23 C 565/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Vrkočovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 888,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 993, 85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 993,85 Kč za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 895 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 709,31 Kč od 21. 9. 2023 do 19. 1. 2024, úroku ve výši 19,92 % ročně z částky 28 993,85 Kč za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 634 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 29 888,85 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 22. 5. 2024 mezi společností , Anonymizováno, a.s. a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: , Anonymizováno, , Anonymizováno, a mezi žalobcem a společností I-, Anonymizováno, a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2024. Banka uzavřela se žalovaným dne 1. 4. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen „obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen "Ceník"). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000,00 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 23. 1. 2024 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 28 993,85 Kč, z částky ve výši 2 709,31 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 895,00 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 19,92 % p. a. z částky 28 993,85 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 28 993,85 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 709,31 Kč byl vypočten z aktuální dlužné částky sazbou ve výši 19,92 % p. a. Tento úrok je souhrnem dlužných měsíčních úroků, tak jak plyne ze souhrnného výpisu z účtu. Žalovaná částka ve výši 895,00 Kč se konkrétně skládá z poplatků naúčtovaných dle výpisu z účtu, a to z částek, které zahrnují poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu a poplatek za správu karty. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalobkyně omluvila a na žalobě setrvala. Žalovaný se nedostavil. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním. Dne 1. 4. 2015 uzavřela , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč. Smlouvě předcházela smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 14. 10. 2014. Z vyjádření , právnická osoba, . pak bylo zjištěno, že v daném případě klient dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 112 934 Kč. A dne 1. 4. 2015 byl schválen úvěr. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 6. 2024 pak bylo zjištěno, že příjem klienta v době nápočtu nabídky byl 112 934 Kč a zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena byl 120 595 Kč. Z výpisu z účtu kreditní karty vedené na jméno žalovaného za dobu od 10. 4. 2015 do 19. 1. 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činí minus 32 598,16 Kč. Z výzvy nazvané Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 25. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 598,16 Kč. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2024 , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 7. 2024 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024.

4. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, , za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je co do části důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 1. 4. 2015. Žalobkyně uzavírala shora označené smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

12. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř.

13. V daném případě tak žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěry splácet, tedy že zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Z těchto důvodů soud vyhodnotil smlouvu ze dne 1. 4. 2015 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

14. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by na uvedenou částku nad rámec nesplacené jistiny ve výši 28 993,85 Kč cokoli uhradil. Soud tedy shledal žalobu důvodnou co do částky 28 993,85 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., výše úroků z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně úspěšná a byly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 10 634 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 196 Kč, odměny advokáta podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších změn a doplňků (advokátní tarif), ve výši po 2 300 Kč za 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a 3 režijní paušály dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že její zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a režijních paušálů. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.