21 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 634 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 634 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 1 014 Kč od 28. 8. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 015 Kč od 9. 6. 2012 do zaplacení, 8,05 % z částky 1 520 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení, 8,05 % z částky 1 520 Kč od 12. 2. 2015 do zaplacení, 8,05 % z částky 1 520 Kč od 28. 5. 2017 do zaplacení, 8,05 % z částky 1 520 Kč od 19. 10. 2017 do zaplacení, 8,25 % z částky 1 525 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované uhrazení částky ve výši 9 634 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne 12. 8. 2011, 24. 5. 2012, 29. 1. 2014, 27. 1. 2015, 12. 5. 2017, 3. 10. 2017 a 13. 1. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalovaná cestovala dopravními prostředky provozovanými žalobkyní ve dnech 12. 8. 2011 (dopravní prostředek číslo), 24. 5. 2012 (číslo), 29. 1. 2014 (číslo), 27. 1. 2015 (číslo), 12. 5. 2017 (číslo), 3. 10. 2017 (číslo) a 13. 1. 2021 (číslo), bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradil jízdné v celkové výši 134 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 9 500 Kč. Na dlužnou částku žalovaná přes výzvu žalobkyně neuhradila ničeho.

5. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 760 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“), před 1. 1. 2014 a po tomto datu podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), na základě které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a byl proto povinen uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinil. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v případě prodlení do 1. 1. 2014 podle § 517 odst. 2 SOZ ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a po tomto datu podle § § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a §§ 1 a 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, které představují paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 200 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.