26 C 198/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Ivety Hanzelkové a Naděždy Plánkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o 6 500 Kč

I. Žaloba, která byla doručena Okresnímu soudu v Ostravě dne 30. 6. 2020, na základě které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 500 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že pracoval u žalované pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v době od 12. 7. 2019 do 16. 10. 2019 jako jeřábník. Žalovaná žalobci nezaplatila nemocenskou za dobu od 16. 10. 2019 do 31. 10. 2019 ve výši 6 500 Kč. Žalobce dále uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 31. 10. 2019 dohodu o ukončení pracovního poměru, avšak nevšiml si, že je datována 16. 10. 2019. Žalobce uvedl, že při uzavírání této smlouvy se hodně mluvilo a běhalo po kanceláři, což jej zmátlo, a proto nesprávné datum na smlouvě zjistil až ve výtahu. Současně žalobce popírá, že by se dopouštěl neomluvených absencí.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že žalobce nastoupil do zaměstnání 15. 7. 2019 na pozici jeřábník u uživatele [část obce] [anonymizována dvě slova], přičemž červenec 2019 byl jediným měsícem, kdy žalobce odpracoval celý fond pracovní doby. V dalších měsících již fond pracovní doby nesplnil a byla mu evidována neomluvená absence, a proto s ním byl ukončen pracovní poměr dne 16. 10. 2019, a to jak ze strany uživatele, tak i ze strany žalované agentury práce. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by pracovní poměr byl ukončen 31. 10. 2019, avšak tvrdí, že k jeho ukončení došlo 16. 10. 2019. Dále žalovaná na svou obranu uvádí, že již 15. 10. 2019 žalovaný prohlásil, že končí a nadále pracovat nebude, přičemž po dokončení směny si sbalil vše potřebné a na pracovišti prohlásil, že už nepřijde. Na to uživatel [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ukončila žalobci jeho dočasné přidělení a sdělila žalované, že požaduje za žalobce náhradu. Následujícího dne 16. 10. 2019 se žalobce dopoledne dostavil k žalované ukončit pracovní poměr. Žalovaná dále uvedla, že žalobce nejprve podepsal dohodu o skončení pracovního poměru a sdělil, že na pracovišti odevzdal veškeré svěřené věci, následně převzal zápočtový list a potvrzení o zdanitelných příjmech, a jakmile bylo vše předáno, s úsměvem položil na stůl nemocenský lístek, který posléze žalovaná odeslala na Okresní správu sociálního zabezpečení. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud vzal za prokázané, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž vykonával práci jeřábníka u uživatele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kam byl dočasně přidělen.

4. Z listiny označené jako„ Ukončení pracovního poměru na dobu určitou dle § 65 ZP” ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se dohodl s žalovanou na ukončení pracovního poměru dle § 65 zákoníku práce ke dni 16. 10. 2019. Listina obsahuje jak podpis žalobce, tak i podpis zástupce žalované.

5. Z dodatku o ukončení dočasného přidělení k soud zjistil, že mezi žalovanou jako agenturou práce a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] bylo dohodnuto ukončení dočasného přidělení žalobce ke dni 16.10.2019. Jako důvod byla uvedena nespokojenost s pracovním tempem žalobce a nespokojenost s plněním jeho pracovních povinností.

6. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobce byl práce neschopný od 16. 10. 2019 do 31. 10. 2019. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 7. Žalobce v tomto řízení nárokuje vůči žalované náhradu mzdy za období od 16. 10. 2019 do 31. 10. 2019 ve výši 6 500 Kč. Z ustanovení § 192 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti náhrada mzdy. Žalobce sice prokázal, že v období od 16. 10. 2019 do 31. 10. 2019 byl v pracovní neschopnosti, avšak neprokázal, že v tomto období ještě trval jeho pracovní poměr u žalované.

8. Mezi účastníky bylo sporným, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru, zda 16. 10. 2019, jak je uvedeno v listině označené jako„ Ukončení pracovního poměru na dobu určitou dle § 65 ZP”, anebo dne 31. 10. 2019, jak tvrdil žalobce. Žalobce uvedl, že z důvodu své nepozornosti na listině, která se týkala rozvázání pracovního poměru, si při jejím podpisu nevšiml nesprávného data. Nicméně k tomuto svému tvrzení žalobce nepředložil žádný důkaz, zatímco tvrzení žalované se opírá nejen o tuto listinu obsahující ukončení pracovního poměru dne 16. 10. 2019, ale koresponduje rovněž s dodatkem o ukončení dočasného přidělení žalobce uzavřeným mezi žalovanou jako agenturou práce a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako uživatelem.

9. Listinu označenou jako„ Ukončení pracovního poměru na dobu určitou dle § 65 ZP” soud právně hodnotí jako dohodu o rozvázání pracovního poměru, přičemž pracovní poměr byl rozvázán dle této dohody dne 16. 10. 2019, a proto v následujícím období žalobce u žalované už zaměstnán nebyl a žalovaná tak nebyla povinna platit žalobci náhradu mzdy po dobu jeho pracovní neschopnosti trvající od 16. 10. 2019 do 31. 10. 2019.

10. Otázku, zda se žalobce dopouštěl neomluvených absencí či nikoliv, soud již neřešil, neboť s ohledem na platně uzavřenou dohodu o rozvázání pracovního poměru považuje tuto otázku pro rozhodnutí sporu za právně bezvýznamnou.

11. Z důvodu neunesení důkazního břemene na straně žalobce soud proto jeho žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

12. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaná strana byla v tomto řízení procesně úspěšná, a proto má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Avšak vzhledem k tomu, že žalovaná po žalobci náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud o účastnických nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.