26 C 420/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 v řízení zastoupen obecnou zmocněnkyní Anonymizováno Anonymizováno , Adresa zainteresované osoby 1/0 o zrušení vyživovací povinnosti

I. Žaloba ze dne 1. 8. 2023, na základě které se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne , datum, , se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti Žalovanému, který je jeho synem. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se vyučil jako pekař, avšak namísto toho, aby pracoval, tak se rozhodl pro další studium, a to studium učňovského oboru sociální činnost. Žalobce tvrdí, že žalovaný si nenavyšuje studiem svou kvalifikaci, nýbrž účelově studium prodlužuje.

2. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedl, že současné době studie učňovský obor pečovatelské služby nikoliv obor sociální činnost, a to proto, že byla u něj diagnostikována vývojová dysfázie, dyslalie, ADHD, motorická neobratnost a intelekt v hraničním pásmo mentální retardace. Ačkoliv je vyučen pekařem, s ohledem na jeho motorické schopnosti, které jsou u pekaře vyžadovány a žalovaný je nemá, se rozhodl studovat takový obor, kde nejsou motorické schopnosti tolik potřeba, aby se mohl do budoucna svou profesí uživit.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne , datum, , číslo jednací , spisová značka, (rozsudek nabyl právní moci dne , datum, ) soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla stanovena vyživovací povinnost k žalovanému ve výši 3 700 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl , Anonymizováno, spolu se svým bratrem , jméno FO, odňat ze střídavé péče rodičů a svěřen do výchovy matky. Žalovaný pak byl zavázán platit na výživu bratra žalovaného , jméno FO, , narozeného , datum, částku 3 000 Kč měsíčně.

4. Ze zprávy , jméno FO, , která je učitelkou odborného výcviku cviku žalovaného, soud zjistil, že žalovaný je hodný a poslušný žák, se kterým nejsou problémy. Nicméně chybí mu jemná motorika, prostorové rovnoměrné vidění, a proto nedokáže tvarovat výrobky z těsta. Zatímco jiný spolužák udělá totéž za 15 minut, žalovanému to trvá 2 hodiny. Žalovaný si nezapamatuje více úkolů najednou a špatně jim rozumí. Není schopen samostatně bez kontroly pracovat a potřebuje dohled.

5. Z potvrzení o studiu ze dne 1.9.2023 soud zjistil, že žalovaný je studentem 3. ročníku denního studia oboru pečovatelské služby.

6. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.

8. V projednávaném případě žalobce tvrdil, že žalovaný je schopen sám se živit, protože se vyučil v oboru pekař. V řízení však vyšlo najevo, že s ohledem na zdravotní omezení žalovaného není schopen samostatně práci pekaře vykonávat, neboť mu zejména schází jemná motorika. Naopak obor pečovatelské služby je pro povahu žalovaného vhodný, neboť ze zprávy učitelky odborného výcviku vyplynulo, že je žalovaný hodný a slušný žák, což jsou charakterové vlastnosti pro pečovatelské služby vhodné. I když tedy žalovaný je vyučený pekař, nelze na něj v současné době pohlížet jako na osobu, která je schopna sama se živit, neboť prokázal, že i nadále se celodenně připravuje na budoucí povolání studiem oboru pečovatelské služby. Z těchto důvodů soud návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti jako nedůvodný ve výroku I tohoto rozsudku zamítl.

9. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšný žalovaný, který by jinak měl proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.