19 C 303/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 150 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, doručená Okresnímu soudu v Ostravě dne 25. 9. 2020 se, co do částky ve výši 8 050 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 644,58 Kč, co do úroku ve výši 1 316,19 Kč, co do úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 850 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 13 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 2. 2. 2018 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [právnická] [osoba] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření Smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy (srov. ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 4 850 Kč, z toho: na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 733,28 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 066,72 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 9. 2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 29. 3. 2019. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 29. 3. 2019 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 30. 3. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,34 % ročně sjednané v čl. 1 smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 16 150 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 266,72 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 933,28 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 16 150 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 13 200 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 200 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 316,19 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 644,58 Kč, úroků ve výši 19,34 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 316,19 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,34 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 30. 3. 2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 644,58 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 6. 4. 2019 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 2. Písemným podáním ze dne 12. 2. 2021 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení k výzvě soudu následovně: „ Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V čl. 7 Smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření Smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované ze složenek a z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka dále uvedla, že pobírá pravidelný měsíční příjem z podpory v mateřství, její měsíční příjem činí 7 600 Kč, má další příjmy ve výši 20 000 Kč, pobírá další podporu ve výši 500 Kč, má ostatní příjmy ve výši 800 Kč a nemá půjčku, resp. zápůjčku u [právnická] [osoba]“ 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Listinou označenou„ Karta zákazníka“ bylo prokázáno, že žalovaná uvedla, že žije s partnerem a má 1 nezletilé dítě. Od května 2015 je na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč. Další příjem uvedla 800 Kč (ve formuláři uvedeno: výživné/příjmy z pronájmu), příjem z vedlejší činnosti (brigády) – 20 000 Kč, státní podpora – 500 Kč. Výdaje na bydlení (nájemní) 4 500 Kč, osobní výdaje 12 000 Kč, splátky úvěrů – 1 000 Kč (úvěr u [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč). Smlouvou [číslo] ze dne 2. 2. 2018 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], poskytla žalované částku 10 000 Kč téhož dne. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit částku 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč (jistina 10 000 Kč, úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek (4 000 Kč). Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 4 850 Kč, poslední splátka byla provedena dne 22. 9. 2018. Žalovaná tuto skutečnost neučinila spornou. Z poštovní poukázky B ze dne 10. 1. 2018 soud zjistil, že Úřad práce ČR, Krajská [pobočka], vyplatil žalované částku ve výši 3 800 Kč. Z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 11. 1. 2018 soud zjistil, že se rodičovský příspěvek na nezletilého [jméno] zvýšil z 3 800 Kč na částku 7 600 Kč. Žádné další důkazy označené žalobkyní k tvrzení týkajícího se zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu předloženy nebyly. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Výzva byla žalované odeslána dne 13. 12. 2019 (prokázáno podacím archem). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 adresovanou žalované bylo prokázáno, že žalobkyně ji vyzvala k úhradě žalované částky do 14. 5. 2020. Výzva byla žalované odeslána dne 10. 5. 2020 (prokázáno podacím archem).

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 2. 2. 2018 společnost [právnická osoba], poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná vrátila částku 4 850 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobkyni.

6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde zejména o výdajovou stránku poměrů žalované, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nic konkrétního ohledně výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se výdajů žalované; toliko se spolehla na sdělení žalované.

14. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř..

15. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2018 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 4 850 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 7. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne 10. 5. 2020.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni 4 850 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 5 150 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované dne 10. 5. 2020 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 14. 5. 2020, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 15. 5. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.).

18. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 8 050 Kč, úroku z prodlení ve výši 644,58 Kč, úroku ve výši 1 316,19 Kč, úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 850 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení soud žalobu zamítl. Soud žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 30 11. 2019 do 14. 5. 2020, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla po tuto dobu v prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., resp. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

20. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř..