21 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 637 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 1 015 Kč od 4. 4. 2012 do zaplacení, ve výši 7,75% z částky 1 015 Kč od 26. 4. 2012 do zaplacení, ve výši 7,75% z částky 1 015 Kč od 27. 4. 2012 do zaplacení, ve výši 7,75% z částky 1 015 Kč od 12. 5. 2012 do zaplacení, ve výši 7,75% z částky 1 015 Kč od 23. 5. 2012 do zaplacení, ve výši 7,5% z částky 1 015 Kč od 23. 9. 2012 do zaplacení, ve výši 7,5% z částky 1 015 Kč od 8. 10. 2012 do zaplacení, ve výši 7,05% z částky 1 016 Kč od 3. 2. 2013 do zaplacení, ve výši 8,05% z částky 1 516 Kč od 23. 10. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky ve výši 9 637 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne 19. 3. 2012, 10. 4. 2012, 11. 4. 2012, 26. 4. 2012, 7. 5. 2012, 7. 9. 2012, 22. 9. 2012, 18. 1. 2013, 7. 10. 2013.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalovaný cestoval ve dnech 19. 3. 2012, 10. 4. 2012, 11. 4. 2012, 26. 4. 2012, 7. 5. 2012, 7. 9. 2012, 22. 9. 2012, 18. 1. 2013, 7. 10. 2013 dopravními prostředky č. 12, 24, 3, 2, 24, 12, 12, 9 a 50, provozovanými žalobkyní, bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradil jízdné v celkové výši 137 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 9 500 Kč.

5. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě podle § § 760 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, na základě které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a byl proto povinen uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinil. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a §§ 1 a 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, které představují paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 200 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.