19 C 114/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 99 684,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 684,25 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 568,25 Kč za dobu od 12. 11. 2019 do 10. 2. 2021, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 039 Kč za dobu od 12. 12. 2019 do 10. 2. 2021, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 409,25 Kč za dobu od 11. 2. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 535 Kč za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 542 Kč za dobu od 12. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 49 726 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 3. 4. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku shora uvedenou.

2. V rámci odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že„ žalobce na straně pronajímatele a žalovaný na straně nájemce uzavřeli dne 27. 6. 2018 smlouvu o nájmu nebytových prostor – budovy [adresa], na ulici [ulice a číslo], [obec], která je součástí pozemku p.č. st. [anonymizováno], a dále zahrady p. [číslo] garáže nacházející se na pozemku p. [číslo] vše v kat. území [obec], zapsáno u Kat. úřadu pro [územní celek], Kat. pracoviště [obec], na LV [číslo] to za účelem užívání jako obchodních a kancelářských prostor. Ze strany žalovaného docházelo k porušování povinnosti platit nájemné řádně a včas. Z tohoto důvodu vypověděl žalobce dopisem ze dne 8. 1. 2020 žalovanému smlouvu, a to dle čl. IV. odst. 2 nájemní smlouvy, neboť žalovaný dlužil žalobci nájemné za dobu delší než jeden měsíc, a to nejméně za celé poslední čtvrtletí r. 2019. V souladu s tímto ustanovením skončil nájemní vztah ke dni 29. 2. 2020. K tomuto dni měl být předmět nájmu předán zpět žalobci. Žalovaný do dne podání žaloby předmět nájmu žalobci nepředal. Žalovaný si je vědom porušování svých povinností, což stvrdil podpisem předávacího protokolu, kde je konstatováno, že ještě dne 6. 3. 2020 odmítá předat předmět nájmu žalobci, vystěhovat věci a opustit nemovitost. Žalovaný dluží žalobci následující: dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 11. 2019, znějící na 23.813 Kč, kdy žalovaný dluží na faktuře částku 16.568,25 Kč, a to na nájemném za období 11/ 2019, dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 12. 2019, a to v částce 20.039 Kč, a to na nájemném za období 12/ 2019 a záloze na vodu, dle faktury [číslo] 2020 se splatností dne 27. 1. 2020, znějící na 20.542 Kč, kdy žalovaný dluží na faktuře částku 8.535 Kč, a to na nájemném za období 1/ 2020, dle faktury [číslo] 2020, se splatností dne 11. 2. 2020, a to v částce 20.542 Kč, a to na nájemném za období 2/ 2020 a záloze na vodu. Dále žalovaný dluží smluvní úrok z prodlení z každé výše uvedené dlužné částky, a to dle čl. III odst. 5 nájemní smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Dále žalovaný dluží žalobci smluvní pokutu za prodlení s vyklizením předmětu nájmu, a to dle čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy, ve výši 1.000 Kč za každý den prodlení. K dnešnímu dni je žalovaný celkem v prodlení v délce 34 dní (ode dne 1. 3. 2020 do 3. 4. 2020), proto smluvní pokuta dosahuje částky 34.000 Kč. K její úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 10. 3. 2020, přesto tuto neuhradil. Písemnou výzvou ze dne 10. 3. 2020 byl žalovaný dále vyzván k vyklizení předmětu nájmu a zaplacení dluhu, ani na základě této však nebytové prostory žalobci zpět nepředal a dluh neuhradil.“ 3. Žalovaný v rámci procesní obrany ze dne 29. 6. 2020 uvedl, že„ uznává svůj dluh, který je předmětem této žaloby, avšak jen z části. Dne 13. 3. 2020 žalovaný zaslal částečnou úhradu ve výši 15 000 Kč. Předmětný dluh není ponížený o kauci, která byla hrazena vkladem na účet společnosti [právnická osoba] ve výši 35 198 Kč. Od počátku smlouvy tj. 1. 7. 2018 byly vydávány a hrazeny faktury s DPH i přesto, že žalovaný spolek není plátcem DPH a nemělo být s DPH fakturováno. Žalovaný na tuto skutečnost, že není plátcem DPH a zda musí hradit DPH, poukázal již při podpisu smlouvy s panem [jméno] [příjmení] 27. 6. 2018, kde bylo žalovanému sděleno, že hradit DPH musí i když není plátce. Na skutečnost, že platit DPH žalobkyni není nutné, poukázala až účetní žalovaného v prosinci 2019. Následně byla žalobkyně informována o chybné fakturaci za období 07/2018 – 11/ 2019. V únoru 2020 účtárna žalobkyně uznala chybné fakturace a doklady opravila. Uznání a oprava chybných dokladů bylo uznáno a opraveno až po podání výpovědi žalobkyně žalovanému. Dále po ročním vyúčtování za vodné a stočné vznikl žalovanému přeplatek ve výši 10 441 Kč. Dne 2. 4. 2020 žalovaný mailem obdržel saldo vyúčtování k 04/ 2020 v celkové výši 96 684,25 Kč, kde zjevně nejsou zohledněny výše zmiňované úhrady. Celkový dluh k 29. 2. 2020 činil 65 684,25 Kč a k datu podání žaloby s penalizačním nájmem 99 684,25 Kč. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v napadené části zamítnuta, a to ve výši 94 639 Kč“ Žalovaný v rámci své procesní obrany uznal dluh vůči žalobkyni toliko ve výši 5 045,25 Kč.

4. Žalobkyně v písemném podání ze dne 29. 7. 2020 reagovala na procesní obranu žalovaného, ve kterém uvedla, že uhrazená částka 15 000 Kč byla zohledněna již před podáním žaloby a byla použita pro zaplacení nejstarších dluhů žalovaného, a to na nedoplatek nájemného za nájem za 10/ 2019, a to v částce 7 755,25 Kč a na dluh na nájemném za 11/ 2019, a to v částce 7 244,75 Kč. Dosud stále nedošlo k vyklizení prostor ze strany žalovaného, ačkoli je k vyklizení povinen, žalobkyně tak není povinna vracet kauci nebo tuto započítat, neboť dluh žalovaného se stále zvyšuje. Jak uvádí sám žalovaný, došlo k opravě dokladů ještě před podáním žaloby. Pokud jde o uvedený přeplatek v částce 10 441 Kč, pak s daní jde o částku 12 007 Kč. Tato částka byla použita na úhradu dlužného nájemného za nájem 1/ 2020, dle faktury [číslo] [rok]. Toto bylo zohledněno již při podání žaloby. Argumentace žalovaného tak nemůže obstát a na žalované částky nebylo uhrazeno ničeho, naopak dluh narůstá.

5. V rámci přípravy jednání soudkyně seznámila žalobkyni s předběžným právním názorem na danou věc. Soud konstatoval, že žalobkyně bude povinna dotvrdit a označit důkazy ke skutečnosti, z jakého titulu žaluje částku ve výši 16 568,25 Kč na dlužném nájemném za listopad 2019, když nájemné bylo vyfakturováno v částce 23 813 Kč, započítáno na tuto částku bylo 7 244,75 Kč a žalovaná částka by tak činila 16 568,25 Kč, avšak nikterak v žalobních tvrzeních není zohledněn opravný daňový doklad [číslo] na částku 3 773,59 Kč. Soud dále vyzval žalobkyni, nechť dotvrdí a označí důkazy týkající se vrácení kauce ve výši 35 198 Kč, když tato měla být dle názoru soudu vypořádána po skončení nájemního vztahu, když rozhodnutí o vyklizení nebytových prostor ze dne 21. 12. 2020 nabylo právní moci dne 11. 2. 2021 a vykonatelnosti dne 27. 2. 2021. Započítání kauce je jedním z argumentů v rámci procesní obrany žalovaného.

6. Po poučení soudu žalobkyně změnila svou žalobu, a to podáním ze dne 30. 9. 2021 a podáním ze dne 4. 4. 2022.

7. Žalobkyně v podání datovaném dne 30. 9. 2021 konkrétně uvedla, že dle sdělení žalobkyně: a) byla pohledávka vyplývající z opravného daňového dokladu [číslo] znějící na částku 3 773,59 Kč započtena spolu se všemi ostatními zápočtem ze dne 24. 2. 2020 označeném jako [anonymizováno] – tedy postupně na faktury v pořadí. Ze Vzájemného zápočtu závazků a pohledávek č. [anonymizováno] na fakturu [číslo] za měsíc srpen, na fakturu [číslo] za měsíc září a na fakturu [číslo] za měsíc říjen vyplývá, že zbyla k úhradě částka ve výši 7.755,25 Kč, a to na fakturu [číslo] kdy tato byla uhrazena částečně z platby 15 000 Kč žalovaného provedené dne 13. 3. 2020. Z uvedené platby žalovaného ve výši 15 000 Kč ze dne 13. 3. 2020 tak zbyla částka ve výši 7 244,75 Kč, která byla započítána na dlužné nájemné za měsíc listopad ve výši 23 813 Kč vyfakturované fakturou [číslo] proto na dlužném nájemném za listopad zbyla částka 16 568,25 Kč; b) kauce ve výši 35 198 Kč byla v souladu s čl. III odst. 6 nájemní smlouvy použita na uspokojení pohledávky po splatnosti delší než 14 dní, a to zápočtem ze dne 10. 2. 2021 č. [anonymizováno]. Na základě účetní kontroly u žalobkyně tak bylo zjištěno, že kauce ve výši 35 198 Kč byla Vzájemným zápočtem závazků a pohledávek č. [anonymizováno] ze dne 10. 2. 2021 započtena takto: na fakturu [číslo] za měsíc listopad ve výši 16 568,25 Kč (na fakturu zbývá k úhradě 0 Kč), na fakturu [číslo] za měsíc prosinec ve výši 18 629,75 Kč (na fakturu zbývá k úhradě 1 409,25 Kč); c) po poučení soudu žalobkyně změnila svou žalobu, a to podáním ze dne 30. 9. 2021 a podáním ze dne 4. 4. 2022. Změna žaloby - s ohledem na skutečnost, že žalovaná částka ve výši 35 198 Kč byla uhrazena zápočtem č. [anonymizováno], nepožadovala žalobkyně nadále zaplacení tohoto dlužného nájemného a změnila svou žalobu takto: Žalovaný dluží žalobkyni za dlužné nájemné částku ve výši 30 486, 25 Kč: dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 12. 2019, žalovaný dluží částku 1 409,25 Kč, a to na nájemném za období 12/ 2019 a záloze na vodu, dle faktury [číslo] [rok] se splatností dne 27. 1. 2020, žalovaný dluží na faktuře částku 8 535 Kč, a to na nájemném za období 1/ 2020, dle faktury [číslo] [rok], se splatností dne 11. 2. 2020, žalovaný dluží na faktuře částku 20 542 Kč, a to na nájemném za období 2/ 2020 a záloze na vodu. Dále žalovaný dluží žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s vyklizením předmětu nájmu, a to dle čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy, ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby byl žalovaný celkem v prodlení v délce 34 dní (ode dne 1. 3. 2020 do 3. 4. 2020). Žalobkyně tak v žalobě uplatnila částku 34 000 Kč z titulu dlužné smluvní pokuty. Předmět nájmu byl však vyklizen až dne 17. 8. 2021 na základě provedené exekuce vedené u soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod spisovou značkou [spisová značka]. Žalovaný tak byl v prodlení s předáním předmětu nájmu ode dne 1. 3. 2020 do dne 17. 8. 2021 (tj. 504 dnů). Na smluvní pokutě proto žalovaný k dnešnímu dni dluží částku ve výši 504 000 Kč. Dne 29. 9. 2021 byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení této částky předžalobní výzvou. Žalobkyně mění právní důvod žaloby tak, že namísto zaplacení dlužného nájemného vyúčtovaného fakturami [číslo] [číslo] v celkové výši 35 198 Kč, požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 35 198 Kč za období od 4. 4. 2020 do 9. 5. 2020 (za 36 dnů). Žalovaná částka 99 684,25 Kč zůstává stejná.

8. Žalobkyně v podání datovaném dne 4. 4. 2022 doplnila své podání ze dne 30. 9. 2021 obsahující změnu žaloby, a to v rozsahu příslušenství žalované pohledávky 99 684,25 Kč, kdy změnila žalobní nárok týkající se příslušenství následovně: -) smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 16 568,25 Kč od 12. 11. 2019 do dne 10. 2. 2021 (den započtení závazků a pohledávek č. [anonymizováno]), -) smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 20 039 Kč od 12. 12. 2019 do dne 10. 2. 2021 (den započtení závazků a pohledávek č. [anonymizováno]), -) smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 1 409,25 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, -) smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 8 535 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, -) smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 20 542 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení.

9. Soud usnesením č. j. 19 C 114/2020 – 68 ze dne 25. 5. 2022, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2022, připustil změnu žaloby, která byla učiněna podáními ze dne 4. 4. 2022, resp. ze dne 30. 9. 2021.

10. Soud provedl v řízení dokazování a na základě tohoto učinil následující závěr o skutkovém stavu ve věci: Žalobkyně na straně pronajímatele a žalovaný na straně nájemce uzavřeli dne 27. 6. 2018 smlouvu o nájmu nebytových prostor – budovy [adresa], na ulici [ulice a číslo], [obec], která je součástí pozemku p.č. st. [anonymizováno], a dále zahrady p. [číslo] garáže nacházející se na pozemku p. [číslo] vše v kat. území [obec], zapsáno u Kat. úřadu pro [územní celek], Kat. pracoviště [obec], na LV [číslo] to za účelem užívání jako obchodních a kancelářských prostor (zjištěno ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 27. 6. 2018). Žalobkyně vypověděla dopisem ze dne 8. 1. 2020 žalovanému smlouvu, a to dle čl. IV. odst. 2 nájemní smlouvy, kdy žalovaný dluží pronajímateli nájemné za dobu delší než jeden měsíc, a to nejméně za celé poslední čtvrtletí r. 2019. V souladu s tímto ustanovením skončí nájemní vztah ke dni 29. 2. 2020. K tomuto dni měl být předmět nájmu předán zpět žalobkyni (zjištěno z výpovědi smlouvy ze dne 8. 1. 2020). Žalovaný předmět nájmu žalobkyni nepředal. Žalovaný stvrdil podpisem předávacího protokolu, že ještě dne 6. 3. 2020 odmítá předat předmět nájmu žalobkyni, vystěhovat věci a opustit nemovitost, a že si je vědom znění čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy – tj. důsledků nevyklizení a práva vyúčtovat smluvní pokutu (zjištěno z předávacího protokolu k ukončení nájmu ze dne 6. 3. 2020). Z listiny nazvané Saldo ze dne 25. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o skutečnosti, že žalovaný dluží žalobkyni následující: dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 11. 2019, znějící na 23 813 Kč, kdy žalovaný dluží na faktuře částku 16 568,25 Kč, a to na nájemném za období 11/ 2019, dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 12. 2019, a to v částce 20 039 Kč, a to na nájemném za období 12/ 2019 a záloze na vodu, dle faktury [číslo] [rok] se splatností dne 27. 1. 2020, znějící na 20 542 Kč, kdy žalovaný dluží na faktuře částku 8 535 Kč, a to na nájemném za období 1/ 2020, dle faktury [číslo] [rok], se splatností dne 11. 2. 2020, a to v částce 20 542 Kč, a to na nájemném za období 2/ 2020 a záloze na vodu. V rámci předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2020 žalobkyně žalovaného vyrozuměla jak o dlužné jistině, tak o skutečnosti, že dále dluží smluvní úrok z prodlení z každé uvedené dlužné částky, a to dle čl. III odst. 5 nájemní smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, dále že dluží žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s vyklizením předmětu nájmu, a to dle čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy, ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaný, byť vyzván dopisem ze dne 10. 3. 2020, přesto dlužnou částku neuhradil. Z rozsudku [název soudu] ze dne 21. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 2. 2021 a vykonatelnosti dne 27. 2. 2021, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], a dále pozemek p. [číslo] zahrada, vše v [katastrální uzemí], zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], na LV [číslo] to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ze Vzájemného zápočtu závazků a pohledávek č. [anonymizováno] ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že kauce ve výši 35 198 Kč byla v souladu s čl. III odst. 6 nájemní smlouvy použita na uspokojení pohledávky po splatnosti delší než 14 dní, konkrétně byla započtena na fakturu [číslo] za měsíc listopad ve výši 16 568,25 Kč (na fakturu zbývá k úhradě 0 Kč), na fakturu [číslo] za měsíc prosinec ve výši 18 629,75 Kč (na fakturu zbývá k úhradě 1 409,25 Kč). Po provedeném zápočtu tak žalovaný dle zjištění soudu dluží žalobkyni za dlužné nájemné částku ve výši 30 486, 25 Kč: dle faktury [číslo] se splatností dne 11. 12. 2019, žalovaný dluží částku 1 409,25 Kč, a to na nájemném za období 12/ 2019 a záloze na vodu, dle faktury [číslo] [rok] se splatností dne 27. 1. 2020, žalovaný dluží na faktuře částku 8 535 Kč, a to na nájemném za období 1/ 2020, dle faktury [číslo] [rok], se splatností dne 11. 2. 2020, žalovaný dluží na faktuře částku 20 542 Kč, a to na nájemném za období 2/ 2020 a záloze na vodu. V čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s vyklizením předmětu nájmu, a to ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby byl žalovaný celkem v prodlení v délce 34 dní (ode dne 1. 3. 2020 do 3. 4. 2020); žalobkyně tak v žalobě původně uplatnila a nadále uplatňuje částku 34 000 Kč z titulu dlužné smluvní pokuty. Předmět nájmu byl však reálně vyklizen až dne 17. 8. 2021, a to na základě provedené exekuce vedené u soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod spisovou značkou [spisová značka]. Žalovaný tak byl v prodlení s předáním předmětu nájmu ode dne 1. 3. 2020 do dne 17. 8. 2021 (tj. 504 dnů). Z Výzvy k zaplacení smluvní pokuty ze dne 29. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl písemně vyzván k zaplacení částky ve výši 504 000 Kč (smluvní pokuta za prodlení s předáním předmětu nájmu ode dne 1. 3. 2020 do dne 17. 8. 2021, tj. 504 dnů). Touto žalobou, po její změně, kterou soud připustil, požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 35 198 Kč za období od 4. 4. 2020 do 9. 5. 2020 (za 36 dnů). Po provedeném dokazování soud dospěl k celkové žalované částce ve výši 99 684,25 Kč, která sestává ze: a) smluvní pokuty ve výši 34 000 Kč (smluvní pokuta za prodlení s předáním předmětu nájmu ode dne 1. 3. 2020 do dne 3. 4. 2020, tj. 34 dnů), b) smluvní pokuty ve výši 35 198 Kč (smluvní pokuta za prodlení s předáním předmětu nájmu ode dne 4. 4. 2020 do dne 9. 5. 2020, tj. 36 dnů), c) z nezaplacené faktury [číslo] [rok], se splatností dne 11. 2. 2020, a to v částce 20 542 Kč, a to na nájemném za únor r. 2020 a záloze na vodu, d) ze zbývající části nezaplacené faktury [číslo] se splatností dne 11. 12. 2019, žalovaný dluží částku 1 409,25 Kč, a to na nájemném za období 12/ 2019 a záloze na vodu, a konečně za e) z části nezaplacené faktury [číslo] [rok] se splatností dne 27. 1. 2020, žalovaný dluží na faktuře částku 8 535 Kč, a to na nájemném za období 1/ 2020.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle příslušných zákonných ustanovení. Zjištěnou smlouvu soud v souladu s jejím označením posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o nájmu podle § 2201, resp. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které žalobkyně coby pronajímatelka přenechala žalovanému coby nájemci předmět nájmu k dočasnému užívání. Povinností žalovaného z uzavřené nájemní smlouvy bylo platit žalobkyni nájemné. Žalovaný nájemné nehradil řádně a včas, a proto byla žalobkyně oprávněna nájem vypovědět, a to v souladu s § 2309 občanského zákoníku, který stanoví, že vypovědět nájem lze, porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání. Nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 542 Kč, a to na dlužném nájemném za únor r. 2020 a záloze na vodu, částky ve výši 1 409,25 Kč, a to na dlužném nájemném za období prosinec r. 2019 a záloze na vodu a částky ve výši 8 535 Kč, a to na dlužném nájemném za období leden r. 2020, je v předmětném rozsahu zcela po právu. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Ustanovení § 2049 občanského zákoníku stanoví, že zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Smluvní pokuta je samostatným právním nárokem, jehož oprávněnost je závislá na zjištění, zda byl žalovaný v prodlení, a jeho splatnost je závislá na tom, zda byla žalovanému známa výše smluvní pokuty a zda žalobkyně žalovaného k plnění vyzvala. Vzhledem k tomu, že soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný v prodlení byl a že byl k zaplacení smluvní pokuty řádně žalobkyní vyzván, je i nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 34 000 Kč a částky ve výši 35 198 Kč taktéž zcela po právu. V řízení nebylo prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Dále soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalovanou stranu zavázal k zaplacení smluvního úroku z prodlení, a to z jednotlivých dlužných částek.

12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl.

13. Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 988 Kč, odměnou zástupce za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemné podání ze dne 29. 7. 2020 a ze dne 30. 9. 2021, účast při jednání dne 2. 9. 2021 a dne 13. 9. 2022) á 5 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), tj. 35 700 Kč, náhradou hotových výdajů ve výši 2 100 Kč, tj. 7 x režijní paušál á 300 Kč dle AT spolu s 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 7 938 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 49 726 Kč, jíž je žalovaná strana povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání ve věci samé ze dne 4. 4. 2022, neboť tímto podáním byla ohledně žalobního nároku doplněna tvrzení a označeny důkazy ke změně žaloby ze dne 30. 9. 2021, která měla být součástí samotného návrhu ze dne 30. 9. 2021 Náklady na podání takovéhoto písemného vyjádření nelze považovat za účelně vynaložené.

15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.