21 C 174/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 63 323,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 63 323,71 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 12 040 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, 12 % z částky 15 180 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, 12 % z částky 5 743,71 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení, 12 % z částky 15 180 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, 12 % z částky 15 180 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 480,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném uhrazení částky 63 323,71 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 8. 2024 (dále jen „nájemní smlouva“) na základě které byl žalovanému přenechán k dočasnému užívání byt č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, (dále jen „byt“) za nájemné ve výši 11 840 Kč měsíčně a s měsíční zálohou na služby související s užíváním bytu ve výši 3 340 Kč. Žalovaný neuhradil za měsíce březen až červen 2025 nájemné ve výši 44 220 Kč, zálohy na služby ve výši 13 360 Kč a cenu za služby související s užíváním bytu ve výši 5 743,71 Kč z vyúčtování za měsíce září až prosinec roku 2024, splatného dne 18. 4. 2025.

2. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z nájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2024 a evidenčního listu ze dne 30. 8. 2024 soud zjistil, že žalobce pronajal žalovanému byt k dočasnému užívání za nájemné ve výši 11 840 Kč měsíčně se splatností vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce a účastníci se dohodli na měsíčních zálohách za služby související s užíváním bytu ve výši 3 340 Kč splatné společně s nájemným. Přehledem neuhrazených pohledávek ze dne 23. 6. 2025, fakturou č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , fakturou č. , hodnota, a emailem ze dne 4. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil nájemné ve výši celkem 44 220 Kč a zálohy za služby ve výši 13 360 Kč za měsíce březen až červen roku 2025 a nedoplatek z vyúčtování služeb za období září až prosinec 2024 ve výši 5 743,71 Kč, splatného dne 18. 4. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 6. 2025 a doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že dne 25. 6. 2025 žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalovanému do datové schránky fyzické osoby podnikající, přičemž dne 7. 7. 2025 nastala fikce doručení.

4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

5. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 obč. zák., na základě které byl žalovanému poskytnut do dočasného užívání předmětný byt za nájemné ve výši 11 840 Kč se splatností ujednanou ve smlouvě. Společně s nájemným se žalovaný zavázal hradit měsíčně zálohu na služby související s užíváním bytu ve výši 3 340 Kč. Žalobce žalovanému vyúčtoval nedoplatek za poskytnuté služby splatný do 18. 4. 2025. Žalovaný neuhradil řádně a včas nájemné, zálohu ani cenu za poskytnuté služby, přestože tak byl dle nájemní smlouvy povinen učinit. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek je žalovaný v prodlení. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného dlužné částky uhradit, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 480,20 Kč, která přestavuje soudní poplatek ve výši 2 534 Kč, odměnu za dva úkony právní služby po 3 660 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby) podle §§ 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 2 x paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 AT a DPH ve výši 21% z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal odměnu a paušál hotových výdajů za úkon jednoduchá výzva k plnění, neboť žalobce předžalobní výzvu zaslal do datové schránky žalovaného, zřízené pro fyzickou osobu podnikající. Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 05.01.2017, sp. zn. Plsn 1/2015 bod 65 je nutné doručovat písemnost do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti. V této věci žalovaný vystupuje jako nájemce bytu mimo rozsah jeho podnikatelské činnosti. V souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu tak písemnost týkající se nepodnikatelské sféry žalovaného nelze doručovat do jeho datové schránky jako fyzické osobě podnikající. Pokud tedy žalovaný jako fyzická osoba datovou schránku nevlastní, měla mu být předžalobní výzva doručena standardně poštou na adresu pro doručování. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobce, které učinil ve svém sdělení ze dne 18. 2. 2026, že se předžalobní výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného, navíc v situaci, kdy se žalovaný do této datové schránky ani nepřihlásil (jak ostatně vyplývá z doručenky do schránky podnikající fyzické osoby ze dne 7. 7. 2025). Náklady řízení za ostatní úkony byly přes absenci výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. přiznány, neboť žalovaný na zaslanou žalobu nijak nereagoval (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).