26 C 310/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Ing. Olgy Bugajové a Benno Sukače ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 940 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí dal žalovaný jako její zaměstnanec z důvodu nezaplacení části splatné mzdy za květen 2021. Tento rozdíl vznikl tím, že zaměstnavatel vycházel ze základní hrubé měsíční mzdy žalovaného ve výši 18 000 Kč, což je však v rozporu s ustanovením bodu 9 pracovní smlouvy, dle kterého činí smluvní základní hrubá měsíční mzda 20 000 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne [datum], přičemž žalobkyně na něj reagovala dopisem ze dne [datum], ve kterém přiznala chybu ve způsobu výpočtu, kdy místo částky 2 572 Kč, která žalovanému správně náleží jako náhrada mzdy za dovolenou ve dnech 27., 28. a 31. 5., vyplatila ve výplatním termínu za měsíc květen částku ve výši 2 288 Kč. Po zjištění tohoto pochybení ve výpočtu byl okamžitě vyplacen na účet žalovaného rozdíl mezi částkou mzdy, která žalovanému náleží, a částkou, která byla žalovanému vyplacena. Tento rozdíl ve výši 255 Kč byl žalovanému doplacen dne [datum]. Žalobkyně má za to, že žalovaný okamžitým zrušením pracovního poměru zneužil postavení, do kterého se dostal z důvodu administrativního pochybení žalobce. Toto zneužití práva nemůže používat právní ochrany, a proto je podle názoru žalobkyně předmětné okamžité zrušení pracovního poměru neplatné.

2. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svou obranu uvedl, že žalobkyně se v pracovní smlouvě zavázala vyplácet žalovanému měsíční základní hrubou mzdu ve výši 20 000 Kč. Navzdory tomu však žalobkyně žalovanému za dobu trvání pracovního poměru ani jednou mzdu nevyplatila ve správné výši, ačkoliv na tuto skutečnost byla žalovaným opakovaně upozorňována. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně vědomě od počátku vyplácela žalovanému mzdu ve výši, která byla v rozporu s pracovní smlouvou. Ani na jedné výplatní pásce od března 2018 do května 2021 nebyla základní hrubá mzda vyplacena v dohodnuté výši, což je zjevné z výplatních pásek, které žalovaný předkládá soudu jako důkaz. Vzhledem k tomu, že ve výplatním termínu za měsíc květen 2021 nebyla žalovanému opět vyplacena mzda v dohodnuté výši dle pracovní smlouvy, rozhodl se žalovaný okamžitě zrušit pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, přičemž okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Jestliže se nyní žalobkyně snaží vše bagatelizovat jakousi„ administrativní chybou“, pak je podle názoru žalovaného taková argumentace ryze účelová, neboť je skutečností, že žalobkyně dlouhodobě krátila bez jakéhokoli právního důvodu žalovaného na mzdě. Toto není administrativní pochybení, nýbrž úmyslné jednání žalobkyně, notabene za situace, kdy byl na tuto skutečnost opakovaně upozorňován. Žalovaný má za to, že administrativní pochybení trvající více než 3 roky je těžko uvěřitelné. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nastoupil k žalobkyni do pracovního poměru dne [datum] jako automechanik, přičemž pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do [datum] a mzda byla sjednána ve výši 18 000 Kč hrubého měsíčně.

4. Z pracovní smlouvy [číslo] 2018 ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný začal od [datum] pracovat u žalobkyně jako mechanik/automechanik, přičemž trvání pracovního poměru již nebylo časově omezeno a měsíční mzda byla sjednána ve výši 20 000 Kč měsíčně hrubého.

5. Z listiny označené jako„ Výpověď pracovní smlouvy” ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným rozvázala pracovní poměr výpovědí ze zdravotních důvodů s odkazem na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně odkázala na provedenou mimořádnou preventivní prohlídku, na základě které byl dne [datum] vydán lékařský posudek, podle kterého žalobce není zdravotně způsobilý vykonávat práci automechanika. Tuto výpověď si žalovaný převzal dne [datum].

6. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru” ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu nevyplacení části mzdy za květen 2021 do 15 dnů ode dne uplynutí termínu splatnosti. Žalovaný uvedl, že měl v pracovní smlouvě sjednánu hrubou měsíční mzdu ve výši 20 000 Kč, avšak z výplatního lístku za květen 2021 vyplývá, že zaměstnavatel vycházel z hrubé měsíční vždy ve výši 18 000 Kč. Z tohoto důvodu byla žalovanému vyplacena mzda za květen 2021 ve výši 2 288 Kč nesprávně.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uznala administrativní chybu, která spočívala v tom, že při výpočtu mzdy žalovaného žalobkyně nesprávně vycházela z výše hrubé mzdy 18 000 Kč, avšak správně měla vycházet z výše hrubé mzdy 20 000 Kč. Žalobkyně tak uznala, že kvůli administrativní chybě měla být vyplacena žalovanému za měsíc květen hrubá mzda ve výši 2 858 Kč hrubého, tedy o 286 Kč hrubého více, než mu bylo vyplaceno.

8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne [datum] doplatila mzdu za květen 2021 ve výši 255 Kč.

9. Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a z výplatních pásek žalovaného za měsíce březen 2018 až květen 2020 soud zjistil, že žalovaný byl v insolvenci, přičemž součástí zpráv insolvenčního správce o plnění oddlužení byly také výplatní pásky žalovaného, ze kterých soud zjistil, že v období od března 2018 do května 2020 bylo při výpočtu mzdy žalovaného vycházeno ze základní hrubé měsíční mzdy ve výši 18 000 Kč. Žalobci však nebyla vyplácena pouze základní mzda, nýbrž dostával také odměny, takže průměrná čistá měsíční mzda převyšovala 20 000 Kč.

10. Z listiny označené jako„ Převedení zaměstnance na jinou méně náročnou práci s ohledem na zdravotní způsobilost” ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl na základě lékařského posudku ze dne [datum] shledán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce automechanika, a proto byl přeřazen na méně náročnou práci, která spočívá ve výměně automobilových skel.

11. Z e-mailové komunikace mezi žalovaným a jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný navrhoval rozvázání pracovního poměru výpovědí s dvouměsíční výpovědní lhůtou, na což mu jednatel sdělil, ať žalovaný nastoupí do zaměstnání, přičemž jednatel až na místě rozhodne o další pracovní náplni žalovaného.

12. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl v minulosti insolvenčním správcem žalovaného po dobu 5 let. Jako insolvenční správce musel pravidelně podávat soudu zprávu a součástí této zprávy byly i údaje o příjmech žalovaného, přičemž svědek všechny tyto příjmy zjistil z pravidla z výplatních lístků. Zprávu o plnění oddlužení psal svědek jednou za půl roku. Svědek uvedl, že po předložení výplatních lístků žalovaného v některých případech zjistil, že zaměstnavatel provedl větší srážky ze mzdy, než bylo nutné podle zákona, nicméně rozdíl byl v rozsahu pouhých 150 Kč až 200 Kč, svědek vysvětlil, že problém by nastal tehdy, pokud by srážky byly nižší, než jak to odpovídá zákonu, ale v tomto případě to bylo naopak, přičemž žalovaný to akceptoval. Svědek se nezabýval tím, zda mzda sjednaná v pracovní smlouvě odpovídá základní mzdě na výplatních lístcích. Svědek řešil především to, zda jsou prováděny ze mzdy srážky v zákonné výši. Pracovní smlouvu žalovaného svědek viděl pouze na počátku insolvenčního řízení. Svědek si nepamatuje, že by s ním žalovaný řešil, že má nižší základní mzdu, než na jakou má dle pracovní smlouvy nárok. Nicméně na konci insolvenčního řízení žalovaný dostal dědictví a v důsledku toho byli uspokojeni věřitelé zcela, a tedy pokud by měl vyšší základní mzdu o 2 000 Kč, tak by mu z toho dědictví zůstalo více.

13. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s žalovaným uzavíral celkem 3 pracovní smlouvy, přičemž u prvních dvou pracovních smluv byla sjednána základní hrubá měsíční mzda ve výši 18 000 Kč a u té třetí pracovní smlouvy z [datum] byla základní hrubá měsíční mzda ve výši 20 000 Kč. Ačkoliv měl žalovaný sjednánu hrubou měsíční mzdu 20 000 Kč, tak ve skutečnosti mu byla vyplácena vyšší mzda nad rámec této základní mzdy, neboť k základní mzdě dostával žalovaný odměny. Pokud ve výplatních lístcích bylo uvedeno, že žalovaný má základní mzdu ve výši 18 000 Kč hrubého Měsíčně, ačkoliv dle pracovní smlouvy ze dne prvního března 2018 měl mít základní mzdu ve výši 20 000 Kč hrubého měsíčně, pak tento rozpor jednatel vysvětlil tím, že se jednalo o technickou chybu, neboť měl v účetním systému zavedeno, že žalovaný má hrubou mzdu 18 000 Kč, jak to odpovídalo prvním dvěma pracovním smlouvám, avšak jednatel přehlédl, že na základě pracovní smlouvy z [datum] má mít žalovaný základní mzdu 20 000 Kč. Jednatel tuto záležitost přehlédl proto, že v účetním systému je spousta položek, nicméně tvrdí, že i kdyby měl žalovaný mzdu 20 000 Kč, tak by nakonec byla jeho hrubá mzda stejná jako při základní mzdě 18 000 Kč, protože by v takovém případě dal žalovanému menší odměny. Pokud pak jednatel na základě okamžitého zrušení pracovního poměru, které podal žalovaný, doplácel žalovanému nějaké mzdové nároky, takto bylo na radu právního zástupce. Jednatel uvedl, že žalující společnost nemá mzdovou účetní, přičemž srážky ze mzdy žalovaného pro účely insolvenčního řízení jednatel žalobkyně počítal podle kalkulačky, kterou našel na internetu. V souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy ze dne [datum] žalovanému žádná nová pracovní agenda nepřibyla; od počátku žalovaný pracoval jako automechanik jak na dílně, tak i na autoskle. Od dubna 2018, kdy měl žalovaný dostávat základní hrubou mzdu 20 000 Kč, tak od té doby si nikdy jednateli nestěžoval na nějaké nesrovnalosti ohledně výše základní mzdy, přičemž pokud by na to žalovaný poukázal, tak by jednatel sjednal nápravu během několika málo minut.

14. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl opakovaně upozorňovat jednatele žalobkyně, že mu není vyplácena základní mzda ve sjednané výši 20 000 Kč hrubého měsíčně, nýbrž pouze ve výši 18 000 Kč hrubého měsíčně. Na tuto nesrovnalost měl žalovaný upozornit také insolvenčního správce [jméno] [příjmení], nicméně on měl žalovanému sdělit, že si to má dát do pořádku s jednatelem žalobkyně. V období od května 2020 do května 2021 byl žalovaný v pracovní neschopnosti. Po ukončení pracovní neschopnosti se jednatel žalobkyně začal chovat vůči žalovanému nepřátelsky. V červenci 2021 pak žalobkyně žalovanému poprvé zaplatila mzdu v řádné výši, přičemž se jednalo o mzdu za červen 2021. V září 2021 pak žalobkyně žalovanému doplatila mzdové nároky ve výši necelých 32 000 Kč čistého, jednalo se asi o 38 000 Kč hrubého. Částka 32 000 Kč nepředstavuje všechny dlužné nároky, které žalovaný vůči žalobkyni měl, protože to, co bylo promlčeno, to žalobkyně žalovanému nezaplatila. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 15. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1).

16. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

17. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce je - jak vyplývá z jeho znění - skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou. Skutečnost, že zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (plat) anebo jejich část až po uplynutí patnáctidenní lhůty, není z hlediska důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru významná; spočívá-li důvod k okamžitému zrušení podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce v marném uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, nemůže mít pozdější plnění (tj. plnění poskytnuté po uplynutí dodatečné patnáctidenní lhůty) zaměstnavatele žádný vliv na závěr, že zaměstnanci již vznikl (a to dříve, než zaměstnavatel plnil) důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že se jej rozhodl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 59 zákoníku práce uplatnit.

18. Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zákoníku práce je neplatné, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen v důsledku chyby, omylu nebo jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo při výplatě mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrady platu, ledaže by zjištěnou nesprávnost v přiměřené době neodstranil a bez zbytečného odkladu nezjednal nápravu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2012, spisová značka 21 Cdo 3676/2010, ASPI ID: JUD211581CZ).

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobkyně při výpočtu mzdy žalovanému nesprávně vycházela z toho, že žalovaný má základní měsíční mzdu ve výši 18 000 Kč hrubého, ačkoliv na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] mu byla základní mzda navýšena na 20 000 Kč měsíčně hrubého. Žalobkyně však současně prokázala, že nesprávný údaj o výši základní mzdy byl důsledkem administrativního pochybení jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], který ve svém účetním systému opomněl změnit tento údaj, a proto výše základní mzdy zůstala stejná, jak byla sjednána v předchozích pracovních smlouvách žalovaného, to jest ve výši 18 000 Kč měsíčně, ačkoliv od [datum] měla být ve výši 20 000 Kč měsíčně. Navzdory tomuto administrativního pochybení však žalovaný dostával průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši přesahující 20 000 Kč.

20. V souladu s citovanou judikaturou soud v tomto případě zohlednil skutečnost, že záhy poté, co žalovaný žalobkyni upozornil na nesprávnou výši základní mzdy v okamžitém zrušení pracovního poměru, tak žalobkyně zjednala v přiměřené době nápravu a rozdíl, který v důsledku této chyby vznikl, žalovanému obratem doplatil. Smyslem a účelem ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je sankcionovat zaměstnavatele, který neoprávněně krátí zaměstnance na mzdových nárocích, nikoliv postihovat zaměstnavatele za administrativní pochybení. Z uvedeného důvodu soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatné.

21. Pokud žalovaný tvrdil, že na nesrovnalosti ohledně výše základní mzdy upozorňoval opakovaně nejen jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], nýbrž i svého insolvenčního správce Ing. [jméno] [příjmení], pak ani svědek [příjmení], ani jednatel [příjmení] ve svých výpovědích toto tvrzení žalovaného nepotvrdil.

22. Procesně úspěšná žalobkyně má také proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobkyně učinil v této věci 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u soudního jednání dne [datum], sepis vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a účast u soudního jednání dne [datum]).

23. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 500 Kč, a proto při 5 úkonech právní služby je odměna 12 500 Kč (5 × 2 500 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobkyni náhrada hotových výdajů, a to 5 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč (5 × 300 Kč). Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 14 000 Kč) ve výši 2 940 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč činí 18 940 Kč.

24. Žalovaný byl zavázán zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.