185 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Broulíka a přísedících Ing. Jiřího Šárka a Drahoslavy Tobolové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 115 745 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 115 745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 15. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 43 407 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, došlou soudu dne 15. 8. 2022, se žalobce domáhá části mzdy za měsíc únor 2022 ve výši 14 564 Kč, náhrady mzdy ve výši 1 181 Kč z titulu dočasné pracovní neschopnosti za měsíc duben a náhrady mzdy ve výši 100 000 Kč z titulu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021 a vykonával práci: řidič nákladního vozidla, kdy mzdovým výměrem ze dne 21. 12. 2021 mu byla stanovena mzda ve výši 50 000 Kč měsíčně. Žalobci vznikl nárok na vyplacení mzdy za měsíc únor 2022 ve výši 39 570 Kč tzv. čistého, kdy žalovaný vyplatil za měsíc únor 2022 toliko část mzdy a to dne 23. 3. 2022 částku 25 006 Kč a s částkou ve výši 14 564 Kč se žalovaný dostal do prodlení. Taktéž se dostal do prodlení s úhradou dlužné nemocenské ve výši 1 181 Kč za měsíc duben 2022. Pracovní poměr byl proto ukončen ze strany žalobce, a to okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 30. 4. 2022, a to dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy důvodem byla skutečnost, že žalovaný za období únor 2022 nevyplatil žalobci celou mzdu. V návaznosti na předžalobní výzvu a výzvu k vyčíslení dlužného stravného se žalobci dostalo naprosto vágní odpovědi, že nárok žalovaný uznává toliko co do částky 1 181 Kč, kterou započítává proti údajného„ neoprávněného použití finančních prostředků na úhradu osobní pokuty ve výši 1 000 EUR dne 7. 3. 2022“. S takovýmto závěrem ovšem žalobce nesouhlasí. Pře výzvu tak žalovaný dosud neuhradil ničeho 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný byl nucen uhradit dne 7. 3. 2022 pokutu ve výši 26 437 Kč (1 000 EUR) za pochybení žalobce jakožto řidiče, poměrnou část této pokuty v částce 14 564 Kč žalovaný strhl žalobci na základě domluvy, při níž byl přítomen dispečer žalované [jméno] [příjmení], žalobce s tímto řešením souhlasil, jeho požadavek na zaplacení této částky je tudíž pro žalovaného překvapivý. Žalovaný nastoupil zcela účelově na nemocenskou, přičemž zaměstnavateli včas neodevzdal příslušné podklady, ačkoli byl k tomu žalovaným vyzýván, stejně tak nedodal žalovanému podklady pro výpočet stravného, opět po několika neúspěšných výzvách. Následně oznámil žalovanému okamžité ukončení pracovního poměru, když věděl z předchozích zkušeností, že bude mít v tomto případě nárok na dvouměsíční náhradu mzdy. Žalovaný považuje celé jednání a chování žalobce za šikanózní, vedeno snahou získat co nejvíce finančních prostředků, nejlépe bez jakékoli námahy, toto považuje za zneužití práva. Žalobce byl nucen zaplatit pokutu, toto konzultoval s žalovaným, neboť na zaplacení pokuty v zahraniční samozřejmě neměl finanční prostředky, dispečer mu toto umožnil s tím, že mu výslovně zdůraznil, že samozřejmě tu částku bude muset firmě uhradit, když použije firemní platební kartu. O tom, že pokuty jsou takto hrazeny v mezinárodní kamionové dopravě, to je všeobecně známá věc. Navíc žalobce na to byl výslovně upozorněn jak v pracovní smlouvě, tak i ve mzdovém výměru. Vzhledem ke způsobu výkonu práce řidiče mezinárodní kamionové dopravy není možné sjednávat se zaměstnancem zvlášť samostatnou dohodu o srážkách ze mzdy. Následně žalobce účelově okamžitě zrušil pracovní poměr, neboť věděl, že v takovém případě mu bude muset zaměstnavatel vyplatit další částku 100 000 Kč. Proti okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyla žalovaným podána žaloba na určení neplatnosti.

3. Z listinných důkazů pak vzal soud za prokázáno: z Pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021, že téhož dne uzavřeli žalobce a žalovaný pracovní smlouvu s datem nástupu do práce 21. 12. 2021 a druhem práce: řidič nákladního vozidla nad 12t, kdy v bodě X. písm. d) je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody; ze Mzdového výměru ze dne 21. 12. 2021, že téhož dne žalovaný stanovil žalobci mzdu ve výši 50 000 Kč měsíčně + prémie v rozmezí 0 - 10 000 Kč, kdy Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena.; z přípisu žalobce žalovanému ze dne 29. 4. 2022, že téhož dne žalobce okamžité zrušil pracovního poměr z důvodu nevyplacení mzdy; z Výplatního lístku žalobce za 1/ 2022, že hrubá mzda žalobce za 1/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč; z Výplatního lístku žalobce za 2/ 2022, že hrubá mzda žalobce za 2/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč; z Potvrzení o zaměstnání ze dne 15. 5. 2022, že téhož dne žalovaný potvrdil dobu zaměstnání žalobce u žalovaného v období od 21. 12. 2021 do 30. 4. 2022.

4. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v tomto rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z těchto důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2021 od 21. 12. 2021 s druhem práce: řidič nákladního vozidla nad 12t, kdy v bodě X. písm. d) pracovní smlouvy je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody. Dne 21. 12. 2021 žalovaný mzdovým výměrem stanovil žalobci mzdu ve výši 50 000 Kč měsíčně + prémie v rozmezí 0 - 10 000 Kč, kdy Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena. Hrubá mzda žalobce za 1/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč, za 2/ 2022 činila částku 50 000 Kč, k výplatě 39 570 Kč. Dne 29. 4. 2022 žalobce okamžité zrušil pracovního poměr z důvodu nevyplacení mzdy. Dne 15. 5. 2022 žalovaný potvrdil dobu zaměstnání žalobce u žalovaného v období od 21. 12. 2021 do 30. 4. 2022. Proti okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyla podána žalovaným žaloba na určení neplatnosti.

6. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce (dále jen ZP) – zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

7. Podle § 109 odst. 1 ZP – za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

8. Podle § 146 písm. b) ZP – srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.

9. Podle § 147 odst. 3 věta druhá ZP – srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).

10. Podle § 192 odst. 1 ZP – zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

11. Podle § 192 odst. 2 ZP – náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.

12. Podle § 263 odst. 1 ZP – výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.

13. Po právní stránce soud věc posoudil dle výše uvedených §§ ZP a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Pokud se týká části mzdy ve výši 14 564 Kč za měsíc únor 2022, tak žalovaný tento nárok žalobce blíže nezpochybňoval, ostatně nárok na mzdu za 2/ 2022 vyplývá i z předloženého výplatního lístku žalobce za 2/ 2022, toliko uplatňoval započtení tohoto mzdového nároku (14 564 Kč) žalobce vůči svému (tvrzenému) nároku na náhradu škody (1 000 EUR, tj. 26 437 Kč). Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 238/2019 přijal a odůvodnil závěr, že – Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu (zvýrazněno soudem, pozn. soudu), plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem., a zdejší soud nevidí důvodu, proč by se měl od tohoto rozhodnutí NS ČR odchýlit. Pokud žalovaný uváděl, že dohodu o srážkách ze mzdy ve smyslu § 146 písm. b) ve spojení s § 147 odst. 3 věta druhá ZP sjednal s žalobcem již v pracovní smlouvě ze dne 21. 12. 2021, když v bodě X. písm. d) je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody, resp. mzdovém výměru ze dne 21. 12. 2021, kde je uvedeno, že Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena., tak s tímto soud nesouhlasí, neboť se musí jednat o dohodu o srážkách ze mzdy vztahující se ke konkrétní náhradě škody, protože v souladu s § 263 odst. 1 ZP výši požadované náhrady škody musí zaměstnavatel se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, proto případná ústní dohoda je irelevantní (navíc mzdový výměr nemá charakter dohody, i když je zaměstnancem podepsán, jedná se o jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, kdy podpisem zaměstnanec toliko stvrzuje, že s ním byl seznámen). Vzhledem k uvedenému proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s § 109 odst. 1 ZP částku 14 564 Kč a to včetně úroků z prodlení podle § 4 ZP ve spojení s § 1968, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění.

15. Pokud se týká náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobce za duben 2022, tak žalovaný tento nárok žalobce blíže nezpochybňoval, toliko také uplatňoval započtení tohoto nároku na náhradu mzdy žalobce vůči svému (tvrzenému) nároku na náhradu škody (1 000 EUR, tj. 26 437 Kč). Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 238/2019 přijal a odůvodnil závěr, že – Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy (zvýrazněno soudem, pozn. soudu) nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem., a zdejší soud nevidí důvodu, proč by se měl od tohoto rozhodnutí NS ČR odchýlit. Pokud žalovaný uváděl, že žalobce se účelově stal dočasně pracovně neschopným a nepředložil včas žalovanému potřebné doklady, tak soudu nepřísluší přehodnocovat rozhodnutí lékaře o dočasné pracovní neschopnosti, a skutečnost, že žalobce nepředložil včas žalovanému potřebné doklady (rozhodnutí o DPN), by pak mohlo mít vliv na dobu případného prodlení, avšak žalovaný do dne rozhodnutí soudu nedoložil, že by žalobci náhradu mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobce za duben 2022 uhradil. Vzhledem k uvedenému proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s § 192 odst. 1, odst. 2 ZP částku 1 181 Kč a to včetně úroků z prodlení podle § 4 ZP ve spojení s § 1968, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. Pokud se týká náhrady mzdy z titulu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem, tak tento nárok v souladu s § 56 odst. 2 ZP vyplývá ze skutečnosti, že žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr s žalovaným přípisem ze dne 29. 4. 2022, kdy žalovaný ve lhůtě stanovené § 72 ZP nepodal k příslušném soudu žalobu na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3138/2014 přijal a odůvodnil závěr, že – Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců (§ 64 zák. práce) (nyní § 72 ZP, pozn. soudu) podat u soudu žalobu na určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný; nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou; to platí i v řízení o žalobě na určení, že pracovní poměr trvá., proto se soud okolnostmi (účelovostí) okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nemůže v tomto řízení zabývat. Pokud měl žalovaný za to, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce je účelové, mohl a měl tak učit podáním žaloby na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru (ze dne 29. 4. 2022) k příslušném soudu ve lhůtě dle § 72 ZP a nemůže se tak jednat ze strany žalobce o zneužití práva. Výši tohoto nároku žalobce žalovaný také blíže nezpochybňoval, ostatně výše vyplývá z předložených výplatních lístků žalobce za 1/ 2022, 2/ 2022, jakož i mzdového výměru žalobce, toliko také uplatňoval započtení tohoto nároku na náhradu mzdy žalobce vůči svému (tvrzenému) nároku na náhradu škody (1 000 EUR, tj. 26 437 Kč). Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 238/2019 přijal a odůvodnil závěr, že – Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy (zvýrazněno soudem, pozn. soudu) nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem., a zdejší soud nevidí důvodu, proč by se měl od tohoto rozhodnutí NS ČR odchýlit. Pokud žalovaný uváděl, že dohodu o srážkách ze mzdy ve smyslu § 146 písm. b) ve spojení s § 147 odst. 3 věta druhá ZP sjednal s žalobcem již v pracovní smlouvě ze dne 21. 12. 2021, když v bodě X. písm. d) je uvedeno, že způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli jakoukoliv škodu, je povinen tuto škodu nahlásit a nahradit dle dohody, resp. Mzdovém výměru ze dne 21. 12. 2021, kde je uvedeno, že Při nedodržení podmínek, případně při poškození vozidla (havárie) či nedodržení dopravních předpisů (pokuta), bude uvedená částka krácena., tak s tímto soud, jak již výše uvedl, nesouhlasí, neboť se musí jednat o dohodu o srážkách ze mzdy vztahující se ke konkrétní náhradě škody, protože v souladu s § 263 odst. 1 ZP výši požadované náhrady škody musí zaměstnavatel se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit (navíc mzdový výměr nemá charakter dohody, i když je zaměstnancem podepsán, jedná se o jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, kdy podpisem zaměstnanec toliko stvrzuje, že s ním byl seznámen). Vzhledem k uvedenému proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci v souladu s § 56 odst. 2 ZP částku 100 000 Kč a to včetně úroků z prodlení podle § 4 ZP ve spojení s § 1968, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. Na těchto závěrech by nic nezměnilo ani doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a proto je soud zamítl. Skutečnost, že tento způsob řešení pokuty je u žalovaného zcela běžný a odpovídá obvyklé praxi v mezinárodní kamionové dopravě, nemůže nic změnit na tom, že je v rozporu s aktuálně platným ZP.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný, a proto mu byly přiznány účelně vynaložené náklady řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 5 788 Kč a náklady právního zastoupení v celkové výši 37 619 Kč Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající v úkonech právní služby příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření a účast u jednání á 5 740 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky 1 500 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, částky 400 Kč za čtyři půlhodiny po 100 Kč za promeškaný čas v souvislosti s ústním jednáním soudu podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky, cestovné ve výši 490 Kč podle § 157 odst. 4 ZP ve spojení s § 4 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta z [město] do [obec] - [část obce] a zpět osobním automobilem) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.

19. Dlužnou částku, včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..