované věci z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru neprověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť se spoléhala výhradně na údaje uvedené žalovaným do matričního listu klienta. V podrobnostech lze odkázat na výpověď dealera předchůdkyně žalobkyně pana [jméno] [příjmení], který v trestním řízení vedeném proti žalovanému vypověděl, že předchůdkyně žalobkyně nepožadovala potvrzení o příjmu ani o zaměstnavateli klienta, a proto ani on takové potvrzení nežádal. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný osobou zcela závislou na dávkách pomoci v hmotné nouzi, neboť byl příjemcem příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč měsíčně. Žalovaný byl od [datum] v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky bez nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Údaje uvedené v matričním listu klienta, tj. že žalovaný byl příjemcem důchodu ve výši 13 450 Kč, se tedy nezakládaly na pravdě, přičemž předchůdkyně žalobkyně tento žalovaným označený zdroj příjmů vůbec nezkoumala. Předchůdkyně žalobkyně svá zkoumání omezila pouze na prohlášení žalovaného učiněná do matričního listu klienta. Soud proto dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013).

39. Soud uzavírá, že v případě prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně, by žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovaný však v průběhu řízení uplatnil proti nárokům žalobkyně zcela důvodně námitku promlčení. Soud se primárně neztotožňuje s obranou žalobkyně, že nárok není promlčen, a to s ohledem na částečné platby žalovaného, které byly předchůdkyni žalobkyně uhrazeny. V průběhu vyšetřování v trestním řízení vedeném proti žalovanému u Okresního státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. 6 ZT 142/2014 bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil předchůdkyni žalobkyně žádnou měsíční splátku, čímž měl způsobit poškozené společnosti [právnická osoba] škodu ve výši 88 000 Kč. Skutečnost, že by žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně na poskytnutý úvěr jakoukoliv splátku, se nepodává ani z listin předložených žalobkyní u jednání dne [datum] založených ve spisu na č. l. 81-82. Účinky uznání dluhu navíc byly spojeny dle ust. § 323 obch. zák. ve spojení s ust. § 407 odst. 3 obch. zák. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby pak soud uvádí, že i kdyby vycházel z doby eventuálního poskytnutí peněžních prostředků žalovanému dne [datum] a tedy vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, případně z doby tzv. zesplatnění úvěru předchůdkyní žalobkyně dne [datum], jak žalobkyně uvádí v podané žalobě, tak pokud žalobkyně podala u soudu žalobu až [datum], k tomuto procesnímu úkonu přistoupila zjevně po uplynutí čtyřleté promlčecí doby, v důsledku čehož soud žalobu žalobkyně zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení plně úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, která se skládá z paušální náhrady ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne [datum]) dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.