21 C 126/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně . IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 576,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 4 999,97 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení.

II. Co do částky 6 576,75 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 5 127,31 Kč od 6. 3. 2025 do 26. 6. 2025, 12% z částky 127,34 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, .) se domáhala na žalovaném uhrazení částky 11 576,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 11. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 5 700 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, kdy konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 4. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, ve výši 5 000 Kč dne 4. 11. 2024. Žalovaná částka představovala jistinu ve výši 4 999,97 Kč, sjednaný poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč (1,99 % z vyplacené tranše), sjednaný smluvní úrok ve výši 6 347,70 Kč (1,066 % denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 27,84 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 74,71 Kč (0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení za dobu od 5. 12. 2024 do 5. 3. 2025).

2. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, Informacemi pro spotřebitele a autorizací ověření totožnosti má soud za prokázané, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kreditní rámec se splatností do 28. 4. 2026, v rámci kterého bylo možné čerpat úvěr postupně i opakovaně, kdy poskytnuté plnění byl žalovaný dle smlouvy povinen hradit v denních splátkách podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal kromě vrácení úvěru uhradit také poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. Zároveň se žalovaný dle čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru zavázal v případě prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Přehledem bankovních transakcí a sdělením , právnická osoba, . ze dne 9. 4. 2026 má soud za prokázané, že žalovanému byla vyplacena výše uvedená tranše úvěru v celkové výši 5 000 Kč. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 19. 6. 2025 odeslanou dle podacího lístku stejného dne k vrácení dlužné částky do tří dnů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a obecných principů posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z měsíčního příjmu uvedeného žalovaným ve výši 30 000 Kč (ověřený čistý měsíční příjem měl přitom činit 17 412 Kč) a z vypočítaných minimálních měsíčních výdajů ve výši 12 005 Kč. Z tabulky identifikovaných příjmů vyplývá, že se jedná o interní výpis žalobkyně a není jasné, co konkrétně mají jednotlivé částky s daty na tomto výpisu představovat, kdy není uveden zdroj těchto příjmů. Co se pak týče předloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 11. 6. 2023 a 11. 4. 2024 s konečným zůstatkem pouhých 8 142,99 Kč, z tohoto výpisu nevyplývá konkrétní povaha příjmů žalovaného a naopak z něj vyplývají pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nezohledněné pravidelné výdaje na oline hry, sázkové služby, splátky půjček u jiných nebankovních poskytovatelů a úhrady debetních úroků. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečným způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru.

4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle podle § 2395 a násl. o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. V řízení nebylo prokázáno ani základní ověření příjmů a výdajů žalovaného žalobkyní. Nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala původem příjmů žalovaného, zda se jednalo o příjem ze zaměstnání, podnikatelské činnosti, či jiný příjem a zda se jednalo o příjem stabilní. Žalobkyně nezkoumala, na co konkrétně byly výdaje žalovaným vynakládány. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).

10. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, účastníci si plnili na základě neplatné smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 5 000 Kč žalovanému. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit jistinu vymáhané pohledávky v žalobkyní uplatněné výši 4 999,97 Kč. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě ke splacení dluhu, kdy soud vycházel v souladu s § 573 o. z. z toho, že tato výzva byla doručena žalovanému dne 23. 6. 2025. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly částečně požadovány za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice nárok na náhradu poměrné výše nákladů řízení, nicméně mu žádné nevznikly.