25 C 24/2019

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupeni Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 proti žalovaným:

1. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 , IČO Anonymizováno se sídlem Adresa zainteresované osoby 2/0 o zaplacení částky 870 000 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali, aby bylo uložena žalovaným č. 1 a č. 2 povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 870 000 Kč s příslušenstvím, se v celém rozsahu zamítá.II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 6 396,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.III. Žalobci a) a b) a žalovaná č. 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 18. 1. 2019, ve znění jejího doplnění ze dne 13. 9. 2022 domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 870 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně b) byla vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, ve , Anonymizováno, , a to domu č.p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, a pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , (dále také jen předmětné nemovitosti), které zakoupila z úvěru poskytnutého žalovaným č. 1 na základě Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, přičemž spoludlužníkem z tohoto úvěru je žalobce a). Žalobkyni b) bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, (dále také jen insolvenčního soudu) ze dne 13.12.2011, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, – , Anonymizováno, povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaný č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně b) pohledávku ve výši 1.075.914,04 Kč. Insolvenčním správcem žalobkyně b) byla ustanovena žalovaná č. 2, která podle pokynu žalované č. 1 jako zajištěného věřitele rozhodla o prodeji uvedených nemovitostí žalobkyně b), za podmínek, které nejsou žalobcům dopodrobna známy, nemovitosti zpeněžila za kupní cenu ve výši 930 000 Kč a dne 7. 3. 2013 uzavřela kupní smlouvu s , jméno FO, . Žalobci tvrdí, že pokud by žalovaní postupovali zcela řádně, s cílem získat co nejvyšší částku, byla by kupní cena za nemovitosti podstatně vyšší, než ta, která byla dosažena, tj. 930 000 Kč. O tom, že takto dosažená kupní cena byla zcela neadekvátní, svědčí mimo jiné fakt, že kupující , jméno FO, uvedené nemovitosti prodal v září 2017 prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČ: , IČO, za kupní cenu ve výši 1 800 000 Kč. Rozdíl mezi uvedenou částkou, která byla dosažena v rámci prodeje v insolvenčním řízení žalobkyně b) a kupní cenou, kterou by bylo možné při řádném výkonu funkce insolvenčního správce dosáhnout, je pak dle názoru žalobců škodou, která při prodeji nemovitostí vznikla, neboť žalobci tvrdí, že nemovitosti bylo možné již v rámci insolvenčního řízení zpeněžit za kupní cenu ve výši 1 800 000 Kč. Prodej, který realizovala žalovaná č. 2 prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., neposkytoval potencionálním zájemcům objektivní informace o nemovitostech v majetku žalobkyně b) a v konečném důsledku vedl k podstatnému snížení kupní ceny oproti kupní ceně, kterou bylo možné dosáhnout. Pokud by byl proveden prodej nemovitostí transparentně, při respektování všech standardních podmínek s cílem získat co nejvyšší cenu, bylo by dosaženo podstatně vyšší částky, než způsobem prodeje, který realizovala žalovaná č. 2 dle pokynu žalované č.

1. Žalobce a) byl žalovaným č. 1 vyzván k zaplacení dluhu a vzhledem k tomu, že se tak nestalo, uplatnil žalovaný č. 1 vůči žalobci a) pohledávku, o které rozhodl Okresní soud v , adresa, , rozsudkem č. j. , spisová značka, tak, že zavázal žalobce a) zaplatit žalovanému č. 1 částku ve výši 853 630,24 Kč s příslušenstvím, kdy vzal za prokázané, že žalobce a) uhradil poté, co žalovaný č. 1 přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení žalobkyně b), částku ve výši 234 520 Kč, a to pravidelnými splátkami a dále započtením pohledávky, kterou měl žalobce a) proti žalovanému č. 1 z titulu stavebního spoření. Celkem tak žalobce a) uhradil žalovanému č. 1 částku 234 520 Kč a dále mu podle rozhodnutí Okresního soudu nadále dluží částku 853 630,24 Kč. Pokud tedy žalobce a) požaduje po žalovaných 1 a 2 zaplacení částky 870 000 Kč, pak požaduje méně, než jaká mu vznikla škoda. Dále uvedli, že znalecký posudek zpracovaný pro společnost, která zajišťovala prodej nemovitostí znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , stanovil jako obvyklou cenu nemovitostí, částku 686 000 Kč, přičemž také takto nesprávně stanovena částka přispěla k dosažení nižší než obvyklé ceny. Je rovněž skutečností, že nemovitosti nebyly nabízeny transparentním způsobem a také proto byl okruh potencionálních zájemců nižší, než pokud by nemovitosti byly nabízeny obvyklým způsobem. Cena zjištěna znaleckým posudkem zpracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, je v rozporu s posudkem, který zpracoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, pro žalovanou č. 2 dne 16. 6. 2008, kdy stanovil tržní cenu uvedených nemovitostí na 1 250 000 Kč a rovněž v rozporu se znaleckým posudkem, který vypracoval stejný znalec pro účely vyměření daně z převodu nemovitostí dne 12. 12. 2009, kdy stanovil cenu na 1 119 610 Kč. Uvedené znalecké posudky byly zpracovány v roce 2008 a 2009, tedy v době hypoteční krize, kdy ceny nemovitostí prudce klesly. Žalovaná č. 2 kupní smlouvu s , jméno FO, uzavřela dne 7. 3. 2013, kdy již došlo k opětovnému nárůstu cen nemovitostí. Pokud žalovaná č. 2 uzavřela smlouvu na základě pokynu žalované č. 1, jako zajištěného věřitele a s jeho souhlasem, pak je dána také odpovědnost žalované č. 1 za mimořádně nízkou dosaženou kupní cenu. Je přitom právem, ale také povinností zajištěného věřitele udělovat insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení majetku tak, aby bylo dosáhnuto co nejvyšší míry uspokojení jeho pohledávky a v případě, že prodej zajištěného majetku převýší pohledávku přihlášeného věřitele, aby z této částky byli uspokojeni také další přihlášení věřitelé. U jednání žalobci na žalobě setrvali žalobci a dále doplnili, že mají za to, že žalovaná č. 2 tím, že prodej nemovitosti z majetkové podstaty realizovala prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , která následně prodej nemovitostí realizovala prostřednictvím aukce, která se konala v Brně, postupovala v rozporu s obecnou povinností dosáhnout co nejvyšší ceny a takto způsobila žalobcům škodu ve výši rozdílu mezi cenou, kterou bylo možné na trhu dosáhnout a cenou v aukci skutečně dosaženou. Z aukční vyhlášky vyplývá, že nemovitosti byly oceněny znalcem na částku 686 000 Kč, což měla být údajně v místě a čase cena obvyklá, přestože ze znaleckého posudku, který byl proveden k důkazu vyplývá, že je cena téměř dvojnásobná. Pokud již tak v zásadní otázce jakou je ocenění nemovitostí došlo k tak podstatným rozporům, tak se jeví i další postup dražebníka při prodeji nemovitostí jako nesprávný, v jehož důsledku vznikla žalobcům škoda. Nemovitosti nebyly označeny informací o prodeji, nemají rovněž informaci o tom, že by nemovitosti byly k prodeji inzerovány a rovněž místo, kde k aukci došlo, tedy Brno, vzdálené několik stovek km od místa, kde jsou nemovitosti umístěny, se z pohledu dosažení co nejvyššího výtěžku jeví jako zcela nelogické. Žalobci setrvávají na tom, aby soud vyžádal od společnosti kompletní dokumentaci k prodeji uvedených nemovitostí, včetně informací o tom, jakým způsobem byly nemovitosti inzerovány a zda realitní kancelář , Anonymizováno, ., Anonymizováno, postupovala s péčí řádného hospodáře. Dle názoru žalobců neexistuje přímý vztah mezi žalobci a realitní kanceláří a pokud došlo v případě realitní kanceláře k pochybení, v jejímž důsledku nebyla dosažena co nejvyšší cena, pak je nutné toto porušení přičítat insolvenční správkyni a , právnická osoba, , která k takovému postupu udělila pokyn.

2. Žalovaná č. 1 (dále také jako zajištěný věřitel) navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla, že nárok žalobců zcela neuznává, k žalobě uvedla, že byla v insolvenčním řízení žalobkyně b) vedeném u KS v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, zajištěným věřitelem, v srpnu 2011 přihlásila svou pohledávku z úvěru poskytnutého žalobkyni b) ve výši 1.075.914,40 Kč. Pohledávka byla žalovanou č. 2, která byla ustanovena žalobkyni b) insolvenční správkyní, i žalobkyní b) jako insolvenční dlužnicí uznána. V červenci 2012 podala žalovaná č. 1 k rukám žalované č. 2 pokyn zajištěného věřitele, ve kterém mj. stanovila podmínky pro určení kupní ceny zajištěných nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně b), kdy prodej nemovitostí měl být realizován prostřednictvím realitní kanceláře dle výběru žalované č. 2 nebo přímým prodejem zájemci s nejvyšší nabídkou, kdy žalovaná prodej podmínila maximálně možnou výší kupní ceny tak, aby pokud možno z této kupní ceny byla uhrazena celá její přihlášená pohledávka. Z důvodu své nekompetentnosti v oblasti prodeje realit žalovaná č. 1 ponechala výběr kupujícího ze zájemců o nemovitosti na realitní kanceláři, přičemž byla připravena o výši kupní ceny jednat v průběhu výběru zájemců a určení výše kupní ceny. Žalovaná sama žádnou konkrétní výši požadované ceny za nemovitost v pokynu neuvedla. Dne 3. 8. 2020 byla na příslušný účet žalované č. 1 připsána částka 853 630,24 Kč jako část výtěžku z prodeje zajištěných nemovitostí. Ze strany žalované č. 1 nedošlo k žádnému porušení jejích povinností, pokyn zajištěného věřitele byl podán v souladu s příslušnými ustanoveními insolvenčního zákona, žalobcům svým jednáním v rámci insolvenčního řízení žalobkyně b) žádnou škodu nezpůsobila. Dále uvedla, že dle jejího názoru žalobce a) není ve věci aktivně legitimován, protože nemovitosti, které byly předmětem prodeje ve zmíněném insolvenčním řízení byly v době prodeje ve výlučném vlastnictví žalobkyně b). Proto žalobci a) nemohla být prodejem nemovitostí způsobena škoda.

3. Žalovaná č. 2 (dále také jako insolvenční správce) navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla že s žalobou nesouhlasí, tuto považuje za nedůvodnou, nárok uplatněný v žalobě neuznává a žalobu považuje za další z účelových žalob žalobců (zejména žalobkyně b), které jsou podávány v průběhu celého insolvenčního řízení. Dále uvedla, že zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, proběhlo na základě pokynu zajištěného věřitele – žalované č. 1, na základě jejího souhlasu a na základě výslovného souhlasu Krajského soudu v , adresa, . Žalobci opírají svůj nárok na náhradu škody o tvrzení, že dne 17. 1. 2017 byl uskutečněn prodej předmětných nemovitostí za částku 1 800 000 Kč, aniž by vzali v potaz fakt, že k podpisu kupní smlouvy došlo dne 7. 3. 2013. Žalobci se snažili svými právními kroky zmařit provedení vkladového řízení, podávali žalobu na neplatnost prodeje zástavy apod., přičemž za tuto dobu vzrostly ceny nemovitých věcí. Žalovaná však tuto námitku v této věci nepovažuje za relevantní, neboť tato neodůvodňuje nárok na jakoukoli náhradu škody. Souhlas majitele nemovitých věci pro prodej v průběhu insolvenčního řízení není nutný, naopak jeho vyžadování by mařilo průběh insolvenčního řízení. Zpeněžení předmětu zajištění bylo provedeno zcela v souladu s insolvenčním zákonem, na základě pokynu zajištěného věřitele a jeho souhlasu, se současným vyjádřením souhlasu ze strany insolvenčního soudu, který není zákonem vyžadován.

4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že předmětné nemovitosti byla v insolvenčním řízení žalobkyně b) prodány za kupní cenu ve výši 930 000 Kč a kupní smlouva s kupujícím , jméno FO, byla uzavřena dne 7. 3. 2013.

5. Z dokumentů v insolvenčním rejstříku v řízení spisové značky , Anonymizováno, , spisová značka, , který je dostupný na webových stránkách portálu justice.cz, a to konkrétně přihlášky pohledávky žalované č. 1) došlé Krajskému soudu v , adresa, dne 24. 8. 2011, seznamu přihlášených pohledávek, usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 12. 2011, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, - , Anonymizováno, , přípisu Krajského soudu v , adresa, ze dne 7. 11. 2012, přípisu Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 11. 2012, sdělení dlužníka (žalobkyně b)) ze dne 4. 2. 2013, přípisu Krajského soudu v , adresa, ze dne 18. 2. 2013 a návrhu na vyslovení souhlasu se zpeněžením zajištěného majetku z 15. 2. 2013, došlého soudu dne 20. 2. 2013 vzal soud za prokázáno, že: Žalobkyni b) bylo v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod spisovou značkou , Anonymizováno, , spisová značka, usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 12. 2011, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, – , Anonymizováno, povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, s tím, že v bodu IV. výroku označeného rozhodnutí bylo stanoveno, že pohledávka věřitele č. 3 , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO zainteresované společnosti 0/0, , bude uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění. Insolvenčním správcem žalobkyně b) byla v řízení již dříve určena opatřením předsedy soudu žalovaná č. 2. Žalovaný č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně b) pohledávku ve výši 1.075.914,04 Kč přihláškou došlou Krajskému soudu v , adresa, dne 24. 8. 2011, když tato byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně b) v katastrálním území , adresa, ve , Anonymizováno, , a to domu č.p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, a pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , které žalobkyně b) zakoupila z úvěru poskytnutého žalovaným č. 1 na základě Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, přičemž spoludlužníkem z tohoto úvěru je žalobce a) a tato pohledávka byla uznána žalobkyní b) v seznamu pohledávek i při přezkumném jednání insolvenčního soudu dne 6. 10. 2011. Pokynem ze dne 20. 7. 2012, který byl insolvenční správkyni doručen dne 24. 7. 2012, uložil zajištěný věřitel správkyni povinnost zpeněžit nemovitosti, jež jsou předmětem zajištění a to formou přímého prodeje. Insolvenční správkyně po souhlasu zajištěného věřitele uzavřela Smlouvu o provedení aukce č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která zanikla výmazem z veřejného rejstříku dne 31. 12. 2016. Krajský soud v , adresa, sdělil žalobkyni b) přípisem k jejímu podání doručenému soudu dne 25. 10. 2012 a ze dne 20. 11. 2012, že je právem zajištěného věřitele kdykoli v průběhu oddlužení udělit insolvenčnímu správci pokyn směřující ke zpeněžení majetku, tímto pokynem je správce vázán (ust. § 409 odst. 3 a § 298 InsZ). Pokud v daném případě zajištěný věřitel udělil insolvenčnímu správci pokyn směřující ke zpeněžení, přestože je pohledávka tohoto věřitele hrazena dosud ve splátkách, je povinna tento pokyn zajištěného věřitele respektovat a soud insolvenční správkyni nebude udělovat pokyn, aby bylo upuštěno od zpeněžení zajištěného majetku. Pohledávka byla jako zajištěná přezkoumána a v plné výši zjištěna na přezkumném jednání konaném dne 6. 10. 2011. Dle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona se zajištění věřitelé i v případě oddlužení splátkovým kalendářem uspokojují z výtěžku zpeněžení zajištění. Insolvenční správkyně dle dikce insolvenčního zákona postupuje pouze dle pokynu zajištěného věřitele a nemá povinnost dlužnici informovat o tom, jakým způsobem ke zpeněžování dojde. Insolvenčním zákonem je zajištěnému věřiteli garantováno, že pokud se jako zajištěný přihlásí a udělí pokyn insolvenční správkyni, bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, zastavení prodeje nemovitosti insolvenční zákon neumožňuje. O skutečnosti, že zajištěný věřitel bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, byla žalobkyně b) jako dlužnice poučena již v odůvodnění usnesení soudu ze dne 25. 7. 2011, kterým byla vyzvána k předložení znaleckého posudku k předmětné nemovitosti. Podáním ze dne 4. 2. 2013 žalobkyně b) sdělila soudu, že trvá na zastavení prodeje nemovitostí, protože není jejich vlastníkem. Vyjádřením ze dne 15. 2. 2013 sdělila žalovaná č. 2 insolvenčnímu soudu, že aukce, jejímž předmětem jsou zajištěné nemovitosti, proběhne dne 19. 2. 2013. Dlužnice přesto dne 14. 2. 2013 podala k Okresnímu soudu v , Anonymizováno, žalobu na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě a na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Dlužnice sdělila zajištěnému věřiteli, že činí kroky, aby zpeněžila nemovitost přímým prodejem mimo insolvenční řízení, kdy tvrdí, že od 27. 1. 2013 má podepsanou kupní smlouvu. Dlužnice v žalobě tvrdí, že zpeněžení nemovitostí je v rozporu s předpisy upravujícími veřejnou dražbu nedobrovolnou, avšak nemovitosti jsou zpeněžovány v rámci aukce, což je smlouva uzavřená v souladu obchodním zákoníkem, kdy tato smlouva byla uzavřena na základě pokynu zajištěného věřitele, kterým žádal zpeněžení nemovitosti a po předchozím souhlasu zajištěného věřitele se zněním smlouvy, nejedná se o nedobrovolnou dražbu, ale o zpeněžení v rámci insolvenčního řízení osobou oprávněnou disponovat s majetkem dlužníka a zcela v souladu s insolvenčním zákonem. Insolvenční správkyně žádá insolvenční soud, aby v rámci své dohledací činnosti potvrdil platnost uzavřené smlouvy o provedeni aukce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a výslovně udělil správkyni souhlas se zpeněžením nemovitostí shora popsaným způsobem., když k podání přiložila pokyn zajištěného věřitele ze dne 20. 7. 2012 k prodeji předmětných nemovitostí, smlouvu o provedení aukce uzavřenou dne 25. 9. 2012, z níž vyplývá, že aukce je provedena pro insolvenční správkyni zdarma. Krajský soud v , adresa, sdělil žalované č. 2 podáním ze dne 18. 2. 2013, že předloženou smlouvu o provedení aukce č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, považuje za platnou, uzavřenou v rámci příslušného ustanovení insolvenčního zák. (§ 293, § 298 a § 409 odst. 2 IZ) a výslovně tímto uděluje souhlas se zpeněžením nemovitostí popsaných ve vyjádření ze dne 15. 2. 2013. Jelikož se jedná o zpeněžení zajištěných nemovitostí, přičemž správci udělil předem výslovný pokyn zajištěný věřitel, není třeba k samotnému zpeněžení souhlas insolvenčního soudu ve formě usnesení. Insolvenční soud však tímto přípisem jednoznačně souhlasí se zpeněžením popsaných nemovitostí dle pokynu zajištěného věřitele, žaloba podaná dlužnicí na zpeněžení nemá žádný vliv. Dne 8. 3. 2017 žalovaná č. 2 předložila insolvenčnímu soudu návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, kdy zpeněžením zajištění bylo získáno 930 000 Kč, přičemž k provedení vkladu vlastnického práva nabyvatele došlo až v lednu 2017 z důvodu průtahů a podání neodůvodněných žalob, náklady se správou a zpeněžením nemovitostí nejsou účtovány.

6. Z kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2017 vzal soud za prokázáno, že předmětné nemovitosti byly smlouvou ze dne 29. 9. 2017 , jméno FO, prodány do podílového spoluvlastnictví kupujícím manželům , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, za kupní cenu ve výši 1 800 000 Kč.

7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázána další skutková zjištění významná pro právní hodnocení věci, proto se těmito důkazy a jejich hodnocení v odůvodnění rozhodnutí dále podrobně nezabýval. Další důkazy navržené žalobci (aby společnost , Anonymizováno, ., Anonymizováno, byla vyzvána k předložení kompletní dokumentace ke způsobu nabízení nemovitostí) soud z důvodu procesní ekonomie s pohledem na níže uvedené právní hodnocení neprováděl, neboť tyto považuje za nadbytečné, a to i vzhledem k okruhu účastníků řízení na straně žalovaných, kde se společnost , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , jako subjekt, který zanikl bez právního nástupce nenachází a není tak ani možno od neexistujícího subjektu důkazy vyžádat, když pokud v současnosti existuje subjekt totožného názvu, avšak jiného identifikačního čísla, nelze jej jen pro tuto skutečnost považovat za právního nástupce zaniklé stejnojmenné společnosti ani za subjekt, který požadovanou dokumentaci má k dispozici.

8. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná č. 1 byla zajištěným věřitelem a žalovaná č. 2 insolvenčním správcem v insolvenčním řízení žalobkyně b) vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod spisovou značkou , Anonymizováno, , spisová značka, . Pohledávka žalované č. 1 ve výši 1.075.914,40 Kč byla žalovanou č. 2 i žalobkyní b) uznána. V červenci 2012 podala žalovaná č. 1 žalované č. 2 pokyn zajištěného věřitele, k prodeji předmětných nemovitostí tvořících předmět zajištění. Žalovaná č. 2 po souhlasu žalované č. 1 uzavřela Smlouvu o provedení aukce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která zanikla výmazem z veřejného rejstříku dne 31. 12. 2016. Podáním ze dne 4. 2. 2013 žalobkyně b) sdělila insolvenčnímu soudu, že trvá na zastavení prodeje nemovitostí. Podáním ze dne 18. 2. 2013 insolvenční soud sdělil žalované č. 2, že považuje smlouvu o provedení aukce č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, za platnou, uzavřenou v rámci příslušného ustanovení insolvenčního zákona a udělil výslovný souhlas se zpeněžením předmětných nemovitostí.

9. Po právním zhodnocení skutkového stavu podle ustanovení § 3028 odst. 3, § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a § 36, § 293, § 298 a § 409 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon či InsZ) soud dospěl k závěru, že žalobě nelze z dále podrobně rozvedených důvodů vyhovět. Vzhledem k tomu, že v žalobě vymezenému jednání žalovaných, kterými žalobci odůvodňují vznik odpovědnosti žalovaných za škodu (pokyn zajištěného věřitele, souhlas se smlouvou a uzavření smlouvy o aukci) došlo v roce 2012, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku k 1. 1. 2014, je nutno dle přechodných ustanovení tohoto zákona uvedených v ustanovení § 3079 týkajícího se práva na náhradu škody postupovat dle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen ObčZ.

10. Podle ustanovení § 420 odst. 1 ObčZ každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Z citovaného zákonného ustanovení (a obecné právní teorie) vyplývá, že jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání subjektu práva, tedy jednání v rozporu s právem, a to buď v rozporu s ustanovením zákona nebo s převzatou smluvní povinností. Pro vznik odpovědnosti za škodu je nezbytné splnění všech následujících předpokladů (protiprávní jednání, vznik škodlivého následku, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, zavinění a neexistence okolností vylučujících vznik odpovědnosti), když při nesplnění kteréhokoliv z nich odpovědnost nevzniká. Soud se proto zabýval postupně naplněním jednotlivých předpokladů, s tím, že se, i s ohledem na procesní obranu žalovaných, v prvé řadě zabýval tvrzeným protiprávním jednáním žalovaných. S ohledem na dále uvedené právní hodnocení věci se soud nezabýval vzájemným právním postavením jednotlivých účastníků, neboť toto vzhledem k přijatému hodnocení považuje za zcela nadbytečné, protože by toto na výsledek sporu nemělo žádný vliv.

11. Protože žalobci vytýkané jednání proběhlo v insolvenčním řízení žalobkyně b), soud se musel zabývat tím, zda žalovaní případně porušili mimo ustanovení ObčZ i ustanovení insolvenčního zákona, resp. konkrétní povinnosti jim tímto zákonem stanovené.

12. Žalobci v žalobě tvrdí, že pokud by žalovaní postupovali zcela řádně, s cílem získat co nejvyšší částku, byla by kupní cena za nemovitosti podstatně vyšší, než ta, která byla dosažena, s tím, že žalovaná č. 2 tím, že prodej nemovitosti z majetkové podstaty realizovala prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , která následně prodej nemovitostí realizovala prostřednictvím aukce, která se konala v Brně, postupovala v rozporu s obecnou povinností dosáhnout co nejvyšší ceny.

13. Soud oproti názoru žalobců dospěl k závěru, že oba žalovaní postupovali zcela v mezích a postupem stanoveným InsZ, nedošlo tak z jejich strany k porušení jejich povinností a k jednání, které by mohlo být hodnoceno jako protiprávní. Žalovaný č. 1 jako zajištěný věřitel byl dle § 298 odst. 1 InsZ oprávněn navrhnout prodej předmětu zajištění, tento ve svém pokynu insolvenční správkyni – žalované č. 2 v zásadě akceptoval jakýkoliv způsob prodeje, který povede k dosažení co nejvyšší kupní ceny tak, aby byla jeho pohledávka uhrazena. Nadto je nutno konstatovat, že žalovaný č. 1 jako zajištěný věřitel nemá žádnou právní normou stanovenou žalobci tvrzenou povinnost „udělovat pokyny ke zpeněžení majetku tak, aby bylo dosáhnuto co nejvyšší míry uspokojení jeho pohledávky a v případě, že prodej zajištěného majetku převýší pohledávku přihlášeného věřitele, aby z této částky byli uspokojeni také další přihlášení věřitelé“, či povinnost „získat prodejem zajištění co nejvyšší částku“, když z logiky věci samé však má na tom bezpochyby zájem, tak aby jeho pohledávka byla zcela uhrazena.

14. Co se týče žalované č. 2, ani na její straně soud neshledal jednání v rozporu s právem, neboť zvolený způsob prodeje předmětu zajištění je jedním z možných a zákonem nezakázaných způsobů zpeněžení zajištění, tento byl navíc výslovně schválen i samotným insolvenčním soudem, přičemž soud také nemohl přehlédnout, že zvolený způsob zpeněžení nezatížil majetkovou podstatu žádnými náklady spojenými se správou a zpeněžením, což například při prodeji prostřednictvím realitní kanceláře nebývá obvyklé vzhledem k běžné odměně (provizi) za zprostředkování prodeje. K tomu je nutno také uvést, že insolvenční správce je podle § 36 odst. 1 InsZ povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, nikoliv žalobci tvrzenou „povinnost dosáhnout co nejvyšší ceny“, neboť na výši uspokojení věřitelů má vliv nejen prodejem dosažená cena, ale i výše nákladů s prodejem a správou vynaložených. Podle § 293 odst. 1 InsZ je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení, proto nelze v tomto případě, kdy se žalovaná č. 2 chovala přímo zákonem stanoveným způsobem, uvažovat o protiprávnosti takového jednání.

15. Nad rámec odůvodnění soud na tomto místě musí konstatovat, že sami žalobci, pokud by měli zájem na dosažení co nejvyšší prodejní ceny předmětných nemovitostí, mohli poskytnou svou součinnost a informovat širší okruh zájemců o prodeji předmětných nemovitostí, neboť o prodeji, jeho způsobu a místa konání byli informováni, o prodeji zajištění byla minimálně žalobkyně b) informována již v usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 12. 2011, kterým jí bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z vyjádření zaslaného insolvenčnímu soudu krátce před provedením aukce a následných právních kroků popsaných ve vyjádření žalované č. 2 je však zřejmé, že tuto skutečnost (o prodeji zajištění) žalobkyně b) neakceptovala, s prodejem nesouhlasila, proto i tvrzení žalobkyně b) žalované č. 2, že již měla sepsanou s nespecifikovaným kupujícím kupní smlouvu bylo zcela zřejmě pouze účelovým tvrzením a vzhledem ke všem těmto skutečnostem je možno zcela souhlasit s vyjádřením žalované č. 2, že souhlas majitele nemovitých věci pro prodej v průběhu insolvenčního řízení není nutný, naopak jeho vyžadování by mařilo průběh insolvenčního řízení.

16. Vzhledem k tomu, že soud nedospěl k závěru, že by žalovaní jednali v rozporu s právem, kdy soud neshledal u žádné ze žalovaných jednání v rozporu s InsZ ani ObčZ, nebyla tak naplněna jedna z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti za škodu a soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, když hodnocením naplnění dalších podmínek se již z důvodu ekonomie řízení nezabýval, ať již tvrzením žalobců, že prodejem předmětných nemovitostí kupujícím v aukci po zhruba čtyřech a půl roce třetím osobám za vyšší cenu lze dospět k závěru, že dosažená kupní cena byla zcela neadekvátní a že nemovitosti bylo možné zpeněžit za totožnou kupní cenu již v rámci insolvenčního řízení, nebo hodnocením právního názoru o přechodu odpovědnosti za jednání jiného subjektu, kde bylo tvrzeno, že pokud neexistuje přímý vztah mezi žalobci a realitní kanceláří a pokud došlo v případě realitní kanceláře k pochybení při prodeji, v jejímž důsledku nebyla dosažena co nejvyšší cena, pak je nutné toto porušení přičítat insolvenční správkyni a , právnická osoba, , která k takovému postupu udělila pokyn a nakonec, jak již bylo výše zmíněno, vzájemnému vztahu z odpovědnosti mezi žalovanými a žalobcem a), který nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti a měl pouze smluvní vztah k žalovanému č. 1.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou č. 1 je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná č. 1 byla v řízení plně procesně úspěšná, soud proto zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 6 396,60 Kč, sestávající z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony (sepis 2 vyjádření k věci, příprava účasti na jednání a účast u jednání dne 1. 3. 2023) po 300 Kč, dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a dále z náhrady cestovních výdajů ze sídla žalované v Praze k jednání soudu a zpět automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, , ve výši 5 196,60 Kč, při vyhláškové ceně paliva Natural 95 ve výši 41,20 Kč za litr, spotřebě 4,8 l benzínu na 100 km, vyhláškové ceně základní náhrady za amortizaci vozidla ve výši 5,20 Kč za ujetý km a celkové ujeté vzdálenosti 724 km. Soud v této věci neshledal důvody a podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou č. 2 je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tím, že žalovaná č. 2 se výslovně vzdala práva na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.