19 C 319/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 601,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 601,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 601,28 Kč za dobu od 2. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 437 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne 1. 9. 2020 domáhala, aby byl žalovaný zavázán zaplatit jí částku 24 601,28 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že: „ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 6. 2018 mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO, postupníkem (novým věřitelem). Původní věřitel je českou obchodní společností a současně bankovní institucí, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování kontokorentních úvěrů. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 9. 4. 1982 smlouvu o sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen účet bankovní účet. Poté došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru („ smlouva o kontokorentu“), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 18 000 Kč, který měl být splacen dle smlouvy o kontokorentu nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši 22 841,09 Kč čerpal na sporožirovém účtu číslo bankovní účet (soupis obratů z úvěrového účtu číslo bankovní účet), avšak žalovaný do data splatnosti úvěru 1 roku od čerpání úvěr nesplatil a výši úvěru přečerpal nad povolený záporný zůstatek, na což byl původním věřitelem upomínán. Z tohoto důvodu, tj. z důvodu prodlení se splacením poskytnutého úvěru a z důvodu přečerpání povoleného limitu, došlo původním věřitelem v souladu s čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o kontokorentu k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod a současně tím původní věřitel vyzval dlužníka ke splacení všech závazků. O tomto kroku byl dlužník vyrozuměn dopisem ze dne 1. 3. 2018. Ke dni výpovědi smlouvy, tj. ke dni 1. 3. 2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 24 601,28 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 22 841,09 Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1 152,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Žalobce kromě celkové pohledávky ve výši 24 601,28 Kč, požaduje dále v souladu s čl. 1 odst. 1.2 a čl. 4 odst. 4.1 smlouvy o kontokorentu úhradu smluvních úroků z úvěru ve výši 15. 90% p.a. z jistiny ve výši 22 841,09 Kč ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode dne 2. 3. 2018 do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z úvěru z jistiny ve výši 22 841,09 Kč ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode 2. 3. 2018 do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 21. 5. 2020“ 2. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně a včas vyzvána.

3. K jednání, které se konalo dne 4. 3. 2021, se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala o projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

4. Soud provedl navržené důkazy: -) smlouva o sporožirovém účtu ze dne 11. 1. 1996, -) dohoda o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 27. 12. 2002, -) dohoda o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 10. 7. 2008, -) výpis z účtu č. bankovní účet za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017, -) žádost o poskytnutí úvěru ze dne 12. 7. 2000, -) smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 12. 7. 2000, -) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2017, -) poslední výzva před podáním žaloby, výpověď smlouvy z účtu ze dne 1. 3. 2018, -) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2018, -) předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2020, včetně poštovního podacího lístku ze dne 21. 5. 2020.

5. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění a závěry. Ze smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 11. 1. 1996 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně, právnická osoba, pro žalovanou stranu na základě její žádosti vedla sporožirový účet číslo Dohodou o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 10. 7. 2008 bylo nahrazeno znění smlouvy o sporožirovém účtu zněním smlouvy o osobním účtu číslo bankovní účet. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru / kontokorentu / kreditní karty ze dne 12. 7. 2000 a Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 12. 7. 2000 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k osobnímu účtu číslo kontokorentní úvěr, tj. možnost přečerpání prostředků uložených na účtu s výší úvěrového limitu do 18 000 Kč. Sazba úroku pro úvěr byla stanovena právnická osoba a Sazebníkem právnická osoba s tím, že tato úroková sazba se může měnit s ohledem na změnu smluvních podmínek žalobkyně. Součástí smlouvy byly učiněny i Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Ze Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 12. 7. 2000 soud zjistil, že majitel účtu je oprávněn čerpat kontokorent průběžně a zavazuje se nepřekročit jeho sjednanou výši a že majitel účtu se zavázal splatit spořitelně dluh z kontokorentu včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu, a to na sporožirový účet, z něhož je kontokorent na základě smlouvy o poskytnutí úvěru čerpán. Je-li dluh uhrazen v uvedené jednoroční době, je majitel účtu oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent s tím, že i pro další čerpání a splácení platí stejné podmínky (čl. 5 a 6 smlouvy). V čl. 7 smlouvy pak bylo stanoveno, že za porušení smluvních podmínek uvedených v bodě 5 a 6 smlouvy je spořitelna oprávněna účtovat sankční úroky od počátku přečerpání kontokorentu. Sankční úroky platné ke dni porušení podmínek je majitel účtu povinen zaplatit ve výši stanovené ve právnická osoba – čísti Oznámení. Ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba soud neprovedl žádná skutková zjištění relevantní pro předmět sporu. Z listiny nazvané výpis z osobního účtu č. bankovní účet za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017, soud zjistil, že ke dni 31. 5. 2017 činí dluh žalovaného vůči žalobkyni částku 18 546,33 Kč. Ke dni 1. 3. 2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 24 601,28 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 22 841,09 Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1 152,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Z listiny nazvané Poslední výzva před podáním žaloby - výpověď smlouvy z účtu ze dne 1. 3. 2018, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně ke dni 1. 3. 2018 vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a navazující dohody o službách souvisejících s účtem. Pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pohledávek, přičemž ke dni převodu byla celková dlužná částka ve výši 22 902,79 Kč. Žalovaný byl vyzván k neprodlení úhradě. Z Předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2020 (dluh ze smlouvy o sporožirovém účtu uzavřené dne 9. 4. 1982), vč. podacího lístku ze dne 21. 5. 2020, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou stranu k plnění částky 24 601,28 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána žalovanému dne 21. 5. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2018 soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako postupitelem, a společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako postupníkem nabyla společnost žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2018 společnost právnická osoba informovala žalovaného, že pohledávka za žalovaným vedená na evidenčním účtu číslo byla postoupena na společnost právnická osoba.

6. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, a to na základě smlouvy o sporožirovém účtu číslo resp. smlouvy o osobním účtu č. bankovní účet ze dne 10. 7. 2008. Následně předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 12. 7. 2000 se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, možnost přečerpání prostředků na osobním účtu žalovaného, a to s úvěrovým limitem 18 000 Kč. Peníze čerpané z úvěru se úročily podle právnická osoba, přičemž žalovaný byl povinen zajistit na svém účtu vždy jednou ročně dostatečné množství prostředků, aby mohl zaplatit úrok z vyčerpané jistiny. V případě prodlení se zaplacením dlužných splátek byla žalobkyně oprávněna celý úvěr zesplatnit, resp. smlouvy vypovědět. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna účtovat kromě smluvního úroku i zákonný úrok z prodlení. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná strana čerpala úvěr, ale přestala jej řádně splácet. S ohledem na tuto skutečnost předchůdkyně žalobkyně dne 1. 3. 2018 vypověděla smlouvu o účtu, jakož i smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Ke dni 1. 3. 2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 24 601,28 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 22 841,09 Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1 152,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval dne 21. 5. 2020 žalovanou stranu k úhradě dlužné částky ve výši 24 601,28 Kč, avšak žalovaná strana na dlužnou částku ničeho neuhradila.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil v souladu s § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. podle příslušných právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, zejména podle zákona číslo 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku („ obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

9. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou stranou byla uzavřena platná smlouva o běžném účtu podle § 708 odst. 1 a násl. obch. zákoníku, na jejímž základě byl zřízen a veden pro žalovaného běžný účet.

10. Následně účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, která v souladu s § 711 obch. zákoníku opravňovala žalovaného čerpat z účtu peněžní prostředky i v rozsahu, ve kterém nejsou kryty peněžními prostředky na účtu (tzv. kontokorentní úvěr), a to do výše limitu 18 000 Kč. Právní režim tohoto tzv. kontokorentního úvěru se v otázkách neupravených smlouvou řídí podle § 711 obch. zák. ustanoveními upravujícími smlouvu o úvěru (§ 497 až § 507 obch. zák.). Žalovaný se mimo jiné zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu.

11. Žalovaná strana porušila smlouvu tím, že řádně nesplácela splátky vyúčtované jí žalobkyní dle smlouvy, když žalobkyni ke dni 1. 3. 2018 dlužila částku ve výši 24 601,28 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 22 841,09 Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1 152,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč.

12. Prodlení žalované strany s placením vyúčtovaných splátek zakládá právo předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý kontokorentní úvěr, resp. vypovědět smlouvu o účtu, jakož i smlouvu o poskytnutí úvěru/kontokorentu/kreditní karty ze dne 12. 7. 2000. Žalobkyně proto důvodně a v souladu s příslušným článkem svých obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, vypověděla dne 1. 3. 2018 celý kontokorentní úvěr poskytnutý žalovanému.

13. Žalovanou stranu proto vyzvala k vrácení vyčerpaných prostředků ve výši 24 601,28 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná strana z této částky nezaplatila ničeho, domáhá se žalobkyně oprávněně zaplatit částku ve výši 24 601,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 601,28 Kč za dobu od 2. 3. 2018 do zaplacení.

14. Na základě výše uvedených skutkových a právních závěrů a při absenci jakýchkoliv námitek ze strany žalovaného, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když právo žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny a příslušenství plyne z § 497 obchodního zákoníku a právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení plyne z § 1970 o. z..

15. Při určení sazby úroku z prodlení vyšel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a z návrhu žalobkyně. Co se počátku prodlení žalovaného s plněním týče, vyšel soud ze zesplatnění úvěru a stanovil tak počátek prodlení žalovaného, od něhož se odvíjí povinnost platit úroky a úroky z prodlení na 2. 3. 2018.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v řízení plný úspěch a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 437 Kč.

17. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 252 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 985 Kč.

18. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

19. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.