19 C 172/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody 26 095 200 Kč

I. Žaloba doručená Okresnímu soudu v Ostravě dne 27. 7. 2020, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 26 095 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 199 795,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 27. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 095 200 Kč z titulu náhrady škody; konkrétně částky 25 000 000 Kč a částky ve výši 1 095 200 Kč.

2. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že„ dne 27. 1. 2020 žalovaný zaslal žalobci výpověď z nájmu nebytových prostor nacházejících se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], ve kterých měl žalobce tou dobou umístěnu provozovnu a technologie. Výpovědní doba činila 1 měsíc s přesně definovaným ukončením nájmu ke dni 29. 2. 2020. Z tohoto důvodu přistoupil žalobce dne 31. 1. 2020 na závaznou nabídku společností [právnická osoba] a [právnická osoba] („ zájemci“), které žalobci nabídly odkoupení know-how, technologií, zásob a postoupení pohledávek a obchodních kontraktů a to za celkovou cenu 25 000 000 Kč. V podmínkách dohodnutých mezi žalobcem a výše uvedenými společnostmi bylo dojednáno, že žalobce do dne 15. 3. 2020 vstoupí do likvidace, splní určité dohodnuté podmínky a zájemci následně uhradí závazky za žalobce všem jeho věřitelům. Žalobce tedy dne 11. 2. 2020 vstoupil do likvidace a tuto skutečnost oznámil dne 13. 2. 2020 dvěma největším věřitelům, [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] a její dceřiné společnosti [právnická osoba], kdy obě tyto instituce žalobce obeznámil s tím, že má zároveň zájemce, kteří mají zájem uhradit dlužné částky za úvěrovaný majetek, převzít či vyplatit leasingové smlouvy, a to i z důvodu, že zásoby žalobce byly a nadále jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch banky. Žalobce se v čl. IV. dohody o závazné nabídce a vypořádání závazků [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 31. 1. 2020 („ dohoda“), mimo jiného, zavázal k následujícímu:„ Dlužník vydá nejpozději do tří dnů od vstupu do likvidace technologickou linku Technological line for PVC and Al materials including Window Profiles – post consumer Recycling line, která je majetkem druhého věřitele (tj. společnosti [právnická osoba]), kdy tato byla instalována v pronajatých prostorách dlužníka (žalobce) a zajištěna nájemní smlouvou ze dne 4. 11. 2019“ Žalobce a zájemci se dále v dohodě dohodli, že:„ Strany této dohody o závazné nabídce se dále dohodly, že nebudou-li tyto výše uvedené podmínky splněny v plném rozsahu a beze zbytku, v souladu s pevně stanovenými daty pro splnění jednotlivých podmínek a nedohodnou-li se strany této dohody písemně jinak, prohlašují první věřitel a druhý věřitel (zájemci), že jimi učiněná závazná nabídka pozbyde automaticky platnosti.“ Místo toho, aby financující instituce s žalobcem začaly jednat ohledně dalšího postupu, následujícího dne, tj. 14. 2. 2020, zástupce [právnická osoba], [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] za [právnická osoba] [anonymizováno] a p. [příjmení] za žalovaného, který je vlastníkem nebytových prostor, ve kterých žalobce podnikal, tito bez předchozí výzvy vstoupili do objektu, který měl žalobce tou dobou platně v nájmu, vykázali zaměstnance žalobce a vyměnili zámky od objektu. Zástupci žalovaného ani zástupci dalších společností nevyhověli výzvě zaměstnanců žalobce o sepsání jakéhokoliv záznamu o vykázání z předmětu nájmu. Žalovaný svým neoprávněným odepřením přístupu žalobci do předmětu nájmu, který tou dobou byl stále platně uzavřen, znemožnil žalobci provádět likvidaci a plnit jeho závazky podle dohody popsané v bodě 2.3., a tím žalobci způsobil škodu minimálně ve výši 25 000 000 Kč. Společnost [právnická osoba] [anonymizována tři slova] and [anonymizováno], prostřednictvím pana [jméno] [příjmení], pak zcela paradoxně dne 17. 2. 2020 zaslala žalobci výzvu ke sdělení hodnoty zásob materiálů, polotovarů, nedokončené výroby, výrobků a zboží umístěných na adrese provozovny v [obec], do které však žalovaný spolu se zástupci společnosti [právnická osoba], tj. dceřiné společnosti [právnická osoba] [anonymizována tři slova] and [anonymizováno], žalobci již dne 14. 2. 2020 odepřeli a odpírají přístup. Uvedené výzvě banky tak nelze vyhovět. Žalovaný vedle neoprávněného odepření přístupu do předmětu nájmu také nadále v prostorech předmětu nájmu neoprávněně zadržuje majetek žalobce spočívající v zásobách materiálu, polotovarů, nedokončené výroby, výrobků a technologií. Předmětný majetek v důsledku běhu času a v důsledku ekonomických dopadů pandemie COVID-19 nadále ztrácí na hodnotě, přičemž současnou hodnotu nelze spolehlivě určit, neboť žalovaný nadále neumožňuje žalobci přístup do předmětu nájmu a výsledná škoda tak bude žalobcem vyčíslena dodatečně. Žalovaný vedle neoprávněného odepření přístupu do předmětu nájmu také do dne 27. 3. 2020 v prostorech předmětu nájmu neoprávněně zadržoval majetek třetí osoby, společnosti [právnická osoba], který měl žalobce od této osoby v nájmu a který byl povinen této osobě vydat do dne 14. 2. 2020. Třetí osoba v mezidobí uplatnila na žalobci smluvní sankce spojené s nevydáním předmětu nájmu, který žalobce nemohl vydat, neboť jej v době od 14. 2. 2020 do 27. 3. 2020 neoprávněně zadržoval žalovaný ve svých prostorech, a v důsledku tohoto jednání žalovaného vznikla žalobci další škoda ve výši 1 095 200 Kč. Žalobce se opakovaně pokoušel za účasti žalovaného, jakožto vlastníka nebytových prostor, vstoupit do provozovny v [obec] u [obec], ve které má i nadále majetek a zásoby a ze které byl neoprávněn vykázán dne 14. 2. 2020, kdy žalobce prokazatelně opakovaně vyzýval žalovaného k možnosti nakládání se svým majetkem; žalovaný, ačkoliv opakovaně žalobci deklaroval možnost vstupu a nakládání s majetkem, tomu však aktivně brání; naposledy se žalobce pokusil vstoupit do provozovny dne 20. 5. 2020 a bylo mu to opět znemožněno. Žalobce dne 17. 7. 2020 zaslal do datové schránky žalovaného výzvu k náhradě škody ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, prostřednictvím které žalobce vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění jeho povinností. Předmětná výzva byla žalovanému prokazatelně doručena dne 20. 7. 2020, avšak žalovaný na předmětnou výzvu ke dni podání žaloby ničeho neuhradil, ani na ni jinak nereagoval. Žalovaný neoprávněně odepřel a dále neoprávněně bránil a brání přístupu žalobci do nebytového prostoru, který měl žalobce tou dobou platně v nájmu, v důsledku čehož žalovaný zmařil plnění, které měl z titulu dohody žalobce obdržet od zájemců, neboť žalovaný svým bezprecedentním jednáním de facto zabránil žalobci v plnění jeho povinností podle dohody, a současně žalovaný zapříčinil, že třetí osoba vůči žalobci uplatnila smluvní sankci, neboť žalovaný svým bezprecedentním jednáním de facto zabránil žalobci v plnění jeho povinností podle dohody, čímž žalobci v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla škoda minimálně ve výši 26 095 200 Kč“ S ohledem na výše uvedené tedy žalobkyně navrhla, nechť soud zaváže žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 26 095 200 Kč a náklady soudního řízení.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci svého písemného podání ze dne 29. 7. 2021, když uvedla: „ Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok neuznává, a to zcela. Žalovaná je toho názoru, že žalobkyně v podané žalobě netvrdí rozhodná skutková tvrzení způsobem, aby bylo možné konstatovat, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení. Pokud se jedná o výši žalobou uplatněného nároku na náhradu škody, pak zde je na místě konstatovat, že skutková tvrzení žalobkyně jsou velmi kusá a neurčitá a prakticky nelze zjistit, jakým způsobem žalobkyně dospěla k závěru o výši uplatněné škody a z čeho dovozuje naplnění příčinné souvislosti mezi údajným protiprávním jednáním žalované a vznikem údajné škody na straně žalobkyně. Samotná snaha žalobkyně o vylíčení těchto rozhodných skutečností se zjevně minula účinkem, když tyto postrádají základní logiku, jelikož žalobkyně se snaží dovodit existenci škody zmařením realizace jí uváděného kontraktu. Nerealizací předmětného kontraktu však žalobkyni zůstaly všechny majetkové hodnoty, jež měly být předmětem převodu (vzájemného plnění), zachovány a žalované tedy není jasné, jaká škoda měla žalobkyni vzniknout. Pokud žalobkyně v předmětné době disponovala majetkem v hodnotě 25 mil. Kč, mohla jej zpeněžit i následně, tedy k jakékoliv újmě nemohlo dojít. Žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje, že veškeré další podmínky a předpoklady obsažené v nabídce byly splněny, a neunesla břemeno tvrzení ani ve vztahu k naplnění základního předpokladu vzniku nároku na náhradu škody, tj. existence příčinné souvislosti mezi údajným porušením povinnosti a vznikem údajné škody. Stejně nedostatečná a neúplná jsou tvrzení žalobkyně týkající se škody ve výši 1 095 200 Kč Ani zde žalobkyně neuvádí, v čem má tvrzená škoda spočívat, nekonkretizuje její výpočet a zejména pak protiprávní jednání, které má být žalované společností vytýkáno a které mělo zapříčinit vznik škody. Z výše uvedených důvodů je pro žalovanou obtížné se věcně k žalobě vyjádřit. Přes uvedené se žalovaná z důvodu procesní opatrnosti vyjadřuje k meritu věci: Žalobkyně uvádí, že žalovaná způsobila škodu jednáním spočívajícím ve vstupu do předmětu nájmu a odepřením přístupu do tohoto objektu. Jde-li o vstup žalované společnosti do předmětu nájmu, pak žalovaná činí nesporným, že žalobkyni byla dne 27. 1. 2020 dána výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 7. 2016. Důvodem pro výpověď z nájmu bylo prodlení s úhradou nájemného. Celkem se v dané době jednalo o dlužnou částku ve výši 905.604 Kč za období od června 2019 do ledna 2020 (ostatní pohledávky jež má žalovaná za žalobkyní ponechává žalovaná pro toto řízení stranou). Žalovaná byla oprávněna vstoupit do předmětu nájmu, a to dle ustanovení čl. VII. 4. smlouvy o nájmu. Ustanovení § 2234 ve spojení s § 1395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. umožňuje pronajímateli vstoupit do předmětu nájmu za účelem realizace zadržovacího práva v situaci, kdy pronajímatel má vůči nájemci splatnou pohledávky plynoucí z nájemního vztahu. Žalovaná společnost byla k uvedenému postupu oprávněna jak dle ustanovení nájemní smlouvy, tak dle zákona. Žalovaná společnost stejně jako [právnická osoba] [anonymizováno] byly vyrozuměny, že z předmětu nájmu jsou zaměstnanci žalobkyně demontovány/odváženy movité věci. Za situace, kdy žalobkyně jako nájemkyně dlužila žalované na nájmu částku přes 900 000 Kč a v předmětných prostorách se nacházely movité věci ve vlastnictví třetí osoby - společnosti [právnická osoba], dorazili dne 14. 2. 2020 na místo samé p. [příjmení], (jako zástupce žalované společnosti) p. [příjmení] a p. [příjmení] (jako zástupce [právnická osoba]) a vstoupili do předmětných prostor. Uvedený postup byl zcela v souladu se shora citovaným ustanovením smlouvy o nájmu. Žalobkyně byla delší dobu v prodlení s úhradou nájemného, a proto se žalovaná rozhodla ke kontrole předmětu nájmu a movitých věcí vnesených do předmětu nájmu k posouzení možnosti realizace zadržovacího práva. Bylo zapotřebí zjistit, které z věcí umístěných v předmětu nájmu náleží do vlastnictví žalobkyně a budou způsobilé k výkonu zadržovacího práva, a které z věcí náleží do vlastnictví třetích osob, případně jsou zatíženy právy, jež by uplatnění zadržovacího práva bránily. Z tohoto důvodu byl ke kontrole přizván i výše zmíněný zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Jelikož předmětná zjištění nebylo objektivně možné učinit ihned na místě, byla hala opatřena novým zámkem a uzamčena, aby ze strany dlužníka nedošlo k vynesení předmětných věcí, a tedy ke zmaření případného uplatnění zadržovacího práva. Skutečnost, že k samotné realizaci zadržovacího práva žalovanou společností nedošlo, jelikož žalovaná v předmětu nájmu nenašla věci, které by k uplatnění tohoto zadržovacího práva byly způsobilé, na legitimitě postupu žalované společnosti a zákonnosti vstupu do předmětu nájmu ničeho nemění. Jednání žalované bylo primárně vyvoláno protiprávním jednáním žalobkyně spočívajícím v porušení povinnosti žalobkyně hradit řádně a včas nájemné za užívání předmětu nájmu. Ze strany žalované společnosti se při vstupování do předmětu nájmu jednalo o výkon jejího práva, který plyne z uzavřené nájemní smlouvy a také ze zákona, nemohlo tak dojít k tvrzenému porušení smluvní povinnosti zakládající odpovědnost za škodu. Výše uvedené skutečnosti by měly postačovat k zamítnutí celé žaloby jako neoprávněné. Z důvodu procesní opatrnosti pak žalovaná konstatuje, že je zde řada dalších důvodů pro zamítnutí žaloby, jako je absence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a tvrzeným vznikem škody, nenaplnění kritéria předvídatelnosti vzniku škody a nesplněná prevenční povinnost žalobkyní. Jako další důvod pro zamítnutí žaloby lze uvést zcela nevěrohodné okolnosti týkající se uzavření údajné dohody (nabídky), když ve světle následného jednání žalobkyně tyto vzbuzují pochybnosti o tom, kdy a za jakým účelem byla uzavřena. Žalovaná má za to, že žalobu je na místě zamítnout a zavázat žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizována dvě slova] byl zjištěn úpadek žalobkyně, byl prohlášen konkurs na majetek žalobkyně. Soud v souladu se zákonem č. 182/2006 Sb., v účinném znění, řízení přerušil, do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě ve věci spisové značky [insolvenční spisová značka]. Soud vyzval insolvenční správkyni dlužnice [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ – společnost [právnická osoba], [IČO], nechť tato soudu ve stanovené lhůtě sdělí, navrhuje-li pokračovat v řízení či nikoli. Insolvenční správce ve lhůtě určené soudem nepodal návrh na pokračování v řízení. Návrh na pokračování v řízení podal dne 20. 5. 2021 dlužník, tj. žalovaná, s tím, že dlužník (žalovaná) tak zůstala účastníkem řízení.

5. Soud provedl v řízení v rámci dokazování následující důkazy: -) smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 7. 2016, -) výpověď ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 27. 1. 2020, -) oznámení o převzetí zastoupení včetně výzvy k náhradě škody ze dne 17. 7. 2020, -) svědecký výslech [jméno] [příjmení], -) návrh na založení vydané PČR – Městské ředitelství policie [obec], 2. oddělení obecné kriminality ze dne 29. 9. 2020, [číslo jednací], -) spis PČR – Městské ředitelství policie [obec], 2. oddělení obecné kriminality, [číslo jednací], -) sdělení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 30. 9. 2021 ([spisová značka]).

6. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 7. 2016, z výpovědi ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 27. 1. 2020, resp. z tvrzení, které učinily strany nespornými, soud zjistil, že žalobkyni byla dne 27. 1. 2020 dána výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 7. 2016, z důvodu neplacení nájemného, nájem měl skončit ke dni 29. 2. 2020.

7. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v předmětné době vykonával činnost v rámci údržby předmětného areálu v [obec], byl ve styku se společnostmi, které v daném areálu v dané době působily, pro společnost žalované v minulosti pracoval, v současné době stále vykonává činnost pro některé společnosti ze skupiny [anonymizováno]. Společnost žalobkyně byla dle svědka v nájmu v areálu v [obec] cca. 4 až 5 let, nájemní vztah byl relativně bez problémů, byly zde však problémy s placením nájmu, či energií, ale nějakým způsobem to fungovalo. V únoru r. 2020 svědek dostal pokyn od pana [příjmení] k ukončení činnosti žalobkyně v areálu v [obec], když tato měla dlužit pronajímateli spoustu peněz. Mělo se zamezit vývozu věcí z předmětného prostoru žalobkyní, zejména technologické linky, když k této měla zadržovací právo i banka. Daného ukončení činnosti v areálu se účastnil svědek, pan [příjmení] a zástupce [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k výměně zámků, zaměstnanci byli požádáni, aby si vzali své věci a areál opustili. Poté svědek kontaktoval několikrát pana [příjmení] (zástupce žalobkyně), aby [právnická osoba] [anonymizováno] uvedla nebytový prostor do původního stavu, aby vlastně začala likvidovat věci, které navezla jak do nebytových prostorů, tak i na přilehlé pozemky. Co se přístupu do haly týče, pak byl pan [příjmení] následně instruován svědkem tak, aby se spojil se zástupci banky, která měla předmětný nebytový prostor v dané době v nájmu. Svědek uvedl, že sice došlo k výměně zámků, ale za žalovanou opomenuli odebrat taktéž elektronický klíč k vratům, tzn., že společnost žalobkyně měla přístup do haly až do konce května roku 2020.

8. Ze spisu Policie ČR – Městské ředitelství policie [obec], 2. oddělení obecné kriminality, [číslo jednací], soud zjistil následující skutečnosti, které se vztahovaly k předmětné právní věci: -) z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 2. 9. 2020 (čl. 22 – 26 spisu) soud zjistil, že zaměstnanec žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], pracoval v předmětném areálu jako dělník, staral se o údržbu, nakládání a vykládání materiálu, obsluhu linky. Na technologické lince se v areálu pracovalo do listopadu r. 2019, poté byl provoz ukončen z důvodu krachu společnosti žalobkyně. Již v lednu r. 2020 se pracovat na lince nedalo, nebyla tam elektřina. V roce 2020 již žádný výrobní proces neprobíhal. V polovině března r. 2020 se zaměstnanec účastnil„ vyklizení“ předmětného prostoru, za účasti pana [příjmení], zástupců banky a zaměstnanců žalobkyně - osob pomáhajících s vyklizením - p. [příjmení], p. [příjmení]). Vyklizování trvalo celkem asi tři dny. -) z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 18. 8. 2020 (čl. 37 – 41 spisu) soud zjistil, že zaměstnanec žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], byl od června 2017 do 30. 6. 2020 vedoucím výroby pro společnost žalobkyně. Co se týče ovladače k zadním vratům haly, uvedl, že někdy na začátku května r. 2020, poté co jej telefonicky kontaktoval pan [příjmení], mu pan [příjmení] přivezl ovladač od haly, kdy tento byl předtím umístěn na magnetu ve vysokozdvižném vozíku, který byl v majetku žalobkyně. Ovladač zanechal pak pan [příjmení] na vrátnici areálu žalované, neboť pan [příjmení] v areálu nebyl.

9. Z návrhu na založení vydané PČR – Městské ředitelství policie [obec], 2. oddělení obecné kriminality ze dne 29. 9. 2020, [číslo jednací] soud zjistil, že od 1. 3. 2020 byla výrobní hala pronajata [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], koncem března r. 2020 bylo umožněno vyvézt z haly majetek, který nepatřil likvidované společnosti [právnická osoba] Bývalí zaměstnanci měli k dispozici dálkové ovládání vrat, a tak výměna zámků dveří neznamenala úplnou nemožnost vstupu do výrobní haly. Policejní orgán nezjistil, že by likvidátorovi žalované nebyl umožněn vstup do objektu, naopak bylo zjištěno, že žalovaná opakovaně vyzývala žalobkyni k vyklizení pronajatého objektu, a to 18. 2. 2020 a 22. 2. 2020.

10. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 30. 9. 2021 ([spisová značka]) soud zjistil, že ve věci trestního oznámení [právnická osoba] [anonymizováno] v likvidaci ze dne 27. 7. 2020 na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno] pro odepření přístupu do areálu (provozovny) v [obec], byla předmětná trestní věc šetřena policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie [obec], pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], za účelem zjištění, zda nemohlo dojít jednáním [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno] ke spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Po provedeném šetření – na základě podaných vysvětlení a doložených listinných důkazů – však policejní orgán konstatoval, že nebylo zjištěno, že by došlo ke spáchání jakéhokoliv trestného činu a policejní orgán tak, aniž by ve věci vydal záznam o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu, podání bez dalšího opatření ke dni 29. 9. 2020 uložil ad acta.

11. Provedl-li soud i další důkazy, ze kterých ve svém rozhodnutí nevycházel, popřípadě zamítl-li určitý důkazní návrh, bylo to z toho důvodu, že tyto nebyly pro zjištění skutkového stavu absolutně podstatné; resp. že z důkazů provedených soud učinil jasný závěr o skutkovém stavu.

12. Soud neprovedl konkrétně následující navržené důkazy: dohoda o vzájemné nabídce a vypořádání závazků [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 31. 1. 2020, e-mailové zprávy ze dne 11. 2. 2020, 17. 2. 2020 a 20. 5. 2020, čestná prohlášení a výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], smlouva o nájmu technologie s možností následného odprodeje dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. ze dne 4. 11. 2019, faktura - daňový doklad [číslo] ze dne 1. 4. 2020.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost (spočívající v recyklaci odpadů a jiných materiálů) v pronajatém areálu v [obec] u [obec] (výrobní hala o výměře 750 m2) na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 7. 2016 uzavřené s pronajímatelem [právnická osoba] [právnická osoba] dala dlužnici dopisem ze dne 27. 1. 2020 výpověď z nájmu (fakticky z důvodu neplacení nájemného), nájem tak měl skončit ke dni 29. 2. 2020. Žalobkyně vstoupila dne 11. 2. 2020 do likvidace. Tuto skutečnost oznámila dne 13. 2. 2020 svým dvěma věřitelům – [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] a [právnická osoba] Dne 14. 2. 2020 vstoupili do předmětu nájmu zástupci banky, pan [příjmení] za [právnická osoba] [anonymizováno] a pan [příjmení] (správce areálu v [obec]). Došlo k výměně zámků. Správce areálu – p. [příjmení] - opakovaně vyzýval jednatele společnosti žalobkyně k vyklizení předmětu nájmu. Mezi dotčenými subjekty pak nastaly spory o přístup do předmětu nájmu a o jeho vyklizení. Bývalí zaměstnanci žalobkyně však měli po celou dobu k dispozici dálkové ovládání vrat, když až v květnu roku 2020 pan [příjmení] předal ovladač od vrat žalobkyni, resp. tento zanechal na vrátnici areálu žalované; výměna zámků dveří neznamenala pro žalobkyni úplnou nemožnost vstupu do výrobní haly.

14. Co se právního hodnocení týče, pak podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu je porušení či nesplnění určité právní povinnosti, občanský zákoník rozlišuje, které povinnosti škůdce porušil, když dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se může škůdce dopustit porušení dobrých mravů (§ 2909), porušení zákona (§ 2910) či porušení smlouvy (§ 2913). Základní rozdíl mezi smluvní a mimosmluvní povinností k náhradě škody spočívá v zavinění, když pro vznik povinnosti k náhradě škody vzniklé v důsledku porušení smlouvy není zavinění vyžadováno. Pro povinnost nahradit škodu způsobenou porušením dobrých mravů nebo zákona je zavinění nutné. Dle § 2911 se pak presumuje zavinění z nedbalosti při porušení zákonné povinnosti. Škoda představuje jakoukoli ztrátu na majetku. Nejedná se přitom pouze o škodu skutečnou (výše, o kterou se hodnota majetku snížila), ale i o ušlý zisk (výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoli měla). Kauzální vztah mezi příčinou a následkem je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti. Bez určité příčiny, např. protiprávního úkonu, by daný škodlivý následek nenastal, případně by nenastal takovým způsobem, jakým nastal.

15. Obecně tedy platí, že každý má povinnost si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným škodám. Určitými výjimkami z tohoto principu prevence je jednání v nutné obraně nebo krajní nouzi. V opačném případě a při slnění zákonných předpokladů nastupuje odpovědnost za škodu (odpovědnost nahradit vzniklou škodu). Těmito předpoklady jsou: a) protiprávní jednání (delikt) nebo škodní událost b) vznik škody c) zavinění d) příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním jednáním škůdce nebo škodní událostí a vzniklou škodou. Protože podmínky vzniku odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku (protiprávní jednání, vznik škody, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění) musejí být splněny kumulativně, je pro rozhodnutí nalézacího soudu zcela postačující, že jedna z nich není splněna a ostatními podmínkami již není třeba, aby se soud zabýval.

16. Soud v tomto směru rekapituluje, že žalobní nárok byl odůvodněn tvrzeními, že žalovaná neoprávněně odepřela a dále neoprávněně bránila přístupu žalobkyni do nebytového prostoru, který měla žalobkyně tou dobou platně v nájmu, v důsledku čehož žalovaná zmařila plnění, které měla z titulu dohody žalobkyně obdržet od zájemců, neboť žalovaná svým bezprecedentním jednáním zabránila žalobkyni v plnění jejích povinností podle dohody, a že současně žalovaná zapříčinila, že třetí osoba vůči žalobkyni uplatnila smluvní sankci, neboť žalovaná svým jednáním zabránila žalobkyni v plnění jejích povinností podle dohody, čímž žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalované vznikla škoda minimálně ve výši 26 095 200 Kč. Soud nevzal v řízení za prokázáno, že by žalovaná neoprávněně odepřela či neoprávněně bránila přístupu žalobkyni do nebytového prostoru, který měla žalobkyně tou dobou platně v nájmu; naopak vzal za prokázáno, že žalobkyně měla až do května roku 2020 k dispozici dálkové ovládání vrat a výměna zámků dveří tak neznamenala pro žalobkyni úplnou nemožnost vstupu do výrobní haly. Žalobkyně měla do předmětného předmětu nájmu přístup. Žalovaná se nedopustila žádného protiprávního jednání, resp. v řízení nebyla prokázána existence konkrétní povinnosti, kterou měla žalovaná porušit, nebyla prokázána konkrétní skutečnost, na základě které měla žalované tato povinnost vzniknout. Soud se pak v tomto případě nezabýval dále ani druhem a výší škody, jež měla žalobkyni vzniknout, neboť není-li dán základ nároku, v tomto případě pro chybějící protiprávní jednání, nevzniká odpovědnost za škodu a není tedy pro rozhodnutí o nároku na náhradu škody potřebné zjištění rozsahu tvrzené majetkové újmy.

17. Soud tedy uzavírá, že v dané věci není dán základ nároku, v tomto případě pro chybějící„ protiprávní jednání“ a nevznikla tak odpovědnost za škodu, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

18. Žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná a má tak podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

19. Soud žalované přiznal odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“, nebo„ AT“) za 3 úkony právní služby, přičemž všechny úkony (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) AT, písemné podání ze dne 29. 7. 2021 - § 11 odst. 1 písm. d), účast na jednání před soudem dne 12. 4. 2022 - § 11 odst. 1 písm. g) AT) v sazbě 54 740 Kč á 1 úkon právní služby, což činí celkem 164 220 Kč, náhradu hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), vše (165 120 Kč) zvýšeno – v souladu s ustanovením § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – o 21 % DPH ve výši 34 675,20 Kč. Celkovou výši nákladů řízení 199 795,20 Kč soud uložil žalobkyni zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.