26 C 224/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 93 213 Kč s příslušenstvím a o vydání potvrzení o zaměstnání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 71 802 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne 30. 6. 2022 se co do částky 21 411 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaná je povinna vydat žalobci potvrzení o zaměstnání, ve kterém uvede náležitosti podle ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Protinávrh žalované ze dne 8. 9. 2022, na základě kterého se domáhala po žalobci zaplacení částky 42 474 Kč, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 341 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 124 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě. Žalobou ze dne 30. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 93 213 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to zaplacení náhrady mzdy za výpovědní dobu (za červen a červenec 2020) ve výši 52 800 Kč, nároku z titulu nevyčerpané dovolené za období od ledna do července 2020 ve výši 12 000 Kč, nároku z titulu nezaplacených přesčasových hodin včetně příplatků ve výši 20 787 Kč, nároku z titulu nezaplacených cestovních náhrad ve výši 7 626 Kč. Dále žalobce žádal, aby soud žalované uložil povinnost vydat žalobci potvrzení o zaměstnání, ve kterém uvede náležitosti podle ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán jako stavební dělník, přičemž dne 13. 5. 2020 mu žalovaná na pracovišti doručila listinu ze dne 13. 5. 2020 nadepsanou jako rozvázání pracovního poměru, ze které bylo patrno, že žalovaná se ním rozvazuje pracovní poměr podle § 52 zákoníku práce, a to z důvodu organizačních změn. Podle této listiny měl pracovní poměr skončit dnem 13. 5. 2020. Následně 27. 5. 2020 mu byla doručena listina ze dne 21. 5. 2020 nadepsaná jako výpověď z pracovního poměru, ze které vyplynulo, že mu žalovaná dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost, když z rozhodnutí žalované byla zrušena jeho pracovní pozice zedník. S oběma výpověďmi žalobce nesouhlasil a žalobou ze dne 23. 9. 2020 se domáhal neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Ve věci probíhalo řízení u Okresního soudu v Ostravě pod spis. zn. , spisová značka, , kdy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2022, č.j. , spisová značka, bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která byla dána žalobci listinou žalované ze dne 13. 5. 2020 je neplatná, a dále žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru, která mu byla dána listinou ze dne 21. 5. 2020, a která mu byla doručena 27. 5. 2020, je neplatná, byla zamítnuta. Podle uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě tak pracovní poměr u žalované skončil uplynutím výpovědní doby, tj. 31. 7. 2020, a proto má žalobce právo na náhradu mzdy také za měsíc červen 2020 a červenec 2020. Dále žalobce tvrdil, že mu žalovaná nezaplatila mzdové nároky za práce přesčas a dále mu dluží náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 10 pracovních dnů.Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s výjimkou nároku na zaplacení částky 7 626 Kč, kterou žalobce požadoval z titulu nezaplacených cestovních náhrad, když žalovaná tento nárok žalobce uznává. Žalovaná dále argumentuje tím, že pracovní poměr mezi účastníky zanikl v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dne 10. 7. 2020, nikoliv na základě výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 5. 2020. Žalovaná tak vyplatila žalobci odstupné dne 12. 8. 2020 ve výši 42 474 Kč, ačkoliv s ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru žalobce na odstupné nárok neměl, a proto uplatnila žalovaná v tomto řízení jako protinávrh vůči žalobci nárok na zaplacení částky 42 474 Kč včetně zákonného úroků prodlení. Žalovaná tvrdí, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy za výpovědní dobu vzhledem ke způsobu, jakým byl pracovní poměr rozvázán. Dále žalovaná tvrdí, že veškeré nároky z titulu nevyčerpané dovolené byly žalobci uhrazeny. K tvrzeným přesčasům žalovaná uvádí, že žalobce v rozhodném období nevykonával žádnou práci přesčas, a proto odmítá jeho nárok na zaplacení přesčasových hodin včetně příplatků.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazováníZ pracovní smlouvy ze dne 15. 7. 2019 a z dodatku č. , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 7. 2019 pracoval u žalované jako pomocný stavební dělník, kdy pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a současně byla sjednána zkušební doba 3 měsíce. Dodatkem č. , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2019 došlo s účinností od 1. 11. 2019 ke změně obsahu pracovní smlouvy tak, že žalobce začal vykonávat práci zedníka.Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 1. 3. 2022, č.j. , spisová značka, (právní moci nabyl dne 1. dubna 2022) bylo zjištěno, že v tomto řízení byla projednávaná žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 13. 5. 2020 a výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 5. 2020. Tímto pravomocným rozsudkem bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci dána listinou žalované ze dne 13. 5. 2020 je neplatná, a dále žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru, která byla dána žalobci listinou ze dne 21. 5. 2020, a která mu byla doručena dne 27. 5. 2020, je neplatná, byla zamítnuta. Soud v tomto řízení z hlediska skutkového stavu zjistil, že dne 13. 5. 2020 žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobcem s odůvodněním: „Organizační důvody § 52 – výpověď daná zaměstnavatelem”. Dne 21. 5. 2020 žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobcem s odůvodněním: Zaměstnanec je v pracovním poměru dle pracovní smlouvy uzavřené ke dni 15. 7. 2019, ve znění jejích případných dodatků, na základě které vykonává práci na pozici „zedník“. Z rozhodnutí zaměstnavatele rušíme pracovní pozici „zedník“, v důsledku čehož se pro zaměstnavatele stáváte nadbytečným. Tímto Vám oznamujeme, že Vám dáváme výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ZP pro nadbytečnost. Výpovědní doba činí dva (2) měsíce a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení této výpovědi. Pracovní pozice žalobce (zedník) byla u žalované zrušena ke dni 13. 5. 2020. V odstavci 16 soud uvádí, že pokud se týká výpovědi z pracovního poměru danou žalobci listinou žalovaného ze dne 13. 5. 2020, a doručenou žalobci téhož dne, tak mezi účastníky nebylo sporné, že tato výpověď nesplňuje náležitosti stanovené ustanovením § 50 odst. 4 ZP, protože neobsahuje důvody výpovědi, a proto soud určil, že je tato výpověď neplatná. Pokud se týká výpovědi z pracovního poměru danou žalobci listinou žalovaného ze dne 21. 5. 2020, a doručenou žalobci dne 27. 5. 2020, tak k tomu soud v odstavci 17 konstatuje, že mezi účastníky nebylo sporné, že tato výpověď formálně splňuje náležitosti stanovené ustanovením § 50 odst. 4 ZP, protože obsahuje důvody výpovědi. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda s rozhodnutím zaměstnavatele (žalovaného) byl žalobce seznámen a kdy se stalo účinným. Soud v tomto rozsudku vyšel z účastnické výpovědi jednatele žalované vyplývá, že pracovní pozici, kterou žalobce zastával (zedník), byla ke dni 13. 5. 2020 jeho rozhodnutím zrušena a s tímto zrušením (rozhodnutím) byl žalobce dne 13. 5. 2020 jednatelem žalovaného seznámen, což korespondovalo rovněž se svědeckou výpovědí svědkyně , jméno FO, . Z tohoto pravomocného rozsudku tak vyplývá, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil uplynutím výpovědní doby, tj. 31. 7. 2020.Ze zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 2. ledna 2020 do 12. května 2020.Z listiny označené jako „Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci” ze dne 20. září 2019 soud zjistil, že žalobce absolvoval u smluvního lékaře žalované společnosti , právnická osoba, . lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, vstupní zdravotní prohlídku, přičemž žalobce byl shledán zdravotně způsobilý pro práci pomocného stavebního dělníka pouze po dobu 4 měsíců s ohledem na ohrožení nemocí z povolání s tím, že je potřeba doplnit kontrolní cévní vyšetření chladovým testem a prstovou pletysmografií ke zhodnocení významnosti potíží. Termín mimořádné prohlídky byl stanoven do 20. ledna 2020.Z lékařské zprávy Zdravotního ústavu v , adresa, ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že se žalobce dne 6. 1. 2020 zúčastnil specializovaného vyšetření v rámci pracovně lékařské prohlídky ve Zdravotním ústavu v , adresa, , kde byl proveden chladový test horních končetin a pletysmografie horních končetin s tím, že byl učiněn závěr, že na druhém prstu pravé horní končetiny byl zjištěn periferní vazospazmus HKK těžkého stupně postižení s poruchou prokrvení v podmínkách tepelného diskomfortu a příznivou reakcí na teplo. Dále zjištěn na všech ostatních prstech oboustranně periferní vazospazmus HKK středně těžkého stupně postižení v podmínkách tepelného diskomfortu bez poruchy prokrvení a příznivou reakcí na teplo. Přiznané ohrožení nemoci z povolání absolutní kontraindikací pro práci v riziku chladu, riziku nadlimitních vibrací, nadlimitního přetěžování horních končetin, tedy kategorie RR a vyšší, kategorie 2 neriziková je teoreticky akceptovatelná.Z lékařské zprávy smluvního lékaře žalované společnosti , právnická osoba, . lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. ledna 2023 soud zjistil, že , tituly před jménem, , adresa, požádal žalovanou o dodání kategorizace prací pro danou profesi tak, aby mohl učinit závěr, zda je způsobilý k výkonu práce zedníka. K jeho dotazu žalovaná e-mailovou zprávou ze dne 19. 3 .2020 uvedla, že nepožaduje mimořádnou prohlídku, a to z důvodu, že s žalobcem bude rozvázán pracovní poměr. Tuto e-mailovou zprávu zasílala , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , kde uvedla, že žalovaná nepožaduje, aby byl žalobce v pracovní neschopnosti „vyšetřen pro pracovně-lékařskou prohlídku”, když tuto již nepotřebuje. Žalovaná v tomto e-mailu uvádí, že nechápe postup žalobce s lékařskými prohlídkami, neboť ví, že s ním bude rozvázán pracovní poměr, jakmile ukončí pracovní neschopnost. Žalovaná uvádí, že žalobce po ukončení pracovní neschopnosti ihned dostane výpověď s odstupným a nadále nebude pro žalovanou pracovat.Z listiny označené jako „Okamžité zrušení pracovního poměru” ze dne 10. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí s tím, že žalobce po ukončení pracovní neschopnosti dne 12. 5. 2020 nenastoupil do práce. Dále bylo žalobci vytýkáno, že se ode dne 3. 6. 2020 nepodrobil pracovně lékařským prohlídkám. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručováno dopisem odeslaným dne 13. 7. 2020 formou doporučeného dopisu do vlastních rukou, podací číslo , Anonymizováno, , přičemž z dodejky plyne, že tato zásilka byla žalované vrácena zpět 16. 7. 2020.Právní hodnocení skutkového stavuPo provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud v řízení vzal za prokázané, že pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán výpovědí z pracovního poměru ze dne 21. 5. 2020 (která byla žalobci doručena dne 27. 5. 2020), a to podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost, neboť ke dni 13. 5. 2020 byla u žalované zrušena pracovní pozice zedníka, kterou vykonával žalobce. Tento skutkový závěr soud učinil na základě shora citovaného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2022, č.j. , spisová značka, , přičemž s ohledem na rozsáhlé dokazování, které vyhlášení tohoto pravomocného rozsudku předcházelo, soud nemá žádný důvod se v tomto řízení od těchto závěrů odchylovat. Protože byl pracovní poměr rozvázán z organizačních důvodů, činí v takovémto případě výpovědní doba dva měsíce a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení této výpovědi. Z uvedeného vyplývá, že žalobce má nárok na náhradu mzdy také za měsíce červen 2020 a červenec 2020, neboť v tomto období již pracovní pozice zedníka u žalované byla zrušena a současně pracovní poměr žalobce u žalované s ohledem na běh výpovědi doby nadále trval. Pokud v předmětném období žalovaná žalobci nemohla přidělovat práci (s ohledem na zrušenou pracovní pozici zedníka), pak se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele a žalobci z tohoto důvodu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce.V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce byl shledán zdravotně způsobilým pro práci pomocného stavebního dělníka lékařským posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 20. září 2019, avšak pouze po dobu 4 měsíců s tím, že termín mimořádné prohlídky byl stanoven do 20. ledna 2020. Současně bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 2. ledna 2020 do 12. května 2020, přičemž po ukončení pracovní neschopnosti žalovaná svému smluvnímu lékaři napsala e-mail, že nepožaduje u žalobce mimořádnou prohlídku, a to z důvodu, že s žalobcem bude rozvázán pracovní poměr. Žalovaná tak po ukončení pracovní neschopnosti žalobci ani žádnou práci přidělovat nemohla, neboť pro sjednaný druh práce dělníka už žalobce zdravotně způsobilý nebyl, neboť vstupní lékařská prohlídka byla omezena dobu 4 měsíců, a mimořádnou lékařskou prohlídku sama žalovaná nepožadovala, neboť s žalobcem již nepočítala. Z žádného důkazu neplyne, že by žalobce svým jednáním mařil provedení lékařské prohlídky; naopak lze uzavřít, že sama žalovaná nechtěla, aby byla po ukončení pracovní neschopnosti zjišťována zdravotní způsobilost žalobce, neboť jej nechtěla nadále zaměstnávat.Žalobce tedy po dobu výpovědní doby nemohl u žalované pracovat, neboť jeho pracovní místo zedníka bylo zrušeno k 13. 5. 2020 a žalovaná mu nesdělila, jakou pracovní pozici by měl po dobu výpovědní doby vykonávat a tuto nesdělila ani svému smluvnímu lékaři tak, aby mohl posoudit, zda nabízenou práci může s ohledem na přiznané ohrožení nemoci z povolání vykonávat či nikoliv. Po dobu výpovědní doby tak žalobce nemohl vykonávat práci, a to z důvodu překážek na straně zaměstnavatele a za výpovědní dobu mi tedy náleží náhrada mzdy.Co se týče okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10. 7. 2020, pak soud zjistil, že toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručováno dopisem odeslaným dne 13. 7. 2020 formou doporučeného dopisu do vlastních rukou, podací číslo , Anonymizováno, , přičemž z dodejky plyne, že tato zásilka byla žalované vrácena zpět 16. 7. 2020.Podle ustanovení § 334 odst. 2 zákoníku práce doručuje zaměstnavatel písemnost zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo d) prostřednictvím datové schránky. Doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pak upravuje ustanovení § 336 zákoníku práce, to vše ve znění účinném od 1. 7. 2020. Soud má za to, že žalovaná, která okamžité zrušení pracovního poměru doručovala žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, okamžité zrušení pracovního poměru žalobci řádně do vlastních rukou nedoručila, neboť nebyly dodrženy hmotněprávní podmínky pro doručování uvedené v ustanovení § 336 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce. Podle těchto ustanovení platí, že pokud zaměstnanec není zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu a zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl. Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost nepřevezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti znemožní tím, že zásilku odmítne převzít, nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.Z listinných důkazů bylo zjištěno, že zásilka s okamžitým zrušením pracovního poměru byla žalobci vhozena do schránky dne 14. 7. 2020, ale již 16. 7. 2020 ji Česká pošta, jako provozovatel poštovních služeb, vrátila žalované, tedy v daném případě nebyla splněna 15denní lhůta pro možnost, aby si žalobce zásilku vyzvedl. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce převzetí zásilky znemožnil, neboť žalobce ani nebyl v tomto případě doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.Podmínky pro doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí zaměstnavatel smluvně sjednat s provozovatelem poštovních služeb, což vyplývá z ustanovení § 334 odst. 4 zákoníku práce. V daném případě však žalovaná neprokázala, že by s Českou poštou sjednala podmínky pro doručení. Protože nebyla splněna hmotně právní podmínka pro doručení, nemohlo dojít k platnému rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Toto nedoručené okamžité zrušení pracovního poměru soud proto považuje za nicotný právní úkon a nepřihlížel k němu.Ohledně nároku na proplacení dovolené soud z výplatního lístku vzal za prokázané, že žalobci zůstal nárok na náhradu mzdy za 10 dnů nevyčerpané dovolené, což plyne ze mzdového lístku žalobce za červen 2020, kde je uveden zůstatek dovolené 10 dnů. Žalobci totiž za rok 2020 příslušela dovolená v délce 20 dnů. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr trval do 31. 7. 2020, činila poměrná část dovolené 14 dnů a z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti mu byla dovolená krácena za prvních 100 dnů o 1/12 a za dalších 21 dnů rovněž o 1/12. Z důvodu pracovní neschopnosti mu tak byla dovolená krácena o 4 dny a zbývá mu dovolená ve výši 10 dnů, kterou nevyčerpal, a proto mu přísluší náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 10 dnů.Co se týče nároku žalobce na zaplacení přesčasových hodin včetně příplatků, pak žalovaná popírala, že by žalobce práce přesčas vykonával, přičemž k důkazu byla provedena evidence docházky žalobce za celé rozhodně období, přičemž žádné přesčasy zde zjištěny nebyly. Soud proto nárok žalobce na zaplacení přesčasových hodin včetně příplatků zamítl.Podle ustanovení § 355 odst. 1 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.Podle ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.Podle ustanovení § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.Podle ustanovení § 356 odst. 1 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.Soud při výpočtu výše náhrady mzdy vycházel z hodinového výdělku žalobce ve výši 150 Kč, který je plyne z pracovních smlouvy (str. 8), přičemž tento hodinový výdělek je pravděpodobným výdělkem, neboť žalobce v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů. Vycházeje z hodinového výdělku ve výši 150 Kč, pak měsíční výdělek činí 26 088 Kč (40 x 150 x 4,348). Žalobci proto náleží náhrada mzdy za dva měsíce, a to červen a červenec 2020, tedy celkem ve výši 52 176 Kč (2 x 26 088 Kč). Současně žalobci náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou rozsahu 10 dnů, tedy ve výši 12 000 Kč (150 × 8 = 1 200 × 10 = 12 000). Současně soud přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 7626 Kč, což je nárok, který v průběhu řízení žalovaná strana uznala co do důvodu a výše, a proto soud ve vztahu k tomuto nároku rozhodla podle tohoto uznání, když nárok žalobce je v souladu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 163 odst. jedna zákoníku práce. Celkem tak byl ve výroku I. tohoto rozsudku žalobci přiznán vůči žalované nárok na zaplacení částky 71 802 Kč (52 176 + 12 000 + 7 626), a to včetně úrokového příslušenství, na které má žalobce právo plynoucí ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když výše úrokového příslušenství odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.Žalobce nárokoval celkem v tomto řízení po žalované částku 93 213 Kč s příslušenstvím, avšak přiznáno mu bylo 52 176 Kč, a proto v rozsahu, v jakém nebylo žalobě vyhověno, byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku co do částky 21 411 Kč s příslušenstvím jako nedůvodná zamítnuta.Zamítnut byl také ve výroku IV. protinávrh žalobkyně ze dne 8. 9. 2022, ve kterém se domáhal po žalobci, aby mu vrátil neoprávněně vyplacené odstupné ve výši 42 474 Kč, nicméně tento nárok žalované není důvodný, neboť ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že pracovní poměr nebyl rozvázán v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci, nýbrž pracovní poměr byl rozvázán z organizačních důvodů pro nadbytečnost žalobce, a proto žalobce má na vyplacení odstupného nárok ve výši, v jaké mu bylo bylo vyplaceno.V řízení dále bylo nesporné, že žalovaná jako zaměstnavatel doposud nesplnila svou povinnost plynoucí z ustanovení § 313 zákoníku práce a nevydala žalobci zápočtový list, a proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že žalovaná je povinna vydat žalobci potvrzení o zaměstnání, ve kterém uvede náležitosti podle ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce. Třídenní lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.Podáním protinávrhu vznikla žalované společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek, a protože doposud soudní poplatek zaplacen za tento protinávrh nebyl, soud proto ve výroku VI. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit soudní poplatek ve výši 2 124 Kč podle položky 1.1.b) sazebníku poplatků.S ohledem na výsledek sporu má soud za to, že žalobce byl převážně procesně úspěšný, a proto mu přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení v plné výši podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.Tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 661 Kč. Dále byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci následujících 6 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh, vyjádření žalobce ve věci samé, účast na soudních jednáních dne 11. ledna 2023 a dne 19. května 2023 a 26. června 2023).Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 3 980 Kč (z punkta 71 802 Kč), a proto při 6 úkonech právní služby je odměna 23 880 Kč (6 × 3 980 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 6 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč (6 × 300 Kč). Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 32 341 Kč. Žalovaná byla zavázána zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.Právní zástupce žalobce sice ve svém závěrečném návrhu uváděl, že v rámci náhrady nákladů řízení bude také nárokovat náhradu cestovních výdajů a náhradu za ztrátu času s tím, že veškeré nároky vyčíslí a vyúčtuje ve lhůtě 3 dnů, avšak toto vyčíslení nedodal, a proto s ohledem na chybějící doklady a údaje mu nemohly být tyto nároky přiznány.