22 C 53/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Chabičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 650,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 264,42 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 264,42 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 20 741,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 650,10 Kč za dobu od 13. 10. 2023 do 21. 2. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 385,68 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 45 342,10 Kč za dobu od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 809 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 46 650,10 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 16. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 62 000 Kč na účet dne 16. 9. 2022. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 322 Kč splatných vždy 12. dne v měsíci. Vzhledem k výši pravidelných primárních příjmů žalovaného a dostatečné platební kapacitě nebyly na základě vyhodnocení interního systému další příjmy žalovaného podrobovány zkoumání z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. Výše příjmů žalovaného ze zaměstnaneckého poměru v měsíci dubnu 2022 byla 35 474 Kč, za měsíc květen 2022 byla 28 671 Kč, za měsíc červen 2022 byla 37 229 Kč, za měsíc červenec 2022 byla 35 546 Kč, za měsíc srpen 2022 byla 27 867 Kč (platby od společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Žalobkyně v době sjednávání spotřebitelského úvěru vycházela z údajů , právnická osoba, za rok 2021. Platební kapacita žalovaného na úhradu splátky ve výši 2 322 Kč měsíčně byla dostatečná. Žalobkyně prověřovala, zda společnost , právnická osoba, ., organizátor největších českých úvěrových registrů, Bankovního registru klientských informací (BRKI) a Nebankovního registru klientských informací (NRKI), eviduje u žalovaného nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce atd. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy uzavřeny pouze 2 kontrakty, a to osobní úvěr, u něhož v posledním roce pravidelně splácel všechny splátky a revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek, resp. dlužných poplatků po odeslání "Poslední výzvy k zaplacení dlužné částky" žalovanému dne 20. 11. 2023. Veškeré závazky žalovaného se staly splatnými dne 12. 2. 2024. Žalovaný tyto neuhrazené peněžní prostředky do dnešního dne neuhradil. Úvěr byl úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve Smlouvě o úvěru ve výši 20,70 %. Po 90. dni od počátku prodlení žalovaného dále byl v úročen sazbou ve výši 8,05 % ročně. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 45 342,10 Kč, kapitalizovaného běžného úroku 5 355,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 149,93 Kč (za dobu od 13. 10. 2023 do 25. 8. 2024 z jistiny), poplatků 1 308 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 650,10 Kč za dobu od 26. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 45 342,10 Kč za dobu od 26. 8. 2024 do zaplacení.

2. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žádostí o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni požádal o úvěr ve výši 62 000 Kč a uvedl příjem 44 640 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 12 000 Kč, splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 3 335 Kč.

4. Informací z , právnická osoba, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut v dubnu 2022 úvěr (12 splátek po 1 797 Kč, k 31. 7. 2022 splátky bez prodlení). Žalovanému byl poskytnut v červnu 2022 revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a ke dni 31. 7. 2022 byl v prodlení s částkou 381 Kč.

5. Výpisem z běžného účtu žalovaného bylo prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu byl 2 192,97 Kč, konečný 102,51 Kč (duben 2022): jedna z odchozích plateb 6 000 Kč je označena „přídavky na děti“, počáteční zůstatek na účtu byl 102,51 Kč, konečný 1 585,33 Kč (květen 2022): odchozí platba 1 799,40 Kč označena jako splátka spotřebitelského úvěru, počáteční zůstatek na účtu byl 1585,33 Kč, konečný 172,48 Kč (červen 2022): jedna z odchozích plateb 6 000 Kč je označena „přídavky na děti“, platba 1 799 Kč označena jako splátka spotřebitelského úvěru, počáteční zůstatek na účtu byl 172,48 Kč, konečný 134,39 Kč (červenec 2022) platba 1 799,25 Kč označena jako splátka spotřebitelského úvěru, počáteční zůstatek na účtu byl 134,39 Kč, konečný 1 312,52 Kč (srpen 2022): platba 1 705,99 Kč označena jako splátka spotřebitelského úvěru.

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 62 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 322 Kč splatných vždy 12. dne v měsíci. Celková částka k úhradě činila 83 545,40 Kč.

7. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že dne 13. 6. 2022 byla na účet , č. účtu, byla připsána částka 62 000 Kč.

8. Historií a přehledem účtu č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 13. 6. 2022 byla na účet byla připsána částka 62 000 Kč, žalovaný ke dni 12. 10. 2022 uhradil celkem 30 735,58 Kč.

9. Výzvou k zaplacení ze 20. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 972,13 Kč (dlužná splátka úvěru). Výzva byla odeslána žalovanému dne 22. 11. 2023 (prokázáno dodejkou).

10. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 14. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k zaplacení částky 50 216,57 Kč ze smlouvy o úvěru č. 014823635R. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 2. 2024 (prokázáno dodejkou).

11. Výzvou k zaplacení ze 3. 9. 2024 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 54 155,42 Kč (pohledávka ze smlouvy ze smlouvy o úvěru č. 014823635R). Výzva byla odeslána žalovanému dne 11. 9. 2024 (prokázáno podacím archem).

12. Soud neprovedl důkaz Obchodními podmínkami pro ČSOB spotřebitelské úvěry, Sazebníkem poplatků, statistikou rodinných účtů a předsmluvní informací pro nadbytečnost, protože údaje rozhodné pro posouzené věci byly dostatečně zjištěny ze shora uvedených důkazů.

13. Z první výzvy a první upomínky (obě bez data) soud zjištění neučinil, protože nebylo prokázáno, že se dostaly do dispozice žalovaného.

14. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému částku 62 000 Kč 16. 9. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky výzvou, která mu byla odeslána dne 20. 2. 2024.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 („ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. 2: Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 („ZoSÚ“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). Samotné zjištění výše příjmu se může jevit samo o sobě s ohledem na jeho výši jako dostačující, nelze z něj však dovodit skutečnou schopnost úvěr splácet. Údaje Českého statistického úřadu nevypovídají o konkrétních výdajích žalovaného. Soud poukazuje na zjištění, že dva týdny před uzavřením smlouvy o úvěru byl konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného 1 312,52 Kč, což nesvědčí o schopnosti řádně splácet další úvěr při splátce 2 322 Kč měsíčně. Dále soud poukazuje na to, že dva měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný v prodlení se splátkou revolvingového úvěru a splácel další úvěr. Jelikož žalobkyně výdaje žalovaného neověřila, nedošlo k řádnému porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Smlouva o úvěru je v důsledku absence porovnání příjmů a výdajů žalovaného neplatná pro rozpor se zákonem (§ 86 odst. 1 ZoSÚ, § 87 odst. 1 ZoSÚ).

20. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně plnění žalovaného zohlednit. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42).

21. Zaplatil-li žalovaný z neplatné smlouvy žalobkyni celkem částku 30 735,58 Kč (netvrdil, že uhradil více), je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 31 264,42 Kč (62 000 – 30 735,58). Žalovaný se dostal do prodlení výzvou k úhradě v oznámení o zesplatnění ze dne 14. 2. 2024, která byla žalovanému doručena dne 20. 2. 2024. Lze proto učinit závěr, že se do prodlení dostal dne 22. 2. 2024. Žalobkyně neprokázala, že se žalovaný dostal do prodlení dříve. Zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) byl proto přiznán ode dne 22. 2. 2024. Za předchozí období proto byla žaloba ve vztahu k úroku z prodlení zamítnuta (II. rozsudku). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků a úroku (II. rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšný žalovaný byl zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v rozsahu 20 %. Do hodnoty sporu pro účely výpočtu procesního úspěchu je nutno zahrnout jistinu i příslušenství, které je rovněž předmětem řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 867 Kč, odměny za právní zastoupení po 500 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ust. podle ust. § 14b odst. 1, bodu 3, vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ke 3 úkonům právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení činí 4 045 Kč, po zohlednění procesního neúspěchu 809 Kč. S ohledem na ustálené rozhodování soudů o výši nákladů za zastoupení soud stanovil výši odměny za právní zastoupení podle sazeb za úkon právní služby podle advokátního tarifu. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.