21 C 618/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 26 896 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 8. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 888 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 176,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 402,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 552,32 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 544,32 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 922,81 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 31. 8. 2023 domáhala se žalobkyně, aby soud zavázal žalovaného zaplatit částku 26 896 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla 22. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu úvěru úrok v pevné výši 1 444 Kč. Dále se zavázal zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, a to ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku byl povinen uhradit do 22. 8. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky vyplývající ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena 17. 12. 2021 ve výši 2 000 Kč. Dnem následným po marném uplynutí lhůty k úhradě splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dosud nezaplacené částky, a to na jistině 9 922,81 Kč, úroku za poskytnutí úvěru 629,51 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru 4 716,56 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 894,50 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 732,62 Kč. Na tuto dlužnou částku nebylo ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, a to s účinností od 28. 4. 2023 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný ničeho nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu jistiny ve výši 9 922,81 Kč, úroku za poskytnutí úvěru 629,51 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 716,56 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 894,50 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 732,62 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč, úrok vyčíslený od 23. 8. 2022 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 402,74 Kč, úrok z prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 1 176,48 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 9 922,81 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 552,32 Kč (z jistiny 9 922,81 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 629,51 Kč) od 2. 4. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván předžalobní upomínkou, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 1. 8. 2023. Na tuto upomínku nebylo žalovaným reagováno. U jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala.

2. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka k žalobě uvedl, že úvěrová smlouva na základě, které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Tato smlouva byla předložena v typografickém provedení s nepřiměřeně malým písmem, která znesnadňuje či zcela vylučuje běžné seznámení se s obsahem ujednání. Informace týkající se výše úrokové sazby, struktury poplatků a roční procentní sazby nákladů byly nepřehledně rozčleněny a fakticky skryty v textu bez jakéhokoliv zdůraznění. Toto koncipování dokumentu je v rozporu s požadavky srozumitelnosti a přehlednosti právního jednání, zejména je-li adresátem spotřebitel. Podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž celková částka k vrácení činila 27 888 Kč, což odpovídá nárůstu o více než 87 % a smluvní RPSN dosahovala 272,44 %. Toto excesivní cenové zatížení je zcela zjevně nepřiměřené (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3062/2022). Dále pak žalobkyně jako poskytovatel (její právní předchůdce) spotřebitelského úvěru měl ze zákona explicitní povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a to ještě před uzavřením samotné smlouvy. Tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit situacím, kdy by byl spotřebitel vystaven nepřiměřené dluhové zátěži, která je zjevně mimo jeho finanční možnosti a zároveň zajistit odpovědné poskytování úvěrů. Namísto řádného splnění této zákonné povinnosti žalobkyně zahrnula do smlouvy prohlášení, kterými fakticky přenesla odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti na žalovaného, a to prostřednictvím jednostranného potvrzení, že poskytl pravdivé a úplné informace o své finanční situaci, což je zcela chybné. V dané věci ze spisu není zřejmé, že by žalobkyně jakýmkoliv relevantním způsobem svou zákonnou povinnost splnila – naopak úvěr byl poskytnut formálně a automatizovaně, bez jakéhokoliv skutečného vyhodnocení finanční situace žalovaného. Tento postup je v naprostém rozporu se zákonnou úpravou, ale i s péčí řádného odborníka, které se na poskytovatele úvěru coby profesionálního subjektu vztahuje. Toto porušení povinnosti má za následek neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a spotřebitel tak není povinen hradit úroky, ani jiné náklady spojené s úvěrem. Žalovaný tak navrhoval zamítnutí žaloby a na tomto svém stanovisku u jednání setrval.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:Z listiny označené jako „Žádost o úvěr“ ze dne 22. 6. 2021, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, první splátka v červnu. Žalovaný byl zaměstnán od 1. 11. 2019, doložil výplatní pásky za 3,4,5/2021, pracovní smlouvu, pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představoval částku 23 780 Kč, na výdaje byla započtena částka ve výši 3 000 Kč (bydlení, energie) dále částka 3 860 Kč (doprava, jídlo, osobní výdaje) a použitelný příjem činil 16 920 Kč. Žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlel v nájmu. Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky za 3,4,5/2021, pracovní smlouvu ze dne 1. 11. 2019 a čestné prohlášení, že bydlí se svou přítelkyní , jméno FO, na adrese , adresa, od 1. 2. 2021.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2021, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a adresou pro doručování. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 1 444 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 350 Kč, odměnou za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 27 888 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 22. 6. 2021 a podpisem právního předchůdce žalobkyně z téhož dne, čímž žalovaný stvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti.Z tabulky placení, že žalovaný uhradil v hotovosti dne 23. 6. 2021 částku 2 000 Kč, dne 19. 7. 2021 částku 1 992 Kč, dne 31. 8. 2021 částku 2 000 Kč, dne 26. 9. 2021 částku 1 000 Kč, dne 31. 10. 2021 částku 1 000 Kč a dne 17. 12. 2021 částku 2 000 Kč, tj. celkem 9 992 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, včetně přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, že právní předchůdce žalobkyně mj. postoupila na žalobkyni pohledávku za žalobkyni (pod bodem 517. přílohy) a informovala žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 29 975,22 Kč na žalobkyni a současně jej vyzval k uhrazení této částky ve prospěch postupníka.Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Výzva byla žalovanému zaslána dne 1. 8. 2023 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.

4. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud předně uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 OZ, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal příjmovou a zejména výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následující občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti jejího právního předchůdce posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2021, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 22. 6. 2021 v hotovosti při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 15 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 9 992 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 1. 8. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2023.

17. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 15 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 9 992 Kč (což žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, má v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 5 008 Kč (tj. 15 000 Kč – 9 992 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 1. 8. 2023, která jí byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě pro účely doručování. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 5 008 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 15 % ročně od 16. 8. 2023 do zaplacení (výrok ad. I rozsudku).

18. Ve výroku ad. I rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad. II rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

20. Výrok ad. III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná (82 %) a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.