19 C 577/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 533 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 894 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 894 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 7 639 Kč, úrok z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 7 639 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 7. 5. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 14 533 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 8. 8. 2023 úvěrovou smlouvu ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, prostřednictvím internetových stránek žalobce www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , když se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalobce zkoumal při uzavírání smlouvy schopnost žalované tento úvěr splácet prostřednictvím odpovídajících registrů NRKI a BRKI. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru 10 000 Kč byla odeslána z účtu žalobce na účet žalované uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, , který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Žalovaná si 2x prodloužila splatnost úvěru o 1 měsíc tzv. „korunovým odkladem“ v souladu s ustanovením smlouvy, kdy za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč. Takto si žalovaná dne 8. 9. 2023 a dne 10. 10. 2023 prodloužila splatnost smlouvy, kdy uhradila 1 Kč. Dne 13. 11. 2023 uhradila 3 103 Kč. Dále žalobce požadoval částku 3 x 300 Kč za účelně vynaložené náklady. V souladu s ujednáním ve smlouvě byla žalované účtována 3 x 500 Kč smluvní pokuta. Žalobce tak celkem požaduje částku 14 533 Kč představující neuhrazenou jistinu 9 581 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložené náklady 900 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč a úroky 1 960 Kč. Žalobce požadoval dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 105,72 Kč od 20. 4. 2024 do 7. 5. 2024, kdy požaduje úrok od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, když žalované bylo poskytnuto 30 dnů k úhradě dlužné částky. Dále pak od 8. 5. 2024 požadoval zákonný úrok z prodlení. Přes předžalobní výzvu žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 29. 7. 2024 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila, byť byla soudem vyzvána.

4. K ústnímu jednání dne 5. 11. 2024 se žalobce omluvil, žalovaná se bez předchozí omluvy k jednání nedostavila a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla se žalobcem dne 8. 8. 2023, že jí žalobce poskytne částku 10 000 Kč, kterou žalovaná žalobci vrátí i s dalšími poplatky, přičemž tato částka byla žalobcem žalované zaslána na uvedený účet dne 8. 8. 2023. Žalovaná na takto poskytnutou částku zaplatila dne 8. 9. 2023 částku ve výši 1 Kč, dne 10. 10. 2023 částku ve výši 1 Kč, dne 11. 10. 2023 částku ve výši 1 Kč, dne 13. 11. 2023 částku ve výši 3 103 Kč, celkem tedy 3 106 Kč. Žalobce si řádně nezjistil, zda žalovaná bude schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit, když dle vlastních tvrzení jen obecně uvedl, že ověřoval schopnost žalované splácet prostřednictvím registru NRKI a BRKI a že ověřoval, zda má nějaké závazky prostřednictvím registru SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku, přičemž k tomuto svému tvrzení nepředložil žádné konkrétní odpovídající důkazy, kdy navíc netvrdil, že by údaje jakkoliv ověřoval, např. potvrzením od zaměstnavatele žalované o výši příjmu nebo výpisy z účtu žalované, tj. jaká je skutečná příjmová, jakož i výdajová, složka žalované, když nemůže na tom nic změnit ani skutečnost, že žalovaná nebyla evidována v databázi dlužníků.

6. Po takto provedeném zjištění skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobce není důvodný v celém svém rozsahu, kdy provedl toto právní posouzení věci:

7. Pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., na kterou je nutno rovněž aplikovat ust. zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (ZoSU), přičemž podle § 86 a § 87 ZoSU je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. Soud tedy konstatuje, že žalobce své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostál, když v žalobě takové zkoumání sice tvrzeno bylo, ale žalobce soudu nepředložil žádnou listinu k prokazování zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky žalované.

8. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobce se k jednání před soudem nedostavil, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy ze dne 8. 8. 2023 pro rozpor se zákonem – ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSU, § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.), přičemž soud vycházel z ustálené soudní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. I As 30/2015, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází rovněž z eurokomformního výkladu citovaných ustanovení (rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Za situace, kdy žalovaná uhradila žalobci částku pouze 3 106 Kč byla v souladu s ust. § 2991 o. z. zavázána žalobci bezdůvodné obohacení v částce 6 894 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána uhradit se zákonnými úroky z prodlení běžícími od 20. 4. 2024, když žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne a určil splatnost do 19. 4. 2024. Ve zbývající části za ostatní platby, které žalobce nárokoval, za situace, kdy smlouva byla sjednána neplatně, byla další žalobcem požadované částky spolu s příslušenstvím zamítnuty, když v tomto rozsahu soud shledal nárok žalobce nedůvodným (výrok II).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšnější žalované straně pro její pasivitu ve sporu žádné náklady nevznikly, a proto jí soud žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud tedy žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinnost hradit náklady řízení k rukám zástupce vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.