19 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 127 551,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 886 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 886 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 102 665,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 199,12 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 44 170 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 518,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 12. 2021 domáhala, aby soud uložil žalované straně povinnost zaplatit jí částku 127 551,64 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků z prodlení a zákonných úroků z prodlení. Tvrdila, že dne 22. 6. 2021 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr 36 000 Kč. Žalovaná strana byla podle úvěrové smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem 66 672 Kč v 72 měsíčních splátkách po 926 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Výše úrokové sazby činila 23 % ročně a RPSN 38,70 %. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytla žalované na její výslovnou žádost doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ (za kterou měla žalovaná strana platit 631 Kč měsíčně). Žalovaná strana se dostala do prodlení se splácením počínaje splátkou splatnou 15. 9. 2021, proto jí žalobkyně zaslala ve dnech 20. 9. 2021 a 5. 10. 2021 upomínky s výzvou k zaplacení dlužné splátky. Protože žalovaná strana přes upomínky dlužné částky nezaplatila, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 10. 2021, přičemž zesplatněné částky požaduje po žalované v tomto řízení. Konkrétně žalobkyně v řízení uplatnila nároky na jistinu úvěru (nevrácenou část úvěru) ve výši 35 523,41 Kč, úroky ve výši 29 296,52 Kč, poplatky za doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ ve výši 44 170 Kč s tím, že tyto poplatky požaduje jako škodu v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou, dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 17 761,71 Kč odpovídající 50 % nesplacené jistiny. Z jistiny úvěru, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč a smluvní pokuty (tj. z částky 54085,12 Kč) požadovala žalobkyně úroky z prodlení v zákonné výši, z požadovaných inkasních poplatků ve výši 44 170 Kč smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná strana uhradila 2 splátky v celkové výši 3 114 Kč.

2. Žalovaná strana se ve věci vyjádřila podáním ze dne 14. 10. 2022, ve kterém zástupce žalované namítal neplatnost smlouvy, která je dána tím, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované; žalovaná doložila, že dne 6. 8. 2021 zaplatila žalobkyni 2 357 Kč a dne 19. 8. 2021 částku ve výši 1 557 Kč, celkem tedy 3 914 Kč.

3. K ústnímu jednání konanému dne 18. 10. 2022 se nedostavila žalobkyně, resp. její zástupce. Svou neúčast při jednání nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná strana dne 22. 6. 2021 souhlasila s návrhem smlouvy nadepsané jako„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, ve kterém žalobkyně prohlašuje, že je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry na základě platného živnostenského oprávnění (článek 1.1). Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalované (žalovaná strana je v návrhu smlouvy označena jménem, příjmením, rodným číslem) peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, a to faktickou výplatou částky 10 021 Kč na účet žalované, výplatou částky 18 779 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované a v částce 7 200 Kč započtením s nárokem žalobkyně na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaná měla podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky ve výši 30 672 Kč, tedy celkem 66 672 Kč, při úrokové sazbě 23 % p.a. a RPSN 38,70 % Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 926 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. V čl. V. bodu 5.4. textu smlouvy bylo stanoveno, že v případě jakéhokoliv prodlení je věřitel oprávněn zaslat dlužníkovi zpoplatněnou upomínku ve výši 300 Kč a poté druhou upomínku ve výši 500 Kč. Pokud ani poté nebude dlužná částka zaplacena, žalobkyně je oprávněna požadovat úhradu celé zbývající části peněžitého závazku. Text návrhu smlouvy obsahuje dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky (vše zjištěno z textu návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] který byl dne 22. 6. 2021 podepsán). Součástí zaslaných dokumentů žalované byl také v rámci přílohy [číslo] text„ smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“, podle které je tato doplňková služba nepovinnou službou a žalovaná se zavazuje platit žalobkyni částku 631 Kč měsíčně. Doplňkový balíček„ [anonymizováno]“ zahrnuje možnost využití tří služeb: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

6. Z listiny označené jako detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 21. 6. 2021 vzal soud za prokázáno, že toho dne byla z účtu [bankovní účet] vedeného na jméno žalované poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč se zprávou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“.

7. Z listin označených jako detail pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 22. 6. 2021 a detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 22. 6. 2021 vzal soud za prokázáno, že v tyto dny žalobkyně poukázala na svůj účet částku 18 779 Kč za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované s variabilním symbolem [číslo] a pak na účet žalované [bankovní účet] částku 10 021 Kč s variabilním symbolem [číslo], který odpovídá číslu návrhu úvěrové smlouvy.

8. Z potvrzení o vyplacení úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru podle smlouvy. Z této listiny dále vyplývají platební instrukce pro žalovanou, konkrétně výše splátek 1 557 Kč (926 Kč + 631 Kč), jejichž splatnost je vždy k 15. dni v měsíci od 15. 7. 2021 do 15. 6. 2027 na účet žalobkyně [bankovní účet].

9. Z potvrzení o úhradě dluhu vzal soud za prokázáno, že žalobkyně dne 22. 6. 2021 sdělila žalované, že zcela splatila neuhrazenou část úvěru ze smlouvy [číslo].

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vzal soud za prokázáno, že ke dni 22. 6. 2021 nebylo ve věci žalované insolvenční řízení.

11. Z přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vzal soud za prokázáno, že žalovaná strana měla vykonávat pro zaměstnavatele [právnická osoba] práci, s měsíčním příjmem 17 328 Kč. V přehledu měsíčních závazků uvedla žalovaná celkovou sumu 0 Kč, náklady na bydlení měly činit 3 000 Kč; finanční zůstatek spotřebitele byl tedy určen částkou 12 771 Kč měsíčně.

12. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021 vzal soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu byl 149,50 Kč, že příjmy žalované v tomto období dosáhly částky + 58 874 Kč a výdaje – 55 304,99 Kč. Konečný zůstatek 3 718,51 Kč.

13. Z dalších důkazů již soud považuje za právně významný pro věc pouze dopis zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] datovaný dne 21. 10. 2021 nadepsaný jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, ve kterém zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k předčasnému splacení pohledávek z úvěrové smlouvy [číslo] jejichž výši vyčíslil na 127 676,50 Kč, a to ve lhůtě do 3. 12. 2021. Z poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že zástupce žalobkyně odeslal uvedený dopis dne 21. 10. 2021 žalované na její adresu v [obec], [ulice a číslo].

14. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o vzájemné komunikaci mezi účastníky dne 22. 6. 2021, o poskytnutí částky 10 021 Kč žalobkyní na účet žalované a použití částky 18 779 Kč z úvěru na úhradu předchozího závazku žalované u žalobkyně a o doručení dopisu zástupce žalobkyně ze dne 21. 10. 2021 žalované. Ze skutkových tvrzení žalobkyně se podává, že jí žalovaná strana uhradila celkem 3 114 Kč, žalovaná prokázala výpisy z účtu, že uhradila celkem 3 914 Kč. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.

15. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, ani žalobkyní připojené právní rozbory, zprávy a znalecké posudky, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

16. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

17. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud uvádí, že by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.

23. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

24. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

25. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou stránku, poměrů žalované. Žalobkyně si blíže neověřovala žalovanou stranou uváděné příjmy ze zaměstnání, výdaje na bydlení jsou uvedeny v částce 3 000 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně blíže nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalované, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení, tak nemohla ani objektivně posoudit úvěruschopnost žalované. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 22. 6. 2021 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

26. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované z absolutně neplatného právního jednání částku 28 800 Kč (tj. 18 779 Kč a 10 021 Kč). Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 3 914 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 24 886 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k plnění výzvou ze dne 21. 10. 2021, která jí byla odeslána téhož dne. Jelikož byla žalovaná strana vyzvána k úhradě dluhu do 3. 12. 2021, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 4. 12. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.).

27. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu co do částky 102 665,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 199,12 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 44 170 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci úspěšná z 82 % (soud provedl kapitalizaci nároku ke dni rozhodnutí, přičemž úspěch žalované představoval částku 118 874 Kč, žalobkyně byla úspěšná co do částky 26 729 Kč) a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 518,40 Kč. Tato činí 64 % z částky 19 560 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 18 660 Kč za převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě a účast při jednání dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 7 AT (3 x 6 220 Kč), a náhrady hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč).

29. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Dlužnou částku představující náklady řízení byla žalující strana zavázána zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované.