26 C 330/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011, č. j. [spisová značka], [číslo jednací], kterým bylo stanoveno výživné ve výši 1 600 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2011 se s účinností od 1. 6. 2023 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 12. června 2023, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti pro svou osobu, které má platit žalovaný, jenž je jeho otcem, a to ve výši 1 600 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že v únoru 2023 přestal chodit do školy a od té doby se živí sám.

2. Žalovaný své procesní stanovisko nevyjádřil.

3. Z potvrzení Střední školy elektrotechnické [obec], sídlem [ulice a číslo] ze dne 29. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce byl žákem učebního oboru Elektrikář silnoproud od 1. 9. 2019 do 28. 3. 2023.

4. Z opatrovnického spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] a z něj zejména z rozsudku ze dne 7. 2. 2011, č. j. [spisová značka], [číslo jednací], který nabyl právní moc dne 23. 3. 2011 jsou zjistil, že vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci byla stanovena ve výši 1 600 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2011.

5. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.

7. Protože je žalobce osobou, která je schopna sama se živit, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a s účinností 1. 6. 2023 vyživovací povinnost, která byla stanovena žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011, č. j. [spisová značka], [číslo jednací], ve výroku I. tohoto rozsudku zrušil.

8. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.