21 C 180/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 656 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 6. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 983 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal na žalované uhrazení částky 27 656 Kč z titulu nájemní smlouvy ze dne 28. 6. 2019 (dále jen„ nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl byt [číslo] v budově na adrese [adresa] (dále jen„ byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2020, žalovaná byt užívala až do 27. 7. 2021. Za rok 2020 měla žalovaná nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 27 656 Kč s příslušenstvím, který byl žalované vyúčtován vyúčtováním [číslo] se splatností 30. 9. 2021. Žalovaná na dlužnou pohledávku přes upomínku žalobce ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

4. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 6. 2019 a z informace o pozemku ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce pronajal žalované předmětný byt na dobu určitou do 30. 6. 2020, kdy se žalovaná zavázala hradit nájemné a služby související s užíváním bytu s tím, že tyto budou vždy vyúčtovány v následujícím kalendářním roce bez zbytečného odkladu poté, co pronajímatel obdrží nezbytné podklady od jednotlivých dodavatelů.

5. Z vyúčtování [číslo] za rok 2020 ze dne 16. 4. 2021 soud zjistil, že v souvislosti s užíváním předmětného bytu byl za rok 2020 vyúčtován žalované na službách nedoplatek ve výši 27 656 Kč. Z vrácené obálky ze dne 28. 4. 2021 vyplývá, že vyúčtování se dostalo do dispozice žalované dne 28. 4. 2021.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, výzva se dostala dle vrácené obálky do dispozice žalované dne 13. 10. 2022.

7. Na základě důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu na předmětný byt, s dobou nájmu na dobu určitou do 30. 6. 2020, kdy se žalovaná zavázala hradit mimo jiné i služby spojené s užíváním bytu. Za rok 2020 byl žalované vyúčtován vyúčtováním [číslo] které se dostalo do dispozice žalované dne 28. 4. 2021, nedoplatek na službách spojených s užíváním předmětného bytu ve výši 27 656 Kč, který žalovaná neuhradila přes výzvu ze dne 7. 10. 2021.

8. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2251 odst. 1 obč. zák. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Nárok na náhradu služeb do 30. 6. 2020, kdy ještě trval nájem bytu na základě nájemní smlouvy v souladu s § 2201 obč. zák., je posouzen podle § 2291 obč. zák., kdy v průběhu nájemního vztahu se žalovaná zavázala poskytované služby hradit a neučinila tak. Nárok na náhradu poskytnutých služeb po zbytek roku 2020 je pak posouzen podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdy služby byly v tomto období uhrazené žalobcem. Žalovaná se tak na jeho úkor obohatila a je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající ceně uhrazených služeb žalobci vydat. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalované uhradit žalovanou částku. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1983 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 1 383 Kč a paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 600 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

13. Náklady za zastoupení advokátem, které žalobce uplatňoval, nepovažoval soud za účelně vynaložené, neboť u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního zabezpečení k hájení jeho práv a v tomto případě se nejednalo o právní problematiku složitou a pro statutární město výjimečnou, která by zastoupení advokátem vyžadovala (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12).