19 C 161/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 770 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 770 Kč za dobu od 15. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 230 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 690 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 14. 8. 2015 a úroku z prodlení z částky 3 230 Kč za dobu od 15. 8. 2015 do zaplacení se sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela dne 23. 4. 2008 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tyto prostředky se žalovaná strana zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč a zavázala se tak zaplatit jí celkem 33 920 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy 29. 4. 2009. Žalovaná strana na úhradu dluhu uhradila pouze částku 3 230 Kč, která byla celá započtena na souhrnný poplatek. Zbytek dlužné částky žalovaný neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 žalobkyně nabyla od [právnická osoba] předmětnou pohledávku za žalovaným s účinností od 1. 7. 2015, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 25. 6. 2015. Žalobkyně se proto domáhá, aby byla žalovaná strana zavázána zaplatit jí 20 000 Kč na dlužné jistině, 10 690 Kč na dlužném souhrnném poplatku, který považuje za kapitalizovaný úrok a dále úroky z prodlení v zákonné výši od 2. 7. 2015 do zaplacení z částky 20 000 Kč.

2. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne 26. 8. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 4. 2008 soud zjistil, že dne 23. 4. 2008 uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou stranou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaná strana se zavázala tuto částku vrátit se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná strana byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému uvedeného dne v hotovosti částku 20 000 Kč, což žalovaná strana stvrdila svým podpisem. Ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce soud zjistil, že RPSN půjčky se splatností v 53 týdnech činí 206,8 %. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ve spojení s Přílohou č. 1 této smlouvy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] s účinností ke dni 1. 7. 2015. Z přípisu ze dne 25. 6. 2015 vč. podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále žalovanou stranu vyzvala k zaplacení částky 35 988 Kč do deseti dnů ode dne doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému odeslána 30. 7. 2015, jak plyne z podacího archu. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s Přílohou č. 1 této smlouvy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena na nynější žalobkyni. Z přípisu ze dne 14. 9. 2018 vč. podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na nynější žalobkyni. Z přípisu ze dne 12. 4. 2021 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. Ze skutkových tvrzení žalobkyně soud dospěl k závěru, že žalovaná strana ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem částku 3 230 Kč.

5. Soud z provedeného dokazování zjistil skutečnosti odpovídající žalobní naraci. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 23. 4. 2008 se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná strana zavázala vrátit i se souhrnným poplatkem v celkové výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 29. 4. 2009. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná strana si částku 20 000 Kč převzala, uhradila však toliko 3 230 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 6. 2015 a následně dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne 25. 6. 2015 a 14. 9. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky poprvé ve výši 35 988 Kč ve lhůtě do 10 dnů obdržení výzvy, a to výzvou odeslanou 30. 7. 2015.

6. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 („obč. zák.“) s odkazem na § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., která však nebyla uzavřena platně. Z okolností uzavření smlouvy soud dovodil, že smlouvu uzavírala žalovaná strana v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč. Důvodem pro shledání neplatnosti tohoto ujednání je skutečnost, že se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Lze souhlasit se žalobkyní v tom, že souhrnný poplatek plní fakticky funkci úroku, neboť soud neshledal co do obsahu jinou funkci této platby ze strany žalovaného. S ohledem zejména na míru RPSN soud dospěl k závěru, že sjednaný souhrnný poplatek je pro svou značnou výši ujednáním nesouladným s dobrými mravy, a proto dle § 39 občanského zákoníku ujednáním absolutně neplatným. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu by soud jakožto akceptovatelnou považoval míru RPSN oscilující okolo hodnoty 70 %, přičemž hodnota 206,8 %, která vyplývá z ujednaného souhrnného poplatku, tuto výši přesahuje téměř trojnásobně. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr a byla tedy z pohledu právní předchůdkyně žalobkyně uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu bez ujednání o souhrnném poplatku (či úroku) neuzavírala a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť reprezentuje smysl jejího uzavření pro jednu ze smluvních stran.

8. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku, když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdkyní žalobkyně částka 20 000 Kč, žalovaná strana pak fakticky zaplatila 3 230 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 16 770 Kč.

9. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 10 690 Kč požadovaný žalobkyní, tento nárok se opírá o neplatné ujednání o souhrnném poplatku a soud mu proto vyhovět nemohl.

10. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 16 770 Kč a zavázal žalovanou stranu zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši), žalobu pak zamítl co do částky 3 230 Kč, neboť v tomto rozsahu byl již závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení splněn a částky 10 690 Kč na souhrnném poplatku, neboť tato povinnost vyplývá z ujednání smlouvy, která je absolutně neplatná.

11. Soud žalovaného rovněž zavázal dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. k zaplacení úroků z prodlení z částky 16 770 Kč od 15. 8. 2015 do zaplacení ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení, ve zbytku úrokový nárok zamítl. K placení úroku z prodlení soud zavázal žalovanou stranu od 15. 7. 2015, když první výzvou k plnění byla výzva ze dne 25. 6. 2015, odeslaná žalovanému dne 30. 7. 2015. S odkazem na § 573 zák. č. 89/2012 Sb. soud považoval výzvu za doručenou dne 4. 8. 2015. Desetidenní lhůta k plnění, která byla žalovanému poskytnuta k plnění, skončila dne 14. 8. 2015, od 15. 8. 2015 je tak žalovaná strana v prodlení. Ve zbytku soud žalobu co do úrokového příslušenství zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši cca 30 690 Kč a úspěšná byla toliko v rozsahu cca 16 770 Kč, tedy v rozsahu cca 52 %. Lze tedy uzavřít, že byla procesně úspěšná v naprosto zanedbatelné části (procesní úspěch činí cca 4 %). Soud tedy žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.