26 C 228/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 866 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], která mu byla dána z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci. Žalobce uvádí, že skutky, které jsou mu vytýkány ve výpovědi, nedosahují intenzity závažného porušení povinnosti. Navíc žalobce byl zaměstnán u žalované již od roku 1984 a od roku 2012 pracoval na pozici vedoucího oddělení personalistiky a mezd, přičemž za 35 let práce u žalované neobdržel nikdy žádnou výtku ani upozornění na porušování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů. Žalobce vždy pracoval svědomitě a řádně, plnil zadané úkoly, k jeho práci nebyly nikdy dříve výhrady. Tyto vyvstaly až počátkem roku 2020 výtkou ze dne 25. 2. 2020 a výpovědí [datum], aniž by byl žalobci dán dostatečný prostor k jejich nápravě, neboť s ohledem na časové rozpětí mezi výtkou a výpovědí z pracovního poměru (i s ohledem na dočasnou pracovní neschopnost žalobce) měl na nápravu pouhých 12 dní. Pokud měl přímý nadřízený žalobce pan [příjmení], se kterým se žalobce zná řadu let a tykají si, výtky k práci žalobce, jistě bylo toto vhodné a slušné řešit nejprve ústně. Jednání žalované proti žalobci proto považuje žalobce za šikanózní a diskriminační, neboť výpověď z pracovního poměru byla uměle vykonstruována s cílem ukončit působení žalobce u žalované. Žalobce proto dne 27. 5. 2020 písemně sdělil žalované, že výpověď ze dne [datum] považuje za nezákonnou a neplatnou a oznámil jí ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván v souladu s jeho pracovní smlouvou ze dne [datum] na pozici vedoucího oddělení personalistiky a mezd. Žalobce dále uvádí, že žalovaná zmeškala prekluzivní lhůtu stanovenou § 58 odst. 1 zákoníku práce. Ten stanoví, že výpověď z důvodů uvedených v písm. g) lze dát pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu zaměstnavatel dověděl. Tato lhůta v okamžiku dání výpovědi, tj. 31. 3. 2020, již marně uplynula u vytýkaných úkolů s termínem plnění do 31. 12. 2019, což znamená, že ve vztahu k těmto důvodům výpovědní důvod zanikl a pro tyto důvody nemohla být výpověď dána.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána oprávněně. Žalovaná dále uvedla, že pracovní poměr s žalobcem ukončila výpovědí z důvodů závažného porušování pracovních povinností ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce předanou žalobci dne [datum], přičemž této výpovědi předcházelo předání výtky pro neplnění pracovních zaměstnance žalobci dne [datum]. Žalovaná poukazuje na to, že v souladu s ustálenou judikaturou nejvyšších soudů České republiky je jakékoliv porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci porušením méně závažným porušeným ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Porušení uvedená ve výtce jsou nepochybně porušeními pracovních povinností žalobce, s ohledem na náplň jeho práce a postavení vedoucího zaměstnance, jehož přístup k plnění pracovních povinností by měl být příkladný pro ostatní zaměstnance. V případě žalovaného nadto uvedená porušení představují pouze příklady dlouhodobého laxního přístupu zaměstnance k jeho pracovním povinnostem. Není pravdou, že by žalobce nikdy nebyl na porušení jeho pracovních povinností upozorňován. Toto bylo nicméně zpravidla činěno neformálně v souladu s přátelskou zaměstnaneckou politikou žalovaného. Žalovaná rovněž nerozumí argumentaci žalobce, že žalobce měl na nápravu svých porušení s ohledem na jeho pracovní neschopnost a následnou výpověď pouze 12 dní. Výtka ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce slouží jako upozornění na již nastalá porušení pracovních povinností a není zde nutná žádná lhůta k nápravě, neboť jde o konstatování již nastalých prohřešků (na rozdíl od výzvy k nápravě neuspokojivých pracovních výsledků ve smyslu § 52 písm. f) zákoníku práce) dvokátní kancelář. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by žalobce byl bezproblémovým a vzorným zaměstnancem, jak je uváděno v žalobě. Je sice pravdou, že žalobci byly v průběhu jeho pracovního poměru vypláceny roční odměny, tyto odměny jsou nicméně navázány na splnění konkrétních jednotlivých úkolů (cca. 4-5 úkolů) stanovených pro každý kalendářní rok zvlášť a k vyplácení odměn se u žalovaného pravidelně přistupovalo„ velkoryseji“. Úkolům, jejichž splnění není součástí podmínek vyplacení odměn, naopak žalobce věnuje podstatě méně pozornosti a aktivity. (Ne) vyplácení ročních odměn tedy vůbec nereflektuje celkovou spokojenost či nespokojenost žalovaného splněním pracovních povinností ze strany žalobce, ale je odvislé pouze od splnění několika výslovně určených pracovních úkolů. Žalovaná naopak práci žalobce hodnotí jako nedůslednou, s častým nedodržováním termínů a nedostatečně proaktivním přístupem, který je na pozici, kterou žalobce u žalované zastával nezbytný. Vytýkáná porušení žalovaná nadále považuje za závažná porušení pracovních povinností žalobce s ohledem na to, na jaké pozici u žalovaného pracoval, když se jednalo o vedoucího zaměstnance, který měl naopak dodržování právních a jiných předpisů kontrolovat u svých podřízených a jít jim svým chováním příkladem a rozhodně ne sám zpochybňovat potřebnost pravidel a dlouhodobě tato pravidla porušovat. Hodnocení intenzity porušení povinností náleží soudu, a přestože žalovaná považuje tato porušení za závažná, tak i v případě, že by soud došel k závěru, že se jednalo o soustavné méně závažné porušování pracovních povinností, splnila žalovaná hmotněprávní podmínky pro skončení pracovního poměru tím, že byla žalobci předána výtka. Při jakémkoliv vyhodnocení intenzity porušení se nadále jedná o stejný výpovědní důvod. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], z pracovní smlouvy ze dne [datum] a ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků soud zjistil, že žalobce je zaměstnán u žalované od [datum], přičemž od roku 2012 pracuje na pozici vedoucího oddělení personalistiky a mezd.

4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná rozvázala s žalobcem pracovní poměr z důvodu závažného porušování pracovních povinností ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Tato porušení spočívají v následujících čtyřech skutcích.

5. První skutek, který je žalobci ve výpovědi vytýkán, spočívá v tom, že dne 14. 3. 2020 a opakovaně 28. 3. 2020 provedl žalobcův nadřízený zaměstnanec kontrolu dodržování Nařízení EK- GDPR, včetně kontroly dodržování vnitřních předpisů zaměstnavatele označených jako SM-29 a MP 29.

1. Dále se zde uvádí: Při této kontrole bylo zjištěno závažné a opakované porušování ochrany osobních údajů tím, že ponecháváte všechny osobní spisy zaměstnanců bez jakékoliv fyzické ochrany, tzn. neuzamčené zámkem a na [příjmení] pracovním stole volně ležely dokumenty pracovně-právního a mzdového charakteru. Tím vzniklo pro společnost nebezpečí možného úniku osobních údajů, čímž došlo k závažnému porušení Nařízení EK„ GDPR“, včetně porušení příslušných ustanovení, zejména bodů 5.2.3 a 5.2.2 směrnice SM-29. Dále jste opakovaně nedodržel povinnost dle bodu 3.1.2, 3.1.7, 3.1.9, 3.1.16 a 3.1.26 Pracovního řádu společnosti jako zaměstnanec a dále povinnosti jako vedoucí zaměstnanec. Dále fyzicky opakovaně nezabezpečujete složky-fascikly s názvem„ rekapitulace mezd“, Smluvní“ (dokumentaci smluv u managementu společnosti), složku s názvem„ mzdové výměru, Roční prémie“,„ Úprava mezd a„ Návrhy změn“, které jsou tímto přístupné a nedostatečně zabezpečené. Tímto opakovaným závažným porušením svých povinností vystavujete společnost velkému riziku úniku dat a osobních údajů.

6. Druhý skutek, který je žalobci v předmětné výpovědi z pracovního poměru vytýkán, spočívá v tom, že žalobce, který byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti, o ukončení dočasné pracovní neschopnosti informoval e-mailem svého nadřízeného a oddělení personalistiky a mezd (paní [jméno] [příjmení]) až dne [datum] v 9,16 hod., ačkoliv byl povinen tak učinit bezprostředně po ukončení pracovní neschopnosti. Tímto jednáním měl žalobce porušit svou povinnost dle bodu [datum] pracovního řádu žalované společnosti.

7. Třetí skutek, který je žalobci v předmětné výpovědi vytýkán, spočívá v „ opakovaném neplnění povinností v oblasti systémový interních auditů”. Žalobci je zde vytknuto„ nesplnění úkolu č. 05_ 2019 s termínem plnění k 31. 12. 2019 a dále je uvedeno, že žalobce neplní své povinnosti a úkoly vyplývající z procesních interních auditů, konkrétně se jedná o tyto čtyři úkoly: 01_ 2019 s opakovaně prodlouženým termínem plnění k 31. 12. 2019, 01_ 2019 s opakovaně prodlouženým termínem plnění k [datum], 01_ 2019 s opakovaně prodlouženým termínem plnění k 31. 12. 2019, 39_ 2019 s opakovaně prodlouženým termínem plnění k 29. 2. 2020.

8. Čtvrtý skutek, který je žalobci ve výpovědi z pracovního poměru vytýkán, spočívá v tom, že v přímé podřízenosti vedoucího střediska kanalizačních sítí [obec] pracuje jeho syn, pan [jméno] [příjmení] mladší, což podléhá schválení generálním ředitelem společnosti, přičemž žalobce do 30. 3. 2020 nezabezpečil podklad pro schválení výjimky generálním ředitelem, čímž měl žalobce porušit povinnost plynoucí z pracovního řádu zaměstnavatele bod [číslo].

9. Z výtky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobci vytkla neplnění pracovních povinností, které mělo spočívat v následujících 3 skutcích.

10. První skutek, který je žalobci vytknut, zní takto:„ Pan ing. [příjmení] [příjmení] pracuje od [datum] jako vedoucí střediska 5 vodovodních sítí v [obec] a je přímým podřízeným svého otce – vedoucího provozu vodovodních sítí [obec] - pana [jméno] [příjmení]. Dlebodu 1.2.9 Pracovního řádu podléhá zařazení do takové přímé řídící působnosti blízkého příbuzného, schválení generálním ředitelem, což jste však neučinil. Vytýkám Vám toto nesplnění Vaší pracovní povinnosti, čímž došlo kporušení Pracovního řádu. Současně Vám ukládám, abyste neodkladně, maximálně do 28. 2. 2020 zajistil schválení generálním ředitelem.” 11. Druhý skutek, který je žalobci vytknut, zní takto:„ Dne 21.21 2020 jsem svolal jednání od 8 hod., na které jste se bez omluvy, ani bez jiného vážnějšího důvodu nedostavil. Tvrdil jste, že Vám upomínka začátku jednání nepřišla do systému outlok. Kontrolou bylo zjištěno, že Vám upomínka přišla, a že jste uvedl nepravdivou informaci přímému nadřízenému – organizačně-správnímu řediteli. Vytýkám Vám toto nepravdivé tvrzení a 6 porušení Vašich pracovních povinností spočívající v nedostavení si na plánovanou pracovní schůzku.

12. Třetí skutek, který je žalobci vytknut, zní takto: V souvislosti s Vaší pozicí vedoucí oddělení personalistiky a mezd Vám zároveň vytýkám i nízkou iniciativu a nedůslednost při řešení dlouhodobějších personálních a dalších úkolů a projektů - zejména u projektu„ hodnocení zaměstnanců“, změny zajištění očkování proti klíšťové encefalitidě.

13. Z článku 1.2.9 pracovního řádu žalované soud zjistil, že manželé, druh, družka, rodiče a sourozenci nemohou být zařazení do funkcí, v nichž by byl jeden druhému podřízen.

14. Z prezentace ze školení pro zaměstnance [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] [právnická osoba], včetně tzv. Desatera pro zaměstnance soud zjistil, že žalobce absolvoval v oblasti dodržování GDPR školení dne 23. 4. 2019 a rovněž byl seznámen s obsahem směrnic žalované SM-29 a MP 29.01, jejímž účelem je mimo jiné zabránit úniku či zneužití osobních údajů.

15. Ze záznamu o Interní kontrole dodržování povinností vyplývající z oblasti„ GDPR“ – ISŘ oblast 29 (Ochrana osobních údajů) ze dne [datum] a z pořízené fotodokumentace soud zjistil, že dne 14. 3. 2020 provedl organizačně-správní ředitel Ing. [jméno] [příjmení], MSc., jako osoba zodpovědná za dodržování Nařízení EK –„ GDPR“ a za oblast SM-29 kontrolu celkem 6 kanceláří (č. 105, 204, 302, 301, 402, 401). Při kontrole byla pořízena fotodokumentace, ze které vyplývá, že dokumenty obsahující osobní a jiné údaje jsou v kanceláři žalobce nezajištěny a nejsou tak dodržována pravidla o fyzickém zajištění dokumentů, k čemuž má žalobce k dispozici uzamykatelné skříně (není dodržována zásada tzv. čistého stolu a čisté obrazovky).

16. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnán u žalované společnosti od [datum]. Od roku 2001 je ve funkci organizačně správního ředitele, přičemž žalobce byl jeho podřízeným. Svědek uvedl, že žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru z důvodu„ jeho přístupu k práci”. V posledních letech se u žalované změnilo vnímání personálního řízení, což souviselo s nástupem nového generálního ředitele v roce 2015. Zatímco dříve se po vedoucím oddělení personalistiky a mezd vyžadovaly pouze administrativní činnosti, po nástupu nového generálního ředitele Ing. [příjmení] [příjmení] se nově vyžadovalo i zlepšení procesů náborů, nástupnictví, adaptačního procesu u nově přijatých zaměstnanců a podobně. Svědek však u žalobce vnímal jeho nízkou iniciativu, neboť žalobce si plnil pouze to, co musel. Svědek proto žalobce pobízel, aby byl iniciativní a přicházel s novými návrhy. Co se týče schůzky z 21. 2. 2020, k tomu svědek uvedl, že tuto schůzku svolal prostřednictvím aplikace Outlook, přičemž žalobce na tuto schůzku dorazil s 20 minutovým zpožděním a tvrdil, že mu pozvánka do Outlooku nepřišla.

17. K problematice očkování proti klíšťové encefalitidě svědek [příjmení] uvedl, že žalovaná společnost zajišťuje vybraným zaměstnancům (zejména z čistíren odpadních vod vodovodů a kanalizací) očkování proti klíšťové encefalitidě. Smluvní lékaři nechtěli toto očkování provádět, a tak se hledala jiná varianta, přičemž úkolem žalobce bylo novou variantu očkování navrhnout. Žalobce sice návrh různých variant očkování vypracoval, ale tímto také skončilo, neboť nebyl oprávněn návrh schvalovat. Návrh žalobce mohl schválit technický ředitel Ing. [jméno] [příjmení], do jehož gesce tato záležitost patří. Svědek žalobci nevytýká nesplnění úkolu, ale neiniciativnost a opožděné splnění tohoto úkolu, neboť tento úkol měl žalobce splnit do konce roku 2019, nicméně svědek si nepamatuje, kdy mu tento úkol uložil, ani zda byla žalobci ke splnění tohoto úkolu uložena lhůta.

18. Ke kontrole ochrany osobních údajů v souvislosti s GDPR svědek [příjmení] uvedl, že žalovaná společnost v souvislosti s přijetím GDPR přijala tzv.„ metodu čistého stolu“, z čehož plyne, že žalobce měl povinnost všechny významné pracovně právní dokumenty při odchodu z pracoviště uzamknout do skříně. Svědek však při kontrole zjistil, že tyto materiály ležely žalobci volně na stole, jednalo se například o osobní spisy zaměstnanců, o mzdové záležitosti a podobně. Svědek tuto kontrolu neprováděl pouze u žalobce, nýbrž u všech svých podřízených zaměstnanců. Tuto kontrolu svědek prováděl ve dvou dnech, přičemž podobné nedostatky jako u žalobce zjistil i u paní [příjmení] a paní [příjmení]. K žalobcovu ukončení pracovní neschopnosti svědek uvedl, že žalobce měl osobně konec pracovní neschopnosti oznámit svědkovi jako jeho nadřízenému, avšak žalobce svému nadřízenému poslal pouze email.

19. Co se týče výtky týkající se [jméno] [příjmení] mladšího, pak k tomu svědek [příjmení] uvedl, že [jméno] [příjmení] mladší byl přijat na funkci technika IT a měl být podřízen svědkovi, nicméně v této funkci se neosvědčil, a když se vracel na své původní pracoviště, tak svědek zjistil, že jeho nadřízeným je jeho otec a že mu nebyl udělen souhlas generálního ředitele. Svědek [příjmení] vysvětlil, že pan [příjmení] starší je vedoucím střediska [obec] již dlouhodobě několik let, přičemž když nastupoval pan [příjmení] mladší k žalované do pracovního poměru, tak už byl jeho otec jeho nadřízeným.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnána u žalované společnosti od [datum] jako personální a mzdová referentka, přičemž žalobce byl jejím nadřízeným. Svědkyně vypověděla, že s žalobcem nebyl nikdy žádný problém, vždy byly mzdy spočítány řádně, přičemž není si vědoma toho, že by zaměstnavatel někdy v minulosti žalobci něco vytýkal. K ukončování pracovní neschopnosti svědkyně uvedla, že když pracovní neschopnost v březnu 2020 ukončil, tak v té době už fungovaly elektronické neschopenky, a proto žalobce při ukončení pracovní neschopnosti žádný papír nosit nemusel. Poté, co žalobce dostal výpověď z pracovního poměru, tak i svědkyně dostala výtku za nedodržování GDPR, a to proto, že měla dokumenty na pracovním stole, a bylo jí vytknuto, že je neměla uzamčené.

21. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byla zaměstnána u žalované společnosti od srpna 1993 do 15. 7. 2020, tedy celkem 27 let, a pracovala na různých administrativních pozicích; naposledy jako personalistka. Žalobce byl jejím nadřízeným. Svědkyni rozvázání pracovního poměru s žalobcem velice překvapilo, protože nikdy v minulosti nezaznamenala, že by mu bylo cokoliv vytýkáno. Svědkyně měla za to, že vztah mezi žalobcem a Ing. [příjmení] je dobrý, a myslela si to až do doby, než žalobce dostal výpověď z pracovního poměru. Svědkyně si není vědoma žádného problému, kvůli kterému měl žalobce dostat výpověď. Svědkyně uvedla, že měl žalobce u svých podřízených s ohledem na své znalosti přirozenou autoritu. Ačkoliv svědkyně byla přítomna poradám, kterých se účastnil žalobce i jeho nadřízený ing. [příjmení], nikdy svědkyně nezaznamenala, že by žalobci bylo v minulosti cokoliv ze strany jeho nadřízeného vytýkáno.

22. Ze svědecké výpovědi ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnána u žalované jako manažerka jakosti. Z titulu své funkce má na starosti řídící dokumentaci v rámci integrovaného systému řízení. Svědkyně popsala, že v dubnu 2015 došlo u žalované ke změně na pozici generálního ředitele, přičemž nový generální ředitel zavedl častější provádění interních auditů. V roce 2018 tak byl proveden na pracovišti žalobce audit týkající se GDPR, roce 2019 byl proveden audit týkající se pracovněprávních dokumentů a po odchodu žalobce byly provedeny také audity interních a externích kontrol. Svědkyně vypověděla, že u žalobce byly zjištěny„ nějaké nedostatky” spočívající v nesrovnalosti v řídících dokumentaci a byly mu sděleny„ doporučení” tak, aby byl příště tento proces lépe proveden. Z interního auditu vyplynulo například doporučení popsat, jaké kroky je potřeba udělat, když se rozvazuje pracovní poměr se zaměstnancem, jaké útvary se k tomu mají vyjadřovat a podobně. Pan [anonymizováno] tento popis svěřil žalobci, který byl za splnění tohoto úkolu zodpovědný. Žalobce v termínu úkol nesplnil, termín byl proto prodloužen a ani v prodlouženém termínu úkol žalobce nesplnil. Z auditu také vyplývalo, že se mají aktualizovat vzory jako například vzory pracovních smluv, vzory dohod o hmotné odpovědnosti apod. Žalobce měl jednou za rok tyto vzory prověřit, zda jsou aktuální, a zařadit je do řídící dokumentace, avšak neudělal to. Dále svědkyně uvedla, že v roce 2020 proběhly 4 kontroly Všeobecné zdravotní pojišťovny, na úseku, za který odpovídal žalobce, přičemž tyto kontroly se týkaly let 2015 až 2020; u dvou kontrol žádné pochybení zjištěno nebylo a u dvou dalších bylo zjištěno pochybení v odhlašování a přihlašování zaměstnanců ve dvou nebo třech případech. Tedy za období 2015 až 2020 odhalila VZP chyby asi v šesti případech, kdy nebyla dodržena osmidenní lhůta pro přihlašování a odhlašování zaměstnanců.

23. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. soud zjistil, že od [datum] pracuje u žalované na pozici ekonomické ředitelky. Svědkyně vypověděla, že žalovaná společnost pro své zaměstnance organizuje očkování proti klíšťové encefalitidě. Tuto službu zaměstnancům poskytovali lékaři pracovně lékařské péče. Někdy v roce 2019 lékaři pracovně lékařské péče začali po zaměstnancích požadovat potvrzení od jejich praktického lékaře, že je zdravý. Praktici však zaměstnancům toto potvrzení odmítali vystavovat, protože říkali, že nemusí být dodržena časová souslednost mezi vyšetřením od praktika a následným očkováním. Svědkyně se tuto informaci dozvěděla od žalobce a společně se snažili najít nějaké řešení. Žalobce přišel s tím, že by očkování prováděli přímo praktičtí lékaři a ti by následně žalované zasílali faktury a očkování by jim bylo následně propláceno. Další varianta byla ta, že by si zaměstnanci sami očkování platili, pak by následně přišli s dokladem a zaměstnavatel by jim to proplatil. Třetí varianta byla, že by se přímo zaměstnancům dával finanční příspěvek na očkování proti klíšťové encefalitidě. Nakonec se dohodli na schůzce, které se účastnil vedle svědkyně také žalobce, Ing. [příjmení] a technický ředitel Ing. [příjmení], že nejschůdnější bude ta varianta, že zaměstnanci si zajistí očkování sami a pak donesou doklad, který jim zaměstnavatel proplatí. Svědkyně má za to, že tuto variantu pak Ing. [příjmení] předložil ke schválení generálnímu řediteli Ing. [příjmení]. Svědkyně dále vypověděla, že ji jednou v této souvislosti posílal žalobce e-mail, který se týkal očkování proti klíšťové encefalitidě a tento e-mail následně komentoval Ing. [příjmení]. Svědkyně také potvrdila existenci písemného materiálu, ve kterém byly rozpracovány různé varianty očkování proti klíšťové encefalitidě, avšak neví, kdo byl jeho autorem. Svědkyně dále uvedla, že na přelomu let 2019 a 2020 byly zavedeny e-neschopenky, což znamenalo, že když byl některý zaměstnanec, tak měl tuto skutečnost oznámit svému přímému nadřízenému e-mailem nebo telefonicky. Žádné stížnosti na žalobce svědkyně ze strany zaměstnavatele nezaznamenala.

24. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnán u žalované od roku 1998, přičemž od roku 2008 zastává pozici technického ředitele. Svědek vypověděl, že zaměstnavatel poskytoval zaměstnancům očkování proti klíšťové encefalitidě prostřednictvím„ závodních” lékařů, kteří po určité době odmítali očkování provádět. Navíc i zaměstnanci si stěžovali, že není přesně stanovená perioda očkování. Svědek si pamatuje, že mu e-mailem přišel materiál, ve kterém byly rozpracovány jednotlivé varianty, jak nadále pokračovat s tímto programem očkování proti klíšťové encefalitidě, ale není si jistý, zda tento materiál zpracoval žalobce anebo zda jej zpracovali bezpečnostní technici a následně jej finalizoval žalobce. Nakonec se dohodli tak, že ti závodní lékaři, kteří nemají problém s očkováním, budou i nadále očkovat, a ti, kteří ten problém mají, tak namísto nich měli očkování provádět praktičtí lékaři a posléze měli zaměstnanci donést zaměstnavateli doklad, na základě kterého by jim bylo očkování proplaceno. Jak to ale celé nakonec dopadlo, svědek neví. Svědek nezaznamenal, že by si v minulosti na žalobce zaměstnavatel stěžoval.

25. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je od roku 2008 zaměstnán u žalované jako bezpečnostní technik. Asi před 2 lety se dozvěděl, že na poradě úpravny vody [obec] zaměstnanci projevovali nesouhlas s termíny, kdy měli absolvovat očkování proti klíšťové encefalitidě. Zaměstnancům přišla perioda mezi očkováním příliš krátká, tvrdili, že by mohla být delší. Následně tuto záležitost řešili s personálním oddělením a s žalobcem. Varianty možného řešení tohoto problému přišly svědkovi od žalobce z personálního oddělení. Byly navrhovány různé varianty, například ty, že by se nechali zaměstnanci očkovat u praktických lékařů anebo by si očkování hradili a pak by se jim to proplácelo. Jak to nakonec dopadlo, svědek neví, nicméně potvrdil, že žalobce problematiku klíšťové encefalitidy řešil, určitě se na to„ nevykašlal”.

26. Ze svědecké výpovědi [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnána u žalované společnosti od [datum] jako bezpečnostní technička. Svědkyně problematiku očkování proti klíšťové encefalitidě osobně neřešila, poněvadž to řešil její kolega Ing. [příjmení], se kterým sedí ve stejné kanceláři, a proto ví, že zaměstnanci z úpravy vody [obec] si stěžovali, že jsou očkováni proti klíšťové encefalitidě co 3 roky a oni se někde dočetli, že mohou být očkováni co 5 let. Kvůli tomuto očkování pak byla svolána schůzka, které se svědkyně neúčastnila; na této schůzce byl Ing. [příjmení], žalobce a Ing. [příjmení]. Za 13 let, co svědkyně pracuje u žalované, nikdy neslyšela, že by si nadřízení stěžovali na žalobce. Když v minulosti po žalobci svědkyně něco chtěla, tak jí vždy vyšel vstříc.

27. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnaná u žalované společnosti od [datum] jako personální a mzdová referentka a byla podřízenou pana žalobce. K očkování proti klíšťové encefalitidě svědkyně vypověděla, že u žalované byl zaveden takový systém, že ti zaměstnanci, kteří o očkování měli zájem, tak se jim zarezervoval termín, a svědkyně pak objednávala tyto zaměstnance u lékařů, kteří žalované zajišťují pracovně lékařské služby. Někdy v únoru či březnu 2019 se ozval vedoucí z úpravy vod [obec] s tím, že nesouhlasí s očkováním po 3 letech, a tvrdil, že je možné očkovat zaměstnance v delším časovém odstupu. Protože je to administrativně velice náročná agenda, takto chtěli s žalobcem nějak zjednodušit a řešili různé varianty. Různé varianty, jak dále postupovat v programu očkování proti klíšťové encefalitidě, zpracoval žalobce. Žalobce navrhl, že by si zaměstnanci platili očkování sami a následně by jim to zaměstnavatel proplácel s tím, že zaměstnanci by si chodili pro očkování ke svému praktickému lékaři. Byl by to nejjednodušší proces, protože praktický lékař zná zdravotní stav zaměstnanců. Tato varianta však neprošla, protože zaměstnanci nesouhlasili s tím, že by se muselo z tohoto benefitu odvádět sociální a zdravotní pojištění, a tudíž z části by se zaměstnanci spolupodíleli na nákladech na vakcinaci. Nakonec tedy očkování zůstalo tak jak doposud, ale přistoupil k tomu nový problém, a to, že lékaři pracovně lékařské péče ze společnosti FOCUS MEDICUS odmítali zaměstnance očkovat s tím, že nebudou očkovat někoho, o kom nic neví. Nyní opět očkují zaměstnance lékaři pracovně lékařské péče, se kterými se na tom žalovaná společnost dohodla, přičemž zaměstnavatel nadále zajišťuje tuto agendu v tom, že hlídá zaměstnancům termíny, objednává vakcíny, objednává zaměstnance, kontrolujeme, zda se dostavili a podobně. Svědkyně nezaznamenala, že by si v minulosti na žalobce jeho nadřízení stěžovali. Svědkyně dále uvedla, že na přelomu roku 2019 až 2020 se naskytly problémy s největším poskytovatelem pracovně lékařských služeb, jednalo se o společnost FOCUS MEDICUS. Tato společnost vypověděla žalované společnosti smlouvu v lednu 2020, ale už předtím 2 měsíce přetrvávaly problémy v tom, že zaměstnanci žalované, kteří byli vysláni na lékařskou prohlídku, se vraceli s tím, že lékař nebyl přítomen a ordinace byla zavřená. Jakmile svědkyně s žalobcem zjistili, že spolupráce s FOCUS MEDICUS nefunguje, tak začali oslovovat nové lékaře pracovně lékařských služeb. Kvůli této komplikaci ale došlo k tomu, že celkem 9 zaměstnanců (z celkového počtu 860) mělo dočasně prošlou lékařskou prohlídku.

28. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že pracoval u žalované 35 let, přičemž výpověď z pracovního poměru byla pro něj velkým překvapením. Překvapením byla pro něj i předchozí výtka. Žalobce uvedl, že neměl žádné indicie o tom, že by se k něčemu takovému schylovalo. Žalobce psychicky vzalo už to, že dostal výtku, protože mu nikdy předtím nadřízený Ing. [příjmení] mezi čtyřma očima nic nevytýkal. Žalobce po této výtce očekával, že si jej Ing. [příjmení] vezme bokem a řekne mu, co mu vadí, nicméně k tomu nedošlo. Žalobce [příjmení] [příjmení] říkal hned poté, co dostal výtku, že pokud se mu něco nelíbí, takže mu to má říct přímo. Po výtce jsem byl žalobce v pracovní neschopnosti. Poté, co ukončil pracovní neschopnost, tak se ještě s panem [příjmení] stýkal profesně, když potřeboval s ním něco řešit. V den výpovědi žalobce potřeboval přinést panu [příjmení] nějaké pracovněprávní dokumenty, a proto si s ním domluvil schůzku, na které mu byla předána výpověď z pracovního poměru. K fotografiím z kanceláře žalobce uvedl, že tyto fotografie byly naaranžované, neboť takovýto stav v kanceláři neměl. To, že jsou fotografie naaranžované, plyne z toho, že ten, kdo to udělal, tak nevěděl, že když se otevřou současně dvě skříňky, tak nejdou vytáhnout registry; tedy technicky jdou obě skříňky otevřít najednou, ale pak s nimi nejde pracovat, resp. nedá se šuplík vytáhnout. Žalobce dále vypověděl, že problematika očkování proti klíšťové encefalitidě nebyla záležitostí posledních dvou měsíců jeho pracovního poměru, ale řešila se již od června 2019, kdy přišli bezpečností technici s tím, že někteří zaměstnanci zpochybňují periodu očkování a současně se k tomu přidalo to, že někteří lékaři pracovně lékařských služeb odmítali toto očkování provádět. Program očkování spadal pod gesci Ing. [jméno] [příjmení], který byl technický ředitel, přičemž personální a mzdové oddělení zabezpečovalo toto očkování organizačně. Variant, jak bude do budoucna prováděno očkování, zpracoval žalobce několik, nicméně žalobce o tom neměl pravomoc rozhodnout; tuto pravomoc měl jeho nadřízený Ing. [příjmení] anebo generální ředitel. E-mail s variantami dalšího postupu při očkování proti klíšťové encefalitidě žalobce rozeslal ostatním (i Ing. [příjmení]) ze svého pracovního počítače. Žalobce dále vypověděl, že pracovně lékařské prohlídky u zaměstnanců žalovaná zajišťovala nejprve prostřednictvím společnosti FOCUS, nicméně FOCUS šel do úpadku, aniž by to žalované společnosti oznámil, přičemž žalobce se to dozvěděl tak, že když vyslali zaměstnance na pracovně lékařskou prohlídku, tak oni se vraceli s tím, že v ordinaci nikdo nebyl. V prosinci 2019 FOCUS skončil a oni museli narychlo zajišťovat náhradu, přičemž v důsledku této komplikace se mohlo stát, že někteří zaměstnanci neměli lékařskou prohlídku včas. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 29. Podle ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

30. Podle ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

31. Protože výpovědní důvod použitý ve výpovědi z pracovního poměru je charakterizován jeho skutkovým vymezením, vychází soud při posouzení, o jaký výpovědní důvod jde, ze skutkového vylíčení tohoto důvodu; okolnost, zda, popřípadě jak, zaměstnavatel tento důvod právně kvalifikoval, tu není sama o sobě významná. Je totiž věcí soudu, aby posoudil, který v ustanovení § 52 zákoníku práce uvedený výpovědní důvod byl skutkovým vylíčením důvodu výpovědi opravdu naplněn (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1524/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1/1999, pod pořadovým číslem 11).

32. Ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce je charakterizováno (obdobně jako ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) tím, že zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru, patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být toto porušení povinnosti ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

33. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci”,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci” a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem” definovány. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; přitom podle ustálené judikatury může soud přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zejména k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

34. Méně závažná porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci jsou podle ustanovení § 52 písm. g) části věty za středníkem zákoníku práce důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování pracovních povinností a byl-li zaměstnanec v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

35. O soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci se podle ustálené judikatury jedná v případě nejméně tří méně závažných porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, pokud je mezi nimi přiměřená časová souvislost (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 52/1994).

36. O soustavné porušování z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení na druhé (další) v takovém časovém intervalu, že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Zákoník práce nezná nižší stupeň porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, než je méně závažné porušení; proto každé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které nelze podřadit pod závažné porušení, popřípadě pod porušení zvlášť hrubým způsobem, je vždy méně závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Z tohoto důvodu zákoník práce stanoví, že pro méně závažná porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze dát výpověď, jen pokud byl zaměstnanec v posledních 6 měsících v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Zákoník práce nestanoví, při kterém méně závažném porušení je třeba zaměstnance písemně upozornit na možnost výpovědi. Je tedy třeba dovodit, že zaměstnavatel musí písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení, které předcházelo méně závažnému porušení, po kterém následovala výpověď.

37. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobce byl u žalované zaměstnán 35 let a v posledních 8 letech zastával manažerskou pozici, přičemž tvrzení žalované, že žalobce byl problémovým zaměstnancem, se neprokázalo; naopak všichni slyšení svědci s výjimkou Ing. [příjmení] shodně vypověděli, že v minulosti žádné stížnosti na žalobce ze strany zaměstnavatele nezaznamenali. Svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly (stejně jako žalobce) předmětnou výpovědí z pracovního poměru překvapeny; svědkyně [příjmení] navíc uvedla, že žalobce byl pro své podřízené přirozenou autoritou. Poprvé tak zaměstnavatel prokazatelně vytkl žalobci porušování pracovních povinností až výtkou ze dne [datum] a následnou výpovědi ze dne [datum].

38. K prvnímu skutku, který je žalobci ve výpovědi z pracovního poměru vytýkán, soud uvádí, že soud rozumí legitimní snaze žalované o ochranu osobních údajů v souladu s evropským nařízením GDPR. Nicméně soud má za to, že svědkem [příjmení] [příjmení] prezentována„ metoda čistého stolu” vyplývající i ze směrnice SM-29 byla v případě žalobce zneužita s cílem vykonstruovat důvod pro rozvázání pracovního poměru. Soud zastává názor, že pokud při své kontrolní činnosti Ing. [příjmení] zjistil, že žalobce si po odchodu z pracoviště neuzamkl právní dokumenty do skříně, ale nechal je položené na stole, pak mu měl toto nejprve vytknout ústně, a až poté, co by žalobce tuto ústní výtku nerespektoval, měl přikročit k dalším opatřením. Namísto toho však nadřízený žalobce pořídil fotodokumentaci z kanceláře žalobce a s tímto nedostatkem žalobce překvapil až ve výpovědi z pracovního poměru. Je rovněž pochybné, že totéž pochybení, které bylo u svědkyně [příjmení] vyřešeno výtkou, bylo u žalobce shledáno důvodem pro výpověď z pracovního poměru. S ohledem na tyto okolnosti má soud za to, že neuklizení právních dokumentů z žalobcova stolu do uzamykatelné skříně po odchodu z pracoviště není takovým porušením právní povinnosti, které by dosahovalo intenzity závažného porušení povinnosti.

39. Co se týče druhého skutku, který je žalobci ve výpovědi z pracovního poměru vytknut, soud uvádí, že po zavedení e-neschopenek na přelomu let 2019 až 2020 se nemocenská u žalované oznamovala nadřízenému prostřednictvím e-mailu, jak vypověděla svědkyně [příjmení] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] dále uvedla, že praxe u žalované byla taková, že s ohledem na elektronické neschopenky žalobce při ukončení pracovní neschopnosti žádný papír nosit nemusel. Ostatně svědek [příjmení] vypověděl, že o ukončení pracovní neschopnosti žalobce věděl, pouze mu vadilo, že mu žalobce nepřišel osobně konec pracovní neschopnosti oznámit, ale oznámil mu to pouze e-mailem. Žalobce navíc uvedl, že se se svým nadřízeným Ing. [příjmení] i po ukončení pracovní neschopnosti normálně pracovně stýkal. S ohledem na tyto okolnosti soud proto nedodržení formálního postupu při ukončení pracovní neschopnosti ze strany žalobce nepovažuje s ohledem na danou praxi u žalované za porušení právní povinnosti. Bylo by příliš formalistickým výkladem práva, pokud by porušení právní povinnosti bylo spatřováno v pouze formálně nesprávném oznámení ukončení pracovní neschopnosti, byť zaměstnavatel o tomto ukončení věděl a vědět musel. Nemluvě o tom, že [datum], kdy žalobce nastoupil po ukončení pracovní neschopnosti do práce, platil nouzový stav a s ohledem na pandemii koronaviru bylo obecně doporučováno omezit fyzické kontakty mezi lidmi.

40. Třetí skutek, který je žalobci ve výpovědi z pracovního poměru vytýkán, podle názoru soudu nesplňuje požadavek ustanovení § 50 odst. 4 věta prvá zákoníku práce, podle kterého musí být důvod ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Žalovaná sice vyjmenovala číselná označení úkolů, které žalobce údajně nesplnil včas, avšak z předmětné výpovědi nijak nevyplývá, jaké konkrétní úkoly byly žalobci uloženy. Tento výpovědní důvod je pro svou neurčitost nepřezkoumatelný.

41. Ve vztahu ke čtvrtému skutku, který je uveden ve výpovědi z pracovního poměru, soud konstatuje, že žalobce sice porušil svou povinnost plynoucí z pracovního řádu zaměstnavatele bod 1.9.9, avšak toto porušení nedosahuje intenzity závažného porušení povinnosti, neboť o tom, že [jméno] [příjmení] mladší je pracovně podřízen svému otci, se dlouhodobě u žalované vědělo a věděl to dobře i žalobcův nadřízený ing. [příjmení], který vypověděl, že mu [jméno] [příjmení] mladší byl podřízen, když vykonával funkci IT technika. Zde platí totéž, co soud uvedl již u prvního skutku; pokud by žalovaná nesledovala zájem na vykonstruování důvodů pro účely rozvázání pracovního poměru s žalobcem, pak by nepochybně ing. [příjmení] na tento nedostatek žalobce nejprve upozornil ústně, až kdyby žalobce zůstal nečinným, pak měl činit další opatření. Pokud však dlouhodobě trvající stav, o kterém zaměstnavatel ví, je najednou líčen jako závažné pochybení žalobce, pak má soud za to, že se jedná o účelový a neoprávněný postup zaměstnavatele.

42. V tomto řízení se soud primárně zabýval skutky, které jsou žalobci vytýkány ve výpovědi z pracovního poměru, nicméně vzhledem k tomu, že při hodnocení intenzity porušení právních povinností je soud (jak plyne z citované judikatury) povinen přihlédnout rovněž k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétní povinnosti zaměstnance, k důsledku porušení povinností zaměstnance pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod., zabýval se soud rovněž skutky, které byly žalobci vytknuty ve výtce ze dne [datum].

43. K prvnímu skutku, který je uveden v této výtce, soud uvádí, že zde platí tatáž argumentace, jako v případě čtvrtého výpovědního skutku, který se vztahoval [jméno] [příjmení] mladšímu. Soud uznává, že žalobce měl i u Ing. [příjmení] zajistit schválení generálním ředitelem jeho pracovní zařazení, neboť byl zařazen do přímé řídicí působnosti blízkého příbuzného, avšak toto žalobcovo porušení povinnosti nedosahuje intenzity závažného porušení povinnosti, neboť absence tohoto schválení musela být žalované známa i s ohledem na skutečnost, že schvalovala výběrovou komisi pro výběrové řízení na obsazení této pracovní pozice.

44. K druhému skutku, který je ve výtce uveden, soud konstatuje, že žalovaná jednak neprokázala, že žalobci pozvání na schůzku skutečně včas prostřednictvím aplikace Outlook doručila, a i kdyby se tak stalo, pak žalovaná neprokázala, že se žalobce na tuto schůzku nedostavil zaviněně. Pouhé přehlédnutí příchozí notifikace soud nepovažuje za zaviněné porušení právní povinnosti.

45. Ve vztahu ke třetímu skutku, který je žalobci vytýkán, soud uvádí, že nízká iniciativa a nedůslednost při řešení pracovních úkolů není zaviněným porušením právní povinnosti; mohlo by být považováno toliko za neuspokojivé pracovní výsledky, což však je zcela jiný výpovědní důvod, který je možné aplikovat pouze za podmínek stanovených v § 52 písm. f) zákoníku práce. V takovém případě je však nutné zaměstnanci poskytnout přiměřenou dobu pro odstranění těchto neuspokojivých pracovních výsledků, což v daném případě splněno nebylo. Písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků je hmotněprávním předpokladem platnosti výpovědi dané zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, přičemž náležitostí tohoto faktického úkonu je stanovení lhůty, ve které má zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky odstranit. Délka této lhůty musí být přiměřená vytýkaným nedostatkům v práci zaměstnance; je-li lhůta pro odstranění vytýkaných nedostatků nepřiměřená, nebo není-li stanovena vůbec, je výpověď z pracovního poměru již z tohoto důvodu neplatná. Pokud je zde zmiňováno očkování proti klíšťové encefalitidě, pak svědci [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] shodně potvrdili, že se žalobce na řešení této problematiky aktivně podílel a vypracoval varianty možného řešení. Rozhodnout, jakým způsobem bude nadále zaměstnavatel v této oblasti postupovat, nebylo v kompetenci žalobce.

46. Soud uzavírá, že ve výpovědi z pracovního poměru bylo shledáno porušení právní povinnosti ze strany žalobce pouze u dvou ze čtyř skutků (u prvního a čtvrtého skutku), přičemž v obou těchto případech se jedná o porušení povinnosti, které nedosahuje intenzity závažného porušení povinnosti. Nejedná se ani o soustavné méně závažné porušování povinnosti, neboť soustavnost je dána pouze v případě nejméně tří méně závažných porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, pokud je mezi nimi přiměřená časová souvislost, jak je uvedeno v odstavci 35. Ani ve výtce ze dne [datum] nebyly žalobci vytknuty takové skutky, které by mohly dosahovat intenzity závažného porušení právní povinnosti. Ze třech skutků v této výtce soud považuje za porušení právní povinnosti pouze ten první z nich, který však dosahuje pouze intenzity méně závažného porušení povinnosti. Vzhledem k tomu, že není obsažen ve výpovědi z pracovního poměru, nelze z něj dovozovat (ve spojení se skutky uvedenými ve výpovědi z pracovního poměru)„ soustavnost” porušování pracovních povinností žalobcem.

47. Ze všech těchto důvodů soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, neboť žalovaná v řízení neprokázala, že by se žalobce dopustil závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

48. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále byla přiznána žalobci v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, další porada s klientem ze dne [datum], další porada s klientem ze dne [datum], prostudování spisu dne [datum], účast u soudního jednání dne [datum], další porada s klientem dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u soudního jednání dne [datum], prostudování spisu ze dne [datum], další porada s klientem ze dne [datum] a účast u ústního soudního jednání dne [datum]. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 500 Kč, a proto při 12 úkonech právní služby je odměna 30 000 Kč (12 × 2 500 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 12 režijních paušáů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 600 Kč (12 × 300 Kč). Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 10 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 1 000 Kč (10 × 100 Kč). Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 34 600 Kč) ve výši 7 266 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč činí 43 866 Kč.

49. Žalovaná byla zavázaná zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.