19 C 212/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 761,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 999,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 10 999,99 Kč za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 005,39 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 604,14 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 999,99 Kč od 28. 10. 2022 do 9. 3. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 005,39 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a částku 1 755,73 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 3. 2023 ve znění doplnění ze dne 22. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 13 005,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 604,14 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 755,73 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 31. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy při jejím podpisu žalovaná převzala částku 15 000 Kč a zavázala se vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň splatnost celého závazku připadala na 31. 5. 2022. Schopnost žalované splácet byla před poskytnutím půjčky ověřována na základě vyplněné žádosti o úvěr, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci, ke které předložila i listiny uvedené v dokumentu. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a svůj závazek do sjednané doby splatnosti neuhradila. Žalovaná uhradila celkem 4 000,01 Kč. Dle předpisu splátek tak žalovaná dluží na jistině 13 005,38 Kč a na smluvním příslušenství 10 882,61 Kč. V souladu se smlouvou se zbylá nesplacená část úvěru stala splatnou dne 31. 5. 2022. V důsledku prodlení žalované vznikl věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 13 005,38 Kč, částky 11 604,14 Kč (v petitu označené jako kapitalizovaný úrok, tj. smluvní úroku ve výši 1 080,10 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 295,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 193,99 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 312,74 Kč a smluvní úrok 721,53 Kč za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022), smluvní pokuty za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 1 755,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 565,20 Kč za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. Před podáním žaloby byla žalované odeslána poslední upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Dne 31. 3. 2021 požádala žalovaná společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 16 877 Kč. Její výdaje činily celkem 6 790 Kč (zjištěno ze žádosti o úvěr).

6. Dne 31. 3. 2021 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž byla žalovaná označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště a shodnou adresou pro doručování. [právnická osoba] se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit v hotovosti spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč a poplatky„ úhrada za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč,„ náklady za vyhodnocení úvěru“ ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná strana potvrdila převzetí částky 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, což vzal soud za prokázáno z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 22. 3. 2022, resp. 4. 4. 2022, včetně dodatku; dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022, včetně přílohy č. 1 – seznam postupovaných pohledávek; potvrzení o zaplacení úplaty a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2022.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023, včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu vyplývajícího ze Smlouvy [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba] ve výši 35 957,36 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 3. 2023 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Dopis byl odeslán žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru a doručen do dispozice žalované dne 6. 3. 2023 (zjištěno z Podacího archu ze dne 3. 3. 2023).

9. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou ze Smlouvy o úvěru [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

10. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

11. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když co se výdajové stránky týče, nedoložila žalobkyně svá kusá žalobní tvrzení, byť jen jediným důkazem. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

18. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. Žalovaná fakticky zaplatila 4 000,01 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 10 999,99 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část provedených plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacenou částku. Přestože právní zástupce žalobkyně odeslal žalované oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě nebylo prokázáno, že tato výzva byla doručena do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 6. 3. 2023 předžalobní výzva. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 10. 3. 2023, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až uplynutím lhůty k plnění stanové v předžalobní výzvě.

20. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.