19 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 926,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 152 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 152 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, doručena Okresnímu soudu v Ostravě dne 27. 11. 2020 se, co do částky ve výši 4 774,02 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 034,2 Kč, co do úroku ve výši 2 281,55 Kč, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 586,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 586,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 434,66 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Přerově dne 27. 11. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhala se žalobkyně, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 926,02 Kč s příslušenstvím.

2. Svou žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] 5. 1. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobce, jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/ podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka.“ Z čl. 13 smluvních podmínek pak dále plyne, že: Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5 330 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 3. 2018. Ke dni 16. 7. 2018 činila dlužná jistina částku 6 586,66 Kč a dlužný poplatek částku 4 339,36 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.586,66 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednané na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 17. 11. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 848 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 16 626,02 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 16 626,02 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 10 926,02 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 586,66 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 339,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 281,55 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 034,20 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 586,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 586,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 281,55 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 586,66 Kč od 17. 11. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 034,20 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 586,66 Kč od 27. 3. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. K ústnímu jednání dne 16. 3. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, žalobkyně svou nepřítomnost u jednání omluvila. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Soud provedl dokazování následujícími listinami: -) zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 1. 2018, včetně poštovní poukázky B ze dne 19. 12. 2017, -) smlouva o zápůjčce ze dne 5. 1. 2018, včetně smluvních podmínek, -) tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020, -) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, -) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, včetně podacího lístku ze 14. 2. 2020, -) předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020, včetně podacího lístku ze dne 24. 4. 2020. <b>6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b> Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5. 1. 2018 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 5. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 7 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 5 330 Kč, zahrnující úrok ve výši 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč, poplatek administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, tj. celkem 12 330 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč, první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, vč. výňatku z Přílohy č. 1 - seznamu postupovaných pohledávek - str. 41/169 vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel se žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy o zápůjčce žalobkyni. Postupovaná pohledávka je identifikována v příloze číslo 1 číslem smlouvy, jménem a příjmením dlužníka. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu [adresa], oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 14 893,57 Kč dle citované smlouvy do 30. 4. 2020. Tato výzva byla zaslána žalované dne 24. 4. 2020 na adresu [adresa]. Z tabulky umoření soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalované v celkové výši 848 Kč - dne 15. 1. 2018 (274 Kč), dne 21. 1. 2018 (274 Kč), dne 19. 3. 2018 (300 Kč).

7. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu.

8. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti.

15. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde zejména o výdajovou stránku poměrů žalované, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nic konkrétního ohledně výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se výdajů žalované; toliko se spolehla na sdělení žalované strany.

17. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř..

18. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2018 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).

19. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaná na tuto zaplatila celkem 848 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 23. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 30. 4. 2020. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne 24. 4. 2020.

20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 7 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni dosud 848 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 6 152 Kč představující nevrácené peněžní prostředky.

21. Žalobkyně odeslala žalované dne 24. 4. 2020 výzvu k úhradě dluhu. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 30. 4. 2020, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 1. 5. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.).

22. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 4 774,02 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 034,2 Kč, co do úroku ve výši 2 281,55 Kč, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 586,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 586,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 434,66 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., resp. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

24. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř..