21 C 92/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 632 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 632 Kč s ročním úrokem z prodlení 7,75 % z částky 1 014 Kč od 21. 10. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 6. 11. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 6. 11. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 6. 11. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 20. 11. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 20. 11. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 22. 12. 2011 do zaplacení, 7,75 % z částky 1 014 Kč od 25. 12. 2011 do zaplacení, 8,05% z částky 1 520 Kč od 14. 11. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky ve výši 9 632 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne 5. 10. 2011, 21. 10. 2011 (3x), 4. 11. 2011 (2x), 6. 12. 2011, 9. 12. 2011 a 29. 10. 2015.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalovaný cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní ve dnech 5. 10. 2011 (dopravní prostředek číslo), 21. 10. 2011 (číslo), 4. 11. 2011 (číslo), 6. 12. 2011 (číslo), 9. 12. 2011 (číslo) a 29. 10. 2015 (číslo), bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradil jízdné v celkové výši 132 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 9 500 Kč. Na dlužnou částku žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho.

5. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 760 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“), před 1. 1. 2014 a po tomto datu podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), na základě které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a byl proto povinen uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinil. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v případě prodlení do 1. 1. 2014 podle § 517 odst. 2 SOZ ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a po tomto datu podle § § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a §§ 1 a 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, které představují paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 200 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.